Mám jedno dítě radši

Anonymní
7.2.21 21:36

Mám jedno dítě radši

Ahoj, vím, že nadpis zní hrozně a omlouvám se za anonym, je to fakt osobní… začíná mě trápit pocit, že mám jedno dítě od narození radši než druhé. Konkrétně mladší (4 měsíce) mám radši než to starší (3 roky). Trápím se tím, protože se bojím, jak se to na nich projeví, jak se to promítne do výchovy atd. Myslím si, že za to může především fakt, že se starším byly začátky hodně těžké, ihned po porodu mi ho museli vzít a převézt na JIP do jiné nemocnice, 3 dny jsem byla úplně bez něj, pak dlouho jen návštěvy, když jsme byli konečně spolu, dorazily koliky a když byl vzhůru, jen plakal, neuklidnil se na rukou, v kočárku… samozřejmě ho i tak miluju, ale musela jsem si k němu jakoby najít cestu. Zato s mladším to naskočilo ihned. Možná i proto, že jsme hned po porodu zkrátka byli u sebe. Je to i klidnější miminko, pláče, ale o dost méně a už někdy v 5 týdnech se na mě začal pomalinku i smát, u mě se i často uklidní… starší je hrozně chytrý, šikovný, umí i zlobit, ale na tříletého kluka žádná hrůza. Mladšího sourozence miluje, nežárlí, já se mu zároveň snažím věnovat maximum času co můžu, ať nemá pocit, že kvůli miminku je na druhé koleji. Ale jsem z toho nějaká špatná, jak mám pocit, že ten vztah ke staršímu je takový řekla bych víc vydřený, zatímco s mladším od začátku úplně přirozeně vše klape… chci se zeptat, jestli to měl někdo podobné, jestli se to třeba časem nějak srovnalo? Říkám si, že možná se to všechno změní, až z mladšího roztomileho miminka bude vzdorující dvouleťák, co mě bude prudit celý den? Nebo nejsem normální? Hlavně se bojím, ať to ze mě starší časem nevycítí a neuškodí mu to…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4269
7.2.21 21:44

Podle toho textu mi ani nepřijde, ze bys měla miminko radši. Vždyť pořad na toho staršího beres ohledy a mas o nej strach. Podle mě jsou to ještě hormony a ze mimino je roztomilé…

Já mám 2,5 leteho a skoro 3 měsíčního a teda rozdíl nevidím. Občas si ujedu na miminku, zvlášť když se na mě směje s tím svým jazýčkem, večer si pak říkám jaké to je miminecko moje… ale druhy den starší zavolá mami mami a obejme mě anebo si mě vola do postele a jsem v tom zase na druhou stranu…

Hele myslím, ze až mladší povyroste a bude prudit, tak se to srovná… :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1362
7.2.21 21:58

To je období. Až mladší bude mít vzdor a starší bude už rozumnej uzasnak, budou tvoje preference opačné. Ja taky mám teď období alergie na nejstaršího, clouma snjim asi nějaká prepuberta, je s ním k nevydrzeni. Nejmladší něco podobného, leze na ni vzdor.. tak si užívám prostředního, kterej je sice lehce nestandardní, ale poslouchá mě, pusinkuje, objímá a říká, jak mě miluje, pořád se tuli… ale tak před rokem to bylo naopak, nejstarší byl rozumnej, klidnej, super partak. Prostřední měl vzdor, své problémy, katastrofa. A tak před půl rokem bylo v kurzu to nejmladší, mělo nějaký klidnější období. A tak pořád dokola. Vždycky je někdo „na výši“, ale rozhodně to neznamená, že ho mám radši. Miluju všechny stejně moc, strašně moc. Určitě to tak máš i ty.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7435
7.2.21 22:05

