Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám strach ze stěhování
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
23.1.18 10:05
Jink, že by on byl tam a já našla menší byt tady taky nejde, manžel nechce trhat rodinu, prostě se chce přestehovat do ciziny a nadobro..v nizozemsku za mlada byl několikrát, moc s emu tam líbí, ta aj, on má lepší než já, domluví se, ale v rámci práce potřebuje ještě víc a odborně, proto ty kurzy..
- Citovat
- Upravit
23.1.18 10:18
A myslíš, že kdybys tady zůstala déle, tak ti to pomůže? Tak nejezdi ted hned, ale nech doběhnout nájem o měsíc déle, v klidu se zabal, nedělej to narychlo, třeba ti to pomůže se na to lépe připravit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.18 10:20
Holka to ti nezávidím teda, ono se stěhovat je fakt stres, natož do ciziny a nekam, kde to znáš z fotek..já bych teda hodně vybírala místo, není to sranda, co když zjistíš po měsíci, že to fakt nedáváš, máte tuto alternativu? já v rámci studia byla x krát v cizině na dýl a vždy mi bylo trochu uzko a to nemám PP, ale ty máš psych. problém, jak to vidím já, budeš tam dost izolovaná s dítetemn, muž večně pryč, v místě kde nic a nikoho neznáš, s aj, kterou potřebuješ taky docvičit, zvláště-li přemýšlíte, že tam najdeš časem job..
a to byla práce typu ber hned nebo nech být, že je to tak hrr? manžel mi přijde, že si plní nějaký sen na ukor tvých pocitů, mel by te vzít víc v potaz, mít variantu, že se ti tam fakt nebud elíbit a nezvykneš si..
co se týče cesty, znám, mám 2 letou a cestování je horor, i jsme posouvali dovču, abychom s ní nemuseli ted letet 
zkus sladkosti, pohádku, cokoliv co ho na chvíli zabaví, ale budeš-li mít PP a do toho nervní batole, tak potěš, abyses nekde nesložila..nemůže s tebo unekdo z rodiny? letet? aspo nby se koukl, kde budete žit..to by te mohlo uklidnit..a co jednorázově prášek? a odstříkat po 24 h zas kojit..porad se s lékařem, třeba funguje i nejaký homeo..
a stěhování, chce to si udělat plán, pak už to nebude takový stres, ted to máte hrozně hr a nevíš od čeho s eodpíchnout a zapoj manžel, at připraví věci do krabic a tak, dokud tu je, dej mu dítě, udelej si voraz, at se uklidníš a mluvte spolu, nemůže te odbýt, za mě bych v tomhle stavu nikam tak daleko nešla..nikdo neví, zda to dáš..je třeba mít i variantu, že ne..muž je za mě sobec..at te v tom podpoří..
hele, zas to ber jako vetčí dovču, bude co objevovat.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.18 10:20
No co uz… dali jste se do valky, tak musite bojovat. Ja se stehovala v ramci ciziny nekolikrat a vzdycky to byl pro me strasnej stres… porad nekde zacinat od nuly, vzdycky kdyz uz se mi podarilo vybudovat si jakztakz socialni sit, tak nove stehovani… no neni to lehky. A v cizine uz vubec ne. A jak to stehovani vubec planujete? Kdo vam bude stehovat veci? Nabytek? Na to prece potrebujete nejakou dodavku ne? Najmi dodavku a barid chlapovi at si prileti, pomuze ti nalozit vse do dodavky a muzete tam jet spolu 
Odpadne ti stres z letadla… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.18 10:30
Nebudu posuzovat vaše rozhodnutí. Tvůj chlap je egoista, dle mě. Můj chlap by mi v takovém případě naslouchal.
