Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel odmítá diskutovat o problémech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.2.12 18:03
To me mrzi,kazdej chlap na venek,ale city nechce projevit no.je to slozite.hlavne do niceho nenutit,stejne se neda,ale na poradnu to asi by bylo,zkus se sama nejak prvne poradit jak na nej u nekoho nezavisleho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 18:11
Tvůj muž to pochopí, až Tě ztratí (a dle příběhu si myslím, že je to otázka času), jenže to už bývá většinou pozdě. Pak si muži rádoby sypou popel na hlavu, a slibují, jak se změní, a vše bude jiné, no klasické slibotechny.
Nebude, bude to za pár dnů ve stejné koleji.
Zkus si na papír napsat pozitiva muže a negativa. Z Tvého příběhu střílejí samá negativa a pozitiva tam vidím minimum.
Ty musíš sama vědět, co je pro Tebe dobré.
A pokud s Tebou nechce komunikovat o tom, o čem by komunikovat měl naprosto normálně, tak s ním nehneš, čím víc ho budeš k tomu směřovat, tím víc mu budeš protivná (toto chování je u chlapů klasika), ale na druhou stranu, proč chodit po špičkách okolo chlapa, který evidentě na Tebe kálí?
A co mu položit otázku, něco v tom smyslu (mám to osobně vyzkoušené)
„dobře, tak když jsem pro Tebe vzduch, tak já si najdu někoho, pro kterého vzduch nebudu“. A nebo mu můžeš říct: „nezlob se, ale já v tomto vztahu už dál pokračovat nechci“ Taková menší slovní taktika by Tvému manžílkovi neuškodila.
A věř tomu, že podle odpovědi poznáš, co pro Tvého partnera znamenáš.
Mno, to je jen takový nápad, ale funguje.
Ale zajímalo by mě, co by Ti na výše navrhované odpověděl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.12 18:14
já mu dokonce navrhla, ať se např. na týden, dva přemístí k rodičům a ať si dáme trochu pauzu - přece jen 3 roky doma a skoro pořád spolu to je děs. Zatím se nevyjádřil. No budu to muset nějak popostrčit, protože jsem s nervama na dně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.2.12 18:22
No tak musim bohužel přiznat, že mám doma úplně stejný typ chlapa, jenom neuklízí ani to nádobí a nevysává. Nejsme spolu ani tak dlouho, máme jen jedno dítě a nejsme vzatí. No možná uplně stejná situace jako u Vás tak tři roky dozadu. A jelikož tedy přesně znám tuhle situaci, vím jak je těžké se rozhodnout, zda to je na rozchod nebo není. Říkáš si, že jiné ženské to maji doma ještě horší, alkoholiky, násilníky nebo chlapy co neseženou ani na ten nájem… takže se to jakoby tak strašný nezdá, ale každý den cítíš, že se v tom žít takhle nedá. Napadá Tě… to bude můj vztah a rodinný život vypadat stále takhle? No to přeci nejde, aby to takhle bylo napořád!?!? Ale protože máš muže ráda a máš vůli rodinu udržet, dáváš mu šanci za druhou a chceš to s ním řešit. Dávám doma uplně stejné návrhy o tom si promluvit, konkrétně říci, z čeho se cítím špatně, jak by to mohlo být jinak a co i já bych pro to mohla udělat, aby byl šťastnější a fungoval doma lépe… ale odpovědí mi je, že mi nic vysvětlovat nebude, že se mám podívat na jiné páry, jak se má ženská chovat 
No je to na palici, protože z toho se člověk nic nedozví!!!
Já došla k závěru, že v bodě, ve kterém se nacházíme my, to ještě stojí za šanci a snažím se dál a doufám, že i on nějak dospěje a uvědomí si jiné hodnoty než to PC a že neni ostuda mě obejmout (anebo mi říct, jestli mě má rád, což je teda už scájencfikšn:)) ). Ale současně mi tento stav vadí a určitě bych takhle nechtěla být nadobro, tzn. nedělám kroky, které by mě v tomhle vztahu ještě víc uvázaly.. tzn. nechci další dítě (jelikož spolu ani nespíme, nedá mi to moc práce), nechci svatbu apod.
