Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte,
nevím, jestli má vůbec cenu se tady vypisovat, ale jsem dost zoufalá a tak každá cestička dobrá.
Jsme s manželem 10 let a máme 7-letou dceru a ročního syna. Minulý týden mi manžel sdělil, že by chtěl žít sám, že si připadá, že stále musí něco zařizovat, nakupovat, já mu říkám, co má dělat a on už nechce takhle dál žít.
Co na to říct, nejsem bez chyb, ale kdo z nás je, ale můj názor vždy byl a je, že lidi se mají o problému pobavit a dohodnout se a ne dělat ukvapené závěry. Když jsem se ho ptala proč přicházi s tak radikálním návrhem, tak mi řekl, že už je 2 roky nespokojen, ale nic mi neřekl, protože to každý má vycítit sám. Nevím, nepřipadám si necitlivá, ale přesto jsem nic „nevycítila“.
Snad ani nechci návod, jen se svěřit, plácám se v tom sama, rodiče ani sourozence nemám, no je to lahůdka.
Mám se snažit ho zastavit nebo ho nechat jít?
Díky za jakoukoli reakci.
Evis
Ahoj Evis,
teda tezko radit v takovehle situaci ![]()
Ja osobne nevim, jestli bych s takovym chlapem chtela byt. To snad ani neni chlap ale baba. A ze bys to mela vycitit… no promin, jsi snad jasnovidec?
Tohle je clovek, co se nedokaze problemum postavic celem, ale radeji zdrhne. Hodne blbe teda je, ze mate spolu dve deti… jak to chce resit s nimi? Proste prestat byt tata?
To přece nejde, on chce všechno nechat na tobě? Všechno to vyřizování, nakupování, starost o děti? Kde se v člověku vezme tolik sobeckosti? Promiň, jak by se zachoval on, kdyby jsi řekla že už nemůžeš a odcházíš ty? Možná by bylo fajn rozdělit si úkoly a pravidla dodržovat.
Kdybych měla od srdce napsat co si o takovém chlapovi myslím, mnohé by to nemohly číst! ![]()
Mmch. život je přece o zařizování a vyřizování, nakupování a povinnostech. Jistě, je tu i zábava. Společná i sólo.
Jakou má představu tvůj muž? Že odejde a nebude muset nic dělat? Prádlo mu vypere milenka? A kdo mu nakoupí? Kdo za něho bude běhat na poštu a po úřadech. Nedej bože že by chtěl rozvod, to vyběháš taky ty?
Tak mne napadá, má doma nějaké svoje soukromí? Myslím nějaký kout kam si může zalézt aby ho nikdo nerušil a mohl být sám se sebou? Tohle potřebuje každý a nejenom chlap. Tohle si málokterá z nás uvědomuje, že chlap téměř nikdy nezůstane sám doma. To spíš my je vyženeme ven s dětma a jsme samy se sebou třeba při žehlení nebo vysávání.
Jo, každý musíme hýbat prdelí, aby rodina šlapala. Měl by být pyšný na to,že se dokáže postarat všechno to vyřizování a nakupování, že je v rodině činný a dokáže přiložit ruku k dílu.
Jen taková připomínka a kdo mu to udělá když bude sám? Nebo se rozhodl poustevničit?
Docela pozdě na to přišel, ale člověk do nich nevidí. Přeju pevné nervy a nadhled, ikdyž kehce se píše, ale těžko uskutečňuje.
""http://www.rodice.cz/metrik/2830.png:http://www.rodice.cz/metrik/2830.png
Záleží jak to cítíš ty. Jestli ti na něm záleží natolik abys ho přesvědčovala aby zůstal… Je to od něj dost sobecký si po takové době a předevšim zplození dvou dětí říct že se mu nechce nic zařizovat, nakupovat atd. Tadle situace je dost nepříjemná zvlášť když máš ještě tak malýho syna. Promysli hlavně jak bys to pak zvládala finančně, bydlení…
Co říct ,každopádně je mi to líto.Tvůj chlap bude nejspíš velkej sobec .Nechápu to jak uvažuje ,ale pokud máte 2 děti už nikdy nebude sám .Mě to trochu zavání jinou ženskou ,neb za vším hledej ženu.Chlapi jen tak pro nic za nic neodchází ,přece si musel už dávno uvědomit ,že tohle patří k rodině ,nákupy ,oblíkání děti,občas s něčím pomoct.Ani kdybys kvůli těm věcem moc hučela a o všechno ho prosila ,tak tohle přeci není důvod k odchodu .Nevím ty víš jaký tvůj manžel je jak se doma chová ,jestli dělá věci automaticky ,nebo s povelem .
Můj manžel je lenivec o všechno si říkám ,když máme hovory na téme jeho pomoci doma tak moc většinou nepochodim ,protože on chodíé do práce a přece všechno co dělám já ,praní uklízení nedělám jenom kvůůli němu .Je to bludnej kruh ,už to taky neřešim ,neb to nemá smysl.Kolikrát si říkám ,že kdyby tu s námi nebyl ,tak bych se aspon tolik nerozčilovala ![]()
![]()
Držím palečky at to dobře dopadne ,já sem v tohle rapl .Takže bych mu pomohla i sbalit a hned bych nám zajistila společnou péči o děti aby si tý samoty moc neužil .
Majdalenka
A co takhle ještě zkusit manželskou poradnu? Jsou tam přeci odborníci a na něco by určo přišli. Nejlíp tam jít i s manželem, ale to taky není podmínka.
Přeju pevné nervy.
