Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mámy dospělých detí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kralovnal
20.9.24 02:57
- Citovat
- Upravit
20.9.24 03:54
Zvykneš si 
, nám doma zůstal osmiletý pejsek, kterého před časem děti nutně potřebovaly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 06:36
Úplně hned smířený jen snad jen kus ledového šutru. Prostě si musíme zvyknout. Je to normální koloběh, posun v životě, že děti odrostou, vyrostou, odejdou. Najdou si vlastní směr plavby. Je fakt, že člověk má víc času na sebe. My jsme se s manželem víc vrhnuli na cvičení společně, jak děcka odrůstají. A máme i jiné aktivity plánované. Rozhodně na nejbližší měsíce a příští rok. Ať se klidně každý víkend vrací. A jsou u nás i s přítelem. Já ráda pro rodinu vařím. Dokud ten zájem od nich je a bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 07:13
No hlavne to strasne uteklo. Ja jsem moc rada, ze jsme s nimi stihli od mala hodne cestovat a travit dost casu a nic neodkladali na „nekdy az budou kluci velci“. Protoze porad byli mali, mali a pak covidova karantena a najednou skok, oba dospeli, jeden z domu, druhy mozna brzy taky a i kdyz s nami spolecny cas travi oba radi, neni to stejne. Na jednu stranu je fajn, ze si vsechno zaridi, objedou autem, udelaji a vlastne nas nepotrebuji. A na druhou stranu se cloveku obcas zasteskne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
20.9.24 08:33
@Grizelda02 umím si představit, že při dobrých vztazích budu mít vnouče rada jako vlastní děti. Že bych ho měla raději než vlastní děti tedy ne. 
Fakt máš vnouče raději než vlastní děti?
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
20.9.24 08:39
Já jsem matka tedy asi kamen, protože mně přijde přirozené, že děti odlétsjí z hnízda. Než odletí to poslední bude to ještě chvíli trvat u nás. Ale tak nějak se osamostatňují přirozeně věkem.
Neříkám, že člověk měl to ok během odpoledne, ale pokud jsou spokojený, funguje jim to, dělají/ studují co je baví … a jsou zdraví … Vždyť je to co nejvíc. A člověk otevře další životní etapu 
Rád jim pomůže, to u nás funguje oboustranně tedy- zase role dospělých dětí má své plus 
A naše děti tedy klidně u nás vaří Ale já nejsem kuchařka a nikdy nebudu ( všechny naše děti tedy vařit naštěstí umí ).
Z představy co neděle trávené v kuchyni mám osypky
- Citovat
- Upravit
20.9.24 12:12
@kocourGarfield píše: Více
ano, mam, taky jsem si nemyslela, ze je to mozne (ja, ktera nemam rada lidi, male deti krome vlastnich me neberou a jeste to byl chlapecek- ty jsem povazovala za obzvlast otravne) ale u nas to asi souvisi s jeho nestandartnim prichodem na svet, situaci v rodine a s tim, ze jsem ho mela prakticky ve “stridave” peci. a navic jsme tak nejak na stejne vlne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
20.9.24 12:25
@Grizelda02 chápu, asi to muselo být těžké 
Já si právě neumím představit, kdy to dítě má 2 normálně fungující rodiče, kteří normálně pečují, tak bych měla vnouče mít raději než ty děti.
Ale chápu, že pokud to je nějaká jiná situace, tak třeba to tak mít pak i můžu. Já tedy neplánují ani být babička ve střídavé péči zatím. Myslím si, že děti mají vychovávat hlavně jejich rodiče ( samozřejmě pokud je to možné- zdravotně a tak ).
Ale nejsem v té situaci, takže to je teorie zatím. Já tedy trosku doufám, že ještě dlouho babičkou nebudu Zatím máme pryč 2 děti. Peněženka, plnička lednice, uklízečka a pradlena jsem pro zbytek stále A navíc máme doma Bena.
Přeji, ať se daří a vztah s vnukem je i tak fajn stále
- Citovat
- Upravit
20.9.24 12:40
@kocourGarfield píše: Více
ja taky neplanovala byt hlidaci babickou, dobudovali jsme dum, po celem zivote ve meste jsme si uzivali zahradu, grilovani, cestovani a pak se nam zivot obratil vzhuru nohama. bylo to tezke, nejdriv se vsichni sypali psychicky a pak fyzicky, dite narocne na peci - rok po doktorech, terapiich, prognoza nevalna… a pak oba jeho rodice po nemocnicich, nekolik operaci za sebou. jeden z nich trvale nasledky. nebyl nikdo jiny, kdo by se postaral, jsme jedini prarodice. ale detatko jsme vypiplali a dela nam jen samou radost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 13:35
Já mám dceru s rodinou v jednom domě, takže ten pocit jaké to je, vlastně neznám. Ale když já jsem odešla v patnácti letech na internát, tak prý můj bratr to komentoval, že " Je tady takový blbý ticho." Tak asi takhle si to představuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 13:50
Asi záleží, u mě to naši (dle všeho oba) nesli a svým způsobem stále nesou těžce. Je to dle tím, že jsem daleko, téměř přes celou ČR. Vidíme se dvakrát měsíčně. Mě tím nikdy nezatěžovali, ale od sourozenců vím, že i na slzy došlo a občas dochází i teď. Ale je to tou vzdálenosti, ségra odchází teď během podzimu, ale do vedlejšího vchodu a to nesou mnohem lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.24 15:51
@Matt 02 píše: Více
Taky jsem brečela tajně. Nevidím na tom nic špatného. Ani důvod se stydět. Hned druhý den po vyhlášení přijímaček, jak mi došlo, že to tak bude. Přitom jsem s tím rok nebo dva byla smířená, když dcera mluvila, že touhle cestou půjde. Prostě emoce musely ven. Vím, že se má velmi dobře. Že ji nikdy nic nebude chybět a nechybí. Ale prostě je pryč. Už nikdy se nevrátí dýl, než je na návštěvu, už si zvykne žít sama, hospodařit sama. Což je určitě jedině dobře do života. Ale takový ten pocit, že včera se měla narodit a už je veliká. A mnohem hůř to teda nese můj muž, protože to je jeho holčička, jeho Melinečka, Melinka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
20.9.24 17:06
@Kelsey1 Však ano, taky mi na tom nepřijde nic divného. Je to o nastavení člověka. I mě ta širší rodina tady velmi chybí, neříkám, že bych chtěl žít zase u našich v dětském pokojíčku, to ne, ale ta dálka mi prostě nevyhovuje. Jinak se mi tu líbí, ale chybí mi tu rodiče a sourozenci. Tak nějak doufám, že se až to bude možné, vrátíme zpět do rodného kraje. Jen manželka můj názor úplně nesdílí, ta by nejraději zůstala tu, tak uvidíme. Já kdybych měl kouzelný prsten, tak taky chci zůstat tady, ale s tím, že sem půjde i ten zbytek mých blízkých, ale to není reálné, ale představa hezká .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je to úplne normálne, že sa cítiš smutná, keď dospelé dieťa odíde z domu, aj ja som to prežívala. Postupne som si zvykla, najmä tým, že sme si udržiavali pravidelný kontakt a zamerala som sa na svoje koníčky. Je dôležité nechať si čas na prispôsobenie a vedieť, že vzťah s dieťaťom sa môže stále prehlbovať, aj keď už nebýva doma.