Manžel všechny peníze prožere :-(

Anonymní
10.9.11 00:48

Manžel všechny peníze prožere :-(

Ahoj, taky si tu asi jen postezuju, protoze nemyslim, ze by mi nekdo mohl pomoci ci poradit s mym problemem…
Manzel je vcelku mily chlapek, vtipny spolecnik, je na nej docela spolehnuti, penize dokaze vydelat, nechodi po hospodach… ma bohuzel podobny problem, a to je chorobna zravost.
Zacnu od zacatku:
Nez jsme se seznamili pres internet, vazil nejakych 150 kilo pri 175 cm vysky. Asi se opravdu hodne zamiloval, protoze dokazal do naseho prvniho osobniho setkani (asi za tri mesice) zhubnout asi tricet kilo.
Ja tez zamilovana jsem tu jeho tloustku tolerovala, jinak byl proste fakt super!
Tak jsme spolu po nejakych par mesicich zacali i zit, on od zacatku vedel, ze mi ta jeho obezita neni prijemna, i kdyz jsem nerikala na rovinu, ze se mi nelibi, ze je tlustej, ale ohanela jsem se ruznymi zdravotnimi riziky a tak…
U nich v rodine je silne obeznich asi polovina lidi a ti co umreli, umreli vsichni na choroby spojene s obezitou, takze logiku to melo, i mel odstrasujici pripady primo pod nosem…
No nicmene, behem sedmi let, co uz jsme spolu, ta jeho vaha porad tak nejak stoupala a klesala v rozmezi 105 - 120 kilo.
Postupem casu, kdyz uz opadla ta pocatecni zamilovanost, mi ta jeho obezita uz fakt zacala vadit.
Meli jsme skrz to par vetsich konfliktu, ac jinak si rozumime naprosto ve vsem - vetsinou tak jednou za rok, kdyz uz byl zase hodne vysoko s vahou, jsem se do nej obula, ze takhle uz to dal nejde.
Sla jsem na nej vzdy s milym tonem, pochopenim, prosikem, zadne nadavky, vycitky (protoze vim, ze tim bych nedocilila vubec nic), i kdyz on to pokazde bral jako ten nejhorsi utok na nej, strasne se nastval, nemluvil se mnou, no ale nakonec vzdy dosel s tim, ze se pokusi s tim neco udelat… bohuzel nikdy to neprineslo valne vysledky, treba mesic se snazil a pak to zacalo vsechno na novo, tajne nakupy jidla, precpavani se…
Loni na podzim (skoro presne pred rokem) se udal nas zatim asi nejvetsi rozkol stran toho jeho prejidani.
To jsem totiz zjistila, ze to u nej doslo tak daleko, ze ac mu ja peclive chystam kazdy den jidlo na cely den do prace (mel tam vzdy asi tri ks ovoce, nejakou zeleninu na chroupani, hlavni jidlo (a to jsem na nem fakt nesetrila!) + nejaky ten sladky zakusek (aby nebyl uplne ochuzen o sladke - jeho nejvetsi vasen) a jeste sendvic na odpoledne), tak on si kazdy den k tomu dokoupil jeste sladkosti a bramburky v cene asi tri stovek!!
To kdyz jsem zjistila a on to i sam priznal, tak jsem dlouho premyslela a dosla jsem k zaveru to s nim ukoncit - at si najde podnajem ve meste kam dojizdi do prace, obhospodaruje se s penezma a jidlem jak sam chce, ja ze uz toto proste nebudu vubec resit, ze na vikendy muze klidne za nami dojizdet (mame dve male deti), ale ze proste v tomto s nim nadale zit odmitam…
On stejne pokazde, kdyz k takovemu vetsimu rozkolu mezi nami doslo, tak sam vzdy volil moznost od nas odejit, nez aby s tim prejidanim neco udelal. To ja jsem ho potom vzdy premluvila a nejak primela k tomu, aby zustal a zkusil s tim neco udelat, ze mu pomohu, jak budu moct.
A fakt jsem se vzdy hrozne snazila! Vim, ze neni jednoduche bojovat s takovou zavislosti…
No a dopadlo to tak, ze strasne brecel, ze o nas nechce prijit a ze tentokrat uz OPRAVDU! s tim neco zkusi udelat…
A udelal!
Behem pul roku zhubnul na 84 kilo! Nehladovel, jeli jsme presne podle nametu z poradu Jste to co jite, takze hubnul opravdu zdrave.
Sam mel ze sebe hroznou radost! Byl stastnej, ze se prestal tak strasne potit, zadychavat pri sebemensi namaze, ze muze konecne behat za detmi, ze se za nej jednou nebudou muset stydet pred kamarady atd. atd…
To bylo v zime.
Pak najednou hubnout prestal, tvrdil, ze to vic nejak nejde, jeste jsem ho chlacholila, at si z toho nic nedela, ze uz vypada naprosto fantasticky, ze udelal velkou praci na sobe, a tak podobne.. Ze to treba dal pujde pomalicku, ale to nevadi..
No a ted behem leta uz mi zase pripadal porad silnejsi a silnejsi, i kdyz tvrdil, ze ne, ze je na tom porad stejne. Odmital se vazit prede mnou, tak nebyly dukazy, i kdyz bylo videt, ze obleceni, ktery mel v zime akorat (vse nove koupene) je mu cim dal upnutejsi..
Pak se i sam, kdyz uz nebylo vyhnuti, nekolikrat priznal, ze opet podvadi a sklouzava ke starym zvykum, ale vzdy se zaprisahal, ze s tim zas prestane.
No ale ted uz mi to nedalo a rekla jsem si, duveruj, ale proveruj. A tak jsem zacala patrat a zjistila jsem strasne veci - otevrel si u jine banky svuj tajny ucet, kam si odvadi penize na jidlo a ac vse co denne k jidlu potrebuje ma doma, a bere si i jidlo na cely den do prace, mu z toho uctu denne mizi cca petistovka!
Uz ani nemusi nic zatajovat, protoze jen behem leta je s vahou opet odhaduji na nejakych 110 kilech. Vsechno obleceni je mu male, nosi zase par tech starych kousku, co mu z predchozich dob zbyly, a hlavne si mysli, ze to nevidim, ze jsem uplne slepa…
Jako stvou me samozrejme i ty vyhozene penize - za posledni mesic to udelalo ke dvaceti tisicum.
A ja uz proste nemuzu.
Uz me to ani nevytaci, ani se na nej nezlobim, proste uz me zacal i s tim svym zranim byt tak nejak ukradenej…
Zit s nim takto nedokazu.
On nevi, ze to vsechno vim, ani nevi, co se mi ted honi hlavou, mysli si, ze je vsechno v poradku.
Co s tim?
Nevim…
Jsem z toho nestastna, z cele te situace… Mam mu fakt navrhnout to reseni s tim odstehovanim? Zustat sama s detmi?
Sance, ze by prestal podvadet a neco se sebou delal neni..

