Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já jsem taky taková. A nedokážu s tím nijak pracovat, i když bych chtěla. A jsem ráda, že mě manžel takovou bere a nijak ho to netrápí (nebo se aspoň tak netváří a nikdy nic neříkal).
Jen s tím rozdílem, že mě takhle nevytáčí sport nebo politika, ale v 99% děcka nebo muž ![]()
Až dostane záchvat tak bych ho poslala se vyřvat ven nebo do koupelny třeba ![]()
Pokud se ho může bát i malé dítě, není to rozhodně o tom, že bys jen vyšilovala Ty. On ví, že se ho může bát i dcerka?
Jinak já řvu taky a dítě žádnou újmu nemá, občas se přeřváváme navzájem…taková domácí pohoda
![]()
@dendule4 píše:
Až dostane záchvat tak bych ho poslala se vyřvat ven nebo do koupelny třeba
jo
Taky jsem taková, současný přítel je to samé. Kolikrát je to u nás Itálie.
Jeden ex byl zase moc klidný a tomu to i vyhovovalo, že taková jsem.
Vždy se chvíli přetvařuji, když mi na tom člověku záleží, pak bouchnou saze a je tyátr.
Povahu jsem zdědila po dědečkovi.
Já už jiná nebudu.
@jana ja2611 píše:
Pokud se ho může bát i malé dítě, není to rozhodně o tom, že bys jen vyšilovala Ty. On ví, že se ho může bát i dcerka?
On tvrdí, že se ho nebojí, resp. ona nezačne plakat nebo tak, ale samozřejmě kouká, já fakt nevím, jestli nepřeháním ![]()
Jste mě trochu uklidnily
. Já jsem totální flegmouš. a prostě nevím, jestli to tomu děcku vadí nebo ne
@Anonymní píše:
Jste mě trochu uklidnily. Já jsem totální flegmouš. a prostě nevím, jestli to tomu děcku vadí nebo ne
jsem hroznej cholerik, taky ventiluju emoce, manžel je naštěstí klidas, ovšem připrav se na to, že se může stát, že dítě později bude křičet taky, bude to mít okoukané, záleží jakou bude mít povahu, můj syn je občasný cholerik po mě ![]()
@romype píše:
jsem hroznej cholerik, taky ventiluju emoce, manžel je naštěstí klidas, ovšem připrav se na to, že se může stát, že dítě později bude křičet taky, bude to mít okoukané, záleží jakou bude mít povahu, můj syn je občasný cholerik po mě
no, to je jako manžel a jeho táta, když byl manžel v pubertě, tak se prej málem poprali ![]()
Přítel je taky cholerik ale před malym se teda krotí, pak to většinou odnesu já ale já sem zas flegmouš tak je mi to jedno
co říct manželovi dokud je v pohodě, aby se šel vztekat někam kde ho malá neuvidí až to na něj zase příde? ![]()
Je lepší, když se vyvsteká a vypr..deluje hned, když se naštve, než aby to v sobě hromadil a pak vybouchnul naráz. To už se pak těžko jeden uhlídá.
Zkus se v těch chvílích zaměřit na to, jak pomoci dítěti, nějak ho třeba zabavit, vzít do ochrany, upoutat pozornost na něco jiného…
Ahoj, zajímalo by mě, co si o tom myslíte.
Můj manžel je úžasný chlap a miluju ho. Je tam jen jediný problém, který mě v poslední době trochu trápí. Je děsný cholerik, když ho něco naštve (tak jednou denně), tak ječí „dopr..“, do něčeho kopne a tak. On není zlý, prostě takhle ventiluje emoce, je strašně vzteklý. Může se to týkat hokeje, politiky, nebo ho naštvu já (hádáme se, ale vždycky se zase usmíříme). Nikdy na mě není sprostý, nikdy by mě neuhodil ani nic podobného, jenom prostě zuří.
Vždycky mi to bylo docela jedno, je fakt v mnoha ohledech úžasný chlap, ale mám strach, že se ho naše 10měsíční dcera bojí.
Mluvila jsem o tom s ním několikrát, řekl mi, že prostě takový je, a že se změnit nedokáže.
Mám to nějak vážně řešit, nebo vyšiluju akorát? Já fakt nevím…