Pamatuji se, že jsem se musela docela srovnat v 6 nedělí. Podobné pocity jako ty ( že s mladší to bylo jednodušší) + pořád napruzená, že mi starší miminko budí, nebere ohled a tak… tak jsem si vytahovala fotky, že i ta starší byla to moje miminko a potřebovala mě a pořád potřebuje… Pak mě to nějak úplně přešlo. Povahou jsou každá úplně jiná a miluju obě stejně. I když se možná někdy starší zda, že mladší víc…protože jde spousta věcí daleko hladčeji, nebyly takové vzdory, dohady… tak fakt ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12733
7.2.21 22:07

Ja take k prvnimu diteti hledala vztah dele a s dalsimi to naskocilo hned, hlavne s tim tretim. Asi i tim, ze clovek nema takovy strach, vi, do ceho jde (a tesi se na dite, co mlci :mrgreen: ). Za me normalni a spravi se to, vsechny sve deti miluju stejne, ale kazdy den je ten nejvetsi previt na svete nejake jine :mrgreen:. Moc nad tim nedumej. :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10606
7.2.21 22:26

Já myslím, že je to období. Trápila jsem se tím samým, ale obráceně. První dítě je od narození závislák a mamánek, co usnul jedině u prsa nebo v nosítku a druhé jen spalo, navíc se nám nepodařilo rozkojit a byla od narození na UM. Fakt skoro do půl roka jen chrněla nebo chtěla flašku. A já k ní necítila to, co ke staršímu. Přitom jeho jsme po porodu dostala až za několik hodin a a malou měla hned u sebe. Dělala jsem si strašné výčitky. Teď je jí 1,5 roku a popravdě, ani nevím kdy, ale naskočilo to za běhu nějak úplně samo. Miluju je oba, každého nějak jinak-protože každý je úplně jiný, ale ne víc nebo míň.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
264
7.2.21 22:37

Tak pokud jsi staršího neměla několik dnů u sebe, tak to tak můžeš mít. Tvá mysl (a prý i hormonálně)tě přepravila na to, že dítě namas, žes o něj přišla. Proto ta horší adaptace!
Proste ho více mazli, věnuje se mu. To se čas spraví.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.2.21 23:04

Mám první dite, syn je skvely, samozrejme pro me nejuzasnejsi. Ted ma 14 mesicu. Momentalne vim, ze druhe nechci, nedala bych mu tolik lásky, ted mam v srdci jen syna.
Druhé dite bych chtela, ale az malej bude ve skole a nebude me zas tolik potrebovat. Lásku a pozornost moc delit neumím, nekdo to tak muze mit.

  • Citovat
  • Nahlásit
262
7.2.21 23:23

Já mám ráda obě děti stejně, mladší za to, jaká je, starší i přes to, jaká je :lol: prostě je mi jedna povahově bližší, u té druhé mám ale zase větší potřebu ji chránit. Myslím, že na tom není nic špatného, oběma dětem dávám stejnou lásku (alespoň se teda snažím), podle jejich potřeb.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 13:32

Díky všem za příspěvky, dost mě to uklidnilo. Ja se o tomhle nemůžu moc svěřit manželovi, jinak je to super chlap, ale pro tohle by neměl pochopení. Mě to holt vůči staršímu mrzí, protože když byl miminko, já byla psychicky v hrozném stavu, měla jsem nejspíš depresi, rozhozená tím odloucenim, k tomu jsme se prali s nepriznivou finanční situaci, to všechno dopadlo i na naše manželství, takže vztahová krize… dítě mi vlastně připadalo jako obří břemeno tehdy, ještě když to bylo zrovna mimčo, co 3/4 dne jen breci a zbývajících pár hodin spí, nic jiného… Jak jsem psala, ten vztah byl v podstatě vydřený, nenaskočilo nic, musela jsem se na začátku nutit i do mazlení, až po pár měsících když už tolik neplakal, zvyklí jsme si na nižší příjem, urovnali krizi ve vztahu atd, tak jsem se konečně začala radovat ze zdravého dítěte. :nevim: asi je mi teď prostě líto, že tu velkou lásku má mladší pd začátku, ten starší měl na začátku jen věčně zdeptanou chladnou mámu. No snad mu to teď všechno vynahrazuju :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat