Manžel nechce druhé dítě, já bych chtěla

Anonymni
17.12.08 00:07

manžel nechce druhý dítě, já bych chtěla...

Ahoj holky,
já ani tolik nepotřebuju poradit, spíš jsem se chtěla zeptat, zda je tu ještě někdo, kdo je anebo byl v podobné situaci jako já. Někdy mám totiž z toho takový splín a zajímalo by mě, jak jste to zvládly, řešily, co jste dělaly. Máme s manželem už jedno dvouletý dítko a chtěla bych ještě jedno, nemusí to ani být hned, ale aspoň vyhlídku, že jednou… Manžel nechce, prý vůbec, nevidí pro sebe důvod proč mít druhý. Já vím, že ho nemůžu do toho nutit, jen bych chtěla asi slyšet zkušenosti někoho dalšího, jak to zvládnout. Navíc ani nevím, zda se mu se mnou vůbec ještě líbí. Většinou jsem v pohodě, jsem velmi ráda i za tu jednu dcerku. Sem tam na to druhé ale myslím a někdy na mě ten splín padne, holt asi hormonální výkyvy… Myslím si, že i dceři by sourozenec byl jen k dobru, už teď je nadšená z miminek. Já jsem měla sourozence, manžel taky. Akorát s tím jeho postojem, začínám už pomalu cítit jako odsouzeníhodné, že si vůbec dovoluji druhé dítě přát, když už máme přece jedno. Děkuji, budu ráda, když mi něco napíšete.. Přeji pěkné svátky a omlouvám se za anonyma.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

4270
17.12.08 06:27

Ahoj, my se tedy s manželem shodnem. Ale možná bych se ho snažila přesvědčit že jedináčka není moc dobrý mít, může se mu něco stát (ne že bych to přála) a zůstanete bez dětí. Vždycky je podle mě větší strach o jedináčka než když jsou dva a více dětí. Přeji hodně štěstí v přesvědčování.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24918
17.12.08 08:19

Má manžel sourozence??? U mě to byl dobrý argument. Manžel a jeho bratr jsou spolu v kontaktu denně. Určitě je rád, že ho má. Stejně tak já mám svoji sestru. Manžel druhý dítko taky moc nechtěl. A já mu pořád předhazovala, že to Libča nebude moct /nemá sourozence/ a tak. Nakonec přistoupil a koukni pod metřík. Dneska je rád. Dokonce říká, že jsme se měli rozhodnout dřív.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6545
17.12.08 08:42

manžel taky nechtěl, já od začátku říkala, že chci. Netlačila jsem, časem sám povolil. Sourozenci jeho ovšem fungovali přesně opačně, byl prostřední ze 3 v nejhorší možné pozici a tak si chtěl na dceři vynahrazovat.

Výsledek je v metříku:) Třetí mi řekl, že ale ni omylem z něj nevydyndam (a po porodu už ani nechci:D )

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
394
17.12.08 08:53

u nás je to stejný, přítel druhý nechce, je sám jedináček, takže říká, že mu to takhle vyhovuje, že máme jedno. Přesvědčovala jsem ho, že to děláme pro malou, že bude mít sourozence. Byl úplně proti, ale teď už názor mění. Musíš to podávat tak, že to dítě potřebuje sourozence. Přítel to nezná, ale já celý dětství byla s bráchou a nedokážu si to představit jinak. Prostě nechci jedináčka.
Zkoušela jsem všechno, slzičky… :roll: , ale myslím, že nejvíc ho přesvědčilo, když vidí jak jeho kamarádi mají druhé dítě, někteří i třetí. Chlapi jsou divný 8)
Nejhorší je, že tě to nepřejde a bude to horší, jak tady někde holky psaly, co mají více dětí, že měly pocit, že nejsou úplná rodina, že jim prostě ještě někdo chybí…
Uvidíš, že ho nějak přesvědčíš, sice nebude úplně ono, ale oni to pochopí, až ten drobeček bude na světě :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4235
17.12.08 09:38

