Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máma chce mít kontrolu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
4.10.19 09:01
- Citovat
- Upravit
4.10.19 09:11
@Anonymní píše:
to máte fajn, ja tu svou mam taky ráda, ale jsou věci, co mne mrzí
Všechno je o nějakém dialogu - vážně.
Uvařte si kafe, mamče to upřímně, klidně a s láskou vysvětli.
Já jsem fakt ráda, že tohle s maminou máme fakt nastavené. Taky se někdy neshodneme, né, že ne… ale pokud jde o můj život tak já si s pokorou vyslechnu mamky názor, probereme to, ale přijmout ho nemusím a mamka to plně respektuje.
Pokud jde o mámy život tak si naopak taky vyslechne moje rady a také je samozřejmě přijmout nemusí.
Je to o té rovnováze dospělých. Moje mamka přijala, že jsem dospělá a nechová se ke mně jako k dítěti, které musí poslouchat. Respektuje mě jako dospělou a už i ví, že občas můžu mít i pravdu.
Navíc mamka si vždycky chválila můj životní postoj a hodnoty - no, dobře si mě prý vychovala 
I když se občas dokážeme navzájem taky naštvat - to je taky samozřejmě pravda 
Ani jedna nejsme bezchybná a navzájem nás vytáčí chyby té druhé Ale bereme to s humorem… Posledně jsem mamině ve vyhrocené situaci řekla : „Neser mě, Blaženo!“ A rázem bylo po vyhrocené situaci, jelikož se mamina začala smát, já taky, obejmout, pusu a bylo 
A víš ty co je nejdůležitější? Říct si právě to, že se máte rády…
Já občas mamku prostě jen tak obejmu a řeknu jí, že jí mám ráda. 
A hned zítra to udělám znovu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 09:17
Znám. Podle mámy taky dělám všechno blbě - blbě se starám o domácnost, jsem špatná manželka, špatná matka, špatná dcera, … Vždy jsem byla jiná než ona, bohužel víc na otce než na ni, a s otcem jsme měly odjaktěživa špatné vztahy. Jenže genetiku neovlivníš, že… A koho mi vybrala za otce, to taky není moje vina. Myslím, že to v ní vždy bylo - jistá averze vůči mně, protože jí ho tolik připomínám… Dokud jsem byla dítě, byla jsem poslušná holčička, i moje puberta byla pro ni za odměnu, na rozdíl od jejího druhého dítěte. Takže možná si myslela, že ji budu poslouchat i nadále. Jenže já chtěla žít jinak (třeba třídím odpad - ona ne a vyčítala mi, že doma máme víc košů), tak, jak to vyhovovalo mně a mému manželovi. Nedokázala se s tím smířit, občas nám tajně přišla domů přeorganizovat domácnost (přeskládala skříňky, donesla mi oblečení a dala ho dospod komínků ve skříni, dokonce při jednom svém zběsilém úklidu zničila dítěti oblíbenou mikinu, protože si myslela, že je to hadr na zem a rozstříhala ji 
). Manžel vždy zakročil a na nějakou dobu byl klid, než jí otrnulo a zase něco provedla. Už dávno se jí neptám na názor, chráním si své soukromí, nic jí o nás neříkám, zkrátka si ji držím od těla. Bohužel to jinak nejde. Strašně ji štve, jaký život žiji, pomlouvá mě po okolí, vykládá, jak se můj manžel špatně oženil a jak obrovský chudák to je. Copak se s takovým člověkem můžu stýkat? Můžu se někomu takovému svěřovat?
Ano, je to moje máma. Svým způsobem ji mám ráda. Ale do mého života nepatří. Sem tam se vidíme kvůli vnoučeti (jen jednomu, protože druhé nemá ráda), ale je to jen párkrát do roka. A většinou se při předávání ani nevidíme.