Máš nějakou kamarádku? Která ti pomůže zabalit? Tchán a tchýně, když vás tak podporují, tak ať přijedou balit a vypraví tě na cestu. Nedivím se tvému strachu, pokud se ale zatneš a zvládneš to, bude to pro tebe osobně velké vítězství. Držím palce a dám ti jednu možná nevyžádanou radu, udělej si doma takovou pozici, aby tvůj chlap podobné věci nerozhodoval už nikdy sám. A aby bral ohledy na tvé pocity a strachy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.18 10:31
Já kdybych neměla svý stavy, tak by se mi to i líbilo, prostě rozmanitější život, místo je to krásné, můžeme tam cestovat, peníze jsou moc hezký, jezdit za rodinou, oni za náma, zkusit něco nového, ale ta moje psychika me vždy hodí do tohohle modu a z těšení se a plánování co bude hezký se stane noční můra, už dlouho jsme to nemela, po porodu psychika udelala svoje a párkrát to s emnou zacloumala, ale oproti tom uco bylo před x lety, kdy jsme byla na omdlení jen z jízdy v tram, srdce bušilo, že jsme mela pocit, že oihned zkolabuju, se to nedá srovnat a bojím se nečeho dopředu, že se to prostě stane na cestě a co já s díttem tam nekde? do toho to, že vím, že cesta s ním bude peklo a let, nikdy jsme nebyla ani na letišti, všude se ztratím..pak zas doterné myšlenky, že co když s emi tam udělá špatně, nebude ani koho zavolat, mám tam jen muže a ten bude pryč..co budu dělat, jak to dám, magor no 
chce se mi až brečet, že jsme taková husa
- Citovat
- Upravit
23.1.18 10:32
" .{color:red}"
@Anonymní píše:
Ahoj,potřebuji se vypovídat..
je 23. a k 1.2. manžel nastupuje do nové práce - do Nizozemska.
my se synem - 20m máme přijet za ním cca po měsíci, tady doběhne nájem a já dopořeším úřady a stěhování a upřímne ani nevím od čeho začít..poletíme brzo ráno nekdy kolem 7, stresuje me stehování, budem muset naložit věci den dopředu, já si vzít to nejnutnější a jít spát - nevím kam. sestra rekonstruuje byt, k rodičů, tam to nejde, mají malinký byt, leda k rodičům manžela, ale taky, spát tam na rozkladacím křesle co mají, nedá se na nem dlouho ležet…no ale jednu noc by se to muselo dát, stejne nebudu spát jak budu vystresovaná z cesty, Případně si zaplať nějaký penzion. poprvé poletím letadlem a hned sama se synem, který minutu neposedí a má období vzdoru, furt se vzteká a řve, pak přestup v Amsterdamu na vlak a pak ještě 30 min regionálním busem. okolí a byt znám jen z fotek.. Jsi dospělá, tohle zvládneš.jak se to blíží, začínám pochybovat, že to dám, manžel tam našel dobrou práci, docela slušně placenou, ale musí se doučit anglicky, domluví se asi jako já, běžně, ale na velký pokec to není, takže krom práce kurzy aj..
já z toho nadšená extra nebyla, ale nechala jsme se přemluvit, že jsem doma s malým, že pobírám rodičák, že než si to sedne budu s malým doma, pak tam najdem školku, já práci, no on vše vidí růžově, vlastně nic krom své práce neřešil - tak ať začne řešit, kdo Vás přestěhuje. byt mu tam našel kamarád co žije kousek a víc se nestará, za týden odletí a ty vše dozařit, malýmu ted rostou stoličky první a v noci furt řve, jsme unavená, nevyspala, do toho se ještě musím dohodnout s majitelem bytu, aby nás pustil o měsíc dřív, abychom tiu neplatili nájem navíc, muž si to představuje růžově, ale když nebude souhlasit?? Tak prostě zaplatíte další měsíc. To je snad jasné. na to mi neodpoví, vše je hrozně na rychlo, že já blbá na to kývla..možná mám moc strachů, protože to je moje povaha..
manžel je opak, pro něco se rozhodne a bum, já vše moc řeším, ale upřímne, od porodu mám uzkosti, kdysi jsme na to trpěla, na panické ataky, občas se mi to vrací, v domácím prostředí jsme v poho,. ale bojím se, že ta cesta a cizí prostředí, že se mi to zas rozjede a co tam s tim?? DOjdi si tady psychiatrovi a začni to řešit. KOjila jsi dost dlouho, odstaveno máš za tři dny.
