Máma chce mít kontrolu

Anonymní
4.10.19 07:28

Máma chce mít kontrolu

Dekuji za anonym, mamka sem chodí, nechci, aby na to přišla, ze to jsem ja. Vite mam problem v tom, ze od mala jsem relativně ve vsem námi i poslouchala. Teoreticky mi vzdy dobře poradila, nemuzu říct, ze by jeji rady byly špatné. Hodně na jeji nazor dam, ted jsem jiz ve veku, kdy mohu jeji nazor prijmout ale taky nemusim. Nechci konkrétně rozebírat o co se jedná, nicméně ted, když mam na neco jiny nazor nez máma, jsem zmanipulovana svym manželem, vzdy jsem prece se vším co řekla, nebo udelala souhlasila. Nebere v potaz to, ze bych mohla mít názor sama za sebe, i kdyz podle ni špatný. Proste jsem svepravna prece. Ale i kdyz ji presvedcim ze je to muj nazor, stejne si mysli ze ne. Me je jasne, ze dcera, ktera pokladala za svaté a pravdivé vse co maminka řekne ma najednou jiny nazor ale už mi neni 20 let. Ja o sobe vim, ze jsem snadno ovlivnitelna, ono kdyz to každý s vama mysli dobre…matkA, PRATELE, partner…toho uz taky štve, ze máma se nám dere do věcí, se kterymi treba nemusi souhlasit, ale proste pak ma pocit, ze nam nemuze nic říct, ze vse myslí dobře a je jedno o cem mluvim konkrétně, at je to péče o mé dite, vedeni domacnosti nebo i to jak dite oblecu…ja si pak nevěřím prave ve svem nazoru, nebo v tom, jak jsem se rozhodla, proc jsem to udelala, i když v prvnim okamziku jsem o správnosti sveho rozhodnutí presvedcena, jakmile do toho zacne mluvit máma, jsem rozhozena, nema preci jen pravdu, jsem fakt nemožná atd…to mi zacne lítat hlavou a jsem zase ve stavu deprese a absolutní nedůvěry sebe sama…mámu mam rada, vim, ze to vsechno co dělá myslí dobře, ale…ale…vsak vite, co myslím. Jenže, jak dal?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
4.10.19 07:29

V druhé větě ma být mámu, ne námi.

  • Nahlásit
  • Citovat
2647
4.10.19 07:34

Zacni se chovat jako dospela. Musis se ji postavit a v klidu a bez emoci rict vlastni nazor. Dokud se budes chovat jako dite, bude ona jako rodic.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.10.19 07:35

Mám podobný problém, nejsi v tom sama, ale my ještě nemáme děti. Docela si (ne)dovedu, až děti budou. A já, ač nejsem žádná s prominutím držka a ačkoli mám pocit, že ze mě by politický řečník rozhodně být nemohl, tak už toho mám někdy plné zuby a pokouším se mámu uargumentovat svým pohledem na věc a přesvědčit ji, že každý ten pohled může být jiný, tak je pak na chvíli klid.

  • Nahlásit
  • Citovat
1412
4.10.19 07:36

Tvoje mama musi pochopit, ze jsi dospela a musi prijmout, ze obcas udelas veci jinak, nez si ona preje.
Musis ji to vysvetlit, jak to citis, ze to nemyslis spatne, ale ze neco udelas jinak. At se klidne urazi, ona to rozdejcha.

Hlavne nenech sebou manipulovat. Delej sva rozhodnuti jak myslis ty!

Mela jsem tchyni, ktera takhle se snazila ridit zivot svym detem. Nejvic ji to slo u dcery. Tchyne umrela, dcera se z toho slozila a jeste i po letech je proste divna, ztracena…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.10.19 07:38

Sama jsem na me mame závislá, absolutne me nechce pustit. Uz si dokazu prosadit svuj nazor, i kdyz to porad zkouší. Ta moje je STRASNE HODNÁ :roll: dela prvni posledni, mysli to dobre bla bla. Ja si pak prijdu jak furie a megera (taky mi rika, ze jsem zla, kdyz place), kdyz na ni rvu, ze chci napr. diteti nakupovat obleceni sama atd. Kdyz jsem se rozvadela, tak se chystala na ospod, to jsem ji taky zakazala.

Takze, jedine, co mi pomaha- „dekuju za nazor, maminko“ a udelat si to po svem. Dale prosazovat vlastni rozhodnuti i za cenu skandalu, i kdyz me to boli a jsem za nejvetsiho zlouna zlyho nevdecnyho. A nejdulezitejsi- halt to prijmout, jak to je. Nemyslim se podvolovat, ale vlastni rodinu proste nesetreses (at si moderni psychologove pindaj, co chtej), protoze kdyz je nejhur, tak jsou tu pro tebe.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.10.19 07:42

