. Díky 
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročné dítko a plánování dalšího?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Silky123
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.8.13 13:53
Víš, já jsem do druhého dítěte šla s tím, že horší než to první být nemůže (řvaní, neustálé kojení, nespaní, totální závislost na mamince). Že to prostě nejde. Malá byla do roka zlatíčko, za odměnu, ale po roce začalo to pravý peklo 
První byl/je slabej odvar toho, co předvádí druhá 
Každopádně děti se ve svých projevech pečlivě střídají, opravdu se nestalo, že by hysterčili oba dva, takže vlastně pohoda Ale teda neměli jsme žádné dramatické zdravotní (ťuk, ťuk) problémy.
Příspěvek upraven 22.08.13 v 13:54
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 13:54
Tak moje starší dcera byla taky náročná. Pediatrička mě vždy přála pevné nervy. Už jsem myslela, že se v životě nevyspím a hrozila se druhého dítěte jak to budu zvládat. Druhé dítě naprosto senzační, spavé, klidné 
.A tím jak trošku odrostlo z toho miminkovského věku starší začalo mít parťáka na hraní a já měla na sebe víc času než s jedním. V září už jde i ta mladší do školky. S mladší jsem cvičila Vojtovku jinak tedy taky bez nějakých výrazných zdravotních problémů. A starší je dominantní pořád, ale už chápe, že není sama a tak se musí i o maminku podělit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 13:58
Tak nas priklad te snad potesi - starsi (3 roky) je divoch, nespavec uknouranej a uvztekanej, jeste donedavna taky velkej mamanek, uzili jsme si a nebyt my touhy po druhym, tak manzel po tyhle zkusenosti do druhyho nejde; mladsi (pul roku) je zlaticko - usina sam, od 3 mesicu spi celou noc, porad dobre naladenej, nic neni problem. kdyby si fyzicky nebyli tak podobny, tak snad neuverim, ze jsou brachove 
podruhy to muze byt uplne jiny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 13:58
Ahoj Silky, nekolikrat jsem Tvoje denicky cetla a predcitala i kamaradce, ktera ma narocnejsi ditko, aby se ujistila, ze takovych je vic, ze neni sama. Ziram, ze premyslis nad dalsim. Ja z prvniho pul roku byla taky slusne „na prach“ a i tak bych chtela jit do dalsiho (ja to mam za 5 minut 12. Je mi 37). Drzim palce a treba se tady pristi rok doctu, ze vam to vyslo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 14:02
Já nemám tak náročný první, ale uřvaná byla strašně, chvíli jsem z toho taky byla na kaši. Taky se děsím toho, že to přijde ještě jednou. Jsem taky „stará“, odkládat jsem nemohla. Upřímně, moje hlavní motivace v rozhodnutí mít druhý, byla mít „to“ co nejdřív za sebou. A taky kdybych šla do práce, tak už by se mi fakt nechtělo zpět dřepět domů, rozhodně ne ve věku, kdy je ještě možný a rozumný mít děti 
.
Máš někoho na pomoc? Já mám aspoň tchýni v důchodu, můžu ji povolat a přijede pomoct. Sice by mě štvala , ale je to dobrej pocit, že když budu třeba ležet (u první jsem byla 14 dní v nemocnici a může se stát znova), tak mám někoho, kdo pomůže (a manžel může dál vydělávat na hypotéku).
Vím, že to asi nepomůže, ale když to vezmeš racionálně, tak pravděpodobnost, že by i druhý mělo zdravotní problémy, je fakt malá, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 14:05
@Silky123
První ďáblík, druhé dítko zlatíčko, spící, neřvací, prostě za odměnu. To Ti nikdo neřekne předem. Obě děti jsou moje všechno. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
22.8.13 14:17
No, mně taky bude 37.
Do druhého bych šla nejraději tak za tři čtyři roky, ale to by ten rozdíl byl obrovský. Ke všemu ani to první těhu nebylo to pravé ořechové…
Jdeme do toho hodně rozumově. Manžel je jedináček, s ostatními příbuznými se vidíme tak max 1× do roka. Můj sourozenec má jedno dítko (autistu), takže tam je výchova o něčem úplně jiném.
Pokud by se nám něco stalo, tak věkově poblíž nemá nikoho, což je dost stresující.
Proto se děsím. Manžel by byl pro druhé, ale nijak na to netlačí, vždycky říkal, že i bez dítěte by nám bylo fajn. Díte nebylo prioritou, jestli tak nějak pochopíte, co tím myslím.
Manžel se děsí kvůli mně, protože to bylo opravdu příšerné. Jak je manžel pohodář, tak chtěl malou po 6ti měsících neustálého řvaní, řvaní, řvaní, blití, vyrážek, nespavosti (insomniačka… asi) - nechat vyřvat, ať se třeba zvencne.
Mám hlídací maminku, jenže ta se stará o parkinsonika (mého taťku) a hodně pomáhá s postiženým synovečkem. Tchýně je velmi zvláštní, takový nemateřský typ. Hlídala by, to ano, chodí do práce a je prostě „divná“…
- Citovat
- Upravit
22.8.13 14:24
@Silky123 A tak taky se nenech do ničeho tlačit, i jedináčci jsou normální šťastný lidi, znám jich spoustu 
. Ostatně píšeš, že tvůj manžel je jedináček, tak to znáš.
Mně bude 36 a chci ještě dodat, že jistota pomoci (a to že starší s babičkou v pohodě vydrží), mi taky hodně pomohla v rozhodování. Rozhodla jsem se ale až když starší začla být totálně bezproblémová (po roce), do té doby jsem tvrdila, že druhé nechci. Kdyby byla i jako batole náročná, tak myslím, že bych zůstala u jednoho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.13 14:41
Nechala bych to na náhodě, bez antikocepce, bez „snažení“, prostě jak to přijde.
Po očistci se starší dcerou (zdravá, uřvaná, vytrvalá) jsme druhé dítě počali při oslavě toho, že už „neřve pořád“ tj. při jejích 1. narozenínách. Absurdní (starší po IUI), tragikomické, nehodící se (našla jsem konečně slušnou práci v dosahu domova). Ale měnit na tom jsme nechtěli nic. Narodila se druhá náročná (zdravá, uřvaná, vytrvalá) dračice. Ale my už byli zocelení rodiče, nezoufali jsme a do půl roku jsme byli z nejhoršího venku.
Dnes jsou holky skvělé sestřičky, vzorné školačky a oblíbenkyně všech dětských kolektivů a pedagogů.
Rané rodičovství bylo pro nás opravdu „nic moc“, zato teď už jsme ve fázi „stálého zlepšování“, puberta ještě daleko, holky jsou super dvojka, opravdu nás to teď konečně baví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
22.8.13 14:47
Bože, tedy Báro, díky! Já se někdy cítím i dost blbě, že mě to někdy dost neba.
Myslím, že snad to nejhorší je za námi, snad už nikdy nebude řvát denně 20 hodin, osm měsíců v kuse…
- Citovat
- Upravit
Silky123
22.8.13 15:08
Ja som si po prvej tiež hovorila že horšie to už snád byť nemôže… a môže 
Takže by som sa na to nespoliehala. Ale vraj bývajú aj „dobré“ deti. Vraj . Som počula. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj ženy,
jdu se pozeptat, jak to bylo u vás doma, pokud někdo tu zkušenost máte.
Bavili jsme se s manželem o případném druhátku, jelikož by naše dcerka zůstala v širším příbuzenstvu sama, a jednak bychom druhátko chtěli, jenže…
Od narození dcerky jsme si hodně užili (viz některé mé deníčky a diskuze), dodnes (25 měsíců) je neuvěřitelné vázaná na mě, nevydrží být chvilinku sama, pořád mě hledá. Nebudu rozepisovat, jaké zdr. problémy měla a trošku ještě má, ale spíš mi jde o to, že jsem fakt vystresovaná, co když se to bude opakovat.
Rizikové těhu a nemožnost pohybu, blbý porod, neuro problémy, nemoci, alergie, nespavost, hypertonie…
Podruhé bych to nedala, opravdu jsem byla psychicky na dně u prvního, ale 2× by bylo příšerné.
Nemůžeme se moc rozcapovat ohledně posečkání, protože dle limitů jsem stará matka a manžel mi říkal, že tak max. do dvou let, že pak už se na to cítit nebude.
Jak jste to měly vy? Když k náročnému dítku máte dalšího mrňouska, jak to bylo a je.
Děkuji.