Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslim, ze uz jsi na sikme plose a „budes litovat“.
Moje zkusenost- s manzelem problemy, meli jsme maloi dcerku a kdyz ji byly 2, tak jsem v dusledku nasi krize zacala vic zit po svem a nekoho potkala. Presne, jako ty, blabla, stejne nazory, pohled na svet, blabla. To je proste zamilovanost. Nebudu tady rozpatlavat, jak jsme se v tom mydlili, takovych let ztracenych, vyvrcholilo to mym rozvodem a spoustou dalsich problemu. Kazdopadne milenec se rozvedl taky, akorat snad asi az loni, ja pred 5lety.
Zpetne si rikam, jak jsem byla blba. Je mi lito nasich deti, ze jsme prispeli k rozboreni jejich domovu. Je mi lito moji dcery, ze musi pendlovat mezi mnou a tatou. Zas takova vesmirna laska to nebyla, ale to vidim az zpetne, jasne, zpetne taky vidim, ze s exmanzelem jsme se k sobe absolutne nehodili a treba by to skoncilo i tak, ale kdo vi, protoze ve fazi, ve ktere jsi, se uz velmi spatne nachazi cesta zpet.
V soucasne dobe jsem stastna, mam partnera, ktereho jsem poznala az po tom vsem, mame spolu dalsi dite, ale vim, ze at se bude dit cokoliv, tak tohle znovu opakovat nechci…
Anonym
T
A kdyby nebyl milenec tak bys také odešla? Jste spolu chvíli a už kvůli dítěti by to chtělo se rozhodovat zda rozbít rodinu zodpovědně pro sebe a dítě. Když to a milencem nedopadne nebo nedokáže přijmout tvoje dítě a zůstaneš sama to si taky umíš představit a přesto bys ten rozvod chtěla?
Píšeš že poradna nepomohla, asi jste pro to udělali hodně. Já jsem četla že každý vztah jde zachránit když dva chtějí. Třeba jste neměli dobrého terapeuta?
Je to škoda
@Anonymní píše:
Zdravím všechny..
Jdu si pro radu protože už jsem opravdu zoufalá.S manželem jsme spolu 7 let, máme dvouleté dítě.. nicméně tento vztah je v dlouhodobé stagnaci.. nefunguje nám sexuální stránka, celkově jsme spíše jako kamarád s kamarádkou.. ani nevím jak se to stalo ale seznámila jsem se s jiným mužem, scházíme se cca 3 měsíce, a je to celkově úplně o něčem jiném, jsme dá se říct úplně stejní, stejné názory, stejné priority, stejný pohled na život.. prostě a jednoduše jsme se do sebe zamilovali..
Teď momentálně stojím na rozcestí kdy nevím co dál a vím že se to někam musí pohnout… Nedokážu se vzdát toho druhého.. zároveň ale nechci zahodit vztah s manželem který je ale založený spíše na rozumové stránce.. manžel je hodný, dobrý táta, pomáhá mi doma ale není tam to partnerství.. kolikrát jsme se o tom už bavili, byli jsme v poradně.. ale žádná změna.. teď to navíc brzdí to, že jsem duší spíše u milence, tudíž nemám absolutně chuť se v manželství nijak angažovat.. momentálně jsme se i o současné situaci bavili s manželem, on by chtěl restart vztahu ale z mé strany je tam už to že co když to stejně bude takové jako to bylo doteď, bude to fungovat měsíc a pak to zase spadne do starých kolejí a já budu litovat že jsem se neodhodlala a neukončila to.. na druhou stranu to samé si říkám i u milence, co když pak budu litovat toho, že jsem odešla od manžela.. prošla jste si tím některá? Co vám pomohlo při rozhodování?
A s manželem jsi nebyla zamilovaná? stejné priority? stejné názory? pohled na život? Myslíš že když se rozvedeš a začneš žít s milencem že to nedopadne stejně jako s manželem? Každý vztah se časem stane rutinou a zamilovanost opadne a chemie přestane být tak intenzivní chce to se snažit a ne pálit mosty s milencem. Právě kvůli tomuhle je v dobrém i ve zlém ve svatebním slibu. Pokud opravdu manželství nejde zachránit tak rozvod a rozejít se v dobrém a věnovat se dítěti. Bohužel lidi kteří nemají odvahu odejít a místo toho chodí za jinýma já považuju za spodinu a z takových lidí mě je zle. Sám jsem to už zažil místo aby mě narovinu řekla jedna že ten vztah nemá budoucnost a že mě nemiluje tak jako já ji tak radši chodila za jiným. Škoda že se nevěrníkům nevypalujou cejchy jako v minulosti. Nesnášim nevěrné lidi.
![]()
Nakalkuluj! Napis s kym se citis lepe! S milencem! Nepitvej to!
Tak se rozved!
Tom
@Leviatan píše:
A kdyby nebyl milenec tak bys také odešla? Jste spolu chvíli a už kvůli dítěti by to chtělo se rozhodovat zda rozbít rodinu zodpovědně pro sebe a dítě. Když to a milencem nedopadne nebo nedokáže přijmout tvoje dítě a zůstaneš sama to si taky umíš představit a přesto bys ten rozvod chtěla?Píšeš že poradna nepomohla, asi jste pro to udělali hodně. Já jsem četla že každý vztah jde zachránit když dva chtějí. Třeba jste neměli dobrého terapeuta?
Je to škoda
Ahoj,
netusim zdali kazdy vztah jde zachranit jak pises…Moje zkusenost me uci ze pouze Vztah kteri chteji zachranit OBA partneri, tak zachranit jde. A slovo „zachranit“ neni samo o sobe moc pozitivni tedy co se tyce parnetrskeho vztahu
ů
Tom
Podle mě je dobré, aby si se tomu postavila čelem a řekla si jestli chceš/chcete…ale pak stát si za svým rozhodnutím.
Jestli nechceš, nemá to cenu…za rok si budeš dávat stejnou otázku a pak znova a znova..
Prvne je treba si uvedomit, ze tri mesice nejsou nic. To je kazdy zamilovany na obkacku a mysli si, ze ted teprve potkal tu spriznenou dusi. Rozhodne bych nedelala zadny definitivni kroky ted. Nepises nic o milenci. Svobodny? Zadany? Zenaty? Deti?
Pokud je nezadany, jsi si tim jista? Pokud zadany, rozejde se kvuli tobe?
Ja jsem kdysi pred mnoha lety opustila 7let trvajici vztah. Jenze nebyly v tom deti, coz je dost velky rozdil. Taky jsem tehdy mela pocit, ze jsme jako bratr se sestrou, ale vlastne mi nic moc nechybelo. Pak se objevil takovy alfasamecek, co se z nej podlamovala kolena kazde v okruhu kilometru, a chtel me. Stejny dojmy „na stejne vlne“, nazory, humor, sex, vse najednou skvele fungovalo. Nechtela jsem pritele vodit za nos, tak jsem se rozesla fakt skoro hned. Za necely rok jsme byli od sebe i s tim novym. Dnes mam rodinu a muze skvelyho, ale i tak… Nad tim, ze jsem to tehdy pos… premyslim dost casto. Byt v tom dite, tak si to neodpustim.
@Leviatan píše:
A kdyby nebyl milenec tak bys také odešla? Jste spolu chvíli a už kvůli dítěti by to chtělo se rozhodovat zda rozbít rodinu zodpovědně pro sebe a dítě. Když to a milencem nedopadne nebo nedokáže přijmout tvoje dítě a zůstaneš sama to si taky umíš představit a přesto bys ten rozvod chtěla?Píšeš že poradna nepomohla, asi jste pro to udělali hodně. Já jsem četla že každý vztah jde zachránit když dva chtějí. Třeba jste neměli dobrého terapeuta?
Je to škoda
To nemyslis vazne, ze jde zachranit kazdy vztah, manzelky alkoholiku a devkaru atd. ti to mohou vypravet jak se snazily..Pno je prave dulezitejsi zjistit ze uz to nejde. Dsti vnimaji nefungujici manzeltvi jak radar. Rodice a jrjich chovani, city atd. jsou v ramci jejich socialnim uceni jako vzor ktrey si prenesou do budoucna.
@lilith1 píše:
To nemyslis vazne, ze jde zachranit kazdy vztah, manzelky alkoholiku a devkaru atd. ti to mohou vypravet jak se snazily..Pno je prave dulezitejsi zjistit ze uz to nejde. Dsti vnimaji nefungujici manzeltvi jak radar. Rodice a jrjich chovani, city atd. jsou v ramci jejich socialnim uceni jako vzor ktrey si prenesou do budoucna.
Patologicky vztah je nesmysl udrzovat. Kde je nasili, alkohol, drogy, hadky kazdy den, to deti opravdu nasaji, a prenasi si vzory do svych vztahu. Zakladatelce ale spis vyprchala jen ta jiskra, kterou nasla u milence. Jinak se ale zda, ze zadna takova patologie tam neni. Domnivam se, ze od Leviatan to bylo mysleno tak, ze takove vztahy se daji zachranit, ne ty extremy. ![]()
Je to jen pár let, co ses svobodně rozhodla, že s manželem budeš mít dítě. Nic špatného o něm nepíšeš, naopak. Musíš být fakt hodně sobecký tvor, když vůbec uvažuješ o tom, že kvůli volání frndy svému dítěti rozbouráš rodinu, což poznamená celý jeho život. Bylo by fér nechat ho v péči otce, to Ty jsi selhala a otec by neměl Tvým zaviněním přijít o možnost denně vídat a vychovávat svoje dítě.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny..
Jdu si pro radu protože už jsem opravdu zoufalá.S manželem jsme spolu 7 let, máme dvouleté dítě.. nicméně tento vztah je v dlouhodobé stagnaci.. nefunguje nám sexuální stránka, celkově jsme spíše jako kamarád s kamarádkou.. ani nevím jak se to stalo ale seznámila jsem se s jiným mužem, scházíme se cca 3 měsíce, a je to celkově úplně o něčem jiném, jsme dá se říct úplně stejní, stejné názory, stejné priority, stejný pohled na život.. prostě a jednoduše jsme se do sebe zamilovali..
Teď momentálně stojím na rozcestí kdy nevím co dál a vím že se to někam musí pohnout… Nedokážu se vzdát toho druhého.. zároveň ale nechci zahodit vztah s manželem který je ale založený spíše na rozumové stránce.. manžel je hodný, dobrý táta, pomáhá mi doma ale není tam to partnerství.. kolikrát jsme se o tom už bavili, byli jsme v poradně.. ale žádná změna.. teď to navíc brzdí to, že jsem duší spíše u milence, tudíž nemám absolutně chuť se v manželství nijak angažovat.. momentálně jsme se i o současné situaci bavili s manželem, on by chtěl restart vztahu ale z mé strany je tam už to že co když to stejně bude takové jako to bylo doteď, bude to fungovat měsíc a pak to zase spadne do starých kolejí a já budu litovat že jsem se neodhodlala a neukončila to.. na druhou stranu to samé si říkám i u milence, co když pak budu litovat toho, že jsem odešla od manžela.. prošla jste si tím některá? Co vám pomohlo při rozhodování?
@Anonymní píše:
Zdravím všechny..
Jdu si pro radu protože už jsem opravdu zoufalá.S manželem jsme spolu 7 let, máme dvouleté dítě.. nicméně tento vztah je v dlouhodobé stagnaci.. nefunguje nám sexuální stránka, celkově jsme spíše jako kamarád s kamarádkou.. ani nevím jak se to stalo ale seznámila jsem se s jiným mužem, scházíme se cca 3 měsíce, a je to celkově úplně o něčem jiném, jsme dá se říct úplně stejní, stejné názory, stejné priority, stejný pohled na život.. prostě a jednoduše jsme se do sebe zamilovali..
Teď momentálně stojím na rozcestí kdy nevím co dál a vím že se to někam musí pohnout… Nedokážu se vzdát toho druhého.. zároveň ale nechci zahodit vztah s manželem který je ale založený spíše na rozumové stránce.. manžel je hodný, dobrý táta, pomáhá mi doma ale není tam to partnerství.. kolikrát jsme se o tom už bavili, byli jsme v poradně.. ale žádná změna.. teď to navíc brzdí to, že jsem duší spíše u milence, tudíž nemám absolutně chuť se v manželství nijak angažovat.. momentálně jsme se i o současné situaci bavili s manželem, on by chtěl restart vztahu ale z mé strany je tam už to že co když to stejně bude takové jako to bylo doteď, bude to fungovat měsíc a pak to zase spadne do starých kolejí a já budu litovat že jsem se neodhodlala a neukončila to.. na druhou stranu to samé si říkám i u milence, co když pak budu litovat toho, že jsem odešla od manžela.. prošla jste si tím některá? Co vám pomohlo při rozhodování?
Po třech měsících je nesmysl cokoliv závažnějšího řešit.
To ani není zamilovanost, ale naskočila horm. bouře.
Ted už nejde jen o Tebe, jde hlavně o dítě, toho nového chlapa neznáš, nevíš, jak se chová k dětem, cizí děti nikdo nemá rád jako vlastní, dítě bude pendlovat mezi dvěma rodinama.
Opravdu doporučuju se uklidnit a nikam nespěchat, ten vztah s manželem asi nebyl až tak bratrský, když to dítě je tak malé, že.
Pokud je to tak špatné, tak se rozejít, být sama, soběstačná a pak teprve nějaké vztahy.
A uvědomit si, že do stereotypu jdou po čase všechny vztahy, musí se snažit oba, aby to tak nebylo…
No z pohledu z druhé strany ti jen řeknu, že ani nevíš, jak se chystáš nas.at si do bot. Ale budiž… Manžel si taky našel „spřízněnou duši“. Najednou všechno mezi námi bylo špatně i když náš vztah byl to te doby naoprosto na pohodu. Ano, jiskra po 14 letech už asi nezahla jako po 3 měsících. Vysledek? Se slečnou mu to nedopadlo, děti pendlují jako věční bezdaci s batohama a řeší, kde jsou vlastně doma… Já mám hotové rozvodové papíry a on včera přišel se slzami v očích, že je mu všechno líto 🤦🏻♀️ No a co z toho, když pos.al, co mohl.
Zdravím všechny..
Jdu si pro radu protože už jsem opravdu zoufalá.
S manželem jsme spolu 7 let, máme dvouleté dítě.. nicméně tento vztah je v dlouhodobé stagnaci.. nefunguje nám sexuální stránka, celkově jsme spíše jako kamarád s kamarádkou.. ani nevím jak se to stalo ale seznámila jsem se s jiným mužem, scházíme se cca 3 měsíce, a je to celkově úplně o něčem jiném, jsme dá se říct úplně stejní, stejné názory, stejné priority, stejný pohled na život.. prostě a jednoduše jsme se do sebe zamilovali..
Teď momentálně stojím na rozcestí kdy nevím co dál a vím že se to někam musí pohnout… Nedokážu se vzdát toho druhého.. zároveň ale nechci zahodit vztah s manželem který je ale založený spíše na rozumové stránce.. manžel je hodný, dobrý táta, pomáhá mi doma ale není tam to partnerství.. kolikrát jsme se o tom už bavili, byli jsme v poradně.. ale žádná změna.. teď to navíc brzdí to, že jsem duší spíše u milence, tudíž nemám absolutně chuť se v manželství nijak angažovat.. momentálně jsme se i o současné situaci bavili s manželem, on by chtěl restart vztahu ale z mé strany je tam už to že co když to stejně bude takové jako to bylo doteď, bude to fungovat měsíc a pak to zase spadne do starých kolejí a já budu litovat že jsem se neodhodlala a neukončila to.. na druhou stranu to samé si říkám i u milence, co když pak budu litovat toho, že jsem odešla od manžela.. prošla jste si tím některá? Co vám pomohlo při rozhodování?