Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Napadá vás řešení?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.10 14:08
No teda to je opravdu těžká situace, stejně se nakonec budeš muset rozhodnout sama, každopádně velkou roli hraje to že manžela nemiluješ, to je asi zásadní, nevim jestli by děti měli koukat na to jak je vychovávají společně rodiče, kteří se nemilují, nevim jestli je to úplně dobrý vzor, zvaž to 
Je mi jasný, že po tolika letech udělat takový krok není vůbec jednoduché, ale možná jste an sebe už prostě jenom zvyklý.
Držim palce a přeju hodně síly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 14:28
ahoj,ja jsem se s partnerem rozesla pred rokem - 4leta dcera,nedavno koupeny a opraveny byt. Take jsme se k sobe nehodili,rozdilne nazory, on i dost pil a na dceru si nasel caj jen kdyz se mu to hodilo a nesel nikam s kamarady. Take jsem s nim nemohla spat, nesnesla jsem ani kdyz se me dotknul. Byl i dost agresivni - v opilosti. Pak jsem nasla nekoho, kdo mi dal silu to ukoncit, takovy zivot nema smysl.Driv jsem si rikala; kvuli male tomu dam sanci, pak mi doslo, ze prave kvuli ni musim mit vedle sebe nekoho, kdo to ma v hlave srovnany a rodina je u nej na prvnim miste. Vim,to neni tvuj pripad. Je to tezke rozhodnuti. A ty starosti potom. Vyresit vse kolem deti a majetku. My byt prodali, dceru mam sverenou do me pece. Dnes mohu rit,ze jsem udelala spravne rozhodnuti. Jsem vdana,cekame miminko a muj manzel ma dceru rad, tak jako by byla jeho vlastni.
Dulezite je mit po ruce nekoho,kdo te podrzi a podpori te.
I deti urcite vyciti,ze je u vas neco v neporadku a bude to mit na ne vliv. Rodina je dulezita,ale kdyz to nefunguje,tak… Rozvod bude tezky pro vsechny,to ani jinak nejde,ale cas to vyresi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 14:31
Popis vašeho vztahu mi přijde absolutně beznadějný. Ta nevěra byla obrovská chyba (neříkám to kvůli tomu, že bych chtěla moralizovat), jde spíš o to, že takhle se veškerá vina bude házet na vás, což řešení vašich komunikačních a dalších problémů nepomůže. Podle popisu bych řekla, že to nemá cenu. A kvůli financím nemá cenu vztah udržovat. A děti negativní atmosféru vycítí a neprospívá jim to.
Nicméně, já bych být vámi zašla do partnerské poradny. Myslím tím vás samotnou. Oni mají zkušenosti, ví jak se ptát, na co se ptát a určitě si tam hodně utřídíte myšlenky!(pokud nenarazíte na nějakého blba )
Hodně štěstí, ať se vám to podaří vyřešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 14:36
Ahoj!
Blbá situace. Co zkusit na nějakou dobu odloučení a pak se rozhodnout rozvod nebo vrácení se??
Nemáš možnost se na chvíli s dětmi sbalit a zmizet k rodičům, na dovolenou…Třeba se vzduch vyčistí, manžel vychladne…
Já sama pocházím z manželství kde spolu žili ,,jen" z povinnosti- strašné, dodnes si pamatuju ten chlad z obou rodičů. Dlouho jsem se bála, jestli to není nakažlivé, nebo dědičné. 
A taky mám dodnes potíže jak má správná rodina fungovat- problémy s komunikací, rozhodováním, tzv.mužské a ženské role a jak se vlastně mají k sobě manželé chovat před dětmi? Nic takového jsem nikdy nezažila, přestože jsem z ,,rodiny".
Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 14:58
Bohužel ani jedno řešení nebude ideální.Zůstat s manželem-nesjpíš jen kvůli dětem-tak stejně vztah jednou skončí,nevydržíte žít dlouho tímto způsobem.
