Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zkušenost nemám, ale za mě ideální stav ve vašem případě. Udělala bych to stejně.
@Anonymní píše: Více
Fungovat to bude jak si to nastavíte, jak jinak? ![]()
@klarik999 píše: Více
Chtěli bychom, ale prostě se nevejdeme a na další společnou hypotéku už nejsou finance. Tak možná až děti odrostou. Ale to je tak ještě 10 let.
@arinecka píše: Více
Právě, jestli už má někdo zkušenosti. Tak co by třeba udělal jinak nebo co stejně. Každý vztah ke jiný. Ale já zažila vždy jen tradiční soužití. Prostě chvíli spolu chodili a pak se sestěhovali. V našem případě tohle nejde.
@Anonymní píše: Více
Na jednu stranu je to asi i lepší. Můžete spolu jezdit všichni na výlety, trávit spolu čas, občas přespí on u tebe, ty u něj. Když se nepohodnete, tak půjde každý do svého bytu a vyřešeno. Třeba to časem přehodnotíte a sestěhujete se. Oba máte bydlení na hypo?
Byty se dají pronajmout, a vy si seženete větší byt kam se vejdete všichni. A když by to nevyšlo, tak oba máte kam jít.
My mame taky dva byty ( repektive pritel ). Oba rozvedeni, dohromady 3 deti.
Jeden cas jsme bydleli spolecne v jednom z vetsich bytu, ale po narozeni spolecneho ditete jsme zacali vyhledavat vetsi.
Nakonec jsme sli do baracku na hypo a na ni pritel ruci prave tema dvouma bytama, ktery se jiz 3 roky prinajimaji a tim financuji pritelovo hypoteku. Takze my jsme ve vysledku s nakladama na hypoteku na 0, bydlime spolecne a ve vetsim. Nedokazu si predstavit, ze bychom bydleli odelene a jen se navstevovali. Ale kazdy tohle ma jinak a hlavne my mame spoecne dite. ![]()
Tak společné dítě mění situaci. Ale v našem případě už další plánujeme.
@Anonymní píše: Více
To 100%, ale my bydleli spolecne jiz pred pocetim ditete.
Meli jsme jasno v tom, ze spolu chceme byt a ze to neni jen nejaka aferka. Takze spolecne bydleni bylo pro nas oba opravdu prijatelne a naopak to prohloubilo nas vztah a vztah nasich deti, kteri spolu vychazeji naprosto bez problemu. Baracek byl jen nas dalsi posun v nasem vztahu a deti to tu miluji.
Vy byste nemohli treba pronajimat oba byty a jit do vetsiho?
@Anonymní píše: Více
A v pripade druhe anonymni jde o chlapovi penize a hypo na chlapuv dům. Ona nic nevklada a pujde s igelitkou, žádný problém s dělením jako u vás ![]()
@Anonymní píše: Více
Já bych to udělala stejně. Případně v době, kdy děti nemáte můžete spolu v jednom z těch bytů být. Nebo pak až děti odrostou, vždyť to je strašně rychle. Naopak stěhovat se dohromady a hrát si na velikou rodinu by mě poněkud děsilo.
Na případné společné bydlení je kvůli dětem a soukromí dost času… aspoň se na sebe budete víc těšit a neomrzíte se…
vlastního bytu bych se nezbavovala ani náhodou, on zřejmě také ne, cesta je případně jednou je oba pronajmout a najmout si společně větší bydlení.. ale určitě ne zatím teď, když se děcka ani neznají, neví se, jak budou vycházet, žárlit/nežárlit, mají své zázemí a kamarády a kroužky tam, kde jsou…
nechala bych to zatím tak, já už se po 48 roku věku ani s nikým stěhovat neplánovala a nechtěla, myslela jsem, že mi bude stačit víkendový vztah
ale nestačil, protože jsme oba moc chtěli být spolu.. takže spolu bydlíme (aktuálně na chalupě) a každý jsme si ještě vlastní byt nechali… prostě uvidíš časem, s dětmi - při neplánování společného dítěte - bych se do stěhování vůbec nehrnula…
holt svoboda a soukromí něco stojí, tak si budete vlastní bydlení hradit každý sám…
Ono pak dost napoví, jak spolu vůbec budete všichni vycházet - tj. ty s jeho dětmi, on s tvými, a vaše děti mezi sebou… to bývá celkem složitá disciplína
kterou bych v této situaci rozhodně sestěhováním nekomplikovala…
@Anonymní píše: Více
Pokud spolu nebudete bydlet tak si budete vzácní a budete se na společné okamžiky těšit. Zároveň odpadne stres ( napíšu doslova příklad ) že můžete obtěžovat druhého pokud jste třeba nemocný atd (, hlasitě kašlání, časté sprchování, neustále hrabání někde a smrkání atd ), ale zároveň když jste kousek od sebe můžete druhého požádat o pomoc, radu či uvareni. Společně večery jsou na domluvě a ne že si ženská bude stěžovat jak chlap hraje pořád na PC a chlap psát jak sleduje dementní pořady v tv. Naopak si ty 3-4 večeři užijete u večeře, sexu a případně fajn filmu či seriálu.
Za mě má držet dva byty smysl. Nicméně chápu, že ne každý dokáže žít sám se sebou či se o sebe postarat tak aby měl navareno a naklizeno:)
Ahoj,
pokud někdo sám prožíváte nebo znáte z okolí. Jaké jsou vaše zkušenosti? Úskalí?
My to máme tak, že oba jsme rozvedení, 2 děti, každý svůj byt ve stejném městě. Ani do jednoho z bytů se v šesti lidech nevejdeme. Po zkušenostech z rozvodů a majetkových vyrovnání rozhodně neplánujeme byty prodat a koupit jeden velký a společný.
Do teď se scházíme jen v časech, kdy děti nemáme (střídavé péče). Během pár měsíců k seznámení dojde, takže se budeme stýkat i v časech s dětmi. Ale bydlet spolu určitě nezačneme. Tak jsem zvědavá, jak to pak vlastně funguje.