Mámy dospělých detí

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Deborah

1155

20.9.24 17:36

načítám...

Inak ďakujem všetkým, ktorí píšete, aj keď na všetko neodpovedám, ale vážim si to :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Pe.M.1

2006

3058

23.9.24 04:13

načítám...

Asi člověk tak nějak ví, kolik let tomu dítěti je, jak se učí, k čemu inklinuje, kam asi hodlá jít studovat. Trochu by měl být na to duševně připravený. Horší to mají ti, jejichž dítě hodlá sbírat zkušenosti ve světě a mají ho několik set kilometrů daleko, než ti, co jim jednou týdně přijede na víkend z VŠ s taškou špinavého prádla a hladovým žaludkem. Nebo ti, jejichž dítě se rozhodlo trvale žít v zahraničí.
V době, kdy se obě děti osamostatňovaly, jsem řešila vážnou nemoc svou i muže, domácí násilí, rozvod, vyplácení v rámci majetkového vyrovnání, které požadoval. Takže jsem z několikačlenné domácnosti měla najednou single bydlení a ještě k tomu jinde. Kde jsem neměla svůj nábytek, své věci a necítila se tam doma. A to bylo na tom to nejhorší. Že člověk nebyl zdravý, a musel vynaložit hodně úsilí, aby získal svoje bydlení a za hodně ztížených podmínek. Od diagnózy, léčby, zhoršení vztahů, rozvodu až k ukončení vyrovnání, to trvalo osm let. Pak další šetření, děti sice svůj byt měly, ale už nezbyly peníze na zařízení. Život ve dvou, když to klape, je asi mnohem snazší v tomhle směru, těm dospělým dětem do začátku pomoct. No zvládli jsme to. Pomohly mi koníčky, roky jsem musela být jen doma, aby byl klid, nakonec i ty brigády byly fajn, hodně jsem se naučila a poznala plno nových lidí. Pozitivum toho všeho bylo, že jsem byla opravdu štíhlá. Tenkrát. To teda jo.