Takže můj názor: Takhle se žít stále nedá. A i když jsou v tom samozřejmě namočené i děti, je třeba si uvědomit že nejde jenom o to co je teď, ale představit si, jak by to vypadalo za 10 20 30 let. A i když jsme matky, myslím že máme právo dělat vše pro to, abychom byly v životě šťastné, i kdyby to znamenalo začít znovu, bydlet jinde a časem si třeba najít i jiného chlapa. Navíc kdo ví, třeba by se mu rozsvítilo, kdyby viděl, že to není zákon, že s ním musíš být. Jeho cena v rodině by se měla odvíjet od toho, jak se chová k Tobě a k dětem a jak přispívá na chod rodiny… a to není jenom zaplatit ten nájem, to umí i každý jiný pán…
Anonymka SS
- Citovat
- Upravit
28.2.12 18:31
Mno… jednak je mi to lito, ze se timhle musis trapit, ale k te ponorce… Chapu, ze to asi neni jednoduche, ale neslo by treba sbalit prcky a na tyden vypadnout k rodicum / pribuznym, spriznene kamaradce… nekam, kde to mas rada, kde ti bude dobre? Treba by se mu rozsvitilo, zastyskalo. Tri roky pod jednou strechou a to doslova, to si nedovedu predstavit, to nemuze vydrzet ani jedna strana. Drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.12 18:34
mě nejvíc vadí ty věčné hádky. Jsme oba horké hlavy, hned vylítneme, takže je skoro nemožné si promluvit v klidu. Proto jsem si říkala, že by nebyla špatná ta manželská poradna. No jestli to ale takto bude pokračovat dál, už jen kvůli dětem budu asi zvažovat že se odstěhujeme (pokud nebude souhlasit s tím, že by šel pryč on). Děti to dusno určitě vycítí, takže si nemyslím, že je rozumné udržovat manželství za každou cenu jen kvůli dětem.
- Citovat
- Upravit
Alta
28.2.12 18:50
Napiš mu dopis. Obsáhlý, kde můžeš vylíčit obavy a nespokojenost, ale nenapadej ho, nevyčítej, sepiš třeba i svou představu, jak by to vše klapalo, kdyby trochu své chování upravil. Nijak to nekomentuj, prostě mu ho dej. Může se k němu kdykoliv v klidu vrátit, pročítat a přemýšlet. Pokud má zájem, zamyslí se. Pokud ne, není vám asi pomoci.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Životní pojištění partnera - plnění na partnerku nebo na děti?
- Kde najít chlapa?
- Bere se surové chytnutí jako týrání?
- Partnerské hádky
- Taky byste občas nejradši žily bez chlapa?
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Máme manželskou krizi, jsme spolu 10 let, z toho 4 manželé, máme 2 děti (3 roky a 15ti měsíční). Problém je ten, že se pořád hádáme, nejsme schopni se domluvit v klidu. Hádáme se v podstatě průběžně pořád (před i po svatbě), akorát v poslední době je toho až moc. Důvod je asi ten, že jsem 3 roky doma a manžel převážně pracuje z domu, takže jsme spolu dost často. Já o tom vím, že mívám ponorky, říkala jsem to manželovi a prosila ho, ať chodí dělat jinam (např. k rodičům) - ale mu se prostě doma líbí.
Nedávno jsem za ním přišla s tím, že se mi nelíbí, jak se pořád hádáme a jestli bysme si o tom nemohli někdy promluvit. Že bych mu ráda řekla, co se mi nelíbí a co si představuji, že by se mělo změnit, abych byla spokojená - co nekonkrétněji. To samé čekám od něho. Prostě nějaký „manuál“ na spokojený vztah - co kdo potřebuje aby byl spokojený. Nato mi řekl že není co diskutovat, že nic plánovat nebude, že to zná, jak se plán nedodrží tak je oheň na střeše. Tak jsem navrhla, že můžeme jít do manželské poradny - to taky odmítl.
Jsem na něho strašně alergická, vše mi vadí. Chybí mi v něm opora a už vůbec necítím, že by mu na mě záleželo. Protože když jsem např. prosila, aby si někdy ráno vzal děcka na starosti a já se mohla trochu dospat - tak odmítl. Za celé 3 roky ani jednou. Hlídat děcka nechce, mám si volat babičku (jeho maminku) - na tu už jsem taky alergická (učitelka na střední, chová se tak i k děckám). Jinak v domácnosti pomůže, uklidí nádobí, vynese koš, vysaje, nepije, přestal kouřit, nebije mě - ale co se týče trávení času s dětmi, to je horší. Věčně sedí u TV nebo PC a když už je s dětmi, tak u TV nebo PC (většinou za ním dojdou a jsou samozřejmě zvědavé cože to tam je). Že by si např. večer za nimi šel do pokojíku na půl hoďky sednout, tak to ne.
Hrozně mě štve, že si o ničem nechce promluvit - na vše má hned vlastní názor a nechápe, že mi chybí určité projevování citů, pomoc, podpora. Dokonce jsem myslela i na rozvod - ale je to důvod? Děti má rád, mě možná taky ale vůbec to nedává najevo. A mě nestačí mít jen materiálně zajištěnou rodinu - potřebuji ty city. Po porodu jsem měla depku, prosila jsem ho ať mě obejme a odpověděl že mě objímat nebude, že bych si na to zvykla a chtěla to pořád. Chtěla jsem slavit výročí svatby a prý není co slavit, že za pár let možná ale 3 roky po svatbě ne. Je toho víc, vše sem psát nebudu.
Shrnutě chybí mi z jeho strany podpora a neochota komunikovat. Nechci žít celý život s člověkem, se kterým se jenom hádám a se kterým se nedá rozumně komunikovat a probrat problém a dojít k nějakému řešení.