Miloval mě, teď já jeho
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Třeba zjistil, že k tobě pořád něco cítí, ale vyplašilo ho to, třeba právě proto, že má doma rodinu a nechce ji rozbít. Proto se teď chová mnohem chladněji.
Nebo to naopak po letech v sobě uzavřel a nechce ti dělat plané naděje.
Prostě musíš asi čekat jak se to z jeho strany bude vyvíjet, pokud stojíš o nějaké pokračování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No je možný, že se prostě zalekl a nechce to dál rozvíjet když má rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky,jsem po relativně těžkém rozvodu sama s dětmi, o vztah jsem doteď vůbec nestála.
Nevím, zajímal by mě názor, zkušenosti, možná rady, co dělat, jestli ukončit jakýkoliv kontakt, nebo to nechat jak to je a čekat, jestli se to vysvětlí.
Přišla mi ovšem do života situace, která všechno změnila. Úplnou náhodou mně život po létech spojil s přítelem z dětství, tedy spíš mládí. Tenhle přítel mi byl hodně blízký, po pravdě on mě tehdy miloval, jenom já jeho z nějakého důvodu ne, i když to byl jeden z nejhodnějších kluků, které jsem znala. Byl však hodně plachý a nikdy nenašel odvahu říct mi, co ke mně cítí, jen mně to naznačoval a zřejmě viděl, že z mé strany není zájem, i když se tedy snažil hodně dlouho. Pak se ale naše cesty rozešli a já ho dlouho neviděla.
Před nedávnem jsem řešila něco pro rodinu a na odporučení jsem se dostala k němu. Tedy né osobně, ale na dálku. I když jsme komunikovali pracovně, začal mi psát i soukromně. Kromě toho, že chtěl o mně vědet spoustu věcí se mi přiznal, jak jsem mu chyběla a jak me ještě dlouhá léta po tom, co jsme se viděli naposled, hledal a toužil po mně. Začali jsme si psát a zjistili jsme, jak jsme si blízcí, byl hodně milý a moc mi pomohol v né úplně lehkých časech. Netrvalo dlouho a já jsem se do něj po těch létech poprvé zamilovala. Úpřimně, úplně jsem mu propadla. Jenže on se mi přiznal, že má ženu a děti, i když tedy není zjavně celkem spokojenej ve vztahu, ale moc to nerozebíral. Chtěl, aby jsme se potkali osobně, proto vymyslel střetnutí u něho v práci. Psal mi, jak je nervózní, a když jsme se viděli, tak opravdu byl. Kvůli pandemii jsme se nemohli ani obejmout, seděli jsme při sobě v rouškach, takže to bylo takové zvláštní. Co se ale stalo pak, si neumím vysvětlit.
Jako by se stáhl, přestal mi psát tak často, když napíše, je většinou spíš stručný a né tak osobní, jak byl. Vymlouvá se, že má hodně práce, nebo pak že byl někde mimo, cokoliv. Jako by se držel stranou, chová se ke mně hezky, ale hodně odlišně proti tomu, co to bylo předtím.
Pořád přemýšlím, jestli jsem něco udělala nebo co se děje (kdyby jste si říkali, jestli nejsem nejaká šereda a nebyl sklamanej, tak je to spíš naopak v naší dvojici).
Neříkám, že bych mu chtěla rozbíjet vztah, ať je jakýkoliv, ale chybí mi.
Nechápu, proč začal s celým tím otevíráním témat a citů ke mně (které nevím, jestli ještě jsou, to mi neřekl, jenom jak mně před pár roky hledal). Způsobil, že jsem se zamilovala, jako nějaká puberťačka, a já teď nevím, co s tím.
Proč se takhle míjíme? Proč on chtěl celý život a já né a teď chcí já?
Proč mi nic neřekl, mevysvětlil, co se děje, ale odtáhl se? Neudělala jsem nic, co by tomu mohlo nasvědčovat.
Zalekl se, nechce si nicit rodinu. Ty ho uz vyskrtni ze zivota.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Někdy se lidé ve svých citech prostě míjí. Ty sis prošla špatnou zkušeností a už bys hodnyho kluka i brala jenže… On má závazky… Už je prostě pozdě.
Možná si uvědomil, o co by mohl přijít. Mohlo mu to být i líto, že to tenkrát z tvé strany nešlo. Než jste se setkali, tak hodně psal možná i proto, že měl o tobě nějakou svou představu, ale po osobním setkání zjistil, že se třeba neshoduje s realitou. Těch možná a třeba tam může být hodně. Zapomeň na něj a už o něj neusiluj, má rodinu. A určitě ho nemiluješ. Prostě tě okouzlil a je nedostupný, i to tě na něm přitahuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bud ráda, že se odmlčel! Potkalo me to samé a bud si jistá, že teď je ideální čas to utnout, aby to nebolelo!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Možná je to jak píšou holky nade mnou anebo prostě při osobním setkání zjistil, že už tam ta „jiskra“ není a už po tobě tolik netouží jak předtím 
nemusí to být o tvém vzhledu ale ta chemie už tam z jeho strany být nemusi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Má rodinu a nechce ji rozbít.
Na tvém místě jsem ráda. Nebudeš ho vídat a znáš to, sejde z očí, sejde z mysli. Určitě by nebylo příjemné být v roli milenky, co odvedla dětem tatínka. Upřímně zastávám názor, že i jako žena ženě bych tohle nikdy neudělala.
Píšeš, že nevypadas špatně, tak si určitě najdeš jiného. Svobodného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nelíbíš se mu. Tečka. Ne že bys nebyla pohledná. Ale někdy má člověk iluze a někoho, koho znával si idealizuje. Prostě tam nezafungovala chemie a nebo ne tak silná, aby se do tebe zbláznil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím, že spíš ztratil zájem, kdyby myslel na rodinu, tak by nebyl do toho setkání, tak zapálenej. Já to měla naopak, na vejšce jsem byla totálně zamilovaná do jednoho kluka, já mu byla šumák, po x letech mi napsal na fb. Byla jsem celá natěšená, že ho uvidím a pak jsem byla akorát zklamaná, prostě tam už nic nebylo, už jsem si tou zamilovaností k němu prošla, měla jsem ho totálně zidealizovanýho. On mě pak naháněl a já to utla, prostě jsem nechápala, jak se mi mohl líbit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Doma má manželku a děti. Proč si věset na krk cizí zamilovanou ženskou s detma. Třeba vycitil, ze bys dělala problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mě se bojí sám sebe, svyhc citu a nechce si rozbít rodinu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky,jsem po relativně těžkém rozvodu sama s dětmi, o vztah jsem doteď vůbec nestála.
Nevím, zajímal by mě názor, zkušenosti, možná rady, co dělat, jestli ukončit jakýkoliv kontakt, nebo to nechat jak to je a čekat, jestli se to vysvětlí.
Přišla mi ovšem do života situace, která všechno změnila. Úplnou náhodou mně život po létech spojil s přítelem z dětství, tedy spíš mládí. Tenhle přítel mi byl hodně blízký, po pravdě on mě tehdy miloval, jenom já jeho z nějakého důvodu ne, i když to byl jeden z nejhodnějších kluků, které jsem znala. Byl však hodně plachý a nikdy nenašel odvahu říct mi, co ke mně cítí, jen mně to naznačoval a zřejmě viděl, že z mé strany není zájem, i když se tedy snažil hodně dlouho. Pak se ale naše cesty rozešli a já ho dlouho neviděla.
