Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj manžel je taky cholerik. Doslova mu ruplo v bedně a lítali popelníky. Byl sprostej a na očích si mu viděla že je fakt snad magor. Pak jsem si uvědomila, že jediné čeho docílím, když to budu snášet a couvat, udržovat klid a raději s ním nediskutovat, je to že naučím syna, že je to vlastně v pořádku. Nevadí že si cholerik, najdeš si nějakou blbku, která si to nechá pro klid líbit a raději bude mlčet a trápit se. Nevadí že je táta sprostý na mámu, nevadí křiv a nasílí…TO PŘECE NEJDE! TAK TO NENÍ. Já si sbalila věci a přesto že jsem neměla kam jít a neměla jsem peníze, jsem řekla že odcházíme. Jemu to došlo, začal se léčit, dnes je to ten nejlepší manžel a otec na světe. Dokážu snést hodně a mnoho odpustím, ale nedovolím nikomu aby trápil moje dítě, aby ho učil takovým věcem protože at chces nebo ne, at si to připouštíš nebo ne, tvoje děti to vnímají že se trápíš a trápí se taky. Vnímají jaký je táta…Dělej s tím něco, necouvej před ním, tohle není v pořádku
Jo stýkat by jste se po rozvodu museli, ale už by ti nedrtil ruku s vražedným pohledem a začala by ses těšit i na první dny volna, nikdo by před dětmi neřval, to co píšeš, je život ve stresu, to si nezasloužíš. jestli máš kam, tak zdrhej.
Manžela dcera z prvního manželství je taky taková. Mají zatmění a jedou, ale dá se s tím něco dělat
Tak pokud by se nechtěl jít s tímhle léčit nebo jít společně do poradny, vzala bych nohy na ramena. Trošku mě děsí už jen to, co tu píšete ![]()
@Bedulinka Poradna nepomůže. To je opravdu porucha za kterou vlastně ani nemůže, ale opravdu to chce terapii, sezení…
Ahoj, můžu ti nabídnout jen názor dcery cholerika. Můj otec je taky takový, vzteká se kvůli blbostem - politika atd. Je pravda, že nikdy nevyhrožoval máti, to bych asi brala jinak. Ale celkem brzy jsem se to naučila ignorovat. Prostě mě to udělalo větším flegmatikem a jeho „scény“ jsem se naučila nevnímat stejně jako máti. A nemám pocit, že bych měla nějaké následky do budoucna.
@Anonymní píše:
Holky, mám doma manžela cholerika, který se neovládá před dětma, jakmile jej něco vytočí. Problém je právě v tom, že se s ním nedá o ničem bavit, protože buď bouchne nebo řve a říká: „Chceš mě vytočit?!“. Takže kolikrát komunikaci pro klid vzdám. To samozřejmě není v pořádku. Jsou dny, kdy je agresivní a já se trochu bojím toho, co vidím v jeho očích…Je to divné, ale někdy se na mě fakt dívá vražedný pohledem a mačká mi třeba ruku. Nadává mi sprostě a říká, že ho nemám provokovat…jenže já jsem přesvědčená o tom, že jej neprovokuju… nejhorší je první den volna…nechávám jej vyspat, zbytečně na něj nemluvím, přesto si něco najde
Uvažuji o rozvodu, ale víte jak to je s dětmi…stejně je to jejich otec, museli bychom se stýkat dál. Když je v klidu, je život s ním fajn…pomohla bych si rozvodem? Nebo jak z toho ven?
Hm, takže v tobě ty jeho řeči vyvolávají jaký pocit? Strach že nevíš co udělá? Sama víš že to není správné být ticho jen aby byl klid, to pak fakt stačí aby houknul a klid bude
Některým lidem se prostě nelze zavděčit, i kdyby ses postavila na hlavu tak to bude špatně. Asi bych mu řekla že se bud sklidní a nebude na tebe houkat jak na psa a nebo si může na ty své nálady najít někoho jiného, nejsi povinna mlčet na povel.
