Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství jako na houpačce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.5.11 10:43
Manželství jako na houpačce
Dobrý den, chtěla bych slyšet názor někoho kdo si prošel podobnou situací jako já a řekl co si myslí, že by bylo nejlepší. Jsme s manželem spolu dva roky.Předtím jsme spolu chodili 5 let.(Mě je 23 manželovi 25 a oba jsme pro sebe první vážní partneři).Poslední rok to začalo trochu skřípat.Začali jsme se hádat, většinou šlo o hlouposti a vžycky to bylo jen takové chvilkové vyměnění názorů.I přes to jsme se rozhodli, že chceme spolu dítě.Dlouho se to nedařilo a tak jsme už tomu přestali i věřit,že by se to povedlo, takže i když už jsme byli ve stavu, že nás spolu ty věčné hádky vysilují a unavují a začali přemýšlet nad tím jestli spolu zůstaneme, tak se to ejhle povedlo. Teď jsem ve črvrtém měsíci. Chvíli je dobře chvíli zase špatně.Pár dní se k sobě chováme pěkně a pak zase bum a výhružky, že se rozvedeme, jak z jeho strany tak pravda někdy i z mojí.Už jsem i navrhla manželskou poradnu, ale s tím manžel nesouhlasí.Jsem k němu chladná, protože se už nechci trápit s tím, že zase začnu doufat,že všechno bude zase dobré a zůstaneme spolu.Jako by mi vnitřní pocit říkal nebuď na něm závidlá, zkus si zvykat na to že spolu nebudete) asi už jsem rezignovala, což je určitě špatně, ale co z toho když se to spraví jen na určitý čas.Věřím, že se pořád máme rádi, na tom jsme se i shodli, ale když to bouchne tak jsme na sebe fakt hnusní. Je to jenom ponorka? Myslím, že ani jeden se nechceme rozvést, protože si oba myslíme, že by jsme toho pozděli litovali a teď ještě to je složitější kvůli dítěti které čekáme… Poslední dobou si už jenom říkám, že je pro mě nejdůležitější ten tvoreček uvnitř a že zbytek se nějak vyřeší, ale nechci potom někdy v budoucnu litovat toho, že jsme se třeba nerozvedli už dříve…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.11 10:50
U nás je to taky houpačka 
Jsme taky mladí (mně bude 24, manželovi 25 ), doma máme jednoho prcka a druhýho na cestě a občas je to itálie… Když se v něčem neshodnem (není uklizený, umytý nádobí… ) je to italská domácnost jak vyšitá, občas si říkám, že chudáci sousedi, jestli nás poslouchaj 
Ale zase na druhou stranu vím, že když jde do tuhýho a je mi třeba fakt blbě, mám doma chlapa, na kterýho se můžu ve všem na 100% spolehnout a kterej mě (i přes ty věčný rozpory) má rád..
Od určité doby mám spíš takovej názor, že je lepší se pořádně pohádat, vyřvat se na sebe a říct si, co nás na sobě štve, než bejt zticha, dusit to v sobě a pak si to třeba vylejvat na dětech nebo to ventilovat někde úplně jinde a podvědomě si hledat někoho jinýho, komu by se člověk s tím hrozným trápením mohl svěřit… 
My takhle prostě vždycky víme na čem jsme a za hodinu, max. dvě už jsme zas v pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 10:59
Hádky jsou někdy možná k užitku, ale ne když si v nich vyhrožujete s rozvedem a někdy i zanadaváte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 11:15
Ahoj,
věřím, že pokud to nevzdáte hned teď a budete se jen trochu snažit na vztahu pracovat, bude to časem jen a jen lepší. Když jsem si přečetla tvůj příspěvěk, úplně se mi vybavily počátky mého vztahu s manželem. Kolikrát jsme se před dětmi i rozešli, jednou jsem vlastně ve vzteku při hádce odešla s igelitkou k rodičům i v prvním těhotenství 
a nechala se pak s květinami přemlouvat, ať se vrátím
Jsme spolu skoro 10let, mně je 30 a když se dívám zpátky, tak vidím, kolik pro mě tenkrát důležitých věcí na manželovi mi dnes už nevadí, nebo jsem časem přišla na to, jak se s tím popasovat. Vím, že se na něj mohu 100% spolehnout, táta je naprosto dokonalý a ani on už není tak výbušný jak býval ve 23letech…hodně jsme toho vybudovali a společně dokázali, takže už si toho vztahu i víc vážíme, nebo jak to říct… vím, jak ti je, ale věř, že když spolu opravdu budete chtít být, dokážete to. Jen ten příchod prvního mimča bude dobrou zkouškou, každým vztahem to tak nějak zamává, takže pokud si spolu hezky prožijete cca první rok miminka, už budete zase jinde… přeju hodně sil a trpělivosti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 11:16
verunik píše:
Hádky jsou někdy možná k užitku, ale ne když si v nich vyhrožujete s rozvedem a někdy i zanadaváte
Kdybys slyšela, co u nás v hádkách kolikrát lítá za výrazy, už jsem prákrát byla tak naprdlá, že jsem seděla na netu a hledala papíry potřebný k rozvodu ale vždycky to skončilo tak, že jsme oba vychladli, manžel se vrátil s kytkou a zase bylo všechno OK… 
Určitě to není ideální, ale zase mi to přijde lepší než to, že v některých domácnostech jsou lidi schopní spolu tři nebo 4 dny nemluvit, to bych se asi zbláznila, to se radši pořádně pohádat a za chvíli už být v pohodě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 11:20
Ahoj,tak ono taky záleží na tom,jestli ty Vaše neshody přišly až v době,kdy jste se začali pokoušet o mimi nebo už dřív.Pokud to bylo,když jste se začali pokoušet,tak je možné,že stres z toho,že to nejde se zkrátka podepsal na Vaší psychice-vím o čem mluvím-protože to je náročné období a někde se to odrazit musí.No a teď když jsi těhu,tak si vem,že s Tebou „mlátí“ hormony a pro přítele je to taky nová situace.Na takové změny se opravdu dopředu člověk připravit nemůže.
Já jsem dnes 17+5tt a můžu Ti říct,že jsem si nikdy nemyslela,jak to na mě v různých situacích a dnech bude působit. Kolikrát se zpětně až stydím,co všechno můžu vypustit z pusy aniž bych to vůbec myslela vážně-prostě nějaký zkraty Říkám vždycky je to nové pro oba dva a každý z páru to pak prostě ventiluje svým způsobem.
Hlavní je jestli i tak k sobě cítíte vzájemnou lásku.Chce to zkrátka pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 11:48
kate02 píše:verunik píše:Kdybys slyšela, co u nás v hádkách kolikrát lítá za výrazy, už jsem prákrát byla tak naprdlá, že jsem seděla na netu a hledala papíry potřebný k rozvodu
Hádky jsou někdy možná k užitku, ale ne když si v nich vyhrožujete s rozvedem a někdy i zanadaváte
Určitě to není ideální, ale zase mi to přijde lepší než to, že v některých domácnostech jsou lidi schopní spolu tři nebo 4 dny nemluvit, to bych se asi zbláznila, to se radši pořádně pohádat a za chvíli už být v pohodě…
Ty bydlíš u nás nebo jsme příbuzné 
.......nemám k tvým příspěvkům co dodat, u nás na chlup to samé (kromě věku a počtu dětí) 
Je pravda, že s rozvodem jsem přišla já 
.
Verunik, myslím, že se názory budou velmi lišit. Já například hodlám vytrvat v našem vztahu i přes velké hádky, prootže vnitřní pocit je úplně jiný. Neumím to vsvětlit, ale jakmile je po hádce, tak cítím, že něco spolu prostě nezvládneme vyřešit jinak, než hádkou Ale pokud není fyzický útok, tak nemám důvod se rozcházet, protože ani manžel nechce odejít......možná je to kvůli synovi, že se bojíme, že o něj přijdeme. Někdo řekne, že ty hádky zažívá i on…ano, zažívá a stydíme se za to. Jenže ani manželská poradna nám neporadil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 11:54
My jsme s manželem spolu 3. rok, jako manželé rok. A houpačka je to tu taky Je to u obou 2 manželství a proti těm je toto procházka růžovým sadem
Taky jsme toho někdy unavená, vyčerpaná,a jindy je zas fajn a pohoda
Kdysi mi bývalá sousedka řekla, že mám počítat s tím, že Itálie to bude ještě dlouho, a že se máme hádat v „prostředních“ pokojích, a´t to není tolik slyšet.