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
10.9.11 02:18

Asi by jste to měli řešit nějakou diabetologickou poradnou nebo specialisty… extrémní žravost je droga, jako každá jiná. Takové výkyvy váhy nejsou dobré pro organismus. Mě by nevadilo, že má chlap do 100kg to je norm. váha pro chlapa zas úplnou zdechlinu bych taky doma nechtěla, ale normálního zdravého chlapa to je jiná. Zkus mu fakt domluvit nějakou tu pomoc odborníků, ale zas no musí chtít i on bez toho to vůbec nepůjde, že. Můj manžel má taky 175cm a asi kolem 88-90 kg a nemám pocit, že by byl tlustý teda i když se zpravil za tu dobu co jsme spolu přibral 10kg, ale má tvrdou práci, při které nemá šanci moc přibrat, přibral protože přestal chodit do posilovny a to je zas něco co mě vytáčí, protože říká, že tam nechodí k vůli mě, místo aby si zacvičil dá prachy za cigarety a pak se mi doma směje, že denně 30 minut cvičím, taky mi to vadí. Svému manželovi budeš asi muset nějak pomoct napřed se poraď z někým, myslím, že ty svačiny co si mu chystala byly pro dospělého chlapa málo, málo energeticky výživné, kdyby ho nasitily tak po jiném nesáhne. Sama asi neodhadneš kolik čeho potřebuje pro tělo, aby mu to stačilo. Sportuje alespoň trošku?