Dlouho jsem si myslela, že když mámě vysvětlím, proč něco chci nebo nechci, že to pochopí. Bohužel to tak není. Ona to nechce pochopit, ona chce, abych to udělala po jejím. Jenže já jsem dospělá a chci dělat věci tak, jak vyhovují mně a mému muži, ne jí. Za ty roky jsem pochopila, že tu žádná cesta kompromisu není. Jediné, co mohu, je držet si ji od těla, nepouštět ji do svého života. Bolí to. Pokud by se něco mezi mnou a mým manželem stalo, zůstanu na světě úplně sama, nebudu mít žádnou oporu. I proto jsem se roky snažila. Ale nejde to. Nemám chápající maminku, ale matku-generála. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.10.19 09:19
@FreeLady12 píše:
Všechno je o nějakém dialogu - vážně.
Uvařte si kafe, mamče to upřímně, klidně a s láskou vysvětli.Já jsem fakt ráda, že tohle s maminou máme fakt nastavené. Taky se někdy neshodneme, né, že ne… ale pokud jde o můj život tak já si s pokorou vyslechnu mamky názor, probereme to, ale přijmout ho nemusím a mamka to plně respektuje.
Pokud jde o mámy život tak si naopak taky vyslechne moje rady a také je samozřejmě přijmout nemusí.
Je to o té rovnováze dospělých. Moje mamka přijala, že jsem dospělá a nechová se ke mně jako k dítěti, které musí poslouchat. Respektuje mě jako dospělou a už i ví, že občas můžu mít i pravdu.
Navíc mamka si vždycky chválila můj životní postoj a hodnoty - no, dobře si mě prý vychovalaI když se občas dokážeme navzájem taky naštvat - to je taky samozřejmě pravda
A víš ty co je nejdůležitější? Říct si právě to, že se máte rády…
Já občas mamku prostě jen tak obejmu a řeknu jí, že jí mám ráda.
to jste napsala hezky dekuji
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.10.19 09:21
@FreeLady12 Závidím ti takový vztah a takovou mámu! U nás, když to ještě nebylo tak vyhrocené, ani vyjádření citu nepomohlo. Máma na to není, nebyla, vždy si mě držela od těla, fyzicky i emocionálně. Na moje „mám tě ráda, mami“ nikdy neuměla zareagovat. Ani nevím, jestli jsem od ní „mám tě ráda“ vůbec někdy slyšela… Ráda mě měla, ale uvnitř. A nedochází jí, že dítě (a to i dospělé) by potřebovalo, aby máma svoje city vůči dítěti projevila i navenek…
- Citovat
- Upravit
4.10.19 09:22
Ses dospela, rekla jsi ze chces to takhle, tak to tak bude… tecka. nic bych neobhajovala pred maminkou, pokud se to tyka tebe, tve rodiny, tveho ditete… zadne diskuze s maminkou o tom proc to tak chces. prece mamince taky nerikas jak se ma rano obliknout a co snidat! Posiluj sebevedomi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 09:26
@Anonymní píše:
Znám. Podle mámy taky dělám všechno blbě - blbě se starám o domácnost, jsem špatná manželka, špatná matka, špatná dcera, … Vždy jsem byla jiná než ona, bohužel víc na otce než na ni, a s otcem jsme měly odjaktěživa špatné vztahy. Jenže genetiku neovlivníš, že… A koho mi vybrala za otce, to taky není moje vina. Myslím, že to v ní vždy bylo - jistá averze vůči mně, protože jí ho tolik připomínám… Dokud jsem byla dítě, byla jsem poslušná holčička, i moje puberta byla pro ni za odměnu, na rozdíl od jejího druhého dítěte. Takže možná si myslela, že ji budu poslouchat i nadále. Jenže já chtěla žít jinak (třeba třídím odpad - ona ne a vyčítala mi, že doma máme víc košů), tak, jak to vyhovovalo mně a mému manželovi. Nedokázala se s tím smířit, občas nám tajně přišla domů přeorganizovat domácnost (přeskládala skříňky, donesla mi oblečení a dala ho dospod komínků ve skříni, dokonce při jednom svém zběsilém úklidu zničila dítěti oblíbenou mikinu, protože si myslela, že je to hadr na zem a rozstříhala ji
Ano, je to moje máma. Svým způsobem ji mám ráda. Ale do mého života nepatří. Sem tam se vidíme kvůli vnoučeti (jen jednomu, protože druhé nemá ráda), ale je to jen párkrát do roka. A většinou se při předávání ani nevidíme.
Dlouho jsem si myslela, že když mámě vysvětlím, proč něco chci nebo nechci, že to pochopí. Bohužel to tak není. Ona to nechce pochopit, ona chce, abych to udělala po jejím. Jenže já jsem dospělá a chci dělat věci tak, jak vyhovují mně a mému muži, ne jí. Za ty roky jsem pochopila, že tu žádná cesta kompromisu není. Jediné, co mohu, je držet si ji od těla, nepouštět ji do svého života. Bolí to. Pokud by se něco mezi mnou a mým manželem stalo, zůstanu na světě úplně sama, nebudu mít žádnou oporu. I proto jsem se roky snažila. Ale nejde to. Nemám chápající maminku, ale matku-generála.
dekuji za váš příspěvek
- Citovat
- Upravit
4.10.19 09:27
Myslím že to děláš dobře. Nepsala jsi o tom jak jí přesvědčuješ. když máš pocity méněcennosti což je asi v tomhle případě pochopitelné, tak máš asi tendence se obhajovat. A máš pocit že ostatní musí s tvým názorem souhlasit a že je musíš tedy přesvědčit. Nevím jestli je to tak u tebe, U mě to tady takhle platí. Zkus svoje názory neobhajovat. Řekni že ses tak prostě rozhodla, že je to tvoje dítě a ty jsi matka. Asi je lepší být stručná a vydržet. Možná jsi neměla nějakou bouřlivou pubertu viď. Maminka to určitě myslí dobře a ostatní také. Ale to neznamená že tě může okolí řídit. Je jasné že se to máme ani dalším kteří tě mohli řídit nelíbí. Ale musí si prostě zvyknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 09:30
Děkuji vlastně vam vsem za vase příspěvky. je to takove těžké zvlášť kdyz se jedná o nejbližší lidi. Vim, ze se na sebe muzeme v nejdůležitějších chvílích spolehnout, ale i takove rádoby prkotiny bývají příčinou takových těch fatalnich rozpadu vztahů. Nechci to. Vite, na druhou stranu si říkám, ze je vážně chyba ve mne.
- Citovat
- Upravit
4.10.19 09:31
Ja jsem si skoro jista, ze chyba neni v matkach, ale ve vas. Ja byla uz od brzkeho veku v rozhodnutich samostatna, nejak jsem vedela, co je pro me dobre, byla jsem rozumna a zodpovedna a uz nejaky ten patek udilim dobre rady mame ja. 
Tchyne je typ, co musi mit vse podle sebe, ale u me narazila a davno uz se o nic nepokousi, ona k nam nechodi, resila vsechno jen pres telefony a ja jsem neskonale mila a chapava a jedu si to svoje a i po ste to mile vysvetlim, takze ji to uz davno nebavi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 09:36
@Martina D. píše:
Ja jsem si skoro jista, ze chyba neni v matkach, ale ve vas. Ja byla uz od brzkeho veku v rozhodnutich samostatna, nejak jsem vedela, co je pro me dobre, byla jsem rozumna a zodpovedna a uz nejaky ten patek udilim dobre rady mame ja.
jenže každý je jiny, treba jste mela rodiče, kteří vám dali od dětství větší volnost a tu možnost se vic od nich drive odpoutat. Tim neříkám, ze je to špatně. A kazdy ma jinou povahu, někdo se naštve už v 15, nekdo, treba ja se v tom plácam i ted.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.10.19 09:54
@Anonymní píše:
Vite, na druhou stranu si říkám, ze je vážně chyba ve mne.
Jediná chyba, která v tobě je, je ta, že své sebevědomí a sebehodnocení stavíš na mámině souhlasu. Že potřebuješ (nahlas nebo vnitřně), aby ti odsouhlasila, že to či ono děláš správně.
Nepotřebuješ to. Máš právo žít svůj život po svém. Máš právo dělat chyby.
