Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezmizí. Musíte je řešit. Pomoct by vám mohli v manželské poradně. Taky musíte spolu mluvit, mluvit, mluvit. Na vztahu musíte makat pořád. Udělat nějakou změnu společnĕ.
Milence bych pustila k vodě a pokud by manželství krachlo, byla bych sama.
No, můj na to nepřišel. Ale nezastírám, že až existence milence (taky starý známý) mi dodala odvahu seknout s tou komedií, kterému se u nás říkalo manželství. Měli jsme problémy už dávno předtím, k řešení nebyla vůle, nechtělo se mu to řešit, asi myslel, že to vzdám, že to vyšumí a bude to ok, ale já byla čím dál skleslejší, zoufalejší, zklamanější.. Ale neměla jsem dost odvahy, ještě nepřišla ta tečka. To právě až když se našel někdo, díky komu jsem získala sebevědomí, vědomí, že to, že manžel nemá zájem o sex není mnou.
Když jsem manželovi řekla, že už ho nemiluju a nechci s ním být, byl v šoku, sypal si popel na hlavu, zařídil poradnu, strašně se snažil..jenže já už jsem mu nevěřila. Poradna mě v tom jen utvrdila. Děti byly malé.
Zásadní bylo, že s milencem jsme si nic neslibovali. Do budoucna. Byl to pro nás únik. Krásné chvíle. Něco co mi léta chybělo. Bylo mi 30. Šlo o to, že bych chtěla manželství ukončit, i kdyby se mnou nezůstal. Jasně, doufala jsem že jo, ale nebyla jistota. Nešla jsem od jednoho vyloženě k druhému. Tři roky jsem bydlela s dětmi sama. Vztah nám vydržel, asi po třičtvrtě roce jsme to přestali tajit. Už je to několik let, jsme manželé, milujeme se, a nelituju ani náhodou.
No reknu ti na to jen to, ze ted bude hodny, ale ver tomu, ze do budoucna ti to bude predhazovat a bude do tebe rypat treba:Jak se ti s nim s*kalo atd.Neco podobneho jsem zazila s byvalym pritelem a to v te dobe jsem se s nim rozesla, takze mohl byt zticha a pak jsem ty narazky mela na taliri skoro kazdy den.
@Seky11111 takové narážky už tady byly, teď je milej, zve mě na večeři apod.. ale to je právě o tom, já úplně nevím jestli můžu věřit tomu, že by to najednou začalo fungovat a nepředhazoval by mi to
@Anonymní píše:
@Seky11111 takové narážky už tady byly, teď je milej, zve mě na večeři apod.. ale to je právě o tom, já úplně nevím jestli můžu věřit tomu, že by to najednou začalo fungovat a nepředhazoval by mi to
Ver, ze bude ti to predhazovat. Tohle chlapi nezapominaji a ty mas milence, takze on pak casem na tebe muze utocit. Rekla jsem ti, co jsem zazila ja a myslim si, ze se ti chlapi moc od sebe nelisi v tom chovani ![]()
@Anonymní píše:
@Zeoli v poradně jsme už začátkem roku byli a nikam to nevedlo..
To je běh na dlouhou trať. Ne pár schůzek.
@Anonymní píše:
@Seky11111 takové narážky už tady byly, teď je milej, zve mě na večeři apod.. ale to je právě o tom, já úplně nevím jestli můžu věřit tomu, že by to najednou začalo fungovat a nepředhazoval by mi to
Za mě taky..nemůžeš a nebude to fungovat.
Mému to taky moc dlouho nevydrželo. Jak viděl, že reakce není taková a tak rychlá jak si myslel, přestalo ho to bavit. A otočil. Začal vykládat jak za všechno můžu já, a že dětem řekne, že rodinu jsem rozbila já, protože jsem mu nechtěla odpustit (myslel, že se může chovat jakkoliv, stačí se omluvit a mám povinnost mu odpustit..takhle to bohužel nefunguje)..pak vyhrožoval, že mi je vezme, vyhazoval mě z bytu (mého)..pak si kladl podmínky, kdy můžu nebo nemůžu přítele (to už o něm věděl) seznámit s dětmi, a tvrdil, že on je lepší než já, protože on vztah nebude tahat k dětem a další už taky mít nebude..No nakonec jsme se nějak dohodli, vychladl a fungujeme v pohodě. Ale ten rok po rozchodu byl mazec. Než jsme se dohodli na péči a rozvodu, trvalo to půl roku, pak byl soud za 2 měsíce a rozvodový 6 měsíců potom.
