Máma chce mít kontrolu

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Martina D.

5710

2585

4.10.19 10:15

načítám...

@Anonymní píše:
jenže každý je jiny, treba jste mela rodiče, kteří vám dali od dětství větší volnost a tu možnost se vic od nich drive odpoutat. Tim neříkám, ze je to špatně. A kazdy ma jinou povahu, někdo se naštve už v 15, nekdo, treba ja se v tom plácam i ted.

Jo, je to tím, že každý je jiný. A jak si to každý s okolím nastaví, tak to má. Proto musí každý změnit sebe, jinak to lepší nebude. A od dětství mi nikdo volnost nedal, máma byla úzkostný rodič, nejradši by mi stála pořád za zadkem, otec na mě kašlal, můj první kluk se mámě nezamlouval a říkala, že bysme se měli rozejít, tak jsem se jí jen smála. A ona věděla, že se s ním stejně sejdu a ona s tím nemá šanci cokoli udělat. Když mi prohrabala věci a našla antikoncepci a křičela, tak jsem si myslela svoje, zalhala, že se na sex teprve chystám, abych se vyhnula nelichotivým přívlastkům, a jela jsem si dál podle svého. Původně jsem myslela, že budu muset skočit na gynekologii dřív, ale pak jsem antikoncepci mámě zase potichu zabavila, zamkla jsem si ji ve školní skříňce a jela jsem podle sebe a tak jsem to dělala vždycky. Nechápu, jak někdo může dát dítěti jméno, které nechce, na nátlak své nebo cizí matky. Mámě se nelíbilo ani jedno jméno, které jsem dala, já to brala s humorem a hotovo vyřešeno. Já vlastně nepochopím, jak někdo může pořád brát zřetel na názor rodičů, já beru zřetel jen na názor partnera, protože věci plánujeme spolu, mámu a zbytek jen informuji.

načítám...
Citovat
Zmínit

Mar__tanka1983

31287

13609

4.10.19 10:29

načítám...

@Anonymní píše:
jenže každý je jiny, treba jste mela rodiče, kteří vám dali od dětství větší volnost a tu možnost se vic od nich drive odpoutat. Tim neříkám, ze je to špatně. A kazdy ma jinou povahu, někdo se naštve už v 15, nekdo, treba ja se v tom plácam i ted.

u nás je třeba tohle právě hodně znát s mou sestrou.
Zatímco já „prozřela“ už v šestnácti, moje sestra až v nějakých třiatřiceti.
Já sem už těžce za vodou a mámu beru jedním uchem tam a druhým ven, sebevědomě si dělám, co uznám za vhodné a o věcech, o kterých si rozhoduju sama, prostě nediskutuji. Pokud chci její názor nebo radu, řeknu si o ni, ale jinak si jedu na svoje triko.
Ségra byla mnohem dýl pod máminým vlivem a to, co já ze sebe setřepala už v pubertě, ona prožívá teď v dospělosti a taky je z toho kolikrát špatná.

Jinak poradím to, co ostatní. Řekni mamce, že jí miluješ, že jsi ráda, že má starost, ale ať se nezlobí a nechá tě dělat tvoje vlastní dospělá rozhodnutí. Klidně to převeď trochu do legrace, pokud máš obavu to na ní vybalit natvrdo, že tě přece nebude vodit za ručičku ještě v osmdesáti

A taky je výhodné s ní prostě (aspoň nějakou dobu) prostě tyhle věci vůbec neřešit. Pokud máš nějaký problém, tak ho před ní jednoduše nevytahovat. Udělej si to posvém, a ona o tom vůbec nemusí vědět. Ono totiž i tohle je známka „dospělosti“. Že si věci řešíš sama a vůbec se na názor neptáš.
Takže až se tě příště zeptá, jak se máš, řekni, že v pohodě. To, že sháníš opraváře na pračku, vysypalo se ti auto, v práci je kolegyně se kterou si nerozumíš a neumíš upéct dort… jí prostě neříkej. Když to řekneš, ona to považuje za žádost o radu, a pak taky radit začne :jazyk:

načítám...
Citovat
Zmínit

24138

14978

4.10.19 11:14

načítám...

Pro začátek doporučuju tuhle knihu

https://www.knihydobrovsky.cz/…bra-61505636

Dlouhodobě psychoterapii.

Mezi tím než se k psychoterapii odhodláš, tak nejlepší by bylo odstěhovat se s novou rodinou odstěhovat někam daleko a na nějakou dobu mámě jen posílat fotka a krátké maily s tím, že žijete a věnovat se sobě. Maximálně přijet na Vánoce a narozeniny. Telefony omezit na naprosté minimum. Ne - nejsi povinna své matce reportovat svůj život, natož si od ní do něj nechat kecat. Ona by dost potřebovala svůj vlastní život a ne se vyžívat v tom, že bude organizovat ten tvůj.

