Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@zolycka Tobě za to stál, ale jen na pár měsíců? To je řešení? Stejně jste šli od sebe, tohle zdlouhavé protahování je akorát pro zakladatelku utrpení. Chemie opadne, pokud se do ní nezamiluje a neodejde od rodiny sám.. Pak by byl na koni. A pokud od rodiny neodejde a zakl. mu to odpustí, tak by musel být z jiné planety, aby to neudělal znovu.. ![]()
Bude se smát, protože moc dobře ví, že s dětma si neužije a ještě bude na štýru s penězma. Nevyhazovala bych. Zakladatelko, jestli jsi mu řekla, že ho příště vyhodíš, změň taktiku. Sladce mu oznam něco ve stylu: „Opakovalo se to, měla bych tě vyhodit. Ale víš co? Můžeš ty, můžu já. Pa, nevim v kolik přijdu, nečekej na mě.“ A dala bych mu to sežrat, jen ať dělá chůvu, pardon tátu, proč bys ho měla vyexpedovat přímo k ní? Ať už vyhazovem, kuframa za dveřma s cedulkou nebo hádkama?
@Lonette píše:
Já bych chtěla vidět jeho obličej, kdyby přišel k bytu, před dveřma sbalený kufry a nad tím cedule" Zlato, teď jsi budu užívat já"
@Petttulis píše:
@zolycka Tobě za to stál, ale jen na pár měsíců? To je řešení? Stejně jste šli od sebe, tohle zdlouhavé protahování je akorát pro zakladatelku utrpení. Chemie opadne, pokud se do ní nezamiluje a neodejde od rodiny sám.. Pak by byl na koni. A pokud od rodiny neodejde a zakl. mu to odpustí, tak by musel být z jiné planety, aby to neudělal znovu..
jo stál mi za to, nechtěl jsem zahodit 10letý vztah, kvůli jedné kravce, nechtělo se mi zase začínat od začátku, plánovali jsme rodiny, byli jsme krátce po svatbě…a ty měsíce mi za to stáli, protože rozchod byl moje rozhodnutí, kufry jsme balit nemusela, sbalil je sám a nepadla jsem psychicky na dno, zkrátka tohle rozhodnutí u mě muselo dozrát k tomu, že „ta pravá“ je asi ta druhá a obě nás mít fakt nemůže, takže pápá a teď jsem druhým rokem neskutečně šťastná s mým přítelem. Ani jednoho dne, který jsem s bývalým proplakala a ani každé ztracené naděje na záchranu vztahu nelituju, protože mi to umožnilo odejít ze vztahu s čistým štítem, bez emocí, výčitek a myšlenek „cobykdyby“..tak jsem to měla já, každá jiná to může mít zase jinak…nejsem pro radikální kroky, které řídí emoce ![]()
@Petttulis a sranda je, že já to v pohodě zabalila ve chvíli, kdy zřejmě právě ta chemie odpadla a dokonce i sám navrhnul amnželskou poradnu, ale já už byla jinde, byla jsem připravaná na samostatný život… a do 2týdnů byl pryč ![]()
@Háta_x píše:
Bude se smát, protože moc dobře ví, že s dětma si neužije a ještě bude na štýru s penězma. Nevyhazovala bych. Zakladatelko, jestli jsi mu řekla, že ho příště vyhodíš, změň taktiku. Sladce mu oznam něco ve stylu: „Opakovalo se to, měla bych tě vyhodit. Ale víš co? Můžeš ty, můžu já. Pa, nevim v kolik přijdu, nečekej na mě.“ A dala bych mu to sežrat, jen ať dělá chůvu, pardon tátu, proč bys ho měla vyexpedovat přímo k ní? Ať už vyhazovem, kuframa za dveřma s cedulkou nebo hádkama?
Asi tak…s kuframa před bytem se nic nedovíš,nedáš prostor pro komunikaci.Naservíruješ ji ho,ona bude uťešovat…nene…takto by to dopadlo,že ty pro něho budeš za megeru,ona utěšitelka a bude tě pomlouvat.Pokud ho chce pro sebe,tak ji taky vadí že je s tebou,no přece ji ho nedáš
..je tvůj a tvojich dětí…pokud i tak bude chtít jít,ať jde ale ty z toho vytěž co nejvíc.Tobě taky nikdo nedá nic zadarmo
Amen.
Dokud člověk nevyřeší věc sám v sobě, nemůže jít dál ![]()
@zolycka píše:
jo stál mi za to, nechtěl jsem zahodit 10letý vztah, kvůli jedné kravce, nechtělo se mi zase začínat od začátku, plánovali jsme rodiny, byli jsme krátce po svatbě…a ty měsíce mi za to stáli, protože rozchod byl moje rozhodnutí, kufry jsme balit nemusela, sbalil je sám a nepadla jsem psychicky na dno, zkrátka tohle rozhodnutí u mě muselo dozrát k tomu, že „ta pravá“ je asi ta druhá a obě nás mít fakt nemůže, takže pápá a teď jsem druhým rokem neskutečně šťastná s mým přítelem. Ani jednoho dne, který jsem s bývalým proplakala a ani každé ztracené naděje na záchranu vztahu nelituju, protože mi to umožnilo odejít ze vztahu s čistým štítem, bez emocí, výčitek a myšlenek „cobykdyby“..tak jsem to měla já, každá jiná to může mít zase jinak…nejsem pro radikální kroky, které řídí emoce
@zolycka Chápu, ale já bych radikální krok udělala, kdyby mě podváděl. Nejsem žádná chuděra, abych lepila vztah, ve kterém už stejně důvera nebude. Na to jsem moc sebevědomá. Pokud se mu nelíbím a nemá ke mně úctu a ani k dětem, které jsem mu porodila, tak čau ahoj.
No vidíš, ty ses to snažila zachránit a stejně na prd. Kufry si sbalil sám, takže čeho jsi docílila? Že on se ještě k tomu vysral na tebe? To je nějaká výhra?
Celkem by mě zajímalo co v těch sms bylo.– jestli si psali „choulostivé“ sms jen tak nebo tam bylo něco ve stylu že se jim to líbilo, kdy si to zopakuji a podobně ![]()
@Petttulis píše:
@zolycka Chápu, ale já bych radikální krok udělala, kdyby mě podváděl. Nejsem žádná chuděra, abych lepila vztah, ve kterém už stejně důvera nebude. Na to jsem moc sebevědomá. Pokud se mu nelíbím a nemá ke mně úctu a ani k dětem, které jsem mu porodila, tak čau ahoj.
No vidíš, ty ses to snažila zachránit a stejně na prd. Kufry si sbalil sám, takže čeho jsi docílila? Že on se ještě k tomu vysral na tebe? To je nějaká výhra?
Na jednu stranu máš pravdu a souhlasím,ale je rozdíl jestli to opravdu chceš.Silný řečí a rázné jednaní neznamenají vždy výhru
@Petttulis nemusíš to chápat, pro mě to výhra byla…jednou ráno (po další objevené sms…ano…dlouhodobě jsem sledovala situaci..) mu říct, hele já už na to dál nervy nemám, už tě ráda nemám, asi je ta pravá ona, nemůžeme spolu dál bydlet, jdi k ní nebo do hotelu nebo půjdu já, než se odstěuješ… nebylo v tom nic o sebedůvěře, uraženosti, ješistnosti… naopak jsem cítila vnitřní sílu, vyrovnanost, klid…zapíral a já už pak jen vytáhla důkazy, které mě tolik bolely, když jsem je objevila…tak jen koukal… už jsem nebyla já ta hysterka a on ta sledovaná oběť ženy, která si vymýšlí… a ten poslední víkend, kdy už jsme si nemuseli lhát a předstírat, byl jeden z nejhezčích..takže já se vysrala na něj ![]()
Ahojík..nečetla jsem to celé a nevím jestli to tu už některá psala ale já bych počkala až příjde z práce,nachystala jídlo a u stolu bych ho poprosila že máš zase nějaké tušení(když nechceš aby věděl že jsi byla zase v jeho mobilu)ale podívat se do toho telefonu před ním,protože potom můžeš něco konat s hrdostí a on bude mít máslo na hlavě..pokud ti to nedovolí,máš v rukávě větu_ TAKŽE TO POKRAČUJE.....potom dělej závěry..už by nemohl zapírat,musela by pravda ven…hodně štěstí ať už se rozhodneš jakoliv ![]()
@wildcherry To nejsou silné řeči, já už se takhle zachovala a díky tomu potkala chlapa, pro kterého dýchám. Kdybych furt odpouštěla blbečkovi, tak bych se akorát ponižovala a přišla bych o tuto šanci.
@wildcherry přesně, ale to si musí zakladatelka sama srovnat v hlavě, co momnetálně je schopná skousknout nebo unést… ![]()
@Gladys píše:
Tak mu má posilovat jeho sebejistotu tím, že se ani neodváží ho vyrazit, protože by se už nemusel vrátit?
Já jsem pro kopnutí do zadele, třeba ten kopanec nakonec doputuje až do mozku. Pokud si zakladatelka nedokáže při vyhazování udržet kamenný ksicht, tak doporučuju co nejmenší styk, hezky ho zabalit, vystěhovat, napsat mu, ať přijde tehdy a tehdy pro věci a na tu dobu se zdejchnout, zkrátka co nejmešní kontakt s ním, hroutit se může o samotě.
S tímhle naprosto souhlasím. Nějak mi nesedí ta póza, že najednou ze sebe bude dělat krásku, co vyrazí s kámoškama a je děsně cool. Takovýhle divadýlko, aby na ní dostal chuť. Podle mě má právo projevit svůj vztek na základě toho, co všechno spolu prožili. A pokud on jí lže, tak ona naopak ať zůstane taková, jakou ji měl rád. Svá. Opustila bych ho. A pak ať zpívá pod balkonem ve větru dešti.
@Petttulis já jsem přesvědčená, že mého nynějšího přítele mi přihrál osud do cesty, právě za ta utrpená příkoří, probrečené noci, zlomené srdce a měsíce trápení…protože on je ideál prostě ve všem
mám ho za odměnu ![]()