  • Nahlásit
  • Citovat
214
10.9.11 06:32

ahoj, já ti teda nevím, sama jsem ještě nad váhou tvého manžela, po porodu jsem zhubla rychle 30 kg, pak to zase nabrala a teď hubnu..ale i když jsem měla 120 kg, tak jsem prostě jedla normálně..žádný že jdu do obchodu a tam si nakoupím něco extra a za 300,– nebo 500,–to mi fakt přijde divný..maximálně jsem si třeba koupila čokoládovou tyčinku, nebo půllitrový pití a to byl jediný rozdíl proti tomu, co jsem jedla s rodinou..nedovedu si představit, že sní to cos mu připravila přijde mi, že toho bylo fakt víc než dost a ještě si jde něco kupovat po vícero kusech? Tohle je podle mě fakt něco chorobnýho, možná za to ani nemůže :nevim: :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6881
10.9.11 08:18

Zakladatelko,
takové chování už je na návštevu psychologa zralé - je to normální závislost, stejně jako na alkoholu, automatech apod., naopak se říká, že závislost na jídle je ještě horší, protože úplně přestat jíst taky nejde :nevim: myslím si, že tvoje „kontrolování“ a výčitky nic nepomůžou, naopak se manžel bude utápět v depresích ještě víc, a tím víc bude jíst :zed: domluvte se a zajděte spolu za nějakým psychologem nebo psychiatrem, držím palce - je škoda rozbíjet rodinu s malými dětmi - společně to překonáte :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3065
10.9.11 08:39
Martina82 píše:
Zakladatelko,
takové chování už je na návštevu psychologa zralé - je to normální závislost, stejně jako na alkoholu, automatech apod., naopak se říká, že závislost na jídle je ještě horší, protože úplně přestat jíst taky nejde :nevim: myslím si, že tvoje „kontrolování“ a výčitky nic nepomůžou, naopak se manžel bude utápět v depresích ještě víc, a tím víc bude jíst :zed: domluvte se a zajděte spolu za nějakým psychologem nebo psychiatrem, držím palce - je škoda rozbíjet rodinu s malými dětmi - společně to překonáte :palec:

Přesně tak. Problém ale je, že on asi sám nechce :-(. Pokud utratí dvacet tisíc měsíčně navíc, tak vás přece musí finančně ničit 8-o .

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20554
10.9.11 08:47

Závislost na jídle je hodně silná. Nejde se jí lehce zbavit, protože pokušení je na každém kroku.
Spíš by mně vadilo, kdybych byla v kůži tvého chlapa, že sis ho jako tlustého vybrala a teď ho násilím chceš měnit. Nezastávám se jeho žravosti, ale kdo nebyl nikdy v tlustém těle tak nepochopí jak těžké je zhubnout a váhu si udržet. Statistiky to jasně ukazují - pouze pět procent si svojí sníženou váhu udrží.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16848
10.9.11 08:57