Před nedávnem jsem řešila něco pro rodinu a na odporučení jsem se dostala k němu. Tedy né osobně, ale na dálku. I když jsme komunikovali pracovně, začal mi psát i soukromně. Kromě toho, že chtěl o mně vědet spoustu věcí se mi přiznal, jak jsem mu chyběla a jak me ještě dlouhá léta po tom, co jsme se viděli naposled, hledal a toužil po mně. Začali jsme si psát a zjistili jsme, jak jsme si blízcí, byl hodně milý a moc mi pomohol v né úplně lehkých časech. Netrvalo dlouho a já jsem se do něj po těch létech poprvé zamilovala. Úpřimně, úplně jsem mu propadla. Jenže on se mi přiznal, že má ženu a děti, i když tedy není zjavně celkem spokojenej ve vztahu, ale moc to nerozebíral. Chtěl, aby jsme se potkali osobně, proto vymyslel střetnutí u něho v práci. Psal mi, jak je nervózní, a když jsme se viděli, tak opravdu byl. Kvůli pandemii jsme se nemohli ani obejmout, seděli jsme při sobě v rouškach, takže to bylo takové zvláštní. Co se ale stalo pak, si neumím vysvětlit.
Jako by se stáhl, přestal mi psát tak často, když napíše, je většinou spíš stručný a né tak osobní, jak byl. Vymlouvá se, že má hodně práce, nebo pak že byl někde mimo, cokoliv. Jako by se držel stranou, chová se ke mně hezky, ale hodně odlišně proti tomu, co to bylo předtím.
Pořád přemýšlím, jestli jsem něco udělala nebo co se děje (kdyby jste si říkali, jestli nejsem nejaká šereda a nebyl sklamanej, tak je to spíš naopak v naší dvojici).
Neříkám, že bych mu chtěla rozbíjet vztah, ať je jakýkoliv, ale chybí mi.
Nechápu, proč začal s celým tím otevíráním témat a citů ke mně (které nevím, jestli ještě jsou, to mi neřekl, jenom jak mně před pár roky hledal). Způsobil, že jsem se zamilovala, jako nějaká puberťačka, a já teď nevím, co s tím.
Proč se takhle míjíme? Proč on chtěl celý život a já né a teď chcí já?
Proč mi nic neřekl, mevysvětlil, co se děje, ale odtáhl se? Neudělala jsem nic, co by tomu mohlo nasvědčovat.
Nic jsi neudělala, jen jste se oba potkali s aktuální realitou.
Až po osobním setkání mu docvaklo, že nevstoupíš dvakrát do jedné řeky.
Oba jste se po letech posunuli jinam, on by skočil po Tvé tehdejší verzi, současná už je jiná.
Zkus se s ním znova osobně potkat, hodně se s ním bav o minulosti a buď v Tobě zase uvidí tu holku, do které byl tehdy tak zabouchnutý, nebo to definitivně pohřbí a každý půjdete po svých.
- Citovat
- Upravit
Ja sice chapu, ze se nabizi verze o vsespalujici lasce a odpovednosti k rodinnym hodnotam, ktere ji brani propuknout, ale obavam se, ze pravda bude o neco mene romantictejsi a jednodussi. Zas takovy altruista, kdyz sam inicioval setkani s byvalou laskou a vedl s ni osobni konverzaci, to nebude. A pri setkani zjistil, ze cas nevratis a pokud se v nem neco opet pohlo pri vasem opetovnem dopisovani, byly to predevsim iluze a predstavy.
Nakonec nejvice romanticka je laska nerealizovana (a znacne zidealizovana). Ta jeho pravdepodobne narazila v konfrontaci s realitou.
- Citovat
- Upravit
@aquarian píše:
Nic jsi neudělala, jen jste se oba potkali s aktuální realitou.Až po osobním setkání mu docvaklo, že nevstoupíš dvakrát do jedné řeky.
Oba jste se po letech posunuli jinam, on by skočil po Tvé tehdejší verzi, současná už je jiná.
Zkus se s ním znova osobně potkat, hodně se s ním bav o minulosti a buď v Tobě zase uvidí tu holku, do které byl tehdy tak zabouchnutý, nebo to definitivně pohřbí a každý půjdete po svých.
No to si já právě nejsem jistá. Protože když jsme si psali, zjistili jsme, že jsme si jěště bližší než tehdy. I on říkal, že jsem ho úplně dostala některými témami, o kterých jsme se bavili, protože to má hodně stejně.
Právě to vypadalo, že nás život a zkušenosti jěště víc spojili…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Ahoj holky,
jsem po relativně těžkém rozvodu sama s dětmi, o vztah jsem doteď vůbec nestála.
Přišla mi ovšem do života situace, která všechno změnila. Úplnou náhodou mně život po létech spojil s přítelem z dětství, tedy spíš mládí. Tenhle přítel mi byl hodně blízký, po pravdě on mě tehdy miloval, jenom já jeho z nějakého důvodu ne, i když to byl jeden z nejhodnějších kluků, které jsem znala. Byl však hodně plachý a nikdy nenašel odvahu říct mi, co ke mně cítí, jen mně to naznačoval a zřejmě viděl, že z mé strany není zájem, i když se tedy snažil hodně dlouho. Pak se ale naše cesty rozešli a já ho dlouho neviděla.
Před nedávnem jsem řešila něco pro rodinu a na odporučení jsem se dostala k němu. Tedy né osobně, ale na dálku. I když jsme komunikovali pracovně, začal mi psát i soukromně. Kromě toho, že chtěl o mně vědet spoustu věcí se mi přiznal, jak jsem mu chyběla a jak me ještě dlouhá léta po tom, co jsme se viděli naposled, hledal a toužil po mně. Začali jsme si psát a zjistili jsme, jak jsme si blízcí, byl hodně milý a moc mi pomohol v né úplně lehkých časech. Netrvalo dlouho a já jsem se do něj po těch létech poprvé zamilovala. Úpřimně, úplně jsem mu propadla. Jenže on se mi přiznal, že má ženu a děti, i když tedy není zjavně celkem spokojenej ve vztahu, ale moc to nerozebíral. Chtěl, aby jsme se potkali osobně, proto vymyslel střetnutí u něho v práci. Psal mi, jak je nervózní, a když jsme se viděli, tak opravdu byl. Kvůli pandemii jsme se nemohli ani obejmout, seděli jsme při sobě v rouškach, takže to bylo takové zvláštní. Co se ale stalo pak, si neumím vysvětlit.
Jako by se stáhl, přestal mi psát tak často, když napíše, je většinou spíš stručný a né tak osobní, jak byl. Vymlouvá se, že má hodně práce, nebo pak že byl někde mimo, cokoliv. Jako by se držel stranou, chová se ke mně hezky, ale hodně odlišně proti tomu, co to bylo předtím.
Pořád přemýšlím, jestli jsem něco udělala nebo co se děje (kdyby jste si říkali, jestli nejsem nejaká šereda a nebyl sklamanej, tak je to spíš naopak v naší dvojici).
Neříkám, že bych mu chtěla rozbíjet vztah, ať je jakýkoliv, ale chybí mi.
Nechápu, proč začal s celým tím otevíráním témat a citů ke mně (které nevím, jestli ještě jsou, to mi neřekl, jenom jak mně před pár roky hledal). Způsobil, že jsem se zamilovala, jako nějaká puberťačka, a já teď nevím, co s tím.
Proč se takhle míjíme? Proč on chtěl celý život a já né a teď chcí já?
Proč mi nic neřekl, mevysvětlil, co se děje, ale odtáhl se? Neudělala jsem nic, co by tomu mohlo nasvědčovat.
Nevím, zajímal by mě názor, zkušenosti, možná rady, co dělat, jestli ukončit jakýkoliv kontakt, nebo to nechat jak to je a čekat, jestli se to vysvětlí.