Ahoj,
co na to říct. Musíte se dohodnout zda ještě vůbec chcete manželství zachraňovat. Protože kdyby ty jsi chtěla a manžel ne, tak mi věř, že to opravdu nemá cenu.
Jinak je mi to líto. Buď silná.
Ahoj,
těžko něco radit, ale pokud opravdu chce odejít a nebude s tebou chtít už o svém rozhodnutí mluvit, tak je lepší ať jde. Ale jak psala jedna z holčin výše, osladila bych mu to třeba tou společnou péčí o děti. Sakra, chlapi potřebujou svůj prostor, svůj život, jsou servaný z práce jako koně, ale když maj děti na starosti 1 den (všechny známe, jak je těžký se závažím na nohách, řevem o pochování, rozlitým dřusem, podělaným zadečkem zvládnout uvařit oběd, zařídit FÚ, vyžehlit a večer být veselá milenka). A kde ten svůj prostor máme my? Zkus mu navrhnout poradnu, probrat to v klidu (ale to bude asi to nejhorší) a uvidíš. Být sama není lehké. Vím o čem mluvím, synovi byl necelý půlrok a týden před vánocema (nejhnusnější týden v mém životě) po tatínkovi ani vidu, ani slechu. A když jsem ho konečně sehnala, zjistila jsem, že mu pomalu se synem ničíme život, jak ho nebaví furt být na telefonu (pozn.zavolat, když se třeba někde zdrží a já čekám s dítětem před barákem, že jedem na nákup a on přijede až za hodinu apod.), proč nemůže každý den na pivu jako ostatní (nevím jaký) atd. Tak jsem mu sbalila baťůžek (jsem trošku ranař). A pak jsem bulela, počítala, plánovala, přemýšlela. A nakonec jsme se domluvili. Svátky strávili spolu a musím zaťukat, máme ukázkový vztah. Museli jsme oba ustoupit a změnit se, nebylo to jednoduchý, ale stálo to za to. V té době jsme spolu jen žili a teď v září si mě konečně vzal,. Se vším mi pomáhá, neznám koupání, krmení, když je doma. A proč to píšu? Že jsem si myslela, že je to beznadějný, že budu sama, že vše skončilo, ale domluvili jsme se a má to šťastný konec. Věř mi, že pokud bude chtít i on, vše dopadne dobře a budete si užívat své rodiny společně. Držím palečky. J.
Ahoj, je to hrůza. Spousta toho, jak to cítím já už bylo napsáno. Určitě bych ho přinutila, abyste si v klidu sedli a on řekl svoje představy dalšího života. Hlavně s důrazem, jak byste do toho zapadli vy. Pak bych řekla zase představy já. A vzhledem k tomu, že máte dvě děti, tak kdyby se v těchto dvou představách nenašel vhodný kompromis, tak určitě do manželské poradny. (Tedy pokud chce být s vámi). A jinak si myslím, že ho násilím neudržíš. To by nemělo smysl. Hlavně se neukazuj jako podlomená ženská. Vím, že se mi to řekne, to mi je jasné, ale připadá mi, že chlapi čekají na nějaké přemlouvání, slibování, že po něm nebudeš nic chtít, že všechny společné povinnosti uděláš sama a on si jen přijde, kdy bude chtít a dělat si jen to ,co se mu zlíbí, ty mu vypereš, navaříš, ......
Známé odešel manžel za jinou po půl ročním snažení zachránit manželství. Když na Vánoce řekl, že bez milenky by to pro něho nebyli Vánoce, sebrala se, vzala dítě a odešla. Pak on přišel a chtěl vyjednávat, dokonce byl ochotný milenku opustit. Do té doby bylo vyjednávání o ničem.
Jani, jsi ranař na pravém místě, takže toto rázné řešení pomohlo. Zdá se mi velice dobré, a věř mi, že to váš vztah zachránilo.
třeba jen tak nadává a nic tím nemyslí, jen je přetaženej…
Petra
Evis,
problém je v tom ,že chlapi mají úplně jiné myšlení než ženy. Ženským přijde samozřejmé mít rodinu , starat se o děti.Pro chlapa je to stereotyp z kterého se snaží uniknout. Nechápou ,že ženská má často stejné pocity, ale nemá jinou možnost. My se celý den točíme kolem dětí a byly bychom šťastné si trošku „oddechnout“ v práci . Pro ně je zátěž pracovat a přijít domů a čelit každodenním nájezdům manželky a dětí . Tím nechci nějak chlapi omlouvat ,ale zkrátka je to tak u nich nastavený. A je jen málo vyjímek.
Takže, za sebe bych ti radila ,bojovat, bojovat, bojovat. Rozhodně to řešit nějak nenásilně, domlouvat se s manželem na trávení volného času, řešení společného zařizování,zpestřit si občas ten denní stereotyp nějakou pikantností.Rozhodně pokud manžel bude trvat na odchodu,stanovit si nějakou dobu po kterou se budete snažit váš vztah pořešit spolu, pak pokud to nepůjde domluvit se teprve na odloučení. Hlavně se neunáhlit " rady okamžitě ho vykopni" my příjdou nezralé
Apolena
Jasně, že bych se snažila domluvit, každý potřebuje čas pro sebe, být chvíli sám, jít za svým koníčkem, ale nechávat vše na manželce? To nelze, do ohýnku musí přikládat oba. (Jinak do manželské poradny můžeš jít i sama, další schůzka by měla být už s manželem. Ale při první samostatné by ti nějakou radu určitě dal. Mamka taky takto byla sama). Někteří chlapi ale fakt mají představy, že buď bude vše podle toho, jak si oni nalajnují, nebo nic. Každopádně mluvit a mluvit o tom s manželem.