A takové ty ostřejší hádky doma pročistí vzduch. Někdy teda člověk řekne, co ho pak mrzí,a el taky to, co by jinak neřekl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 11:56
Nejhorší na tom je to, že když se pohádáme tak si přeju aby jsme se zase hned usnířili, ale na druhou stranu mu nemůžu odpustit a jsem na něho naštvaná za to co mi řekl. Taky si trochu myslím, že rozvod by byl jen útěk od problémů.Nevím jak je to u vás, ale moc se mi nelíbí představa, že se takhle budeme hádat před dítětem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 12:16
zoubky jsem ráda, že v tom nejsme sami
verunik my se před malým hádáme, sice mi to je kolikrát líto, ale zase mi přijde, že on ví a hlavně vidí, že i když se pohádáme, dokážem se usmířit a mít se rádi, že to vlastně vůbec nic pro něj nemění na tom, že jeho máme pořád rádi 
A sebe nakonec taky
Mně prostě přijde horší, že v některých rodinách to fakt funguje tak, že rodiče se „nesmí hádat před dětma“, ale pak to ventilujou právě na dětech, jsou naštvaní sice na partnera, ale s tím si to nemůžou vyřídit, tak jsou protivní a hnusní na děti. To u nás prostě není… My si vyventilujeme ten vztek jeden na druhým, ale malýho do toho netaháme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 12:40
Holky. moje zkušenost.
S ex jsem se ni kdy nehádali před dcerou, nikdy se mě před ní ani nedotknul. Jakmile nebyla doma, bylo zle, hádky bití, chlast.....
Když došlo k rozchodu - další milenka, kterou přivedl k rodičům, byla poslední kapka, neuměla v 7 letech pochopit, proč se rozvádíme a ještě nedávno mi vyčetla, že jsme kvůli ní měli zůstat spolu…
S manželem se taky štěkneme a řádně, to pak už jsem i slyšela od Kity (14 let) proč na něj křičím, když je tak hodný…
Ale Kačenka při hádkách křičí a sem tam zacpe oušky. to mě hoooodně krotí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 12:55
U nás je taky občas veselo,ale už to není tak horký jako dřív.Malý tím dost trpí a pak nechce k manželovi,naučili jsme se být víc telerantnější jeden k druhému a máme seznam na domácí práce atd.Trvalo to dlouho,předlouho než jsme se dostali do tohoto stádia.Chce to hodně tolerance.Taky někdy bouchnu,u nás se hádám spíš já ,manžel je flegmouš.Tad kdyby bylo hovno uprostřed obýváku tak je mu to šumák 
Zkuste si napsat seznam co vám na sobě vadí a pak to spolu v KLIDU probrat.My tohle řešíme v noci kdy nemůžeme ječet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 13:30
Zkuste si napsat seznam co vám na sobě vadí a pak to spolu v KLIDU probrat.My tohle řešíme v noci kdy nemůžeme ječet
To je dobré řešení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 14:00
verunik píše:
Zkuste si napsat seznam co vám na sobě vadí a pak to spolu v KLIDU probrat.My tohle řešíme v noci kdy nemůžeme ječetTo je dobré řešení
Tak já to zvládnu i o půlnoci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.11 14:02
Já si vzala taky svou první velkou lásku po 2,5 roce chození a bydlení, vztah jak na houpačce (celkem mě překvapuje kolik jich tu je)…my se ale po dvouch letech rozvedli, a bez dítěte, stačil pes,kterého jsme si pořídili a i ten byl problém a dost si to odnášel…oba nyní máme své děti a partnery a jsme věřím, že spokojení, být v tak emotivním vztahu nás oba strašně vyčerpávalo, i když jsme se myslím milovali opravdu moc. Prostě u nás zvítězil rozum. Nerada bych aby děti zažily ty hádky co jsme měli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
