Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
** ja2611** píše:
Zkus se v těch chvílích zaměřit na to, jak pomoci dítěti, nějak ho třeba zabavit, vzít do ochrany, upoutat pozornost na něco jiného…
Pokud se manžel „vyvsteká jenom do zdi“ tak bych to děcko nějak moc nechránil. Ono si pak může začít myslet, že mu hrozí nebezpečí a pak se bude otce opravdu bát.
@dendule4 píše:Člověče, my jsme s chlapem cholerický povahy oba. A můžu říct i za něj, že kdyby mě někdo poslal se vyvztekat do koupelny, tak by teprve začalo rodeo
Až dostane záchvat tak bych ho poslala se vyřvat ven nebo do koupelny třeba
Já každou chvíli s něčím třískám, křičím, sprostě nadávám (s narozením syna už se teda trochu krotím), ale jinak se považuju za celkem pohodovýho člověka
Já občas z manžela strach mám, ale za to nemůže on, ale jeho táta. Já ho teda nepoznala, ale dost jsem o něm slyšela a tak si někdy říkám, jestli manžel něco nepodědil, ale naštěstí ne. On se fakt jenom vzteká ![]()
@RadkaCh píše: Člověče, my jsme s chlapem cholerický povahy oba. A můžu říct i za něj, že kdyby mě někdo poslal se vyvztekat do koupelny, tak by teprve začalo rodeoJá každou chvíli s něčím třískám, křičím, sprostě nadávám (s narozením syna už se teda trochu krotím), ale jinak se považuju za celkem pohodovýho člověka
Já občas z manžela strach mám, ale za to nemůže on, ale jeho táta. Já ho teda nepoznala, ale dost jsem o něm slyšela a tak si někdy říkám, jestli manžel něco nepodědil, ale naštěstí ne. On se fakt jenom vzteká
Pozor na noční klid 22-6
@jana ja2611 píše:
Pozor na noční klid 22-6
Tak my v noci spíme, ale řvát si tady můžeme klidně celou noc, sousedy přes zeď nemáme ![]()
@RadkaCh U nás řvu jen já a zatím si nikdo nedovolil mi v tu chvíli odporovat ![]()
@jana ja2611 píše:
Zkus se v těch chvílích zaměřit na to, jak pomoci dítěti, nějak ho třeba zabavit, vzít do ochrany, upoutat pozornost na něco jiného…
jo, to je dobrý, díky ![]()
@Hugomír píše:
Pokud se manžel „vyvsteká jenom do zdi“ tak bych to děcko nějak moc nechránil. Ono si pak může začít myslet, že mu hrozí nebezpečí a pak se bude otce opravdu bát.
jasně, chápačka, prostě směřovat vůči dítěti signály, že vše ok, ale nevyvolat v něm dojem, že je potřeba chránit, rozumim, to je fakt
Jestli bude dítě po něm, tak počítej, že za pár let budou řvát po sobě ![]()
Pak budeš do koupelny utíkat ty ![]()
@donaga píše:
Manžel je také cholerik. Dcera z něj má respekt, ale na jeho vzteky už nebere ohled. Ohledně tatínkova vztekání je z ní flegmouš, to já z něj už rostu vícA s ohledem na to, že manžel nadává i sprostě, tak už zná všechna sprostá slova, ale naštěstí je zatím nepoužívá. Naopak, když sprosté slovo někdy od někoho slyší, tak mi hlásí, že takhle se mluvit nemá.
PS: posílat vyvztekat do koupelny a nebo jakkoli jinak násilně usměrnovat cholerika je cesta do pekel. Já mu zavírám dveře a oznamuji, že mě nebaví ho poslouchat a ať přijde, až bude klidný.
Jsem spíše flegmouš, ale občas mě taky něco vytočí. Před dětmi se snažím vynechat český slovník sprostých slov a používat slova jako " do háje, do paďous atd…", ale ta pr..del mi prostě někdy ujede. Toho se hned chytne ten prostřední a oznámí mi, že si budu muset umejt pusu mejdlem. ![]()
@donaga píše:
@Hugomír … a proto netrestám dítě za nevhodnou mluvu umytím úst mýdlem
Já taky ne. Jenom mě těší, že si mladej uvědomuje, že se pr.. neříká. ![]()
Jsem cholerik, kolikrát si říkám, že nad prkotinama bych se neměla rozčilovat - ALE NEJDE TO. Bohužel to my cholerici tak máme, jak bubláme, tak se musíme vyřvat, vybít,… Znám případy, kdy lítají mobily, bouchá se do zdi, atd. To já jen hučím, hlučím, křičím,… Ale nebiju nikoho a nic
Mrzí mě to, ale prostě to nejde ovládat
Manžel je se mnou 5 let, tak to asi nějak za tu dobu zkousnul ![]()
Holky, mám doma manžela cholerika, který se neovládá před dětma, jakmile jej něco vytočí. Problém je právě v tom, že se s ním nedá o ničem bavit, protože buď bouchne nebo řve a říká: „Chceš mě vytočit?!“
. Takže kolikrát komunikaci pro klid vzdám. To samozřejmě není v pořádku. Jsou dny, kdy je agresivní a já se trochu bojím toho, co vidím v jeho očích…Je to divné, ale někdy se na mě fakt dívá vražedný pohledem a mačká mi třeba ruku. Nadává mi sprostě a říká, že ho nemám provokovat…jenže já jsem přesvědčená o tom, že jej neprovokuju… nejhorší je první den volna…nechávám jej vyspat, zbytečně na něj nemluvím, přesto si něco najde
Uvažuji o rozvodu, ale víte jak to je s dětmi…stejně je to jejich otec, museli bychom se stýkat dál. Když je v klidu, je život s ním fajn…pomohla bych si rozvodem? Nebo jak z toho ven?
Poradna. Rozhovory s nekym 3tim, aby se naucil komunikovat v klidu a zaroven vedel, ze ho vytacet nechces.
A on o tom ví, že je cholerik a že to přehání. Nebo si myslí, že se chová normálně? U nás v rodině to zažila sestra se svým manželem. Ten si to uvědomoval a chtěl s tím něco dělat a taky udělal a tet je v pohodě.
Mám takového otce, dodnes mám trauma z dětství s ním..pryč od takových muzu