Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, mám přítele jsme spolu 3 roky. Od začátku tohoto roku jsme zasnoubení a příští rok v létě jsme se chtěli brát. Asi rok jsme se snažili o miminko. Náš vztah byl a stále je opravdu bez problémů. Zatím sice stále bydlíme v podnájmu, ale chceme kupovat vlastní byt.Jenže asi 5 měsícu zpět ho kontaktovala jedná žena a tvrdila, že je otcem jejího dítěte, které má nyní 5 let. Neozvala se dřív prý proto, že si byla jistá, že otcem byl její aktuální partner, až teď se ale zjistilo, že není. Můj přítel teda souhlasil s testy DNA. Chlapec je opravdu jeho a přítel o něj jeví zájem. Každou druhou sobotu ho bere na nějaký výlet. Časem si ho chce brát na víkendy. Já už taky měla možnost chlapce poznat. Je milý, hodný, upovídaný a je to velmi veselé dítě, ale prostě mi to nedá… Nedokážu se s tím smířit. Něco jiného by to bylo, kdybych do tohoto vztahu už šla s tím, že přítel má dítě. Ale my to zjistili nedávno.
Na jednu stranu mám radost, že se přítel zachoval správně a že o chlapce jeví zájem. No na druhou stranu mi to nedá spát. Musím nad tím pořád přemýšlet. Je to pro mě i nějaký impulz od přítele odejít. Nevim, jestli se někdy smířim s tím, že přítel má dítě. Jsem teď v takovém začarovaném kruhu a nevím jak z něj ven. A ani nevím, jak se rozhodnout. Je tu taky někdo, kdo o dítěti partnera zjistil až po delší době vztahu? Jak jste se s tím smířili
No, tohle může vyskočit asi na každého chlapa. Přítel se o chlapce stará, postavil se k tomu jako chlap, tak co. Určitě lepší než ten zoufalec co tuvypisuje sáhodlouhé bláboly, jak chce o panictví přijít ve 28letech u profesionálky.
Dítě je na světě, jinak vztah bez problémů, není spíš problém, že vám se zatím nepovedlo a najednou se objeví jeho syn? Rozhodnout se musíš sama, ale já bych tomu dala šanci.
Hm, to je blbá situace
Taky bych s tím měla problém. Máš to tak, že do chlapa s dítětem bys bývala nešla? Obávám se, že ti nezbyde než se s tím smířit nebo jít od toho…
@Anonymní píše:
Ahoj, mám přítele jsme spolu 3 roky. Od začátku tohoto roku jsme zasnoubení a příští rok v létě jsme se chtěli brát. Asi rok jsme se snažili o miminko. Náš vztah byl a stále je opravdu bez problémů. Zatím sice stále bydlíme v podnájmu, ale chceme kupovat vlastní byt.Jenže asi 5 měsícu zpět ho kontaktovala jedná žena a tvrdila, že je otcem jejího dítěte, které má nyní 5 let. Neozvala se dřív prý proto, že si byla jistá, že otcem byl její aktuální partner, až teď se ale zjistilo, že není. Můj přítel teda souhlasil s testy DNA. Chlapec je opravdu jeho a přítel o něj jeví zájem. Každou druhou sobotu ho bere na nějaký výlet. Časem si ho chce brát na víkendy. Já už taky měla možnost chlapce poznat. Je milý, hodný, upovídaný a je to velmi veselé dítě, ale prostě mi to nedá… Nedokážu se s tím smířit. Něco jiného by to bylo, kdybych do tohoto vztahu už šla s tím, že přítel má dítě. Ale my to zjistili nedávno.
Na jednu stranu mám radost, že se přítel zachoval správně a že o chlapce jeví zájem. No na druhou stranu mi to nedá spát. Musím nad tím pořád přemýšlet. Je to pro mě i nějaký impulz od přítele odejít. Nevim, jestli se někdy smířim s tím, že přítel má dítě. Jsem teď v takovém začarovaném kruhu a nevím jak z něj ven. A ani nevím, jak se rozhodnout. Je tu taky někdo, kdo o dítěti partnera zjistil až po delší době vztahu? Jak jste se s tím smířili
Tvůj přítel je charakter, klobouk dolů. Problém vidím v tom, že vám se nezadařilo a s jinou ano. To dítě počal, když tě ještě neznal. Vážila bych si ho a byla mu spíš oporou. Není to jednoduchá situace ani pro něj.
Tu samou situaci jsem řešila celkem nedávno, dokonce jsem tu o tom zakládala diskuzi. Partner na mě také po 3 letech vybalil, že krom 3 téměř dospělých dětí z předchozího manželství (o kterých jsem věděla) má ještě další 14tiletou dceru. Byl to šok, ale ustáli jsme to v klidu, jednak proto že vztah nám jinak funguje dobře, partner si velmi sypal popel na hlavu a hlavně proto, že se pro nás z praktického hlediska nic nezměnilo (dcera žije s matkou v zahraničí, nestýkají se atd.)
Na tvém místě bych si asi rozmyslela, jestli jsi ochotná hrát si na náhradní maminku, pokud s partnerem zůstaneš. U nás je to jiné, děti jsou už velké, mají vlastní životy a já je vidím tak jednou za rok na kafe. Být malé, tak bych do toho nešla. Ale ta pro a proti si každý musí porovnat sám, myslím že je tu spoustu “macešek”, co ti k tomu určitě poradí lépe než já ![]()
Napíšu ti to narovinu. Pro mě by ztratil přitažlivost. A byla bych ráda, že jsem neotěhotněla. Po svatbě nemáte. Nic tě nedrží. Nevím teda jak jsi na tom s věkem, jestli máš dost času hledat bezdětného otce pro své dítě. ![]()
@Jolka86 píše:
@Magika VonCary proč náhradní maminku, on maminku má.
Ano, to má, já to samozřejmě napsala jako nadsázku, bylo to první co mě napadlo
Myslela jsem to tak, že pokud se zakladatelčin partner bude na péči o chlapce podílet, jakože to vypadá že asi rád, tak svůj velký díl ponese i zakladatelka, když budou trávit čas společně o víkendech, na dovolených…
Tak to je pro mne naprosto nepochopitelné, že tady někdo píše, že ztratil přitazlivost. Naopak mi přijde super, ze zakladatelka vidí, že je zodpovedny a snazi se být dobrým tátou. Ja bych nevycouvala ani náhodou a je velká moznost, že budeš jednou litovat. Jinak partner pokud chce deti a problem je na tvé straně, může vycouvat ze vztahu spíš on a ty pokud nemůžeš mít děti…no, tak mohla jsi mít rodinu aspoň takto. Ale treba se ti to povede s nekym jinym. Ale pokud jste se snažili rok, tak to uz je delsi doba. Kazdopadne drzim palce, at se rozhodnes spravne. A fakt neverim tomu, ze zvazujes ten rozchod kvuli diteti. Musi v tom byt neco jineho jeste…
To neni jen dite na vikend jednou za 14 dni. To je i vyzivne ![]()
Ty jo… svatbu bych zatim odlozila, podle toho, jak se budou dale vyvijet vztahy s ditetem a jeho matkou ![]()
@Magika VonCary píše:
Tu samou situaci jsem řešila celkem nedávno, dokonce jsem tu o tom zakládala diskuzi. Partner na mě také po 3 letech vybalil, že krom 3 téměř dospělých dětí z předchozího manželství (o kterých jsem věděla) má ještě další 14tiletou dceru. Byl to šok, ale ustáli jsme to v klidu, jednak proto že vztah nám jinak funguje dobře, partner si velmi sypal popel na hlavu a hlavně proto, že se pro nás z praktického hlediska nic nezměnilo (dcera žije s matkou v zahraničí, nestýkají se atd.)Na tvém místě bych si asi rozmyslela, jestli jsi ochotná hrát si na náhradní maminku, pokud s partnerem zůstaneš. U nás je to jiné, děti jsou už velké, mají vlastní životy a já je vidím tak jednou za rok na kafe. Být malé, tak bych do toho nešla. Ale ta pro a proti si každý musí porovnat sám, myslím že je tu spoustu “macešek”, co ti k tomu určitě poradí lépe než já
Tak ale fo je něco úplně jiného. Tvůj muž ti lhal v závažných věcech, to by pro mě byla spíš konečná než ditrz, o kterém nevěděl.
@cecetka píše:
To neni jen dite na vikend jednou za 14 dni. To je i vyzivneTy jo… svatbu bych zatim odlozila, podle toho, jak se budou dale vyvijet vztahy s ditetem a jeho matkou
Kde píše, že původní otec zemřel? ![]()
@Magika VonCary To ale vůbec není ta samá situace. Tvůj partner to věděl a celou dobu ti to tajil. Partner tady zakladatelky, zdá se, to vůbec netušil, dozvěděli se to až teď společně a nějak se k tomu musel postavit…
Ahoj, mám přítele jsme spolu 3 roky. Od začátku tohoto roku jsme zasnoubení a příští rok v létě jsme se chtěli brát. Asi rok jsme se snažili o miminko. Náš vztah byl a stále je opravdu bez problémů. Zatím sice stále bydlíme v podnájmu, ale chceme kupovat vlastní byt.
Jenže asi 5 měsícu zpět ho kontaktovala jedná žena a tvrdila, že je otcem jejího dítěte, které má nyní 5 let. Neozvala se dřív prý proto, že si byla jistá, že otcem byl její aktuální partner, až teď se ale zjistilo, že není. Můj přítel teda souhlasil s testy DNA. Chlapec je opravdu jeho a přítel o něj jeví zájem. Každou druhou sobotu ho bere na nějaký výlet. Časem si ho chce brát na víkendy. Já už taky měla možnost chlapce poznat. Je milý, hodný, upovídaný a je to velmi veselé dítě, ale prostě mi to nedá… Nedokážu se s tím smířit. Něco jiného by to bylo, kdybych do tohoto vztahu už šla s tím, že přítel má dítě. Ale my to zjistili nedávno.
Na jednu stranu mám radost, že se přítel zachoval správně a že o chlapce jeví zájem. No na druhou stranu mi to nedá spát. Musím nad tím pořád přemýšlet. Je to pro mě i nějaký impulz od přítele odejít. Nevim, jestli se někdy smířim s tím, že přítel má dítě. Jsem teď v takovém začarovaném kruhu a nevím jak z něj ven. A ani nevím, jak se rozhodnout. Je tu taky někdo, kdo o dítěti partnera zjistil až po delší době vztahu? Jak jste se s tím smířili