Tak já nevím, ale pokud by měl váhu jak píšeš i těch 150kg, ale psala jsi, že se pohyboval mezi 105-120kg, pak při zhubnutí 84kg by vážil 66kg a musel by vypadat jak z koncentráku… Tak nevím, zda nepřeháníš, ono ani ty peníze nějak neodpovídají, i kdyby tedy dennně utratil za svačinu! 500,– což se mi nezdá reálné, měsíčně to udělá 10.000 a ne 20.000. Jinak souhlas, že kdyby dostával odpovídající porce jídla a výživné, tak by neměl třebas potřebu jíst i bokem. Jinak nevím, ale pokud ti tolik vadí jeho tloušťka, že je při těle, ale už jsis si ho takového našla, tak to se mi fakt nelíbí a snad se raději rozejděte… Zhubnout během půl roku 84kg z poměrně malé váhy, tak tam bylo něco špatně… Jinak jak zde již je psáno, váha okolo 100kg na jeho výšku není nic extra…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
FloraBolger
10.9.11 09:01
peggy.sl píše:
Závislost na jídle je hodně silná. Nejde se jí lehce zbavit, protože pokušení je na každém kroku.
Spíš by mně vadilo, kdybych byla v kůži tvého chlapa, že sis ho jako tlustého vybrala a teď ho násilím chceš měnit. Nezastávám se jeho žravosti, ale kdo nebyl nikdy v tlustém těle tak nepochopí jak těžké je zhubnout a váhu si udržet. Statistiky to jasně ukazují - pouze pět procent si svojí sníženou váhu udrží.

Mluvíš mi z duše. Zaráží mě fakt, že zakladatelka do vztahu s manželem šla, když už byl tlustý, ale prakticky od začátku do něj „kéruje“…Neumím si představit, že by mě takovýto přístup partnera/manžela přinutil hubnout - spíš bych se zablokovala :think: .
Jinak situace zakladatelčina manžela by se samozřejmě měla konzultovat jak s diabetologem, tak asi i s psychologem. Ale musí chtít on sám - jako u kterékoli jiné závislosti :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
3065
10.9.11 09:03

On zhubnul NA 84kg.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
FloraBolger
10.9.11 09:04

Monikalysa: Zhubnul na 84kg - ne 84kg :wink: - to jen pro upřesnění. Jinak s tebou souhlasím :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
7320
10.9.11 09:12

Ahoj,
jestli tvůj chlap utratí tolik peněz opravdu za jídlo, v pořádku to není. Myslím, jestli nemá pocit, že po něm moc „jdeš“, co se týká jídla a hubnutí. Sportujete? Vezmi ho na kola nebo na dlouhé procházky. Potom by teoreticky mohl jíst v rámci možností tak, jak je zvyklý doposud a přitom by něco pro sebe dělal. Řeknu ti ale, že mám pocit i z tebe, že to trošku přeháníš - a tím myslím požadavky na jeho váhu. Psalas, že zhubnul na nějakých 84kg, to mi přijde i docela málo na chlapa při jeho výšce, váha 100kg není žádná výjimka. A píšeš, že už to půjde dál hůře a pomalu - vždyť kam by až měl hubnout? Akorát si tu váhu měl udržet, já bych mu tolerovala i vyšší váhu (cca těch 100kg). Problémem je, jestli opravdu ujíždí na sladkostech, myslím ale, že kdyby těch 500 dal jen za ně, tak vypadá ještě hůř, ne? :nevim: Nezajde si na nějaký oběd? Opravdu to utrácí za jídlo? Doma o víkendu má taky takovou potřebu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16848
10.9.11 09:13

Tak alespoň tak, já už viděla ubožáka kost a kůže. Ale stejně, takový život musí být hrozný, kdyby si našla hubeného sportovce a stal se z něj pupkatý páprda prosím, ale takto :think: Je mi ho líto, můj táta byl při těle, byl takový od narození, měl při narození skoro 7kg a byl to perfektní člověk, ale nevím, jak by mu bylo, kdyby ho máma nebrala takového jaký byl.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7320
10.9.11 09:19
monikalysa píše:
Tak alespoň tak, já už viděla ubožáka kost a kůže. Ale stejně, takový život musí být hrozný, kdyby si našla hubeného sportovce a stal se z něj pupkatý páprda prosím, ale takto :think: Je mi ho líto, můj táta byl při těle, byl takový od narození, měl při narození skoro 7kg a byl to perfektní člověk, ale nevím, jak by mu bylo, kdyby ho máma nebrala takového jaký byl.