Já si nedovedu představit, že bysme měli jedináčka. Já mám bratra, manžel měl taky, takže bylo přirozený, že jsme chtěli ještě jedno, ale osud nám ho zatím nedopřál, teď jsme o jedno přišli, ale určitě to budeme zkoušet znova, protože Lucka prostě sourozence chce a potřebuje. Asi bych tomu dala čas,
třeba časem změní názor. Až bude vaše dcera starší, tak si třeba sourozence sama pro:,–(í, protože to uvidí u jiných dětí a možná jí to bude chybět. A co budeme povídat, holky to s tatínky umí :D .
Markéta

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1186
17.12.08 09:45

Jsme na tom stejně. Manžel i ze začátku ještě před porodem byl klidně pro dvě děti, ale jak bylo malému tak rok a půl, tak názor začal měnit, protože tím, jak měl za sebou všechny ty prořvané noci, kdy mladej vůbec nechtěl spát a budil se co hodinu a pak kolem toho roku a půl se to začalo měnit a postupně uklidňovat a manžel prostě teď už zlenivěl a nechce se mu znovu vracet do toho miminkovského období…když to čas od času nahodím, tak mi s údivem řekne, že mě to ještě nepustilo… a když si někdy zanadávám, jak ten malej zlobí, tak mi řekne: no vidíš, a to bys chtěla druhý. Zatím to nechávám plynout, ale když to všechno dobře půjde tak zkusím ještě tak rok počkat a pak jestli já sama ještě budu chtít, tak začnu dělat systematický nátlak :) A uvidím, jak to dopadne :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13996
17.12.08 09:48

Ahoj, mě docela překvapuje, že jste nebyli na přibližném počtu domluvení, když jste se brali. Anebo někdo z vás zá:,–(ně změnil názor?

My jsme doma od začátku věděli, že dvě děti jsou minumum, tři rozhodně lepší, více podle situace. S chlapem, který chce jedináčka, bych byla nešťastná.
Jednou jsem četla krásnou větu, už nevím kdo to psal, že mu rodiče říkali - děti, mějte se rády, protože zůstanete samy sobě, až my tu nebudeme. Je to smutné, ale je to tak.

Tak hodně štěstí, snad se to manželovi rozleží.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3152
17.12.08 10:01

Ten citát mi mluví z duše… nedávno jsme se s dětma bavili o tom, že postupně umře babička s dědečkem, pak i rodiče a starší z kluků (6 let) pronesl dojemnou větu: To už tady pak s Tomáškem (mladším bráchou, kterému je cca 3,5) zůstaneme sami? A já, že jo. A on: Tak to si musíme pak pomáhat… (nebo něco v tom smyslu). A v tu chvíli jsem si uvědomila, že je to fakt lepší, než kdyby zůstal na tom světě sám.. (protože i když si třeba časem pořídí svoji rodinu, tak ten sourozenec je prostě jeho krev a je to něco jiného). Takže i když jsem z nich občas na mašli, jsem ráda, že maj jeden druhýho. A když si spolu o víkendu ráno zalezou do postýlky, vezmou si tam knížku a společně si tam prohlížej, tak vím, že to je takhle dobře.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
551
17.12.08 12:02

Ahoj, sama bych jedináčka také nechtěla - na více dětech jsme s mužem byli domluveni rovnou, ale také ho na druhé byl docela boj přesvědčit (jako že UŽ nastala ta chvíle, kdy máme „objednávat“). :wink: Kopíruju pro Tebe kousek článku z BC, který jsem kdysi četla a teď si na něj vzpomněla. Pisatelku nebudu jmenovat, snad se na mne nezlobí, že si vypůjčím její slova. Podotýkám, že byla vlastně v podobné situaci jako Ty - jen s tím rozdílem, že se musela smířit s tím, že druhé dítě mít nebudou, i když chtějí… :cry: Přečti to manželovi. ------------
Vyčítám si, že svému synovi nebudu moct dát to nejlepší, co dítě může dostat, že v životě nepozná sourozeneckou lásku, že tu jednou na všechno zůstane sám. Brečím u představy, že nikdy neuvidím svoje děti si spolu hrát, hádat se, spojovat se proti rodičům, milovat se…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
551
17.12.08 12:09

