Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je neprijemna situace. Samozrejme to muze byt jen vycerpani a stres. Ale take nemusi. Nezbyva asi nez mu domlouvat. Pripadne pokud by se chystal k obvodni tak ji dat echo a poprosit o diskretnost. Muze se ho poptat, navrhnout nejaka vysetreni, poslat na neurologii.
zkusit nejaky vitaminy na hlavu..jsou ruzny na podporu mysleni..studenti to pouzivaji pri uceni pred zkouskama.
Může to být blbost i začátek něčeho vážného…tady to nevyřešíš…
@Anonymní píše:
On je zrovna lekar
No tak to si toho asi brzo kolehove vsimnou ne. Nebo ma. nejaky problem nebo je toho na.nej moc
@olino píše:
Může to být blbost i začátek něčeho vážného…tady to nevyřešíš…
ja vím, ale musela jsem to nekomu " říct".
cítím se bezradna. nevím, jestli si domýšlím, ale obavam se, že ne
@Renca8 píše:
No tak to si toho asi brzo kolehove vsimnou ne. Nebo ma. nejaky problem nebo je toho na.nej moc
ja práve píšu, že v práci je super, soustredený, je vyhledávaný, všechno ok.
ale doma- neodborné veci, normální život…100 x mužeme neco delat a on se 101 x zepta jak to bude…
No tak to je nejhorsi pacient. Ten moc dobre vi, co ho muze cekat. Doktori se casto zanedbaji. Chapu, ze mas starost, ale asi mu musis byt jen tou oporou. Nejaky kolega nebo kolegyne by neporadili? Ale to by ho zas mohlo hodne nastvat
@Anonymní píše:
Vubec se mi tento príspevek nepíše lehce.Mam 43 leteho manžela. Je to VS vzdelaný muž, ve svem oboru kvalitní a vím, že svou práci delá temer dokonale.Jsme spolu 15 let.Mame 3 deti.
Mám pocit, ze si zacína " stát na kábli".Nechape uplne jednoduche veci co se týce prakticnosti, zapomína…když mu písu seznam do obchodu, delím mu to na sekce…chlazene veci, drogerie, at nebeha po obchode a nehleda, protoze by to bylo na pul dne.
nedokážu popsat co vlastne myslim, ale vidím, že uz i deti se nekdy zastaví a neví jestli se smat nebo co se to deje..nekdy byl uplne normální a ono to neni tak dávno…cim dal vidím, že nerozumí, že to musíme vysvetlovat veci, jak staremu clovekovi…ja nevím..proste mám strach.
když neco reknu, rekne mi že ho urážím a ponizuji.
Jestli nemá podobný problém v práci, tak bych řekla, že jen zpohodlněl. Může být u práce dost vytížený a doma chce vypnout. Proč musí chodit na velké nákupy? Nakoupila bych radši sama, než to vypisovat po sekcích jak pro dítě. Nebo poslala mladé.
@Anonymní píše:
ja práve píšu, že v práci je super, soustredený, je vyhledávaný, všechno ok.
ale doma- neodborné veci, normální život…100 x mužeme neco delat a on se 101 x zepta jak to bude…
To ale hele vypada na unavenou hlavu. Kdyz to mam v praci tezke tak jsem jak prastena, deti mluvi a ja nevnimam obsah toho, co rikaji. Manzel si taky stezuje, ze ho nevnimam a neslysim. A to nezachranuju zivoty. Treba i ted ta opatreni mohla zvysit stres. Tim spis bych zkusila ho vytahnout na prochazku, udelat radost necim dobrym, nechat ho samotneho se vydychat. Moc ho neukolovala.
Já jen tak na odlehčení, že seznam na nákup píši po sekcích naprosto běžně, zapominam všechno a všude… a MR mozku mám naštěstí ok. ale na taková byla trochu vždycky, jen se to nějak horší. žijeme v době, kdy se na nás valí tisíce informací a je čím dál těžší se soustředit. Anonym kvůli Infu o zdraví.
Ja vídím tu progresi toho všeho tak rok…ale poslední mesíce to už bez poznámky nedávám…pride mi to neuveritelne…takže se i hadame ![]()
Nechci to brát na lehkou váhu, ale a tím nákupním seznamem to chlapovi píšu podobně. Ne teda vyloženě po sekcích, ale po regálech jak prochází obchod, protože pak tam lítá sem-tam a část věci stejně nepřinese.
Vubec se mi tento príspevek nepíše lehce.Mam 43 leteho manžela. Je to VS vzdelaný muž, ve svem oboru kvalitní a vím, že svou práci delá temer dokonale.Jsme spolu 15 let.Mame 3 deti.
Mám pocit, ze si zacína " stát na kábli".Nechape uplne jednoduche veci co se týce prakticnosti, zapomína…když mu písu seznam do obchodu, delím mu to na sekce…chlazene veci, drogerie, at nebeha po obchode a nehleda, protoze by to bylo na pul dne.
nedokážu popsat co vlastne myslim, ale vidím, že uz i deti se nekdy zastaví a neví jestli se smat nebo co se to deje..nekdy byl uplne normální a ono to neni tak dávno…cim dal vidím, že nerozumí, že to musíme vysvetlovat veci, jak staremu clovekovi…ja nevím..proste mám strach.
když neco reknu, rekne mi že ho urážím a ponizuji.