@Anonymní píše:
@Seky11111 takové narážky už tady byly, teď je milej, zve mě na večeři apod.. ale to je právě o tom, já úplně nevím jestli můžu věřit tomu, že by to najednou začalo fungovat a nepředhazoval by mi to
Znám pár, kde se přes to dokázali přenést a udělat tlustou čáru. Ale chtěli oba.
Já teda bez urážky, nemám ráda tady to, chodím za jiným chlapem a až ten mi dodal odvahy. Věděla jsi už delší dobu, že to nefunguje, měla jsi to ukončit dřív a nedělat z něj vola. Mnohem lépe by se něco napravovalo v poradně, když by tohle neproběhlo a pokud by o ní neměl zájem věděla by si, že si udělala vše a můžeš s čistým štítem jít dál. Chápu, že úcta a respekt se mezi vámi vytratila, ale předpokládám, že tvoje svědomí ne… Tohle slepovani funguje velmi zřídka, ten pocit zrady a obelhání je mocný a troufám si říct, že udělat tlustou čáru opravdu většina nezvládne. Nicméně ty tomu nedáváš vlastně šanci, sama tomu nevěříš a už to je jeden z důvodů proč byste to dělat neměli. Škoda byla napáchána z obou stran, takže já bych to osobně už slepovat nezkoušela. Zvlášť za předpokladu, že už za sebou máte i poradnu, která tě prakticky jen utvrdila v tom, že to fungovat nebude.
A co cítíš uvnitř sebe? Chceš být s manželem? Stojí Ti za to se o ten vztah trošku porvat? Není milenec jen snadný únik co se zrovna nabízí?
@Pluschball to je právě to co já nevím, nevím co cítím, nevím jestli s manželem chci zůstat.. to je to nejhorší, že já sama na tyhle otázky neznám odpověď a nevím jak je najít
@Anonymní píše:
@Zeoli v poradně jsme už začátkem roku byli a nikam to nevedlo..
No to nestačí tam jít, musíte taky oba chtít na tom pracovat. Samo se to nenapraví.
Dejte své dceři šanci na pěkné dětství a dospívání. Máte zodpovědnost, ve hře nejste jenom vy dva.
Prozatím bych určitě využila manželovy nabídky ke smíru.
Z každého nového milenectví se po čase stane vztah s různými trhlinami a problémy, zase jinými, než byl ten předchozí vztah.
Zapracujte na manželství, zajděte si ještě jednou do poradny…
Na rozvod je dost času.
Zdravím všechny.. chtěla bych vás poprosit o radu, případně vaše zkušenosti..
S manželem jsme spolu 8 let, máme skoro tříletou dceru… Už poměrně dlouhou dobu náš vztah nebyl úplně ideální, fungovali jsme spolu spíše jako kamarádi než jako partneři/milenci.. sex u nás byl kupříkladu 2× za půl roku a to trvalo už nějaký rok, vždy jsme si o tom promluvili, ale nikam to nevedlo.. řekla bych že celkově jsme na ten vztah oba kašlali a nechali to tak nějak plynout až bych řekla že se postupně mezi námi vytratil i nějaký respekt či úcta k tomu druhému.. no a před půl rokem se mi ozval kamarád ze základky, ze začátku o nic nešlo, sešli jsme se na kafe a přeskočila mezi námi jiskra a pak už jsem se vezla.. začali jsme se čím dál více scházet až to přešlo do mileneckého vztahu.. on pak začal chtít něco víc, chtěl aby jsme spolu mohli být oficiálně, a já se tomu furt nějak vyhýbala protože jsem ho chtěla více poznat a nechtěla jsem hned bořit rodinu, ale čím déle to trvalo tak tím více jsem nevěděla co dál.. no a nedávno to prasklo, blbá náhoda a manžel na to přišel.. první reakce šílené, nedivím se mu, chápala jsem to, já ten večer když to zjistil z toho byla taky celá špatná ale od druhého dne mi to bylo tak nějak jedno ( nechci aby to vyznělo hnusně, ale na jednu stranu jsem cítila nějakou úlevu a na druhou stranu opět pocit že nevím co teď ).. a teď manžel přišel s tím, že je mi schopný to odpustit.. jenže já opět nevím co teď, nedokážu si představit rozejít se s milencem, na druhou stranu ale nechci udělat nic čeho bych mohla později litovat už jen kvůli malé.. sama ani nevím jestli věřím tomu, že by to teď bylo v manželství jiné, že x leté problémy by najednou zmizely a bylo by všechno skvělé.. máte někdo s tímto nějaké vlastní zkušenosti? Jak jste se rozhodli, případně co vám při rozhodnutí pomohlo?