Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ty nemáš jinou možnost, než svůj život v podstatě postavit na trvalém přetvařování a sebekontrole. Žádné svobodné vyjádření názoru, žádné svobodné dýchání, permanentní kontrola a stres. Je to vysilující a ponižující, ale protože ses dobrovolně nechala zavřít do pasti, ze které neunikneš, nic jiného ti nezbývá. Na tohle nikdo, kdo si za svého partnera vybere cizince v cizí zemi, na začátku nemyslí. Cena za takový život je obrovská. Bohužel pro tebe.
Já bych to nevydržela. Nevidím důvod, proč by jeden měl na všechno startovat a druhej se vedle něj ani neuprdnul, aby ho náhodou nenaštval.
Normálně a v klidu bych se s ním rozešla, zůstala v té zemi, pracovala bych tam, žila svůj život, když už ses tam takto uvázala, tak tam můžeš žít i jako rozejita a ne jen jako přívěsek toho vzteklého pána.
Máš asi dvě možnosti. ROzejít se a zůstat v té zemi, žít sama, časem si někoho najít. Možná, když mu tím opravdu vážně pohrozíš, navštíví psychiatra/psychologa.
Druhá je v tom zůstat. Pokud víš, že když nereaguješ, chová se více méně normálně, tak pro blaho dítěte to podle mne jde. Nevím, jestli teda nebudeš muset brát antidepresiva, aby ti nebylo jedno (slova mojí kamarádky, když jsem brala AD, tak mi bylo všechno fuk a manžel mne ne.ral).
@hanka.br. @Helileli To jsem asi blbe napsala, já se nemusím ovládat porad. Normálně komunikujeme, otevrene, spontanne. Problem je, kdyz má naladičky…Proto řeším, jestli by se to nevyřešilo, kdybych v tu chvíli nereagovala a pak s ním promluvila až bude v klidu. Toho on schopen je, občas to tak udělám a děkuje mi. Jasně, je to vzteklej pan, o tom žádná, neomlouvám ho. Ale znám hodně manželstvi, kde to funguje, naladovy jsou teda manzelky. Vhlapy jsou asi většinou víc splachovací, ze to dokazou prechazet, pošlou je do háje a jdou si po svým. Spokojenost oboustranná. Já tohle ale neumím a nevím, jestli vůbec chci…
Zajímalo by mě, kdyby ses mohla přestěhovat, jestli bys to vážně udělala nebo by sis našla další důvody proč to taky nejde.
@PeknyVlasy Kdybych mohla žít s ditkem kdekoli chci a nemusela si zadat svolení otce kdykoliv jedeme na dovolenou, tak ano. Hele to je jedno. Hledala jsem zde radu, ne odsouzení, tak hlavně, že ty jsi dokonalá…
@Anonymní píše:
@PeknyVlasy Kdybych mohla žít s ditkem kdekoli chci a nemusela si zadat svolení otce kdykoliv jedeme na dovolenou, tak ano. Hele to je jedno. Hledala jsem zde radu, ne odsouzení, tak hlavně, že ty jsi dokonalá…
Ty jsi hlavně hledala ujištění, že to není tak hrozný a že vlivem nějaké zázračné rady z něj bude miláček. Nejdřív ho popíšeš jako agresora a magora a najednou to není tak hrozný a je vlastně docela fain. Tak dej bacha, až příště poletí nějaká sklenice a nezapomeň ho hezky poprosit, když budeš někam chtít s vlastním dítětem jet.
@hanka.br. píše:Nechtěla jsem ujištění. Nepotrebuju, aby me nekdo uklidnoval. Hledala jsem nazor, odpoved na otázku, kterou jsem položila. Ano, magor je, ale ne tak, jak to popisujete. Proč bych ho jako měla prosit? On me nic nezakazuje. Možná by bylo lepší si pozorně přečíst, co jsem psala. Když sama cestujes s dítětem do jiné zeme, musíš mít k tomu souhlas otce. I když nejsi rozvedená. Když se rozvedes a chceš prestehovat do jiného města, musíš mít souhlas otce. A je to tak naprosto v pořádku. Je to ochrana dětí. No nic, zajímalo mě něco jinýho.
Ty jsi hlavně hledala ujištění, že to není tak hrozný a že vlivem nějaké zázračné rady z něj bude miláček. Nejdřív ho popíšeš jako agresora a magora a najednou to není tak hrozný a je vlastně docela fain. Tak dej bacha, až příště poletí nějaká sklenice a nezapomeň ho hezky poprosit, když budeš někam chtít s vlastním dítětem jet.
Muj manzel je taky cholerik, navic ten, co nema zaklopku a pokud ten druhy neustoupi, tak se nezastavi… Uprimne uz bych s nim nebyla (a on se mnou pry taky), protoze se hadame pred ditetem a to tim samozrejme trpi a oba jsme z toho spatny… Problem je, ze zijeme v cizine (ja ceska a on cizinec), takze pripadny rozchod by znamenal, ze bych zde musela zustat dalsich 15 let, do plnoletosti diteti (ditko zde ma trvaly pobyt), uz jsem si to zjistovala i v cechach, nic s tim delat nejde, je to mezinarodni dohoda, pokud by s tim otec nesouhlasil. A on samozrejme nechce, abychom se stehovali pryc a ja to i chapu, ditko ma rad…Rozhodla jsem se tedy, ze spolu zustaneme a zkusim se s tim jeho cholerismem nejak naucit zit. Jako rada ho mam, to jo a je i jinak hodny, pozorny, poctive pracuje, stara se o dcerku, akorat je dost casto prinas.any a chodi abrbla, ze musi zase do prace, ze neni uklizeno (ma rad takove to sterilni uklizeno, coz ja nesnasim a nedokazu dodrzovat). Nekolikrat i kvuli uklidu zacal nadavat, ne teda me, ale neco jako do pr…, proste obecne nadavky…Jinak teda vetsinou jenom brbla dokud mu na to neco neodseknu a pak uz to jede…on pritvrdi, ja pritvrdim a pokud proste nezmlknu, tak on to oplati a nekolikrat to skoncilo tak, ze do me strcil, bouchnul do zdi, hodi sklenicku na zem, rozbil stolek a podobne…Jako nekdy se ovladne a odejde, ale to je tak treba petina pripadu, nekdy ja proste nereaguju a taky to vysumi.. Jinak casto me z neceho jakoby obvinuje, treba za co jsem ty penize utratila a me to stve, protoze opravdu otacime kazdou korunu a opravdu za nic neutracim…a tak odseknu a uz to zase jede…Takovych trecich ploch je vic…Jako je to vycerpavajici, ja jsem klidny clovek, mam rada pohodu, nikomu nerikam, co ma delat, a nesnasim tyhle kazice pohody…Jako musim rict, ze co se driv delo jednou tydne se dnes deje jednou za mesic, nejake hadky bez exkcesu…Ovsem to strkani ci hazeni sklenic, ci nejaka mensi demolice treba stale jednou za dva mesice probehne…Jako tim to konci, protoze ja proste odchazim…Je fakt, ze tak reaguje az na nejakou moji drsnejsi poznamku, takze uplne bez viny nejsem, ale tak jsou i jine moznosti reakci, ze jo…Ale ted k veci, bohuzel asi 4× se to stalo pred ditetem a ted uz podruhe, kdy to proste uz chape a place..Takze proste tohle musi skoncit…Manzel neni schopen zrejme s tim nic radikalniho delat. Jako vidim pokroky, ale proste zastavit to nedokaze. Takze zvazuju, jestli bych zvladla proste na ty jeho naladicky nereagovat, jako to on utrousi parkrat do pr… a vetsinou pak prijde a i se jeste omluvi… Jinak racionalne mimo afekt s nim mluvit jde, to neni problem, nijak me neomezuje, nekontroluje, vsechny vydelane penize me odevzda atd. Byla jsem se i radit v poradne pro domaci nasili, samozrejme nasili to je, pro dite je to spatne, ale takove ty tipicke znaky, ze by se to horsilo, nebo me nejak kontrolovat, tam nejsou, naopak, se to zlepsuje…Takze moje otazka zni, jde to nejak dlouhodobe na to jeho frflani nereagovat? Proste byt vzdy ta rozumna? Me to teda moc nejde a nevim, jestli se nepokousim o nemozne…