Souhlasím s tebou, ale zakladatelku trápí nejspíš i ty peníze, což chápu, to normální není tolik peněz utratit za jídlo, pokud je teda za jídlo opravdu utrácí, jak jsem psala… Mohla by to být psychická porucha, závislost na jídle. Ale nemůžu s ní souhlasit s tou váhou na druhou stranu, chlap kolem 100kg je úplně normální. Můj chlap má přes 180cm, váží kolem 90kg a tlustý není, ráda bych kdyby něco přibral! U chlapa ty kila vypadají prostě jinak. Záleží taky konkrétně, jakou kdo má postavu…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Holma
10.9.11 09:23

Ahoj,

píšeš, že zhubnul na 84kg, ale nepíšeš, kolik měl. Za půl roku, pokud měl např. 120kg, se mi to zdá docela skok a otázkou je, zda když byl v práci, jedl opravdu to, co jsi připravila a nejedl ještě méně, což by bylo moc a moc špatně. Řídit se pořadem Jste to, co jíte, je sice fajn, ale každý člověk je individuální a má jiné problémy a důvody k přejídání, takže si myslím, že první chybou bylo, že jste nezašli k nějakému psychologovi a pak do nějaké poradny na redukci váhy.
Vím, že je těžké se k něčemu takovému odhodlat, ale v jeho případě asi bude muset.
Další, co mě zaráží, je fakt, že ač trpí obezitou, ty jsi s si s ním začala, ač ti to vadilo. Ovšem teď už nejde o to, zda se ti to líbí, nebo ne, ale o to, že je nemocný. Asi bych si s ním promluvila, našla nějakou poradnu a buď tam půjde, nebo konec. Nevíš, v co to ještě může přerůst a vzhledem k tomu, že máte děti, potřebujete také nějakou jistotu-o finanční nemusím mluvit. Když utratí tolik peněz za jídlo…bála bych se pak dluhů, je to přeci závislost, skoro jako na automatu.
A ještě by bylo potřeba zjistit, zda jde jen o závislost a nemoc, nebo o úchylku. Četla jsem o lidech, kteří se rádi přejídají a rádi tloustnou, prostě je to baví a vzrušuje, pokud by to byl jeho případ, měl by se léčit.
Každopádně, hodně štěstí a písni sem, jak se to vyvíjí.
Já osobně nemám ráda chlapy, kteří jsou jak vyžle a chlap se 120 kily by asi nevadil, pokud by neutratil 20tisíc za žrádlo a tajně se nacpával.

  • Nahlásit
  • Citovat
755
10.9.11 09:24

8-o 8-o 8-o Teda! Pětistovka za den ještě navíc k Tvému servisu na jídlo? 8-o 8-o 8-o Jé je, to fakt koukám, nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala ve svém okolí… Na Tvém případě jsem ale pochopila, že i na jídle se dá vytvořit fakt nefalšovaná závislost… :oops: Teda, vůbec nevím, co bych poradila… :nevim: Ale musím říct, že je mi Tvého muže tak trochu líto, určitě ho to musí taky velmi trápit - tedy aspoň myslím… :nevim: Pokusila bych se hoi asi přimět k návštěve psychologa, popřípadě i jiného odborníka, který mu vysvětlí a důkladně popíše možná rizika… Některým lidem to pomůže… Není to vůbec jednoduchá situace - naprosto chápu Tebe, že Ti to vadí a trápí Tě to… Ale dokážu pochopit i Tvého manžela, který se snaží bojovat, ale vždy svůj boj prohraje… Já Vám držím pěstičky, ať to zvládete co nejlépe vyřešit a snad Vám tu někdo poradí!!! :kytka: :andel:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama