Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročné dítko a plánování dalšího?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.8.13 15:08
Ja som si po prvej tiež hovorila že horšie to už snád byť nemôže… a môže 
Takže by som sa na to nespoliehala. Ale vraj bývajú aj „dobré“ deti. Vraj . Som počula. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 15:10
První dcera se narodila, když mi bylo 33, druhá měsíc před 35 narozeninami. Ty první 2 šílené roky moje tělo minimálně další dva roky „rozdýchávalo“, ale teď jsem zase zcela fit, při síle a veselé mysli a kdyby se zadařilo potřetí tak jen dobře. Tvůj věk mi nepřijde nijak pozdní pro mateřství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
22.8.13 15:21
@BaraF Super, potvrzuješ mojí naivní teorii, že bude líp, až to budu mít za sebou 
. Myšleno těhotenství, mimino a mateřskou, včetně fyzickýho „rozdýchání“ po těhotenství a porodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 21:44
My jsme druhe pocali v dobe, kdy byl prvni fakticky dost na pest. A hele, ono se to dost zlepsilo, hlavne jak jsou spolu, tak ten druhy je o poznani mene narocny, protoze se zabavi. Nemyslim, ze je topovahou, kdyz jsme starsiho dali k babicce, tak byl ten mladsi taky dostatecne otravny. Navic ani nevis, jak se ti nervy zoceli. Jogurt vykydnuty na gauci uz te toli z miry nevyvede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
22.8.13 22:30
Jogurt je to nejmenší , tohle mi zas až tak nevadí, beru to jako vývojovou etapu. 
Šmarjá, tak to je něco. To už bych byla asi v přechodu, a vnoučata si pořizovat nechci 
Příspěvek upraven 23.08.13 v 14:15
- Citovat
- Upravit
23.8.13 08:40
@Pudloslava Moje máti (3 děti) taky tvrdí, že ti mladší se zabaví koukáním na starší a je pokoj. Chci tomu věřit .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.13 10:28
@Pipi 00 tuto teorii mohu potvrdit. Hlavně druhý dítko, tak není fixováno na matku neb se kolem něj už motá i sourozenec. 
První to má blbý, většinu času jen s matkou.
Pak matka zmizí na záchod a je řev. A jemu se nestýská po matce, ale po zažité situaci a stereotypu. Takhle matku nahradí druhá známá tvář, která tráví s dítětem hodně času - sourozenec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
23.8.13 14:16
Krásně popsáno, tak budu doufat, že se eventuálně budou „obohacovat“ navzájem a já nepadnu hrůzou do dvou měsíců…
Díky 
- Citovat
- Upravit
20.9.13 15:53
Ahoj Silvuš,
můžu říct, že když jsem zjistila v Johanky roce, že jsem již ve druhém měsíci, polila mě hrůza, ale oba dva s partnerem jsme měli rozhodnuto hned.
Obavy byli šílený, hodně jsme si psávali, tak víš co má Johanka za sebou a co jsme si v rekonvalescenci s Johankou prožili, úplně mě to psychicky skoro položilo…
Měla jsem neskutečný strach, jak zvládnu JOhanku a těhotenství, jak zvládnu porod, případné hlídání, jak zvládnu dvě děti, co když zase onemocní, jak bych to zvládala, co když nebude zase chtít jíst…atd…atd… měsíce ubíhali, strach přecházel, nebyl na něj čas…
a teď? jsem v zápřahu neskutečném, mám toho častokrát nad hlavu, ale je to krásný..Malej je hodnej, chutná mu, je neskutečně živej o proti Johance v jejím věku a vlastně bych řekla, že si te užívám takové to normální kolem miminka, s Johankou to vše bylo jinak, díky onemocnění, nemocnici, jídlu, opatrnému přidávání potravin, odmítání, pití a prostě všeho, bylo to strašně ubíjející a náročný, teď si užívám, že malej řve hlady, že vypije lahev mlíka, že mu chutná, užívám si to víc…to mi chybělo, mám pocit, že jsem potřebovala moc tohle zažít… Johanka je uplně úžasná, všechno smí, moc jí chutná a pěkně pije, vše se srovnalo a už je to jen dávnou vzpomínkou, která se však hodně vryla, je neskutečně šikovná a nikdo by kdy neřekl, že byl nějaký takový problém… Je fakt, že je toho hodně, někdy nemají děti zrovna svůj den…ale i přesto jsem méně unavenější, než dřív s Johankou…
Zrovna jsme si doma říkali, že si Johanka i my to miminko zasloužíme, někdy JOhanku přepadne chvilková žárlivost vůči bráchovi, ale to jen občas a dá se to (zatím 
) dobře zvládnout…
Každopádně, abych to shrnula, měla jsem hroznej strach, ale nakonec je to vše mnohem lepší, než kdy bývalo, ale někdy je to peklo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
20.9.13 22:19
Jůůů, ahoj, mamko . Jsem moc ráda, že jsi se ozvala… Naprosto tě chápu a ty mě , máme to stejně. Ta představa, že to žůžo, co jsme měli s dcerkou, budu prožívat podruhé, tak bych se asi zhroutila. Jak píšeš, alergie, zvracení, ekzémy, nesnášenlivost potravin. Jen z toho mě mrazí…
Jsem moc ráda, že prďousci jsou v pořádku a prospíváte .
Mějte se moc krásně!
- Citovat
- Upravit
Taona
Silky123
23.9.13 16:55
V zásadě jsme v podobném stádiu , i když zas trošičku jinak. Já třeba oporu v partnerovi ne a né najít , no já vůbec vztahy s lidma moc nezvládám. Říkám si, kdybych si dokázala vyčistit hlavu a žít „tady a teď“ a neposuzovat, co by kdyby, tak to snad půjde. Ale souhlasím s tím, že je třeba ve svém životě čistit, čistit - možná že ta karma je to správné slovo a možná jak se člověk změní sám, půjde vše samo… možná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