Jestli je máma generál jako ta moje, tak se zkus co nejdříve odříznout. Já to nedokázala. Roky jsem trpěla, bojovala s tím, že mám nízké sebevědomí, nedokázala jsem se prosadit ani nikde jinde (takže v práci se mnou docela slušně zametali). Teď, po těch letech, si vyčítám, že jsem byla blbá a že jsem tak dlouho čekala na nějaký mámin vstřícný krok.
Pořád to ještě nemám zpracované, pořád mě to ještě hodně bolí. Ale mé zadupané sebevědomí se postupně zvedá.
Chyba není v tobě. Chyba je v mámě - že má potřebu organizovat ti život. Už nejsi malé dítě, nemá na to právo. Může ti poradit, ty si ji můžeš vyslechnout, ale pak je tvým právem udělat si to po svém a máma by tě měla v tvém rozhodnutí podpořit, i když s ním nesouhlasí.
Mám v okolí jeden takový případ div ne „světice“. Máma a dcera - dcera si dělá vše po svém, často blbě, často s fatálními dopady (neplánované těhotenství - v dospělosti, ne v pubertě; svatba z povinnosti a následné nefungující manželství, …). Máma jí řekne svůj názor, ale s dovětkem, že je to její život. Když jí pak dcera brečí na rameni, máma ji utěšuje a ono „já ti to říkala, já tě varovala“ si jen myslí, nikdy jí to neřekne nahlas. Dcera to ví. Dcera mámě říká „měla jsi pravdu“. Ale stejně si zas potřebuje nabít ústa. Tady u nich vidím, že to může fungovat.
Je to tvoje máma, takže jen ty můžeš posoudit, jestli se tvoje máma k tobě dokáže začít chovat s respektem, nebo jestli tě bude pořád chtít řídit. Pokud to druhé, opravdu se zkus co nejdříve odříznout, jinak tě to zničí. Bohužel vím, co píšu. 
- Citovat
- Upravit
4.10.19 10:02
@Anonymní píše:
@FreeLady12 Závidím ti takový vztah a takovou mámu! U nás, když to ještě nebylo tak vyhrocené, ani vyjádření citu nepomohlo. Máma na to není, nebyla, vždy si mě držela od těla, fyzicky i emocionálně. Na moje „mám tě ráda, mami“ nikdy neuměla zareagovat. Ani nevím, jestli jsem od ní „mám tě ráda“ vůbec někdy slyšela…
To je mi moc líto… 
Je pravda, že do jisté doby jsem náš vztah nebrala jako nějak vyjímečný. Pro mě to bylo vždy automatické. Pak mi mamka říkala, že jí její kamarádky závidí jaký má se mnou pěkný vztah, že ony to tak nemají. Trochu jsem se nad tím podivovala. Přišlo mi to normální.
Ale jak tak čtu občas zdejší diskuze nebo poslouchám kamarádky a jejich problémy s matkami… došlo mi, že to asi opravdu nebude úplně standard a jsem za to skutečně ráda, že to tak máme.
A přála bych všem matkám a dcerám aby si k sobě našly tu „dospělou“ cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.19 10:10
Me takhle do vseho kecela moje babicka, bydli u nas v baraku, hlida mi deti a je tu casto. Uz co se narodila malá to na me zkoušela, co je špatně a co neni..
Takže jsem ji jasně řekla, že hezký, ale já se zaridim podle sebe, kolikrát jsme se i pohadaly.
Druhá babička mi říká, at si ji vyslechnu, myslim si o prd…a je to, ale to nevydrzim.
Naštěstí ji už došlo, že mě stejně nepřesvědčí o sve pravde a je celkem pokoj.
Musíš si věřit a mamky se buď neptej a nebo ji jemně vysvětli, že jsi se rozhodla jinak a je to.
I kdyz já to hodnekrat zkoušela po dobrém a babicka pochopila až po zlém 
Moje mamka a tchýně se mi naštěstí do ničeho nepletou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.19 10:10
@warita píše: . Kdyz bude mama pindat, ze ti ale prece rikala, ze to mas delat tak a tak, v klidu a suse oznamit, ze jsi se ale rozhodla jinak a vubec nerozebirat duvody proc a uz vubec ne defenzivnim tonem hlasu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
to máte fajn, ja tu svou mam taky ráda, ale jsou věci, co mne mrzí