Odejít od manžela-bude to těžké,než si to všechno „sedne“ a naučíte se žít každý sám a než se děti zotaví z té změny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 15:02
Přečetla jsem si pouze tvůj příspěvek. Opravdu je rozhodnutí jen a jen na tobě. Zásadní je že ho nemiluješ, i když lze se zamilovat znova. Zkusila bych na čas, týden dva, odejít, třeba k rodičům, známé a malým (malou) vyčistit si hlavu a nemít ho na blízku.
Budu bržet palce ať už tvé rozhodnutí bude odejít, nebo zůstat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
merett
6.10.10 15:03
taky bych nařed vyzkoušela manželskou poradnu a na nějaký čas odloučení bez rozvodu, vyzkoušíte si to, oba poznáte jestli s tím druhým chcete být a nebo to nemá dál smysl,pokud se nějaký čas neuvidíte tak už pak nebude tak těžký krok k rozchodu nebo napopak zjistite ze se navzajem potřebujete a vratite se k sobě…
- Citovat
- Upravit
6.10.10 15:24
Nedávno jsem přemýšlela u nějakého sladkého filmu o slovu „milovat“. Ve smyslu milovat manžela. Manželská láska. A došla jsem k závěru, že to rozhodnš není to, co mi v tý bedně ukazovali. Tomu prostě nevěřím. že žena může říct muži cokoli, že on ji vyslechne, ona je naopak tolerantní k němu. Zlobte se zlobte, tomu já nevěřím. Když vidím, že „všude je něco“, tak prostě na takovouto jednotu a identitu dvou lidí nevěřím.
Ale věřím na něco jiného. Na přátelství. Hluboké přáteství muže a ženy. Které pochopitelně provází krize spojené s tím, že dva absolutně různí lidé se různě vyvíjí a mění názory. Ale dokážou si k sobě najít cestu a zejména hledat to hezké u toho druhého a stále ho tak nějak obdivovat, respektovat a prostě mít rád. Víc než kohokoli jiného. Už dávno mně nešimrá v podbřišku, když můj muž přijde domů, spíš si občas říkám, bože, nebylo by lepší, abys dneska zůstal v tý práci dýl a tady byl větší klid? Jenže - nikdo, nikdo mě nezná líp, nikdo mi nedokáže tak pomoci, v nikom jiném nemám takovou oporu. Nikdo mi neodpustí to, co můj muž. Miluji ho? Jo. V tomto smyslu jo.
Přesto si netroufám říct, že Ty už svého muže nemiluješ. To nevím. Řešíš těžkou životní situaci, kdy na jednu stranu stavíš rodinu, na druhou sebe a vztah k muži. A rotože už na začátku píšeš, že ten už je dávno v kytkách, nenacházíš ani ň hezkého … nevím so poradit. ještě to zkusit? Ano, nakonec se budeš muset rozhodnout sama. I já sama si ráda počtu to, co ti tu ostatní napíšou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 16:40
Emilie píše:Ale věřím na něco jiného. Na přátelství. Hluboké přáteství muže a ženy. Které pochopitelně provází krize spojené s tím, že dva absolutně různí lidé se různě vyvíjí a mění názory. Ale dokážou si k sobě najít cestu a zejména hledat to hezké u toho druhého a stále ho tak nějak obdivovat, respektovat a prostě mít rád. Víc než kohokoli jiného. Už dávno mně nešimrá v podbřišku, když můj muž přijde domů, spíš si občas říkám, bože, nebylo by lepší, abys dneska zůstal v tý práci dýl a tady byl větší klid? Jenže - nikdo, nikdo mě nezná líp, nikdo mi nedokáže tak pomoci, v nikom jiném nemám takovou oporu. Nikdo mi neodpustí to, co můj muž. Miluji ho? Jo. V tomto smyslu jo.
