Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Ty jsi hlavně v úplně jiné situaci, protože sama nemáš nic a vše je tvého přítele. Oba byty jeho, hypotéka na barák na něj, takže hádám i dům a když se rozjedete, tak půjdeš do světa s igelitkou. Ono je snazší se k někomu nastěhovat a bydlet v cizím zadarmo než případně prodat svůj majetek a po možném rozchodu řešit rozdělení společného bydlení.
Tak my to tak máme, že bydlíme odděleně. Každý máme svůj dům. Partner má děti dospělé, ale jedna z dcer část roku bydlí u něj. Já mám děti na střední. Nejsme ani z jednoho města. někdy u mě týden bydlí, někdy mám já HO u něj. on začíná přemýšlet o prodeji domu, ale je to složité, jednak skrz vztahy a jednak ho má v podílovém spoluvlastnictví s exmanželkou. Chtěla nehorázné vyrovnání, tak jí doslova zazdil, udělali z toho dvě velké bytové jednotky, se samostatným vchodem atd. Už to takhle táhneme osmý rok. Mně to vyhovuje.
@Anonymní píše: Více
Velky byt na spolocne byvanie si mozete prenajat a vase byty mozete do podnajmu. A po rozchode sa vrátite do svojich bytov.
Mám takhle přítele už 6 let, on barák na dědině, jeho dcera 23 nebydlí už doma a já byt ve velkém městě, syn 18 let bydlí doma a chystá se na vysokou v místě bydliště. Od sebe bydlíme 70km, věkově oba 50, a trávíme spolu jenom víkendy. Ony by asi uvítal, kdybychom byli víc spolu, ale přes týden já jezdím pozdě z práce a mám svoje záliby, kámošky, psa…prostě se nenudím. On přes týden lítá kolem baráku nebo má fušky. Víkendy střídáme jeden u mně a druhý u něj. Když jsme u mně vařím já, když u něj vaří on. Domácnost si taky obstaráme každý svou. Vlastně je to patová situace já bych se nikdy nestěhovala kde lišky dávají dobrou noc, on zas do města. Beru to jako když jezdím jednou za 14 dní na víkend na chalupu
. Prostě už v sobě nemám tu přizpůsobovací pružnost (a ani se vlastně nikomu přizpůsobovat nechci), víkendy jsou plné výletů a zážitků. Vyhovuje mi to, nic do daleké budoucnosti neplánuju, žiju teď.
@Anonymní píše: Více
pokud ti to takhle emočně stačí a jste s tím oba OK, tak mi to zní v našem věku jako ideální stav ![]()
Já si holt vybrala to soužití a to špinavé prádlo k tomu
ale zas mám hlazení a tulení každou noc, a stále nabídnutou ruku k pomoci s čímkoliv, což je mi v této kombinaci tak nějak přednější, čili ještě -zřejmě naposled, jsem volila tuto variantu.. Ale jen kvůli tomu, že je, jaký je, prostě nejlepší a nejobětavější chlap mého života, a že jeho nejmladší dítě je už skoro dospělé a na intru a jezdí jen na víkendy… jinak bych to, narovinu, nechtěla, ačkoliv jsou oba zlatíčka.
Tak holt už víme, co chceme ![]()
@Anonymní píše: Více
U nekoho to funguje dobre, nekdo zacne chtit vic. Pro vetsinu lidi je to nehratelny.
On se zacne lamat chleba az po par letech, aspon tak mi to prislo, kdy clovek premysli, jestli je to vubec vztah.
Zpetne jsem si udelal nazor, ze to dlouhodobe vyhovuje relativne malo lidem.
Nejvetsi uskali je, kdyz jsi tady, on tam, chces byt s nim, ale “nemuzes”. To se pak nabaluje a je to jako u jinych problemu, ktere se porad opakuji, az je z toho velky problem.
No s detma je to složité. Asi bych počkala nějakou dobu a když by vše fungovalo tak byty pronajala a sla do velkého společného pronajatého bytu. Pokud ho miluješ tak se casem stejně sestěhujete. Pokud je to jen takový ten vztah, aby nekdo byl a nezůstal člověk sám… tak pak můžete fungovat ve 2 bytech a byt v tom v pohodě.
@Anonymní píše: Více
V podstate to bylo jiz receno prispevky od @LievenT a anonymni.
To, co popisujes ty, je pro me pratelstvi, nikoliv partnerstvi.
Nastesti to ma muj muz stejne.
@Kockazvysocan tebe jsem se v této situaci chtěla zeptat, nepřijde ti to nefér vůči dceři, že pak polovina všeho případne tvému novému manželovi? Vzhledem ještě k nemoci…jinak at se daří ![]()