Ahoj zakladatelko, doma mám to samé..a ani ho nebrzdí to, že jsem těhotná (plánovaně). Já taky nejsem kliďas, nenechám si nic líbit..dřív jsem měla trpělivost s ním vést diskuse a jeho plamenité impulzivní chování jsem odrážela, nocméně teď když chci klid, tak musím udělat totální scénu, aby pochopil, že to už přehnal a že prostě DOST. Musím většinou s něčím praštit, nebo se roztřepu a křičím a brečím zároveň…dovádí mě už pak k šílenství..jenže on tu kulometnou palbu prostě jinak neumí zastavit, až když vidí, že jsem na dně - a pak udělá blázna ze mě
nejhorší je, že máme dítě, které to pozoruje a on s oblibou říká věty typu: „maminku neposlouchej, ona zase lže“, nebo za ním jde se slovy „víš, maminka teď křičí“
chudák dítě ve mě bude totální neurotik - to první je moc hodné a klidné, jenže to o mě tehdy v těhotenství pečoval. Teď, když chci s něčím pomoct, jsem „lemra líná“ ![]()
On o tom ví, že se tak chová, bohužel to omlouvá tím, že za to mohu já nebo práce, v podstatě by do poradny se mnou šel, já sama jsem už tam byla, ale tam mi poradili jít od něj pryč…Když na něj jdu s rozvodem, omlouvá se, slibuje, takhle to trvá nějaký čas. Jenže já vlastně ani nevím, kde se obrátit, kde jej objednat. Řekla jsem mu, aby se svěřil své praktické lékařce, že ta jej pošle k psychologovi, vypovídat se.
@Anonymní píše:
On o tom ví, že se tak chová, bohužel to omlouvá tím, že za to mohu já nebo práce, v podstatě by do poradny se mnou šel, já sama jsem už tam byla, ale tam mi poradili jít od něj pryč…Když na něj jdu s rozvodem, omlouvá se, slibuje, takhle to trvá nějaký čas. Jenže já vlastně ani nevím, kde se obrátit, kde jej objednat. Řekla jsem mu, aby se svěřil své praktické lékařce, že ta jej pošle k psychologovi, vypovídat se.
můj si to taky uvědomuje, omlouvá se, ale ve výsledku ho stejně prý vytáčím já a jsem údajně stejná. do poradny by asi šel, jedině ale se mnou. Nevím ale, jestli by to bylo k něčemu
on si to sám uvědomuje, ale neumí se ovládat, mluví dřív než myslí atd.
@Anonymní píše:
Mám takového otce, dodnes mám trauma z dětství s ním..pryč od takových muzu
A máma a ním je pořád? A co prováděl otec?
@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko, doma mám to samé..a ani ho nebrzdí to, že jsem těhotná (plánovaně). Já taky nejsem kliďas, nenechám si nic líbit..dřív jsem měla trpělivost s ním vést diskuse a jeho plamenité impulzivní chování jsem odrážela, nocméně teď když chci klid, tak musím udělat totální scénu, aby pochopil, že to už přehnal a že prostě DOST. Musím většinou s něčím praštit, nebo se roztřepu a křičím a brečím zároveň…dovádí mě už pak k šílenství..jenže on tu kulometnou palbu prostě jinak neumí zastavit, až když vidí, že jsem na dně - a pak udělá blázna ze měnejhorší je, že máme dítě, které to pozoruje a on s oblibou říká věty typu: „maminku neposlouchej, ona zase lže“, nebo za ním jde se slovy „víš, maminka teď křičí“
chudák dítě ve mě bude totální neurotik - to první je moc hodné a klidné, jenže to o mě tehdy v těhotenství pečoval. Teď, když chci s něčím pomoct, jsem „lemra líná“
Jakou práci dělá tvůj manžel? Můj je kuchař. Mě lemrou nikdy nenazval, ale spíše krá. o, mr.ho, chcí. ni. Zakladatelka.
@arinecka Jsem ticho jen kvůli dětem, starší už má rozum a vnímá, když se hádáme. Nechci, aby vyrůstali v hádkách.
@Anonymní píše:
@arinecka Jsem ticho jen kvůli dětem, starší už má rozum a vnímá, když se hádáme. Nechci, aby vyrůstali v hádkách.
To chápu ale i tak si to nesmí dovolovat. Připomíná mi to ex přítele mé kamarádky, ten zařval sklapni a neváhal jí třeba i vystrčit za dveře
už s ním není a je jí lépe. Proč se nechat deptat od člověka s kterým není řeč?