Taky mám takovou mámu. Byla jsem na ní hodně závislá a ona si mě hodně privlastnovala, stvala mě proti tátovi, nemám žádné kamarády, protože jsem nikam nemohla chodit. Byla jsem jen s ní. Nakonec to prozreni přišlo, když odešla od táty a to jsem už ani nebydlela doma. Ale to jak se chovala, jak byla zlá… Pak jsem si udělala obrázek o tom, jak to vlastně je. Hodně mi to pomohlo, ale ten prvotní šok byl hrozný. Skončila jsem i na antidepresivech. Několik měsíců jsem byla úplně vyřízená. Teď už se to zase srovnalo, ale nemáme toho už moc společného.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.10.19 07:52

Tak moje mamča je naštěstí hodná, jen si občas myslí, že její pohled je ten jediný správný a že tohle a tamto dělám špatně a ted bych měla udělat zrovna tohle, chápu, že vás to holky štve, ale probůh, hlavně u toho na mamky nekřičte ( jsou to naše maminky, staraly se o nás, přežily naši pubertu, staraly se v nemoci, nezaslouží si, aby na ně někdo křičel, pokud to nejsou vyloženě nějaké mrchy), všechno se dá řešit s chladnou hlavou a naprosto klidným hlasem poděkovat a říci, že jsou i jiné možnosti a když už nemám sílu něco řešit, tak poděkovat a udělat si po svém.

  • Nahlásit
  • Citovat
13191
4.10.19 07:54

Obcas to mam podobne. Jako dite jsem byla zvykla poslouchat rodice, obzvlaste pak mamu a fakt je, ze v mnoha vecech mela pravdu. Nicmene, jsem uz davno dospela a prestoze mi bude tento rok 40, mama se nadale ke mne chova jako k malemu decku. Dost me to vytaci, je schopna me vychovavat, ze jsem v obchode nepozdravila dostatecne hlasite pani prodavacku a ohledne vychovy dcery mi dava „rady“ stylem, ktery se spis podoba rozkazovani. Nebo nevim jak to rict, proste z tonu hlasu clovek citi, ze matka ocekava, ze se tim budu ridit a beda kdyz ne.

Vis co si ale myslim? Ze to je z casti ale moje vina. Ze neco z meho chovani ty vychovne tendence moji mati umoznuji. Mozna jsem se nikdy tak uplne neodprostila od rodicu, mozna podvedome se stavim do role ditete svym vystupovanim, zpusobem jakym s ni mluvim. Manzel napriklad rika, ze az prilis casto se mamy ptam na nazor ohledne nejakych veci a kdyz ho pak dostanu, tak se mi nelibi ton hlasu, jakym mi mama svuj nazor sdeluje.

Pokud mas pocit, ze uz dospela jses a nepotrebujes byt mamou „vedena“, mozna by to chtelo byt vice sebevedoma. Prestat s ni rozebirat urcite veci a jenom suse oznamit, jak jsi se rozhodla, nebo mozna ani to ne, vsak ona uvidi v praxi, jak jste to s manzelem zaridili. A kdyz dostavas nevyzadane rady, tak je podle mne osvedcena metoda: prikyvnout a v tichosti si udelat po svem. Kdyz bude mama pindat, ze ti ale prece rikala, ze to mas delat tak a tak, v klidu a suse oznamit, ze jsi se ale rozhodla jinak a vubec nerozebirat duvody proc a uz vubec ne defenzivnim tonem hlasu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19345
4.10.19 07:56
@Anonymní píše:
Dekuji za anonym, mamka sem chodí, nechci, aby na to přišla, ze to jsem ja. Vite mam problem v tom, ze od mala jsem relativně ve vsem námi i poslouchala. Teoreticky mi vzdy dobře poradila, nemuzu říct, ze by jeji rady byly špatné. Hodně na jeji nazor dam, ted jsem jiz ve veku, kdy mohu jeji nazor prijmout ale taky nemusim. Nechci konkrétně rozebírat o co se jedná, nicméně ted, když mam na neco jiny nazor nez máma, jsem zmanipulovana svym manželem, vzdy jsem prece se vším co řekla, nebo udelala souhlasila. Nebere v potaz to, ze bych mohla mít názor sama za sebe, i kdyz podle ni špatný. Proste jsem svepravna prece. Ale i kdyz ji presvedcim ze je to muj nazor, stejne si mysli ze ne. Me je jasne, ze dcera, ktera pokladala za svaté a pravdivé vse co maminka řekne ma najednou jiny nazor ale už mi neni 20 let. Ja o sobe vim, ze jsem snadno ovlivnitelna, ono kdyz to každý s vama mysli dobre…matkA, PRATELE, partner…toho uz taky štve, ze máma se nám dere do věcí, se kterymi treba nemusi souhlasit, ale proste pak ma pocit, ze nam nemuze nic říct, ze vse myslí dobře a je jedno o cem mluvim konkrétně, at je to péče o mé dite, vedeni domacnosti nebo i to jak dite oblecu…ja si pak nevěřím prave ve svem nazoru, nebo v tom, jak jsem se rozhodla, proc jsem to udelala, i když v prvnim okamziku jsem o správnosti sveho rozhodnutí presvedcena, jakmile do toho zacne mluvit máma, jsem rozhozena, nema preci jen pravdu, jsem fakt nemožná atd…to mi zacne lítat hlavou a jsem zase ve stavu deprese a absolutní nedůvěry sebe sama…mámu mam rada, vim, ze to vsechno co dělá myslí dobře, ale…ale…vsak vite, co myslím. Jenže, jak dal?

Vyslechnout a udělat podle svého. Jsi dospělá, jistě rozumná a schopná se rozhodnout dobře.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25122
4.10.19 07:57
@Anonymní píše:
Nechci konkrétně rozebírat o co se jedná, nicméně ted, když mam na neco jiny nazor nez máma, jsem zmanipulovana svym manželem, vzdy jsem prece se vším co řekla, nebo udelala souhlasila. Nebere v potaz to, ze bych mohla mít názor sama za sebe, i kdyz podle ni špatný. Proste jsem svepravna prece. Ale i kdyz ji presvedcim ze je to muj nazor, stejne si mysli ze ne.

Jak ti píšou holky, máš na svůj názor právo. A máš v tomhle směru kliku. Tvůj muž totiž ne, ten musí mít stejný názor jako ty :mrgreen:
A když má jiný názor, tak musí být zmanipulovaný od tchyně a musí ho okamžitě změnit, protože správný chlap žádné názory nemá a jinak „nestojí za svou ženou.“ :cert:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6992
4.10.19 08:34

Mam taky takovou mamu i tchyni a jestli ti muzu neco poradit, tak se pred nimi prestan obhajovat nebo s nimi o nazoru diskutovat. Nema to cenu. Je to nezajima. Ony si jedou svoje a i kdybys jim tvrdila neco nevyvratitelneho, jako treba ze trava je zelena, bude tvuj nazor spatny. Taky jim tim obhajovanim ukazujes svou slabost, protoze tim podvedome davas najevo, ze potrebujes jejich souhlas. Drz se taktiky, ze cim mene diskuze, tim lepe.
Moje mama treba pouziva vety „A nechces to udelat radsi takhle?“ „Udelej to tak a tak.“ a js ji na to odpovidam „Ne, nechci.“, „Udelam to tak, jak chci ja.“ a pokud to jde, otocim se k ni zady nebo na chvili odejdu, aby bylo jasne, ze to je konec diskuze.
U tchyne jsem diplomatictejsi, te neoponuju vubec, ale kdyz mi neco radi, tak bud nereaguju, nebo kyvu hlavou, nebo reknu „jojo“ a dal si delam svoje. Treba kdyz mi radi, at dam diteti jine obleceni, tak kyvu, ale pokracuju v oblekani toho, co jsem nachystala. Pak opet co nejrychleji na chvili odchazim, nebo zacnu s nekym jinym resit neco jineho (treba kam pujdeme na prochazku) opet proto, abych tchyni utnula.
A posledni vec - resim toho s nimi co nejmene. U mamy jsem treba vedela, ze by se montovala do vyberu jmen deti, vzdycky tohle tema hodne resila a ma uplne jiny vkus nez ja. Proto jsme jmena deti oznamili, az kdyz bylo dite narozene a pojmenovane. Nesdelovala jsem takove veci, jako treba ze chci pouzivat latkove pleny, ze uvazuju o tom dat dite do detske skupiny, ale i dulezite veci jako ze se chystame koupit nemovitost, ze pojedeme na nekolik mesicu do zahranici, ze vybirame nove auto apod. Vse jsem bud jen oznamila, az to bylo hotove a nebylo o cem diskutovat, nebo jsem to nerikala vubec (treba u tech latkovych plen, vim ze by mi to vymlouvala, ale tim, ze uz jsme je par dni meli, nez na to prisla, jsem ji mohla rict, ze menit nebudu, kdyz uz jsem je koupila a kdyz mi vyhovuji a tim padem nebylo co resit).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13191
4.10.19 08:44

@Hoa Mai presne tak to vidim i ja. Je treba prestrihnout tu pupecni snuru a cim mene clovek diskutuje o svych rozhodnutich, tim samostatneji pusobi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26816
4.10.19 08:54

Tohle jsou přesně internetové diskuze, díky nimž si vlastně uvědomím jak super mám mamču… zítra se uvidíme - musím jí to říct. Že jsem ráda, že je jaká je, a že máme spolu fakt pěkný vztah. Řekneme si upřímně co si obě myslíme, ve vzájemné úctě. Mluvíme spolu hezky a navzájem respektujeme svá rozhodnutí. Já ta mámina a ona ta moje.

Jo, zítra jí to řeknu :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.10.19 08:59

Ja vzdy chtela mit vzdy skvely vztah s mámou. I ted ho mame nadstandardní, záleží mi na ní. Ale zase nechci, aby se mnou takhle jednala. Mate pravdu v tom, ze se snažím porad sve nazory obhajovat. Jak uz jsem psala, jsem pak úplně zblba a pochybuji pak o svych názorech.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama