Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chápu tvoji touhu po dítěti. Když se ale na to podíváš ze strany toho dítěte - maminka v probíhající náročné léčbě, nevyrovnaný tatínek v depresích, bez práce…myslíš, že je to základ šťastného života tvého dítěte? Já jen abys neuspokojila svou touhu po dítěti a pak se netrápila nad tím, jestli má tvé dítě taky spokojený život.
Je mi to nesmírně líto, ale to je hodně mizerná konstalace na dítě.
1. ať se přítel vrátí k psychiatrovi a nechí si napsat jiná antidepresiva, než SSRI - třbea bruporion, ten naopak libido posiluje.
2. vstupte do psychoterapie - oba dva - jste ve složité situaci a dost vám to pomůže. Tvůj přítel určitě do indidivudálu a nebo skupiny zaměčené na depresivní poruchy, vy oba do párové - a tipuju že i tvoje strachy a úzskoti by vlastně byly lehčí, kdybys byla v individuální psychoterapii.
3. po stabilizaci partnerové nemoci si potřebuje najít práci.
4. řeš svoje zdraví - pokud teď otěhotníš a přitom se ti zhorší rakovina, tak jak to budeš řešit? jak by to dopadlo, kdyby ses dostala do terminálního stádia, když máš doma mimino? Jak si na tom s možností podpory své rodiny?
5. až budete oba v cajku, tak rodina nemusí být jen biologická, pokud to sktuečně nepůjde.
Příspěvek upraven 22.07.19 v 15:57
Heled dite bych nemela ne kvuli nemoci ( snad se uzdravis ), ale kvuli nestabilnimu partnerstvi a stavum partnera. I psychicke potize jsou dedicne, navic ty sama potrebujes ohromnou podporu a do toho dite s labilnim clovekem? Osobne bych do toho nesla.
Určitě nemít. Nechápu doktora, který ti při rakovině doporučí ivf..
Trochu bych se bala, ze misto milujiciho tatinka, co nas zabezpeci, se budu muset starat jeste o depresivniho chlapa a po nocich makat, abych mela h ceho zit. Nevim no. Chapu tvou touhu po diteti, ale tva situace mi teda neprijde uplne idealni
Ne. S člověkem, který trpí depresemi bych si dítě nepořídila. Je to totiž často dědičné.
Mrzí mě to, co tě potkalo. I když velmi rozumím tvé touze po dítěti, já bych ve tvé situaci dítě nechtěla.
Jak už tady někdo psal, nechápu, že tě tvůj gyndař, který by měl být nejvíce znalý tvé anamnézy a diagnózy posílá na IVF…
V tvém případě bych do dítěte nešla. Partnerovi deprese mohou být dědičné. Ale nejvíc by mě děsilo, jak by se dokázal postarat o tebe, o dítě, kdyby se tvoje nemoc zhoršila.
Je to nejpovolanější lékař v ČR co se onkogynekologie týče, on by mě i operoval…rakovinu ještě nemám…nějaký čas zbývá…kdoví ale kolik a kdybychom se o dítě nesnažili, operoval by už…každopádně těhotenství to dokáže zlepšit a pak bych si nechala vzít celou dělohu.
Je to těžký, strašně se bojím, že když nebudu moc mít dítě, tak zůstanu nadosmrti sama…že mě nikdo chtít nebude.
@Anonymní píše:
Je to těžký, strašně se bojím, že když nebudu moc mít dítě, tak zůstanu nadosmrti sama…že mě nikdo chtít nebude.
Takže jsi sama zaplavané úzkostí a depresemi - hele, je to těžký, ale fakt si nepořizuj dítě dřív, než budete oba stabilizovaní.
Dítě v téhle situaci všechno jenom zhorší. Včetně třeba toho, že to partner prostě neunese.
Protože se bojíš budoucnosti, tak si pořídíš dítě s bůhvíjakou budoucností s neideální genetickou predispozicí. Solidní sobeckost.
@Anonymní píše:
Je to nejpovolanější lékař v ČR co se onkogynekologie týče, on by mě i operoval…rakovinu ještě nemám…nějaký čas zbývá…kdoví ale kolik a kdybychom se o dítě nesnažili, operoval by už…každopádně těhotenství to dokáže zlepšit a pak bych si nechala vzít celou dělohu.Je to těžký, strašně se bojím, že když nebudu moc mít dítě, tak zůstanu nadosmrti sama…že mě nikdo chtít nebude.
Toho bych se nebála, já jsem ofiko neplodná, i přesto mám plnohodnotný a šťastný vztah. Sice po dítěti stále toužíme, ale ta pradvděpodobnost je fakt malá, že se nám to podaří.
@Anonymní píše:je to hrozně těžký opravdu mě mrzí co prožívas, sama mám dvě operace za sebou a hodně mě to také trápilo, musela jsem si hodně věcí srovnat v hlavě u mě to nakonec vše dobře dopadlo že i dítě mam
Je to nejpovolanější lékař v ČR co se onkogynekologie týče, on by mě i operoval…rakovinu ještě nemám…nějaký čas zbývá…kdoví ale kolik a kdybychom se o dítě nesnažili, operoval by už…každopádně těhotenství to dokáže zlepšit a pak bych si nechala vzít celou dělohu.Je to těžký, strašně se bojím, že když nebudu moc mít dítě, tak zůstanu nadosmrti sama…že mě nikdo chtít nebude.
Dítě bych rozhodne neměla. Jak už tu někdo zmiňoval je to v této situaci sobecké.
Ahoj,
potřebovala bych znát Váš názor. Je mi před třicítkou, nemám žádné dítě a měla jsem rakovinu děložního čípku, mám za sebou dvě konizace a nyní mám znovu předrakovinnové stádium.
Jsem rovedená, můj exmanžel mi po rozvodu udělal ze života hotový peklo a ještě v tom doteď pokračuje. Je to vyloženě psychické týrání. Pak můj ex, ten mě opustil v nemocnici a přišla jsem kvůli němu o zuby.
No pak jsem si našla nového přítele, byli jsme moc šťastní a vzhledem k mojí rakovině v minulosti jsme se po 4 měsících vztahu rozhodli, že to zkusíme s dítětem. Načež 3 týdny na to jsem zjistila, že se mi to vrací a dostali jsme 3 měsíce na těhotenství. No jak si asi dokážete představit, když byly ty 3 měsíce skoro u konce moje psychika byla víc a víc v háji a začali jsme doma mluvit o IVF, což přítel neustál. V minulosti měl těžké deprese a bral 7 let léky, předtím než jsme se poznali, tak je vysadil. Každopádně doktor nám dal další 4 měsíce a doporučil IVF. No a přítelovi se vrátily ty jeho „strachy“, které jsou obrácené proti mě. Takže když má svůj moment, tak se bojí, že ho podvedu a budu chtít někoho jiného atd…ale když je normální, tak je to milionovej chlap…takže jsme řešili medikaci…čekáme stále až zaberou pořádně antidepresiva, ale vypadá to nadějně…každopádně ostatní léky, které potlačí jeho strach mají bohužel za následek sexuální dysfunkci, takže ty jsme vysadili a už už to vypadalo nadějně, že už bude lépe…no a dneska další rána…šéf mu dal výpověď (žijeme v zahraničí a tedy je to dovoleno bez udání důvodů). No a teď co…
Mít nebo nemít dítě? Doktor mi řekl, že s další operací šance na otěhotnění v podstatě 0%.
Co byste dělali?