Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Prostor by mě osobně neodradil. Vyrostly jsme se sestrou ve 2+1 a újmu necítím, jeden rok jsme dokonce doma měli i zahraniční studentku, takže prostor se vždy dá vyřešit. Zálež, co je „dostatek prostoru pro hraní“. Pokud to spočívá v tom, že by malá už neměla pokoj sama pro sebe, tak bych to neřešila. Naopak si myslím, že dětem prospívá mít společný pokoj. Naučí se být ohleduplní k druhým a sladit své potřeby.
Pokud bych ale měla počítat každou korunu a klepat se už týden před rodičákem, zda budu mít na jídlo a plíny…to bych do toho nešla a ještě chvíli počkala.
@JayLee píše:
ja jsem taky jedináček a vyrůstala jsem v rodinym baraku 4+1 a nikdy jsem po sourozenci netoužila - ani omylem. Mela jsem vse pro sebe ač jsem nebyla zadnej rozmachanek a oceňuju to i tedka pac když vidim kolem jak se sourozenci pak hadaji o majetky po rocicich nebo bracha zadluzi rodice atd tak docela mazec. Mam dve deti ac jsem chtěla puvodne jedno ale manzel si pral dve a vysel nam jak kluk tak holka a ano je to uzasny a moc super ale mame 4+1 120 m2 a nedokazu si představit mit mensi bydlenimam rada prostor a ne nejaky mackani a uskromnovani se v 2+1 to je pak ponorka pro všechny na ukor neceho dalšího a nekoho a musí se to logicky odrazet i nekde jinde ze jo
ale tohle mame kazdej nejak nastaveny takze v tomhle ty asi nepochopíš me a ja zas tebe pac mame uplne jinej názor a zaklad v kterym jsme vyrostli
takze je to opravdu jen o tech prioritách jaky kdo ma
Jestli se zakladatelka nad druhým dítětem rozmýšlí takto, tak se divím, že si vůbec dítě řídila. Jedno je ale skutečně „komfortní“, tak proč ne, že? ![]()
Já se zas připojuju k jedináčkům, kterým sourozenec dost chyběl a myslím, že ještě bude, až budu na péči o stárnoucí rodiče sama a hlavně pak, až už jednou nebudou. Naši dost pracovali a já byla ve velkém domě pořád sama. Mělo to i své výhody, to jo, ale nevýhody tedy u mě převážily. Podle mě je sourozenec víc, než jakékoli materiální věci. Samozřejmě, druhé dítě bych si nepořídila, pokud bych věděla, že nebudu mít na základní věci, měla dluhy, atp., ale jinak ano.
Já jsem určitě pro dvě děti
Je to samozřejmě na úkor financí, prostoru, nervů apod., ale sourozeneckou lásku ničím nenahradíš. A až vy tady jednou nebudete, budou mít jeden druhého. My jsme v 2+1 se dvěma dětma a dá se to
Ale musíme se samozřejmě přizpůsobit všichni, ale i to je škola života. Jedináček je zvyklý mít vše pro sebe, vše se točí jen kolem něho. Se sourozencem se musí přizpůsobit, naučit se jednat, je to dobrá škola života. Starší syn je moc rád, že není sám a má sourozence
I když ho to nějakým způsobem omezuje ![]()
Zeny, nemam sice financni problemy k reseni, ale uvazujeme(tedy spis drahy) k porizeni sourozence. mam 33 maly skoro 2 roky. nejsem typicky nadsena tehule, spis me to dost pri prvnim bachorku vadilo- pritom synka miluju nadevse, ikdyz je momentalne narocny.zase jako mimino byl uzasny. jsem docela nervni, snadno se vytocim, ale i uklidnim… nevim, jestli do rachotu s dvouletakem ve vzdoru jeste tehotnet
Zni to hloupe ne-li deb.ilne,ale ja fakt holky nevim.Na jednu stranu si rikam, ze by bylo fajn mit sourozence(zvlast, kdyz tu nikoho jineho, krom bratrance nebude mit),na druhou stranu mam paranoju, ze to dalsi nebude zdrave, bude jecet, bude mit prdy..a pak se rozneznim, kdyz vidim maleho jak si rad hraje s detmi…
UF..poradite? date mi pohled na vec?(financne jsme ok, zadny vyskok, ale zijem
)jde spise o me, mam porad v sobe, ze mym detem nedam „Luxus“(asi si to nesu z DD) ![]()
Nejsem žádná ťuťu ňuňu matka a obě děti byli spíš rozumové rozhodnutí. Musím říci, že druhé mateřství jsem si začala vyloženě užívat (první jsem zase trpěla stereotypem). Úplně mne zaplavuje štěstím když slyším děti (1 rok a 4,5 let)jak si hrají a smějí se. To se ze mne stává ta správná poprděná maminka, jsem strašně šťastná, že je mám obě. Je to náročné, jsem na ně v podstatě sama, babičky nemáme a manžel je extrémně pracovně vytížený takže se starám o dům, domácnost i zařizuji i tzv. mužské záležitosti. Nicméně mít dvě děti je zkrátka báječné ![]()
Zahod strach o,,luxus,, pro sve deti, a zeptej se sama sebe, zda dalsi proste chces.
Me to chytlo pred letem, koukani po tehotnych, kocarkach. Proste jsem vedela, ze chci. A to prvni mesice se synem byly desny, vycerpani, kojeni me deptalo, a tak nejak jsem si to neuzila.
Takze jsem otehotnela driv, nez jsem chtela, nejdriv strach, a ted, tesim se strasne
proste to nejak bude a doufam, ze mnohem lepsi.
@svycarka Ahoj, jsem asi podobný případ jako ty, tedy s tím, že už od září se o druhátko snažíme
Máme doma synka 2,5roku, já 30. Syn je velice akční dítko, jako mimi hodný. Z mého pohledu bych mohla mít i jedináčka, nerozplývám se nad kočárky a jsem celkem ráda, že toto období už máme za sebou, že je syn odplenkován, sám si i chvíli pohraje. Ale jak píšeš, je mi líto, že by byl sám. Já jsem ze tří dětí a manžel za dvou, tak nevíme, jaké to je být sami. Se sourozenci máme hezký vztah a je fajn se občas vidět, zavolat si. Nedávno mi onemocněl tatínek a je fajn si o tom mít s kým popovídat, vzájemně se podpořit a popř. si rozdělit péči o něj.
Taky finančně netrpíme, vím že s dvěmi dětmi to každoročně k moři nedáme, že nebudou mít úplný „luxus“, ale strádat taky nebudou. Taky o tom to ani není..myslím, že není dobré když děti mají vše. Hlavní je jim dát tu lásku ![]()
@svycarka Jsem na tom podobne jako ty. Mala 2.5 roku, frcime si v obdobi vzdoru a take si nedokazu predstavit, ze by do toho prislo miminko. Castecne pracuji, mala chodi do jesli a nejak jsme se tak super vsichni zajeli, ze mam z druheho potomka strach, jak to zvladneme. Je mi 35, takze nejak extra dlouho se rozhodovat nemuzu a vnitrne vim, ze druhe dite chci, jen se stale nedokazu rozhoupat. Manzel je na tom stejne jako ja, tak na me nikdo netlaci. Uple chapu tve pocity… Ja mela jeste naprd prvni tehotenstvi, i to hraje svou roli, dalsi prolezet si vubec pri soucasnem zaprahu nedokazu predstavit…
Jsem ti moc neporadila…
Spis jsem te chtela ujistit, ze s podobnymi pocity nebojujes sama ![]()
@svycarka
ahoj, v tomhle věku dítěte jsem si druhé taky neuměla představit. Nejsem ten typ, který si pořizuje dítě, aby navázal druhou mateřskou. Cítim, že pro mně by to bylo příliš veliké sousto. V tu dobu pro mně byla představa prdíků, pláče a nevyspání naprosto nepřijatelná. Potřebovala jsem si „odpočinout“ a na chvíli se vrátit do práce. Dnes jsou jí 4,5 roku a to druhé si už představit umím. Koukám se teď na to jinak - prdíky trvají jenom pát měsíců, zuby jsou taky přechodná záležitost. Byla bych divná, kdybych těmto důvodům dovolila nemít další dítě. Já osobně jsem potřebovala víc času dozrát k myšlence druhého dítěte. Věkový rozdíl mezi dětmi jsem taky neřešila. Víc mi vyhovuje, když je starší už trochu větší a ne stratit veškeré zbytky důstojnosti a několik let vkuse být jenom matkou, hospodyní, kuchařkou. Omlouvám se za drsný popis, ale tak jsem to cítila
Jo a pohled na kočárky a miminka mně taky roznežnil, ale doma jsem to v tu chvíli netoužila mít.
Záleží pouze na tobe. Myslím, že když do toho půjdeš teď, budeš pak ráda, že to dítko máš a neměnila bys
Pokud si nejsi jistá, dej tomu čas (malý bude samostatnější a budeš mít „víc času“), srdce ti napoví a ozve se ve správnou chvíli ![]()
@svycarka do druhýho bych šla určitě.. pokud s bojíš, tak prostě vysaď prášky, nebo si nedejte pozor..až bude zaděláno, tak už s tím nic nepůjde dělat, a docela snadno se s tím smíříš ![]()
Vždy jsem chtěla dvě děti dva roky od sebe. Po tom, co se narodil syn, se mi do druhého už nechtělo. Jako mimino uřvaný, teď pro změnu vzteklý. Ale zase když tu mám nevlastního, tak jsou spolu a nevisí mi pořád na noze. Proto byl plán tři roky od sebe. Člověk míní, pánbůh mění
Vypadá to, že jsem těhotná a děcka budou 23 měsíců od sebe. Tak potom se z toho nezbláznit!