Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Marne snazeni o mimi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.3.22 21:44
Jo mám to taky tak snažíme se od srpna 21 někdy jsou lepší dny někdy horší někdy má člověk pocit ze teď už to vyjde a pak přijde rána… musíme jít tak nějak dal nedá se nic dělat
Osobně nejhůře nesu těhotenství v okolí a hlavně takové to náhodou nebo na první dobrou to psychicky moc nedávám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 21:46
najdi si koníček, sport, dovča..
jsou tu lidi snažící se x let
já třeba 13 LET (už tedy vyřešeno)
ke snažení půl roku chápu, žes to nečekala, ALE co bys řekla na mou lhůtu čekačky, že…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:00
@Lucy75 mne je jasne, ze jsou lide, co se snazi dele… proto vlastne nevim, proc me to tak “bere”… sla jsem do toho s tim, ze to muze trvat dlouho… a ted me to nekdy prepadne… opravdu jsem asi necekala, ze i me to tak vezme 
navic kdyz se jedna zatim jen o pul rok…
Příspěvek upraven 13.03.22 v 22:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:02
@Anikaa02 dekuju moc za prispevek 
nekdy uz si prijdu fakt mimo… tak at nam to brzy vyjde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:04
neboj, držím palce, ber vitamíny, minerály, milujte se furt, co to jde po roce snažení si zajděte k mudr.. hlavně genetika a spermiogram.. může to být cokoliv, ať se daří 
Příspěvek upraven 13.03.22 v 22:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:05
Je to normální, taky jsem takové stavy poznala. Opravdu se ale snažíš krátce, tak se snaž hodit do klidu. Kolik ti je? Můžete zkusit to intenzivněji řešit s gynekologem (pokud to už neřešíte s ním). Nebo se rovnou objednat do CAR. Obecně ti může psychicky pomoct, když se něco kolem toho bude dít. Že to nebudete nechávat náhodě, ale půjdete za tím fakt cíleně jako že jestli není někde problém u jednoho z vás apod. Že tomu prostě víc pomůžete. Ale snažíte se fakt krátce, i když záleží taky, kolik je ti let. Sežeň si konzultace u psychologa, vypovídej se mu. Snaž se zaměstnat různými koníčky, buď co nejvíc aktivní, ať se tím tak neuziras. A hodně hrají roli hormony, jestli navíc něco hormonálního bereš, tak to je pak úplně jasný, že ti to háže s psychikou. Fajn je podpořit snažení i bylinkami případně pomocí nich zklidnit psychiku, hodit se víc do pohody…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:05
@Buzik95 já taky ale to je asi normální doufám teda 
docela mě teď uklidnilo měření BT přijdu si ze to mám víc pod kontrolou a tolik neplatil z každého opozdeni MS
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:07
@Giovanna1 neberu nic prave… je mi 27… ja si porad rikala, ze je jeste brzo “plasit”… jsem mlada, nesnazime se tak dlouho, proto jsem to chtela nechat, jak to je… ale posledni dobou jsem na tom psychicky opravdu spatne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:11
Ne, není to úsměvné. Je to ok.
Můj soukromý názor je ten, že jakmile přejdeš z antikoncepce nebo kondomů nebo přerušování na snažení, tělo to zkrátka pozná a fyzicky reaguje trochu jinak. Pak samozřejmě máš nějaká očekávání, obavy a těšení, takže zásah do psychiky taky slušný. Myslím, že řada holek ti tady potvrdí, že najednou je „všechno jinak“. Hlavně pocity.
Takže to si nevyčítej ani se kvůli tomu neshazuj.
Souhlasím s tím, že přítel nemusí vidět každou tvou slzu, na druhou stranu je určitě přiměřené mu říct, že jsi teď nějak víc naměkko.
Nevím, jestli by ti pomohlo, kdybys něco dělala navíc - sledovala ovulaci, brala nějaké vitamíny nebo tak? Abys měla pocit, že se opravdu snažíš.
Držím palce, půl roku je opravdu kratičká doba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.22 22:16
@Buzik95 píše:
@Giovanna1 neberu nic prave… je mi 27… ja si porad rikala, ze je jeste brzo “plasit”… jsem mlada, nesnazime se tak dlouho, proto jsem to chtela nechat, jak to je… ale posledni dobou jsem na tom psychicky opravdu spatne…
Fakt jsi mladá na to, abys tak plašila. I když pokud fakt moc toužíš po miminku a chceš ho nejlíp hned teď, tak ten věk nehraje roli. Prostě to neovlivnis, je to silnější než tvůj rozum, který ti radí, že nemáš tak bláznit. Psychika si dělá holt to svoje. Zkus fakt psychologickou konzultaci, jsou k dispozici psychologové i online, že nemusíš k nikomu extra chodit. Jen s někým pokecas přes net a zaplatíš teda za to, no 
A zkus něco přírodního na tu psychiku, meduňku na klidné spaní atd. A pokud by ti pomohlo to aktivněji řešit, zkus svého doktora, ať ti udělá nějaká základní vyšetření - hormonální profil, zkontrolovat štítnou žlázu… Pokud by tě ale i toto stresovalo, tak se na to zatím vykašli a nechte tomu ještě volný průběh. A neobviňuj se, že jsi nějaká divná, když to nedáváš…je to vcelku běžné, sama jsem to poznala, akorát mě teda tlačil už čas a o to byl ten stres větší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.22 22:29
Nám to trvalo 2 roky. Možná pomohla naše svatá trojce. Malinikove kapky, gel na podporu početí, čaj baby radnické.
- Citovat
- Upravit
13.3.22 22:33
@Giovanna1 moc dekuji za rady 
na reseni s gynekologem, jsem si rikala, ze je jeste brzy.. ale tezko rici 🤷♀️ Zkusim medunku.. a uvidime
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.22 13:00
Také tak. Teď poslední dobou jsem teda o mnoho víc v pohodě (na otěhotnění to teda bohužel vliv nemělo, stále se nedaří), ale vždy to tak nebylo. Jsi krásně mladá a máš velké štěstí, žes našla už za mlada super chlapa, který chce dítě, to je potřeba si vždy uvědomit. Některé ho najdou až když jsou šance mnohem nižší nebo třeba taky vůbec. Tohle mi hodně pomáhalo.
Ale jinak k těm koníčkům a zájmům - jasně, je to super být nějak aktivní a ten čas čekání prostě využít jinak, hned je lepší nálada. Nicméně za sebe musím říct, že i když jsem byla sebezaměstnanější nebo jsem přes tolik zájmových akcí pomalu nevěděla, kam skočit, nikdy, opravdu nikdy se mi nepodařilo si na to nevzpomenout nebo si říct „tohle bych s miminkem nebo těhotná nemohla“. Vždy jsem věděla, že bych vše okamžitě vyměnila za úspěšné těhotenství a zdravé dítě. Takže nevím, jak se to dělá. Čekám už strašně dlouho, četla jsem i zde mnoho diskuzí a říkala si tehdy, že takhle dlouho, co se některé bez úspěchu snaží i třeba s pomocí CAR, snad to nebude můj případ. Přece 80% lidí počne do roka. A samozřejmě, jsem bohužel těch 20%. I tak se samozřejmě nevzdávám, ale určitě jsem si ani ten první rok nepřipadala nějak líp, možná ten půl rok, kdy jsem věděla, že je to celkem normální, že to hned nevyjde. A to ať jsem sledovala ovulaci nebo ne, ať jsem byla pozitivního smýšlení nebo negativního, prostě nic na to vliv nemělo. Nálada se dá částečně skrýt, ale jednou to ven musí a dle mne je lepší to nedusit, pak je mnohem hůř. Klidně si zanadávat, pobrečet, pak se to zas trochu zlepší a jede se dál. Ono to jednou vyjde, když se nebude dařit do roka, určitě se objednejte do CAR, někdy může za neúspěch i třeba nějaká „blbost“ a pomůže třeba lék, když to je horší, aspoň o tom budete vědět a čím dřív se jde do umělého, tím lepší šanci máte Držím palce, ať se to brzo podaří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, holky,
vim, ze vetsine z Vas to prijde usmevne, ale… s pritelem se snazime od cervence 2021 o mimi… zatim nic… nechci rict, ze bych smutnila kvuli tomuto, vim, ze to chce cas, hodne casu… ze se nesnazime tak dlouho jako jini… i tak mam ale pocit, ze se mi dost zhorsila psychika… casto brecim, nevim ani proc… vse mi je lito… vetsinou tajne.. nechci vypadat jak hysterka… v pritelovi mam velkou oporu, on je trpelivejsi, ja se bojim, ze me to znici…
Nevim, jestli to prisuzovat nedareni se o miminku… stalo se Vam to nektere? I kdyz jste neblaznila, hormony byly jednou nahore, jednou dole? Kolikrat ani nevim, proc brecim….