Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, předem se omlouvám za anonym… Ale chtěla bych slyšet Váš názor. Z předchozího vztahu mám 3letého syna. S mým současným partnerem se známe něco málo přes rok. Asi půl roku mne dobýval, a proto si taky zasloužil moji pozornost. Ale k věci. Jsme tedy spolu půl roku, mého syna má rád, on jeho také, bere ho téměř za svého tátu, jelikož jiného nezná. Rozumí si, když jsme spolu stará se o něj, hlídal ho sám. Má k němu opravdu velmi hezký vztah. Bavili jsme se o společném bydlení atp. Jenže je tady háček… Minulý týden z něj vylezlo, že neví, jestli už chce závazky. Ze nás má rad, váží si nás, umí a chce si představit naši společnou budoucnost. Ale ze se bojí. Nemá to s námi údajně nic společnýho. Tak já tedy nevím, to jako chlap má takové období kdy si uvědomí jak se říká „že přijde o svobodu“?? Nerozumím tomu. Nepřijde mi, že by se v jeho či tech něco změnilo, to ne, jen se zacal věnovat více práci. A mne jeho pŕemýslení zda chce nechce nebaví. Jinak je vše naprosto v pohodé, rozumíme si ve všem. Jen je tady ten jeho strach. Toho, źe se stáhl a uvažuje se opravdu bojím. Tak co myslíte?
děkuji
Myslím že je to normální. Jakmile jste o tom začali mluvit, začal o tom více přemýšlet. Přemýšlet nad důsledky, nad tím, že pokud spolu začnete třeba bydlet, těžko se to bude brát zpátky, nejste jen vy dva, ale i dítě, je to velká zodpovědnost a ne každý do toho jde po hlavě, ne každý sám sobě tak věří, že to dá. Je to asi mladý bezdětný kluk, nedivím se, že trochu couvá. Pokud tě opravdu chce, a troufne si na vážný vztah s maminkou, tak tu odvahu najde. Pokud ne, tak na takový vztah není zralý.
Příspěvek upraven 15.02.16 v 21:47
Myslím, že v takové situaci je nutné mu dopřát tu svobodu volby, netlačit na něj. Vím, že je to těžké, ale podle mě jediná možnost. Pokud by kdykoli v budoucnu měl pocit, i neoprávněný, že byl k něčemu dotlačen, mohlo by to být skrytá rozbuška, která vybuchne v nejméně vhodnou chvíli, při nějaké zátěži vztahu. A jinak ano, jsem toho názoru, že většina chlapů cítí cosi jako nutnost „posledního přehodnocení“ a takové varování v hlavě, jestli to opravdu chtějí, chtějí si to rozmyslet. Aspoň má zkušenost.
Ahoj, je to urcite pro nej zavazek a i kdyz Vas ma oba rad, je zase od nrj zodpovedne, ze Ti to rekl hned. Uvidis, treba se to nejak samo vyvrbi ![]()
Bojim se toho, ze je to člověk sice který miluje rodinu. Momentálně pracuje daleko, takže se ted vídáme málo. Takže by asi i stalo za úvahu s tou prací možná i skoncit. A děsí me vety typu: nevím zda uz chci ty závazky, toleranci, kompromisy atd. Pak si řikam jestli namš opravdu tolik miluje jak říká ikdyž tvrdí ze to o nas ten jeho strach není.
S tím s Vámi souhlasím.
nevidím nutnost v tom, se stěhovat se hned k sobě. Taky chápu, že je to závazek. Netlačím na něj, ani nepremlouvám. To by nevedlo k ničemu. Jen si říkám, jestli ty jeho pochyby něco nenaznačujíc
@Patriciek jestli tě to uklidní, tak u nás je to podobný. Vídáme se málo, pracuje jinde i žije než já bydlím. Měnit práci není jen tak. Jsme spolu přes dva roky, a zatím to necháváme tak. Uvidíme jaký bude vývoj. Jenže on má taky závazky, a něco za sebou, ví o čem vztah je, že tolerance, kompromisy jsou nutné, takže jsme na tom stejně, a oba ty obavy cítíme, ale máme odvahu ve vztahu pokračovat a tu společnou budoucnost vidíme. Ale před rokem…taky ty polemiky byly.
To je přesné. Měnit práci ho nenutím, ikdyž se někdy zeptám, jestli se dívá po jiné, většinou to skončí se závěrem, že sice ano ale nikde mu nedají tolik, co potrebuje -aby pomohl svým rodičům finančně. Ale taky se snažím najít cestu jak být spolu. Docela mne za mrzelo, když jsem mu nabídla, že pojedeme na týden s ním. Nějak se do toho nehrnul, ikdyž jsme se už o tom bavili že by to bylo fajn. Připisují to všechno k tomu, že uvažuje co dál. Ale vůbec se mi to nelíbí! ![]()
@Patriciek no, můj přítel moje děti viděl za ty dva roky asi 4×. Jednou jsme byli u něj, párkrát společně na výletě.
Fakt bych nespěchala. On si musí být jistý aspoň trochu, že to dá.
můj je v práci spokojený, taky si myslím, že by tady víc nedostal, navíc by musel řešit co s bytem, dojíždět bych ho nenechala..Takže to necháváme být, a užíváme si co máme, plánujeme dopředu, těšíme se co bude..Oba cítíme tu zodpovědnost, že rozhodování není tak snadné.
Ono pokud jste spolu půl roku, tak je to dost brzo. A logicky on uvažuje, co dál, zda na to má.
Jsi moc hodná. Dekuji. Trochu jsi mne uklidnila. Protoze mi přijde ze z nej jednou zešílím
je to vědec, takže všechno potrebuje mít nejlépe černé na bílém a 1000× promyšlené
@Patriciek jo, vědec..to byl můj ex. Bohužel v reálném životě nula bod. Přítel je technik, použitelnější.
Kolik vám je? Ono není sranda mít vážný vztah se ženou se závazkem. My jsme si kvit, máme je oba. Ale nedělám si iluze, že odněkud taky slyšel, proč si nenajde mladší a bezdětnou.
Oběma nám bude 30. A věděc. Je Ing. Strojař, kvalitář. Ale jak jsem říkala, všechno nejlépe vypočítane, promyšlené, černé na bílém. Ze by se neuměl přizpůsobit si nemyslím, má sice svoji hlavu, ale pracovat se s. Ním dá
vím, ze to není sranda, ale i proto jsem ho půl roku 'odmítala ´.
@Patriciek a tak to vypadá použitelně. Jen prostě nechce do něčeho skočit, uvědomuje si, že to je závazek a asi i změny které nastanou.To bych neviděla jako jeho minus, kor po půl roce.
Naopak! Vůbec to neberu jako mínus povahově - je super, že do něčeho neskočí bezhlavě. Spíše, asi to je opravdu běžné, říkala jsem si, jestli tím jeho uhýbání, momentálně se nechce vidět, přemýšlení mi nenaznačuje, že dál nechce. Uvažuje už o tom delší dobu, (já taky ale nedávám to tolik znát). Proto to z něj vypadlo, zeptala jsem se přímo co se děje.
@Patriciek tak možný to je..ale lepší když se teď rozhodne, že na to nemá, než za další rok.
Taky jsem to nedávala moc najevo, já toho nebudu muset tolik měnit, nechávala jsem to u něj uzrát a většinou jsme se o tom bavili jen když začal on.