Pomůže ti to dospět i emocionálně, tedy najít odvahu přestat být malá holčička, kterou matka umí rozstřelit.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

4.10.19 19:35

načítám...

@Anonymní píše:
Znám. Podle mámy taky dělám všechno blbě - blbě se starám o domácnost, jsem špatná manželka, špatná matka, špatná dcera, … Vždy jsem byla jiná než ona, bohužel víc na otce než na ni, a s otcem jsme měly odjaktěživa špatné vztahy. Jenže genetiku neovlivníš, že… A koho mi vybrala za otce, to taky není moje vina. Myslím, že to v ní vždy bylo - jistá averze vůči mně, protože jí ho tolik připomínám… Dokud jsem byla dítě, byla jsem poslušná holčička, i moje puberta byla pro ni za odměnu, na rozdíl od jejího druhého dítěte. Takže možná si myslela, že ji budu poslouchat i nadále. Jenže já chtěla žít jinak (třeba třídím odpad - ona ne a vyčítala mi, že doma máme víc košů), tak, jak to vyhovovalo mně a mému manželovi. Nedokázala se s tím smířit, občas nám tajně přišla domů přeorganizovat domácnost (přeskládala skříňky, donesla mi oblečení a dala ho dospod komínků ve skříni, dokonce při jednom svém zběsilém úklidu zničila dítěti oblíbenou mikinu, protože si myslela, že je to hadr na zem a rozstříhala ji ). Manžel vždy zakročil a na nějakou dobu byl klid, než jí otrnulo a zase něco provedla. Už dávno se jí neptám na názor, chráním si své soukromí, nic jí o nás neříkám, zkrátka si ji držím od těla. Bohužel to jinak nejde. Strašně ji štve, jaký život žiji, pomlouvá mě po okolí, vykládá, jak se můj manžel špatně oženil a jak obrovský chudák to je. Copak se s takovým člověkem můžu stýkat? Můžu se někomu takovému svěřovat?
Ano, je to moje máma. Svým způsobem ji mám ráda. Ale do mého života nepatří. Sem tam se vidíme kvůli vnoučeti (jen jednomu, protože druhé nemá ráda), ale je to jen párkrát do roka. A většinou se při předávání ani nevidíme.
Dlouho jsem si myslela, že když mámě vysvětlím, proč něco chci nebo nechci, že to pochopí. Bohužel to tak není. Ona to nechce pochopit, ona chce, abych to udělala po jejím. Jenže já jsem dospělá a chci dělat věci tak, jak vyhovují mně a mému muži, ne jí. Za ty roky jsem pochopila, že tu žádná cesta kompromisu není. Jediné, co mohu, je držet si ji od těla, nepouštět ji do svého života. Bolí to. Pokud by se něco mezi mnou a mým manželem stalo, zůstanu na světě úplně sama, nebudu mít žádnou oporu. I proto jsem se roky snažila. Ale nejde to. Nemám chápající maminku, ale matku-generála.

Jako bych to psala já… A máš pravdu, moc to bolí…

Citovat
Upravit

Tetlucha

5.10.19 22:34

načítám...

Dobrý večer,
z Vašeho příspěvku je cítit slabé sebevědomíi, to že sama o sobě dost pochybujete a proto raději volíte postupy druhého člověka. Nechci tím říct, že by bylo špatné si vyslechnout rady druhých, ale jen vyslechnout né poslechnout. Vy sama víte nejlíp, co udělat. A pokud o tom pochybujete, věřte mi, když se naučíte přijmout zodpovědnost za svá, opakuji svá rozhodnutí, uvidíte, že budete šťastnější a Vaše sebevědomí bude vzrůstat. A to i přes chyby, kterým se občas nikdo z nás nevyhne… není zapotřebí se jich bát a snažit vyhnout, jsou součástí poznání a jen skrz ně se můžeme zlepšovat a zdokonalovat. Když ale budete dělat to, co Vám říká… diktuje… Vaše matka… pak vpodstatě žijete život někoho jiného… ona diktuje a Vy jen přepisujete její slova do činů. Je škoda promarnit život představami a sny druhých lidí a nenaplnit své vlastní sny a touhy :nevim:
A diskuse na téma Vašich rozhodnutí jsou s jakoukoliv manipulujici osobou jen ztrátou času a energie… stejně Vás a Vaše názory nikdy nedocení

Přeji hodně sil :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Kubula.K

7006

1160

6.10.19 12:47

načítám...

Je ro trochu jako kdyz dite rika, ze ho kamarad navedl. Ano, navedl, ale udelalo to ono samo. Mozna nechtelo ztratit kamarada, mozna nechtelo byt za zbabelce, kazdopadne casem se potrebuje naucit, ze navadeni neznamena, ze to musim udelat, a neprijemny pruvodni jevy je potreba ustat. :kytka: