Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci život, jaký mám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.5.12 11:50
Nevím, co poradit.. podle toho, co píšeš, tak už není kde šetřit…tak jen zkus vydržet těch 5 let než se to změní a věř, že ten největší poklad máš doma : 2 zdravý děti… Je tady spousta holek, který by daly všechny dovolený světa za jedno dítko…
Takže: Zkus myslet pozitivně…není to bůhví co, ale nenapadá mě, co jinýho poradit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
saracenka
Anonymní
23.5.12 11:54
holky já vííííím 
jenže já nechci žít jen proto, že musím kdybych mohla jdu si dát panáka…
- Citovat
- Upravit
23.5.12 11:54
A proč to nevyřešíte konsolidací? Všechny dluhy si tím splatíte a udete platit jen jednu splátku a to ještě o hodně méně než platíte nyní. Jinačí řešení v tom nevidím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.12 11:55
No za blbost se platí ale pět let uteče jako voda. Než se naděješ budete to mít splacené a bude líp. My za svou blbost budeme platit ještě 2 roky. 
Jsou na tom ale lidi daleko hůř. Někteří za svou blbost budou platit nejspíš do konce život a a pak ten dluh přejde na jejich děti. Za 5 let se to začne měnit k lepšímu a všeho si užiješ. 
Mně pomohlo dávat si peníze do obálek - obálka nájem, obálka oblečení, obálka poplatky za telefon, internet, obálka jídlo atd. Když si to takhle rozdělíš tak ti zbyde pár peněz na jiné a za ty můžeš s dětma do cukrárny a nemusíš se bát, že bys neměla na nájem. A když ti v obálce jiné zbyde málo peněz tak ten měsíc bude největší zábavou házení s míčem v parku ale další měsíc to už na tu cukrárnu bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.12 12:00
Vím, že toto nechceš slyšet, ale základ je v tom změnit své myšlení. To, co si svým negativním myšlením přivoláváš, to se ti dostává. Takže hlavu vzhůru, mysli pozitivně, vymsli si nějakou vhodnou afirmaci, např. Má rodina je šťastná, máme se rádi, žijeme si krásně a tu si říkej co nejčastěji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lihow
23.5.12 12:01
lichva
Mě se ty dnešní hypo a půjčky zdají jako normální lichva. Přeplácí se tam šíleně (statisíce) a v případě nastalých problémů se z lidí stávají na slušnou dobu otroci. Za Marie Terezie a i později v USA byl úrok vyšší než cca 20 procent lichva a normálně se to trestalo!!
- Citovat
- Upravit
23.5.12 12:03
Možná OT, ale proč ti chlap nedává víc peněz, když evidentně má? To nějak nechápu 
Večer musím říct mužovi, že teď bude do konce měsíce platit už jen on a navíc, že od něj ještě potřebuju něco na ruku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.12 12:04
Anonymní chvilkama jsem se v tvým psaní viděla. S tím rozdílem, že my splácíme byt. Teď mi za pár týdnů končí rodičák, práci jistou nemám ani školku. POřád počítáme, plánujeme jídla…Nicméně si vždycky říkám, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Jsme zdraví, muž mě nebije, nepije…Hezký počasí mě naopak nabíjí, sice mě to taky láká koukat na cestovky, ale to mám prostě každý rok touhle dobou. V červenci už mě to tak nebere 
Od chlapa pořád slyším, jak bude líp a snažím se tomu věřit. Vydrž už kvůli dětem. Věř, že dokud máte alespoň na chleba, tak je dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.12 12:05
jsem na tom hodně podobně.
Máme 3 děti, žijeme od výplaty k výplatě, na dovolené nejezdíme - a to ani v ČR.
Na večeři s manželem nebo kamarádkou jsem nebyla min. 4 roky.
Knihu si koupím jednou za 2 měsíce a jsem za ní moooc ráda.
Jinak jde vše na děti a výdaje k žití.
Zkus tu obálkovou metodu,nebo si piš výdaje ( já je mám v excelu).
Hned budeš vědět co si daný měsíc můžeš dovolit.
A opravdu bude líp. Jinak to ani nejde 
- Citovat
- Upravit
23.5.12 12:05
Co blbneš, zas tak špatně na tom nejste, máš akorát depku. No tak jsi jednou přestřelila, příště se budeš krotit, to zas bude dobrý - nejde o život, jde o ho…
Koupilas drogerii, dětem boty, dárky, jezdíte na dovču po ČR - ber to pozitivně, někdo si nemůže dovolit ani to. Jestli si to po sobě přečteš za měsíc, tak už to tak horký nebude
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.12 12:06
JAk říká moje mamka, život není peříčko. Ber to tak, že děti uvidí, že se dá vyjít s málem a nebudou z nich rozmazlená děcka, co si myslí, že všechno se dá koupit. A jestli zbývá jen 5 let, než to bude lepší, tak je to dlouhá doba, ale pořád nebudeš v důchodu a budeš si moc začít trochu užívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.12 12:08
Platíte nějakou půjčku, velkou pokutu či něco? Nešlo by ji trochu stáhnout nějakou konsolidací, která by sice celý dluh protáhla, ale měsíčně byste platili méně?
Není reálné třeba se přestěhovat do menšího, ale s menšími náklady na bydlení?
Na penězích nezáleží, dokud se dá normálně žít, jakmile nastane tohle finanční peklo, tak najednou jsou peníze alfa a omega 
Ještě mě napadá, co třeba o víkendu nechat děti doma s mužem a jít někam na brigádu, třeba za pokladnu či tak, když to budou 4soboty v měsíci, tak už ti to hodí třeba 1,5-2tis měsíčně. A neděle si užívat společně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.12 12:08
Knížky si nekupuju, protože chodím do knihovny 
čímž mám třeba s mládětem zábavu na celý odpoledne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
omlouvám se předem za Anonym, ale musím se někomu vypovídat a nemám komu
Nevím, kde začít aby to mělo hlavu a patu …
Prostě jsme 4 členná rodina, která dnes a denně bojuje s nedostatkem peněz. Oháníme se jak jen to jde, ale platíme za blbost v minulosti a spousta peněz tak jde měsíčně do kelu. Nemáme ani byt, ani chatu, ani auto, dokonce i mobil mám jen služební. Na dovolenou jezdíme 1× ročně na týden v Čechách, a to jen po známých, abychom na to vůbec měli. Moře jsem neviděla skoro 10 let. Vánoce i narozeniny to všechno je ve znamení jen praktických dárků jako oblečení, vybavení kuchyně, drogerie atd. Starám se o domácnost a o děti, pracuju, manžel taky pracuje no a stejně …
Píšu a u toho brečím.
Dneska jsem zjistila, že jsem se tenhle měsíc nějak moc utrhla s nákupy - jenže jsem udělala velký nákup v drogerii na kupony, pak bylo ve slevách dětský oblečení, někdo musel koupit dětem boty, do toho byly rodinné oslavy a nutnost koupit aspoň nějaký ten dárek … nemám už ani korunu, teda mám v peněžence něco přes 100Kč, ale co to je?!
Večer musím říct mužovi, že teď bude do konce měsíce platit už jen on a navíc, že od něj ještě potřebuju něco na ruku.
Nejhorší je, že já si to vždycky hlídám, kolik mi zbývá, kolik ještě můžu … a tenhle měsíc jsem to nějak podělala
Nevím proč, ale prostě jsem neřešila, že jsem zašla s dětma do cukrárny, koupila jsem si knížku, zašla s kamarádkou na oběd, koupila místo kuřete čerstvý ryby … no a výsledek? Utratila jsem dokonce i peníze z částky, která má odejít na nájem koncem měsíce. Takže potřebuju dorovna na účtu 2t. na nájem …
jsem na sebe nasr**, nechápu, jak jsem to mohla udělat
Když pominu svůj absolutní výpadek, tak co mě nejvíc štve na celé situaci je to, že v nejbližších několika letech (tak 5) to nevypadá na sebemenší změnu k lepšímu. Víc makat už prostě nemůžu, manžel taky ne a s náklady by se dalo jít níž už jen hodně ztuha. Ano, je tu varianta ušetřit měsíčně 250,– když zruším internet, ale to je vlastně jediná moje libůstka, když normálně ani na kafe/večeři s kamarádkama radši nikam nejdu - je mi trapný sedět 2h u jedný minerálky a ještě sama sebe trápit, když budu poslouchat, jak kdo nakupuje, zařizuje, plánuje dovolený, nebo dopřává dětem to, co my si prostě dovolit nemůžeme.
V mém okolí lidi vědí, že na tom nejsme bůhví jak, ale protože oba tolik makáme, tak si asi myslí, že máme prostě velké náklady (že to prožerem nebo co já vím). Netuší, že v podstatě necelý jeden plat jde na splátku něčeho, co ani není naše (ale to by bylo na jiný příběh). Prostě nikde nerozhlašuju, že nemám na to či na ono, nechci aby mě litovali. Ale pak si přijdu hloupě, když se musím pořád vymlouvat, proč nejdu tam a tam, nejedu s partou na jednu, druhou třetí akcičku (oni nechápou, že cesta, ubytko, strava a ještě chlast a sem tam nějaký ten program stojí víc, než vůbec smím spotřebovat pro celou rodinu na 2 týdny). Nemluvě o tom, že to předpokládá, že manžel bude hlídat a nepůjde v sobotu do práce … tj další peníze v trapu
JENŽE JÁ TO UŽ TAKHLE NECHCI A ZÁROVEŇ VÍM,ŽE NEMÁM ŠANCI TO ZMĚNIT!
Strašně mě to ubíjí, mrzí mě, že si nemůžu život užívat, jako lidi okolo. Samozřejmě, že se to odráží i v našem vztahu, protože jsme oba protivný a podrážděný, unavený z práce, sex stojí za houby - víceméně akorát nějaká ta rychlovka, už abychom leželi a spali
Mě to už nebaví, pořád počítat a počítat - na co mám, na co nemám. Jeden měsíc jsem to neudělala a jsem tam kde jsem
Jsme údajně v tom nejlepším věku (+- 35), ale já si tak vážně nepřipadám.
Je mi smutno. Mám depku a hezký počasí venku mě akorát deptá, protože mi připomíná, že je tu léto, lidi jezdí na dovolený a my akorát budeme trčet doma, v práci a děti nanejvíš u babiček
OMLOUVÁM SE ZA ROMÁN a děkuju všem co ho dočetli, potřebuvala jsem se z toho vypsat…
a pokorně dodávám - ano jsem vděčná, že jsme úplná rodina, kde jsou všichni zdravý, že pořád ještě máme co jíst, kde spát, ale na druhou stranu… ku**a tohle je život nahouby a já si ho takhle rozhodně nepředstavovala