Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám prosbičku.Moje dcerka 2,5 roku byla do 2 let celkem společenská, ulítaná, s dětma si hrála a byla veselá. Ale již několik měsíců mě již vážně štve. Dětem se víceméně vyhýbá, na klouzčky nechce(vždy chtěla), nejraději ze všeho si hraje sama, a´t na ni nikdo nemluví, nic po ní nechce.Když se jí něco nelíbí, nějaká hloupost začne okamžitě fňukat, sedne mi na klín atd. Nejraději by byla sama, poslouchala pohádky, nebo si malovala atd. Nejhorší je když je v kombinaci se svou neteří o rok starší, která je velmi čilá a aktivní. Stále běhá, hloupne a ta moje se jí většinou bojí. sice jí plácne taky ale okamžitě zase na klín.Vedle ní mi připadá moje dítě jako nemocné,ufňukané, atd.Máte s tím někdo zkušenosti? Když je sama tak je veselejší než např s ní a někým podobn섚íleným“ Nevychovávám ji vůbec k úzkosti, mezi lidma a dětma je od mala. Myslíte, že to přejde?
Ahoj Lejlo,
tak to teda doufám, že to je jen přechodné… taky se nám blíží ten věk
já mám lehké obavy, že přes prázdniny, kdy je spousta našich známých s dětmi pryč a nefungují plavání a mateřinky, se taky tak nějak odvykne a až se na podzim zase všechno rozběhne, tak bude problém
(a to nepočítám narození sourozence…)
Takže, dámy, kdo má zkušenosti????????
Lajlo ahoj
mame zrovna stejny problem........Janek (taky 2.5 roku) byl taky docela spolecensky a asi 14 zpet se zacal vsecho bat..........lidi, vysek, klouzacek, koniku na ktere jsme chodili do nedavna a nechtel z tama slezt…jak uvidi ze se k nemu nekdo priblizuje tak vali za mnou a drzi se me za nohu a vola „maminka je tady“ a to i presto ze je to treba dite se kterym si hraval driv na hristi v pohode. Taky z toho nejsem zrovna nadsena…dneska jsme byly v gymu a tam vzdycky radil na trampolinach a ruzne lital a dneska byl zase skoro celou dobu u me a furt mi rikal ze chce jit domu!!!!!!!!
Doufam ze ho to prejde protoze ma jit od 14.8. do skolky tak jsem zvedava jak to dopadne…to bude asi revu!!
Poradit ale neumim sama v tom tapu…takze drzim pesti at vas to taky prejde!!!
Holky,
jsme na tom podobně. Zatím se teda ničeho nějak zvlášť víc nebojí víc než dřív, ale zase začíná být hrozný „mamánek“. Přisuzovala jsem to narození sourozence…tak to tím asi nebude
BOhužel neporadím ,ale vidím, že v tom nejsme sami ![]()
Sendy
Holky, mám skoro 3 letého kluka a najednou se začal bát věcí, ze kterých předtím strach neměl - např. sekačka na trávu najdenou moc vrčí, bojí se vysavače, na nádraží jsem chodili pozorovat vláčky teď nevyleze na nástupiště, protože vláček moc houká… Taky se divím. Neuvědomuji si, že by něco prožil děsivého , něčeho se lek nebo tak. A taky doufám, že to je jen takové přechodné vývojové období, stejně tak jako když začínal mluvit a chtěl mi něco rychle říct tak jednu dobu koktal, no a teď je všechno v pohodě. Takže počkáme a ono to snad samo zase zmizne.
Pomněnka
Ahojky,
my jsme na tom byly taky tak, Matýskovi tohle období začalo asi v jeho 2 letech a 4 měsících. To nechtěl být s nikým jiným než se mnou, i na nočník jsem ho musela dát sama, nikdo jiný nemohl, a běda jak jsem se hnula z místnosti ve které byl. Předtím byl v pohodě chodila jsem částečeně do práce hlídala ho sousedka nebo 14 letá dcera. Teď po 2 měsících je to už dobré, už ho zase může hlídat i dcera , začal s ní znovu chodit na procházky a dokonce včera odjel SÁM s tátou nakupovat do tesca. Předtím nechtěl beze mně ani s tátou na zahradu nebou s dcerou mezi ostatní děti. Já jsem to tedy nehrotila a snažila se mu spíš dát pocit jistoty, ukazovala jsem mu, že ho mám ráda přestože, je takový a že mi to nevadí, a že ho budu ochraňovat, když to potřebuje. Když nechtěl mezi děti, šla jsem sním a držela ho za ruku, atd ................... Teď už začíná být zase v pohodě.
Evula a Matýsek 2,5 roku
Ahojka maminy
myslím si, že tohle období prožije každé dítě. Dřív, nebo později si totiž uvědomí, že je odděleno od maminky. Jsem přesvědčená o tom, že děti si to z kraje života nejsou ještě schopny plně uvědomit. Ale jednoho dne to prostě přijde. Vědí, že jsou vydány světu napospas. Že máma není vždycky s nimi a to je vyděsí. Potřebují si pak prostě zvyknout, pomalu, s máminou plnou podporou, tak, jako to dělala EvulaI. Když to uspěcháme, vznikne v nich zbytečně nějaký blok a strach…
Když už jsme se rozhodly na tenhle svět naše děti přivést, měly bychom se postarat, aby, dříve, než se postaví na vlastní nohy, utrpěly co nejméně šrámů.. Dokud to máme ještě v rukou…
Základ, který jako maminy budujeme ve svých dětech - co se týká důvěry v ostatní lidi a ve svět okolo sebe, by měl být pevný, aby na něm měly děti možnost v dospělosti postavit co nejkrásnější a nejpevnější chrám své samostatnosti a štěstí…
Pro úplnost, abyste veděly, že nejsem jen teoretik, mám Edu 4r. a Vojtu cca 16měsíců. A oba jsou občas mamiňáci.
Mickie
Souhlasím s Mickie.Dejte ale pozor také na jednu věc.Ve většině rodin běží televize nebo počítač skoro celý den a je možná,že to co dítě mohlo vystrašit pochází z nějaké „pěkné“ scény z TV nebo hry na PC.Když necháte předškoláka dívat na horor,tak z toho pak nespí,tak možná,že i mimino něco pro ně strašného pochytí a nějakou dobu to trvá,než se to nahradí jinými příjemnějšími zážitky.
Ahoj,
koukám co mě může čekat
. Staršímu synovi je 13 let a takové období, jaké tu popisujete, neměl. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne s Aničkou. Třeba se nám to vyhne
.
Mickie - napsala jsi to moc hezky, líbí se mi, jak to podáváš.
mirek - nemyslím si, že by někdo nechával koukat předškoláka či dokonce miminko na horor. To trochu přeháníš. Na horory nenechávám koukat syna ani teď, kdy je mu 13 let, natož v předškolním věku
A že by naše 10 měsíční Anička koukala na televizi (a na horory), o tom nemůže být řeč.
k té tv - ono stačí když třeba vidí kousek star treku nebo podobnýho Scifi, který se vysílá ve 3 odpoledne a pak je peklo… já to malýmu zapla při stříhání nehtů - a zrovna jsem měla tu smůlu, že fakt co se rozsvítila obrazovka tak tam blikaly příšery, že ani mě nebylo nejlíp..... v noci spí celou noc, tehdy jsem asi 4× vstávala… ted radši stříháme u večerníčku:o)
Pomnenko,
o tech zvucich jsem to cetla ze to je normalni............ ze se deti zacinaji bat prave treba vysavacu, zvuku motorky, a jinych kterych se drive vubec nebalo. Ale prave nevim jak je to s tim strachem k ostatnim vecem. Nas Jenda se zvuku neboji ale zase se boji lidi a toho vseho co uz jsem psala.
Markéto díky,pochopila jsi přesně jak jsem to myslel
Míšo to je to jak psala Mickie M.