Moc hezky napsane Emilie.Takovy vztah je ten pravy. Ja to mam s city ke svemu muzi stejne,jen jeste pretrvava to pocatecni „oblouzneni“. Jsme spolu teprve rok a pul.Ta blazniva zamilovanost casem vyprcha. Kdyz vydrzi respek,ucta k tomu druhemu, ochota pomahat a vyhovet,budu spokojena a stastna,tak jako ted.
Ale to sem nepatri,na to se zakladatelka neptala. Musela jsem vsak zareagovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 16:45
Nejpodstatnější část tvého příspěvku je, že je ti až i fyzicky odporný a dále, že on se přes nevěru nikdy nepřenese.
Tyto dvě věci jdou velice špatně zvrátit - zda -li vůbec..
Můžete se snažit oba dva jak chcete, ale toto je zásadní.
Sama píšeš, že problémy přicházely postupně a je to jev dlouhodobý, takže se to hned tak nevyřeší. Plíživě se vám celé manželství rozpadlo.
Neříkám tak ani tak..Jistě víš nejlíp co uneseš a co už ne.
Vidím to trochu tak, že nebýt výčitek svědomí ( děti) a ekonomické stránky, jistě bys už s tím člověkem nebyla, takže z hlediska pocitů a je jasné, že vztah skončil.
Jak to uděláte v reálném světě je jen na vás.
(jak by to asi řešil W.A. - držím palce..)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.10 17:12
Ono ani poradit nejde, protože jen ty víš, jak to cítíš. Já bych to možná řešila tak, že načas bychom si to každý zkusil sám. Možná vám to tak bude vyhovovat, nebo naopak zjistíš, že až tak odporný manžel není a on si to možná srovná v hlavě a odpustí a navzájem se vám zasteskne. Děti na tohle mají šestý smysl a hrát před nimi, že se nic neděje je zbytečné. Ale jak píšu, je to jen o možná…Držím pěsti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jsem momentálně v situaci, která se mi jeví bezvýchodná, tak si říkám, že zkusím nechat nahlédnout cizí, nezainteresované oči..pokud si uděláte čas a elaborát nejen přečtete, ale i okomentujete, budu moc ráda.
Vím samozřejmě, že se nakonec musím rozhodnout sama.
Jsem s manželem třináct let, máme dvě děti (batole a školák). Už několik měsíců řešíme vleklou partnerskou krizi (klasické problémy- nehodíme se k sobě z hlediska povah, každý jsme se navíc během těch společných let posunuli jiným směrem, takže rozdíly se prohloubily, na základě neustálých sporů, často malicherných, někdy podstatných došlo k odcizení, z mojí strany i fyzické, nemůžu s manželem spát, i kdybych se na hlavu postavila).
Všechno vyvrcholilo mojí nevěrou, která se provalila..manžel je samozřejmě nepříčetný, nicméně se zdá, že by byl ochotný dát tomu šanci. Ve mě se to strašně pere, protože k manželovi nemůžu najít cestu, ale na druhou stranu si to bez něj po těch letech taky představit neumím a on je opravdu dobrý táta, takže děti o něho nechci připravit.
Jaké mám teď vlastně možnosti?
Můžu se rozvést, přičemž je tu riziko, že to manžel neunese (má mě nejspíš opravdu pořád rád a hlavně děti, chápu naprosto, že ho představa oddělených domácností kvůli nim děsí, tráví s nimi hodně času), budou s tím spojené velké ztráty organizační a ekonomické (máme společný byt a hypotéku, takže někdo by musel do podnájmu a peníze by neměl ani jeden z nás), spousta smutku ze všech stran.
Můžeme spolu zkusit zůstat, manžel mi nicméně nebude věřit a bude mě za nevěru trestat (znám ho a i když není zlý, prostě takový je a neodpustí) a já manžela nemiluju, nemůžu s ním spát, nemáme už téměř nic kromě dětí společného. Na druhou stranu bych cítila úlevu, že nemusím nic řešit (měla jsem těch stresů v poslední době víc a jsem vyčerpaná, chybí mi elán).
Co si o situaci myslíte vy?