navíc jsme dost fixlá na rodinu, ti to ještě neví,…bojim s ejim to říct, syna milují.. To není moc fér, že tchánovci to vědí a Vaši ne. Můžeš lítat domů třeba jednou za dva měsíce na 2-3 týdny. navíc táta má zdravotní potíže, dojede sotva sem do města, má to hodku a čtvrt a má dost, takže se uvidíme málo..manželovi rodiče nás v tom podporují, ale taky mají krásný vztah se synem, s nimi se vídáme 3× do týdne, malý je u nich rád, já tam budu sama, muž dlouho v práci, víkend volný, ale na kurzech aj, já na vše sama, finančně se to vyxplatí víc než tady, ano, ale já na peníze zas tolik nejsem..
zkusila jsme pochyby říct manželovi, jen me odbyde, že to musím překonat a dát to, že to bude nový žiot a vše v poho, nadhodila jsme, že bych mohla dorazit i později, ale to zas, že nehodlá platit nájem tam a tady, máme ho tu docela vysoký..
sakra já ani nevím, kdo nás odstehuje, myslím zabalí věci, nikdo nemá čas, leda já se synem za zadkem a staříci, no super..kdyby zajistil aspoň nejakého kamaráda, nejraději bych zůstala tady a on at si klidně jede tam, mám fakt nahnáno a ty uzkosi se mi rozrůstají, jsou na to léky, ale ještě kojím a neumím si představit, ted do toho všeho a kor při růstu zubů ještě odstavovat, to už mi hrábne uplne..
jak to dát? jsme fakt taková bábovka, jak si myslí manžel? no jestli jo, co s tím, jsme holt taková
jinak, o tom, žýe bysme šli do zahraničí jsme se bavili déle, ale já to brala, že se to nikdy nestane, moje chyba
no a najednou bum, jedeme, nečekala jsme, že se vše odehraje během měsíce no..
jinak dodám, že PP jsme uspěšně překonala, tady ve měste a v rámci ščr cestování dívám, jen mám problém v jiném prostředí, vždy me stresuje dovolená, trochu cesta - to až se synem, špatne se s ním bez auta cestuje, zlobí, nesnáší cesty..a pak ubytko, nerada spoím jinde, prostě jedem třeba na týden a já první 4 noci nemůžui spát..tohler mám odmala, každé stěhování do nového bytu je pro me stres, ale zvladatelný, ale cítím, že tohle začíná být nad moje síly jak se to blíží, nekývla jsme na to hned, přemýšlela jsme, ale jak bylo vše ještě daleko a člověku nedošlo co vše se musí zařídit, tak jsme byla docela v klidu, to až ted mer to přemáhá..
bohužel otázkla nezní jet či nejet, to už musíme, manžel za týden nastupuje, složil i kauci na ten byt..ae jak to dát, cestu a nový začátek s moji labilní poruchou, která se mi zas rozjíždí? Prostě jsi se dala na vojnu, tak musíš bojovat. Dívej se na ty pozitiva. A jdi doktorovi.
jasně, můžete mi napsat, že jsme blbá a souhlasila jsme s tím, ale ty obavy me přemohly ted a nečekala jsme, že krom nervozity, kterou mívám často, se mi PP zas začne rozjíždět..je fakt, že trochu do me hučeli kamarádi, rodina manžela a on sám, že me do toho trochu natlačili.. Neházej to na nikoho, prostě jsi se rozhodla. Jen ti nedošly různé věci. Ale to zvládneš. Přestaň se litovat a začni zařizovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.18 10:34
@Anonymní píše:
Já kdybych neměla svý stavy, tak by se mi to i líbilo, prostě rozmanitější život, místo je to krásné, můžeme tam cestovat, peníze jsou moc hezký, jezdit za rodinou, oni za náma, zkusit něco nového, ale ta moje psychika me vždy hodí do tohohle modu a z těšení se a plánování co bude hezký se stane noční můra, už dlouho jsme to nemela, po porodu psychika udelala svoje a párkrát to s emnou zacloumala, ale oproti tom uco bylo před x lety, kdy jsme byla na omdlení jen z jízdy v tram, srdce bušilo, že jsme mela pocit, že oihned zkolabuju, se to nedá srovnat a bojím se nečeho dopředu, že se to prostě stane na cestě a co já s díttem tam nekde? do toho to, že vím, že cesta s ním bude peklo a let, nikdy jsme nebyla ani na letišti, všude se ztratím..pak zas doterné myšlenky, že co když s emi tam udělá špatně, nebude ani koho zavolat, mám tam jen muže a ten bude pryč..co budu dělat, jak to dám, magor no
Zvaž, jestli by tě nemohla třeba máma doprovodit tam, letět s tebou.
Dítě let zvládne, je to krátký let, to nebude problém. Sebou hračky, jídlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.18 10:47
Stěhovala jsem se několikrát, teď naposled před rokem a půl. Letěla jsem s tchýní, pětiletým dítetem a pětiměsíčním, a psem. Zážitek jak stehno, hlavně přestup, ale víš co, zvládla jsem to a byla jsem na sebe pyšná. Odjížděli jsme v 6 hodin z domova, ráno v 8 se letělo. Přiletěli jsme ve 3 sem a druhý den jsem šla do práce.
Pokud chceš zůstat s manželem a nechceš trhat rodinu, tak to budeš muset zvládnout. Evidentně má doma větší slovo on než ty. Vyzkoušej to a vrátit se můžeš vždycky.
A s tou jednou nocí - nechceš zkusit spát v hotelu na letišti. Aspoň se nebudeš stresovat tím, že tam máš být brzo.
A pro uklidnění, teď před týdnem jsem letěla sama s klukama, nejdřív hodina do Vídně, tam hodina na přestup a pak 3 a půl hodiny sem. Já byla urvaná jak borůvka, naivně jsem si myslela, že kluci usnou. Neusli, pomohl tablet, koupit nové neokoukané knížky, hračky. A neboj, letušky jsou připraveny na všechno. A let do Amstru je krátký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
23.1.18 10:52
Edit: blbě jsem si to přečetla. Za měsíc se to dá zvládnout. Ať ti s tím ti, co tě přemlouvali, pomohou. Na letišti se neboj, tam ti personál pomůže. 
- Citovat
- Upravit
23.1.18 11:22
@Janina81 píše:
Stěhovala jsem se několikrát, teď naposled před rokem a půl. Letěla jsem s tchýní, pětiletým dítetem a pětiměsíčním, a psem. Zážitek jak stehno, hlavně přestup, ale víš co, zvládla jsem to a byla jsem na sebe pyšná. Odjížděli jsme v 6 hodin z domova, ráno v 8 se letělo. Přiletěli jsme ve 3 sem a druhý den jsem šla do práce.Pokud chceš zůstat s manželem a nechceš trhat rodinu, tak to budeš muset zvládnout. Evidentně má doma větší slovo on než ty. Vyzkoušej to a vrátit se můžeš vždycky.
A s tou jednou nocí - nechceš zkusit spát v hotelu na letišti. Aspoň se nebudeš stresovat tím, že tam máš být brzo.
A pro uklidnění, teď před týdnem jsem letěla sama s klukama, nejdřív hodina do Vídně, tam hodina na přestup a pak 3 a půl hodiny sem. Já byla urvaná jak borůvka, naivně jsem si myslela, že kluci usnou. Neusli, pomohl tablet, koupit nové neokoukané knížky, hračky. A neboj, letušky jsou připraveny na všechno. A let do Amstru je krátký.
jenze ona pise, ze ma PP, kdo nezazil nevi..zazila jsem atak u kamisky..
Příspěvek upraven 23.01.18 v 11:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.18 11:28
@Janina81
ale ona puse, ze leti, pak na vlak a pak na bus a s deckem co minutu neposedi nesnasi cesty a rve a vzteka se a ona bojuje s panickou poruchou, za me nicni mura, sama bych neletela. vim co je PP me 2× volali zachranku v tramvaji, sileny..co keyz ta cesta a vse kolem bude spoustec a omdli? sama s deckem. nactete si neco k PP, to nrmi ordel, ze ji ma jakztakz zvladlou..no mic nema, to co se ji honi v hlave, typucky oriklad. to je na terapii a nejake leky, na coz je ted uz pozde, ze manzel nema pochopeni, asi ji nezazil v dobe, kdy to mela rozjete..taky vzdy planuji dovci a moc chci, kolikrat uz jsem ji rusila na posledni chvili, byt sem moc chtela. casto je spojena s agorafobii..neni to sranda. taky vzey mam pocit, ze je to za mnou a mam to zvlse a tesne pred cestou, opak..
prosim anonym, osobni info
- Citovat
- Upravit
23.1.18 11:39
@Anonymní píše:
@Janina81
ale ona puse, ze leti, pak na vlak a pak na bus a s deckem co minutu neposedi nesnasi cesty a rve a vzteka se a ona bojuje s panickou poruchou, za me nicni mura, sama bych neletela. vim co je PP me 2× volali zachranku v tramvaji, sileny..co keyz ta cesta a vse kolem bude spoustec a omdli? sama s deckem. nactete si neco k PP, to nrmi ordel, ze ji ma jakztakz zvladlou..no mic nema, to co se ji honi v hlave, typucky oriklad. to je na terapii a nejake leky, na coz je ted uz pozde, ze manzel nema pochopeni, asi ji nezazil v dobe, kdy to mela rozjete..taky vzdy planuji dovci a moc chci, kolikrat uz jsem ji rusila na posledni chvili, byt sem moc chtela. casto je spojena s agorafobii..neni to sranda. taky vzey mam pocit, ze je to za mnou a mam to zvlse a tesne pred cestou, opak..prosim anonym, osobni info
Píše, že mívala.
Já mám taky mladší dítě, které má období vzdoru, chvíli neposedí a nemá rád cestování. Jiné řešení než to překonat nebo sedět doma na zadku a nechat se rozvést ale nemám.
Jinak zakladatelko, řekni manželovi, že jseš ochotná přiletět do Amstru, ale pak pro vás musí přijet autem, být tebou, tak bych si to dala jako podmínku, přece nepotáhneš kufry vlakem a autobusem. A i autem to bude rychlejší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.18 11:50
Pokud tam chcete zustat natrvalo, jen aj vam stacit teda nebude, budete se snad ucit i holandsky, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
potřebuji se vypovídat..
je 23. a k 1.2. manžel nastupuje do nové práce - do Nizozemska.
my se synem - 20m máme přijet za ním cca po měsíci, tady doběhne nájem a já dopořeším úřady a stěhování a upřímne ani nevím od čeho začít..poletíme brzo ráno nekdy kolem 7, stresuje me stehování, budem muset naložit věci den dopředu, já si vzít to nejnutnější a jít spát - nevím kam. sestra rekonstruuje byt, k rodičů, tam to nejde, mají malinký byt, leda k rodičům manžela, ale taky, spát tam na rozkladacím křesle co mají, nedá se na nem dlouho ležet…no ale jednu noc by se to muselo dát, stejne nebudu spát jak budu vystresovaná z cesty, poprvé poletím letadlem a hned sama se synem, který minutu neposedí a má období vzdoru, furt se vzteká a řve, pak přestup v Amsterdamu na vlak a pak ještě 30 min regionálním busem. okolí a byt znám jen z fotek..
jak se to blíží, začínám pochybovat, že to dám, manžel tam našel dobrou práci, docela slušně placenou, ale musí se doučit anglicky, domluví se asi jako já, běžně, ale na velký pokec to není, takže krom práce kurzy aj..
já z toho nadšená extra nebyla, ale nechala jsme se přemluvit, že jsem doma s malým, že pobírám rodičák, že než si to sedne budu s malým doma, pak tam najdem školku, já práci, no on vše vidí růžově, vlastně nic krom své práce neřešil, byt mu tam našel kamarád co žije kousek a víc se nestará, za týden odletí a ty vše dozařit, malýmu ted rostou stoličky první a v noci furt řve, jsme unavená, nevyspala, do toho se ještě musím dohodnout s majitelem bytu, aby nás pustil o měsíc dřív, abychom tiu neplatili nájem navíc, muž si to představuje růžově, ale když nebude souhlasit?? na to mi neodpoví, vše je hrozně na rychlo, že já blbá na to kývla..možná mám moc strachů, protože to je moje povaha..
manžel je opak, pro něco se rozhodne a bum, já vše moc řeším, ale upřímne, od porodu mám uzkosti, kdysi jsme na to trpěla, na panické ataky, občas se mi to vrací, v domácím prostředí jsme v poho,. ale bojím se, že ta cesta a cizí prostředí, že se mi to zas rozjede a co tam s tim??
navíc jsme dost fixlá na rodinu, ti to ještě neví,…bojim s ejim to říct, syna milují..navíc táta má zdravotní potíže, dojede sotva sem do města, má to hodku a čtvrt a má dost, takže se uvidíme málo..manželovi rodiče nás v tom podporují, ale taky mají krásný vztah se synem, s nimi se vídáme 3× do týdne, malý je u nich rád, já tam budu sama, muž dlouho v práci, víkend volný, ale na kurzech aj, já na vše sama, finančně se to vyxplatí víc než tady, ano, ale já na peníze zas tolik nejsem..
zkusila jsme pochyby říct manželovi, jen me odbyde, že to musím překonat a dát to, že to bude nový žiot a vše v poho, nadhodila jsme, že bych mohla dorazit i později, ale to zas, že nehodlá platit nájem tam a tady, máme ho tu docela vysoký..
sakra já ani nevím, kdo nás odstehuje, myslím zabalí věci, nikdo nemá čas, leda já se synem za zadkem a staříci, no super..kdyby zajistil aspoň nejakého kamaráda, nejraději bych zůstala tady a on at si klidně jede tam, mám fakt nahnáno a ty uzkosi se mi rozrůstají, jsou na to léky, ale ještě kojím a neumím si představit, ted do toho všeho a kor při růstu zubů ještě odstavovat, to už mi hrábne uplne..
jak to dát? jsme fakt taková bábovka, jak si myslí manžel? no jestli jo, co s tím, jsme holt taková
jinak, o tom, žýe bysme šli do zahraničí jsme se bavili déle, ale já to brala, že se to nikdy nestane, moje chyba
no a najednou bum, jedeme, nečekala jsme, že se vše odehraje během měsíce no..
jinak dodám, že PP jsme uspěšně překonala, tady ve měste a v rámci ščr cestování dívám, jen mám problém v jiném prostředí, vždy me stresuje dovolená, trochu cesta - to až se synem, špatne se s ním bez auta cestuje, zlobí, nesnáší cesty..a pak ubytko, nerada spoím jinde, prostě jedem třeba na týden a já první 4 noci nemůžui spát..tohler mám odmala, každé stěhování do nového bytu je pro me stres, ale zvladatelný, ale cítím, že tohle začíná být nad moje síly jak se to blíží, nekývla jsme na to hned, přemýšlela jsme, ale jak bylo vše ještě daleko a člověku nedošlo co vše se musí zařídit, tak jsme byla docela v klidu, to až ted mer to přemáhá..
bohužel otázkla nezní jet či nejet, to už musíme, manžel za týden nastupuje, složil i kauci na ten byt..ae jak to dát, cestu a nový začátek s moji labilní poruchou, která se mi zas rozjíždí?
jasně, můžete mi napsat, že jsme blbá a souhlasila jsme s tím, ale ty obavy me přemohly ted a nečekala jsme, že krom nervozity, kterou mívám často, se mi PP zas začne rozjíždět..je fakt, že trochu do me hučeli kamarádi, rodina manžela a on sám, že me do toho trochu natlačili..