Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mámy dospělých detí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.9.24 16:49
@Anonymní píše: Více
Tvl jak se vám povedlo 6 synů? To jsi královna na druhou.
Poznat to je. Dva máme v asymetrické střídavce a když náhodou je nejmladší v tu dobu u babičky, tak tu je strašné ticho a je to divné. Pořád člověk čeká odkud některé děcko vyběhne a bude něco chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snorlaxik
19.9.24 17:11
Úplně v pohodě. Zatím teda nemáme úplné prázdno, odstěhovaný je jen starší syn, a to krátce po maturitě. Půl roku jsme se teda učili přiměřeně nakupovat (že najednou nemizí litr a půl mlíka denně, byl šok), dva roky jsme řešili, že máme nepravidelně vysáto (a pak jsme si koupili robotický vysavač), ale odpadly i nějaké třecí plochy a naše vztahy se vlastně i zlepšily. Ze systému vypadl jeden dětský pokoj, který jsme předělali na pracovnu. Pozitiva převažují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.24 17:13
@Anonymní píše: Více
no tezko, a to jsme meli deti doma dlouho. ale odesli jsme z bytu do domu, rekonstruovali, zarizovali, budovali, kazdy vikend jsme tu meli nejakou navstevu nebo jsme jezdili my a pak prisel vnoucek, ten to prazdno zaplnil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.24 17:20
Ze začátku nezvyk. Člověk byl zvyklej na ten ruch, průpovídky, dohady, srandičky…
Když se odstěhoval starší, tak to ještě šlo, mladší vydá za oba, tak ticho moc nebylo:)
No pak se odstěhoval i on a to ze začátku mi bylo smutno…ale pak jsem si strašně rychle zvykla. Na ten klid, soukromí, žádný kotle jídla, žádnej čurbes…je to už pár let a dneska jsem ráda, že přijdou, posedí a zase jdou domů.:)
Je teda pravda, že bydlíme všichni docela blízko a v kontaktu jsme stále, jak telefonicky, tak návštěvami, hodně mi pomáhají…
Ani si dneska už neumím představit, že zas bydlíme všichni dohromady.:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.24 17:32
Nemáme dospělou. Ale dospívající. Dospělá bude za dva roky a pár týdnů (je narozená na podzim). Odešla letos na střední jinam. Takže částečně je pryč. Doma maximálně víkendy. Zvykáme si, že tady není denně. Sice si denně píšeme. Nebo si voláme. Tento týden jsem ji trochu radila on-line, jak udělat první úkol - úvahu na určité téma. Potřebovala postrčit. Ale fyzicky už tady denně není. Je to jiné. Zítra prvně dojede po dvou týdnech na víkend. Našla si tam taneční kroužek, který měla tady. Že v něčem podobném chce pokračovat. Bude ho mít v úterý a v pátek. Tak nevíme, jestli bude jezdit domů v pátek večer po tancování nebo v sobotu ráno. V pondělí chodí na 8:50. Tak to jede od nás. Nemusí se přesouvat v neděli. Myslím si, že trvale se domů nevrátí. Čtyři roky během střední bude žít jinde. Pak už si naplánovala vysokou (když nepůjde na denní, tak chce studovat dálkově při práci). Tak i tak by to měla blíž, kde teď žije. Takže to je devět let jinde. Už bude vždy jezdit domů jen na víkendy nebo na svátky. A ten interval návštěv se bude prodlužovat, jak se ji bude hodit. Musíme se smířit, že malé děti vyrostou a osamostatní se. Už nás tolik nepotřebují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.24 17:42
@Anonymní píše: Více
Muj syn na to sel postupne 
.
Vidal se s pritelkyni, obcas u ni nekdy prespal, pak treba cely vikend, a sem tam i vic dni. Do toho mel brigadu a chodil do skoly. Ja si mezitim zvykla, ze uz ho doma nemam denne.
Minuly leto se s holcinou odstehoval do vedlejsiho mesta, mame to od sebe tak 12 min. jizdy autem, takze za to jsem rada.
Vim, ze neni na druhym konci republiky, nebo nedej boze zeme, tak jsem v podstate spokojena.
Pro me je asi nejdulezitejsi to, ze vim, ze je v poradku, ze si vede dobre a je to fajn clovek.
A jsme v kontaktu porad.
A teda pro me je to stejne „muj chlapecek“,i kdyz je uz „velkej“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.24 17:43
Pro mě bylo nejhorší, když dítko v 16 odletělo na 14 dní na stáž a já si skutečně uvědomila, že od teď už bude doma jen občas a krátce, protože v den návratu jsme je rovnou odváželi na intr. Takže to nejhorší jsem si odbyla ještě před tím, než jsem je skutečně nechala vyletět z hnízda, protože v místě školy jsme ještě pár dnů zůstali. Stále si zvykáme a jsme vděční za každý týden, kdy se vrátí domů a nemá jiné plány. Dítko obvykle komunikuje, jen když něco potřebuje, takže jsme rádi za každého smajlíka a info, kdy naposled bylo na WhatsAppu 
Dospělé dítko tedy ještě pár dnů nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.9.24 18:17
My máme tři děti z domu a dvě ještě doma. Myslím, že syndrom prázdného hnízda přijde, až nejmladší půjde z domu. Zatím si to užívám, že už nemusím kmitat jako veverka a mám trochu času i pro sebe.
- Citovat
- Upravit
19.9.24 18:47
Já to nedávno absolvovala s maminkou. Táta to vzal v pohodě, ale máma strašně špatně snášela, když jsem se odstěhovala a najednou jsem měla svůj život, přítele, práci kamarády a tak jsem třeba víkendy (nebo každý druhý víkend) fakt nechtěla trávit na rodinné návštěvě. Byl to pro naše šok, protože předtím mě měli každý den doma 
Trvalo cca rok, než přestala „blbnout“ než si zvykla na novou situaci a srovnala se s tím. Nedávno jsem se jí na to ptala a říkala, že sice pořád je jí to líto, ale už z toho nemá ty negativní emoce. Že si prostě zvykla, že bydlím jinde a že už by se jí i těžko představovalo, že bych měla být třeba zase doma.
Mojí mamce teda hodně pomohlo to, že jsme v kontaktu přes discord a píšeme si co pár dnů.
Takže zvyknout se na to asi dá. Chce to jen čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
19.9.24 18:58
Mám 2 děti, které již nebydlí doma a ano, dá se zvyknout. Chce to čas. Důležité je, aby člověk měl i něco vlastního - zájmy.
Edit: u mě to trvalo týdny. Naštěstí ne měsíce nebo roky
A tedy ani moje ambice nejsou co víkend pro mladé páry vařit. Ani si už denně nevoláme. Jsou dospělé, beru to tak ( já tedy ani denně si nevolám se svojí matkou na tož abych k ni jezdila každý víkend na návštěvu
Vztahy před byly ok.
Příspěvek upraven 19.09.24 v 19:10
- Citovat
- Upravit
19.9.24 19:06
@Grizelda02 vôbec si neviem predstaviť, aké je to mať vnúča, teraz mi to príde také zvláštne, že ako budem môcť ľúbiť „cudzie“ dieťa (aj keď nebude úplne cudzie), vôbec si neviem predstaviť ten vzťah.. uvidíme, keď to príde Ale zatiaľ chalani nemusia ponáhľať
@Anonymní píše: Více
To som si aj ja myslela, že budeme sa s manželom viac venovať sebe a tak, ale ten pocit bolesti bol pre mňa šok a začal vtedy, keď syn prvý krát odišiel do podnájmu (išiel už v polovici augusta), vôbec som to nečakala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
19.9.24 19:12
@Deborah Myslím, že to příjde tak nějak pak, když to přijít musí Já se zatím na roli babičky taky necítím. Naštěstí tedy děti zatím neplánují. Ale až to bude tak to bude …. 
Hlavne aby byli spokojený.
- Citovat
- Upravit
19.9.24 19:14
@Deborah píše: Více
to jsem si taky vůbec neuměla představit, a je to prostě moje životní láska, netušila jsem, že člověk může mít rád někoho víc, než vlastní dítě - a může.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