A ještě dodatek: zrovna naši sousedi (již staří lidé - on 75 let, ona 70) mají jen 1 dceru. Ta trpí roztroušenou sklerózou a žije sama se svým jediným synem (manžel a otec je opustil), kterému je 17 let. To, co ten kluk chudák musí řešit, bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. :? Dovedeš si představit jeho situaci? Být v 17 letech sama na starosti o 3 nemocné dospělé, kteří mezi sebou nijak krásně nevycházejí a stále se dožadují jeho pozornosti, společnosti a péče? K tomu málo peněz (on samozřejmě chodí na střední školu a matka vzhledem k nemoci je v invalidním důchodu)… atd. Jak by to bylo jiné, kdyby měl sám sourozence, nebo alespoň měla sourozence jeho matka - nebyl by sám alespoň v péči o nemocné prarodiče…

Ať se daří!

PS: Snad ten můj příspěvek nebyl příliš depresivní… :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
17.12.08 13:28

Ahoj holky,
moc děkuji za názory a podporu :-)
Já to právě tak mám, že si moc nedokážu představit, že by malá vyrůstala jako jedináček, samotné dítě v rodině a neměla dalšího „spojence“. Mám o něco starší sestru a ne zrovna ideální vztah s rodiči - teda spíš s mamkou, tak vím, jak je to pro mě důležité, že ji mám. I když jsme určitě měly v dětství období, kdy jsme se moc nemusely, přesto je to zcela jiný vztah než třeba s kamarádkama, i když to kamarádství je v něm taky obsaženo. Pro zajímavost, i takové ty všechny důležité věci mi řekla ségra a ne mamka, třeba, že se naši rozvedli… že ženy mají měsíčky… co je to sex, apod.
Takže i kdybych se zapřela a smířila se s tím, pořád by mi bylo navíc moc líto, že dcerka žádného sourozence nemá. Kdyby to nevyšlo třeba ze zdravotních důvodů, tak prostě se nedá nic dělat, ale takhle… jen z pohodlnosti. Popravdě řečeno co se mě týče, nemuselo by to nutně být ani vlastní dítě, brala bych i adopčátko, ale do toho by taky muž nešel (vlastně poté co viděl film Smradi a to ani nemusel číst tu knížku - předlohu filmu).

My jsme se brali dlouho před narozením dcerky a před svatbou jsme to moc neřešili. Jen že děti jednou budou. Ale pak říkal, že by mu stačilo jedno, ale asi budeme mít dvě, „když to tak všichni mají“. Pak jsem to téma nadhodila asi v roce a půl dcerky a to z něj vypadlo, ne, nikdy, jako by to bylo zcela samozřejmý, si připadám u něj za podivína, že nějaké další chci… zakladatelka

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
17.12.08 13:37

Ještě jsem chtěla napsat, že chápu, že je lepší být domluvení předem, předem vše naplánované… ale na to se taky vždy nedá spoléhnout. Co by se změnilo, kdyby souhlasil se dvěma před 10 lety, než jsme se vzali? A teď změnil názor, když už jednu dcerku máme? Asi těžko bych to soudně vymáhala. Myslím si, že bych to řešila úplně stejně.

  • Nahlásit
  • Citovat
664
17.12.08 13:46

Tak to bude asi boj. Mě by to hrozně ranilo, kdyby chlap nechtěl druhý. Takže chápu, jak ti je. A to ještě hormony nepracují na 100%, prostě jen uvažuješ do budoucna. Já bych taky argumentovala, ať malá není sama. Co, vy jednou budete starý a ona sama, kdo se o vás bude starat, pomáhat atd. . .
Držím moc pěsti, ať manžel povolí. Mám kamarádku, co manžela zatím taky nepřesvědčila a vím, že se moc trápí, tím spíš, že v naší bandě je jediná, kdo si to druhý nepořídil. . .Fakt moc držím palce!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13996
17.12.08 13:50

Zakladatelko - samozřejmě by se nezměnilo nic, jen mě to zajímalo.
Od tvého muže mi to přijde jako čiré sobectví, ale nechci někomu pomlouvat jeho chlapa. Jestli je to razantní odpor, tak s tím se bojuje těžko. U nás je to ve stylu „já nevím, rozhodni se sama, jak ty budeš chtít“ a pak je nakonec rád, že je to zařízené tak pěkně. Že by mi ale doma jásal na poztivním TT, to fakt ne. Chlapi si to nějak neumějí představit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama