Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@svycarka
ahoj, v tomhle věku dítěte jsem si druhé taky neuměla představit. Nejsem ten typ, který si pořizuje dítě, aby navázal druhou mateřskou. Cítim, že pro mně by to bylo příliš veliké sousto. V tu dobu pro mně byla představa prdíků, pláče a nevyspání naprosto nepřijatelná. Potřebovala jsem si „odpočinout“ a na chvíli se vrátit do práce. Dnes jsou jí 4,5 roku a to druhé si už představit umím. Koukám se teď na to jinak - prdíky trvají jenom pát měsíců, zuby jsou taky přechodná záležitost. Byla bych divná, kdybych těmto důvodům dovolila nemít další dítě. Já osobně jsem potřebovala víc času dozrát k myšlence druhého dítěte. Věkový rozdíl mezi dětmi jsem taky neřešila. Víc mi vyhovuje, když je starší už trochu větší a ne stratit veškeré zbytky důstojnosti a několik let vkuse být jenom matkou, hospodyní, kuchařkou. Omlouvám se za drsný popis, ale tak jsem to cítila
Jo a pohled na kočárky a miminka mně taky roznežnil, ale doma jsem to v tu chvíli netoužila mít.
Záleží pouze na tobe. Myslím, že když do toho půjdeš teď, budeš pak ráda, že to dítko máš a neměnila bys
Pokud si nejsi jistá, dej tomu čas (malý bude samostatnější a budeš mít „víc času“), srdce ti napoví a ozve se ve správnou chvíli ![]()
@svycarka do druhýho bych šla určitě.. pokud s bojíš, tak prostě vysaď prášky, nebo si nedejte pozor..až bude zaděláno, tak už s tím nic nepůjde dělat, a docela snadno se s tím smíříš ![]()
Vždy jsem chtěla dvě děti dva roky od sebe. Po tom, co se narodil syn, se mi do druhého už nechtělo. Jako mimino uřvaný, teď pro změnu vzteklý. Ale zase když tu mám nevlastního, tak jsou spolu a nevisí mi pořád na noze. Proto byl plán tři roky od sebe. Člověk míní, pánbůh mění
Vypadá to, že jsem těhotná a děcka budou 23 měsíců od sebe. Tak potom se z toho nezbláznit!
Přemýšlím teď úplně stejně a po dlouhé úvaze jsem dospěla k závěru, že druhé dítě ano, ale až budou holce minimálně 4 roky. Taky se hned rozčílím a těžko nesu to, že nejsem tolik mezi lidmi a „jen“ skáču kolem rodiny. Tak si dám na chvíli voraz, půjdu do práce, užiji si samostatnosti dítka, načrpám síly a pak se na to vrhnu podruhé. Mám teda o něco méně let, dcera se mi narodila v 26.
Tak já mám děti cca 2,5 roku od sebe. První dcerku jsem měla v 31, těhotenství téměř bez problémů, porod už byl horší - skončil císařem. Pak to pokračovalo rozbouřeným šestinedělím, kdy jsem se obviňovala, že nedám malé ani najíst (kojení se jaksi nerozběhlo a věčné přikrmování UM bylo psycho) Pak jsem se ale srovnala hlavně já, malá šla jen na UM a díky úžasnému přístupu manžela, který mi se vším pomáhal (…a pomáhá) jsem začala brát ty špatné chvíle(nemoci, zuby apod.) jako chvilkovou záležitost na kterou zapomenu. Prostě jsem byla s dcerkou už sehraná a všechno jsem si dokázala zařídit s ní, nikoho jsem nepotřebovala ani být bez ní jsem nepotřebovala, takže jsem si z ní vypěstovala mamánka. Ale okolo jejího 2. roku se mi zastesklo po tom miminku… tak jsme se s manželem domluvili, že to zkusíme. Bylo mi přes 33, nepředpokládala jsem, že to vyjde na poprvé tak proč do toho nejít právě teď…
Ovšem podařilo se opravdu na první pokus… Takže druhé těhotenství jem nestíhala sledovat, porod byl nečekaný a rychlý a pak už to bylo pořád v jednom kole… Těď když jsou druhorozené necelé 2 roky, už se nečemu z toho hektického období dokážu i zasmát, ale v té chvíli to byl horor.
Když se poohlédnu asi bych to udělala jinak. Počkala bych déle, šla zpět do práce mezi lidi, věnovala se víc prvorozené (než si zvykla na sourozence… na pozdější nástup do školky… PEKLO) prostě mě v tu dobu, kdy jí bylo 2,5 roku ještě potřebovala víc než jsem se jí mohla věnovat (aspoň tak jsem to cítila). A až by prvorozená byla zaběhlá ve školce tak bych si pořídila druhé…
Ale zase když je teď vidím jak si spolu hrají, smějí se objímají, hladíse a utěšují, když jedné něco je. Tak mám ten nejkrásnější pocit na světě a za nic bych to nevrátila… ![]()
A dokonce, kdybych měla děti kam naskládat, tak přesvědčím manžela, a do 40 si pořídím ještě jedno, jen pro sebe na tulení a třeba by to byl konečně chlapeček ![]()
Já jsem v takovémhle případě pro větší věkový odstup dětí (33 ještě není žádný hrozný věk). Já jakožto jedináček jsem chtěla děti alespoň 3.
Teď už jsem slevila na dvě, ale čistě kvůli práci, která je pro mě též hodně důležitá (představovala jsem si to kombinování malé dítě plus práce jako Hurvínek válku). A chtěla jsem malý věkový odstup - ty 2 roky max. No, člověk míní, život mění, malý byl extrémně náročné miminko, neumím si představit druhé takové ke dvouleťákovi. Takže za mě druhé určitě, ale zapřemýšlela bych o načasování, já volila částečný návrat do práce (a fakt si ten návrat mezi „normální dospělé“ = ne rodiče malých dětí užívám
).
ZENSKY DIIIKYYY!!! rozebirat nebudu, ale pekne jste mi to rozsekly a poradily… kazdopadne vam muzu sdelit, ze o to druhe se bude asi zadelavat- jo, ma to neco do sebe ![]()
My jsme byldleli v 3+1 já měla pookoj s bráchou. Raději pokoj s otravným bratrem než nemít bráchu vůbec. Uznávám že v období puperty to bylo náročnější ale brácha je brácha
No já se rozhodovala 8 let pak to klaplo a máme dvě holky
a dva jedináčky. ![]()
U nás bylo druhé mimčo čistě praktické rozhodnutí. Věděli jsme že nám malou nevezmou do školky a druhé jsme stejně chtěli. Uznávám že jsem doufala že prcek bude tak o 3 měsíce později
@131105 píše:…taky mám bráchu o 8 let mladšího a souhlasím, je to jako být jedináček. Akorát jen těch 8 let, pak jsem se po takové době, kdy jsem měla rodiče jen pro sebe, cítila chvíli odstrčená. Pak jsem se začla bráchou chlubit, protože ostatní holky měly v kočárku max. panenku, ale já mohla pod dozorem vozit opravdové mimčo. A pak už mě nezajímal. Když jsem šla ve 14 na střední a na intr, teprve nastupoval na základku. Já ho vídala jen o víkendu a to mě nezajímal a otravoval-prcek jeden.Ve 23 jsem se odstěhovala za nynějším manželem do jiného města (do té doby jsem studovala a bydlela po internátech). S bráchou jsem se neměla o čem bavit až když si nečekaně pořídil mimčo (ve svých 22 a zůstal s ním sám), já si ho pořídila téměř do roka a do dne taky. Takže teď se navštěvujeme tak co 2-3 týdny. Ale pořád je mi vzdálený, ikdyž čím jsme oba dva starší, tím je ta vzdálenost menší…
No já se rozhodovala 8 let pak to klaplo a máme dvě holkya dva jedináčky.
@Lemuska ty jo chtěla bych mit tvůj optimismus..mám podobně staré děti a jsem na pokraji svých sil ![]()
Já druhé nechtěla…ale teď ho mám a nějak to nezvládám…ale jsem za nej ráda…je to už makacka
Druhé dítě? Mám dceru dva a půl, je náročná a je ne ni vidět, že mě potřebuje, takže druhé dítě zatím ne. Ale u mě hodně hraje roli, že malá byla jako mimi „nemocná“, přes zánět očí, cystu na mozku přes koliky a atopický exém, no šíleny. Bylo to hóódně náročná a byla jsem na to sama, chlap úplně vybuchl a nebyl schopný mi s ničím pomoci. Těhoteství nebylo moc růžové a porod katastrofa, představa že bych to měla prožívat znovů mě děsí. Ale to, že by měla být dcera jedináček taky. Chtěla bych už kvůli ní, ale moc se bojím ![]()