Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nastavování hranic
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.1.19 21:30
@Barinec píše:
sdílím tvůj příspěvek, úplně z duše mi mluvíš. Máme to zcela stejně, jen o něco málo starší. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.19 21:41
Tak dcera má taky čtyři roky, taky je „svá“, hodně akční, svehlava. Samozřejmě jsem chtěla vychovávat domluvou, ale někdy to prostě nejde. Pokud jde o úklid, tak začnu výzvou, pak tak dvakrát zopakuji a pak ji dovedu za ruku k té věci a stojí nad ní, dokud ji např. nezvedne, pak ji odvedu za ruku na místo, kde věc patří a ona uklidí. Je to jak u blbecku, ale prijde mi zbytečné toto trestat. Případně u nás pomáhá říct, že když to neuklizi, tak to asi nechce, tak že to vezmu, nafotím a prodám. To uklízí hned. Ale chápu, že je to vydírání a líbit se ti to nemusí… Ale dělala jednu věc, co mě vytacela a nezabirala domluva ani plácnutí na zadek. Tak jsem si s ní sedla, sepsali jsme možné tresty a ona si vybrala kleceni v koutě. Dvakrát klecela cca 20 minut a už si dává na své chování pozor. Protože kleceni=bolí kolena, ale hlavně je to hrozná nuda a to jí asi vadilo nejvíc.
Jinak určitě doporučuji se jí věnovat individuálně, hrát si jen s ní, popř. mít s ní nějakou aktivitu bez starší. A muzute zkusit i sbírání puntíku jako motivaci, např. za 5 pochval bude odměna, za 5 černých puntíku bude trest. A každý týden brát jako nový a samozřejmě motivovat, ať se snaží sbírat ty pochvaly, že pak bude např. výlet, sladkost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.19 22:02
Vsem moc dekuji za reakce, postrehy a rady!! vlastne me tak nejak potesilo, ze v tom nejsme sami…
ja nemam vubec pochyb, ze z tyhle certice vyroste neskutecne uspesnej clovek, kterej dosahne cehokoliv, co si vytyci jako svuj cil. jenze bych se toho taky rada dozila 
puberty se desim uz ted, protoze bych ji nerada vyhazovala z domu az se rozhodne si oexperimentovat “rozsirene vedomi” a ja na ni budu jecet stejne bezradne jako ted kdyz si ma vycistit zuby. tak snad se bude ubirat jinym smerem
nejnarocnejsi mi pripadaji ty situace, kdy ublizuje sobe nebo jinym. viz skoky pod tramvaj, jen proto, aby “nebylo po mem”. posledne mi ji chytali nejaci skolaci - tak maximalne ctvrta trida. ja bych proste potrebovala, aby byla “ovladatelna” alespon v situacich, kdy mam treba plne ruce, nebo je to proste z jineho duvodu dulezite. a to proste nemam. takze musim mit porad alespon jednu ruku volnou, abych ji mohla chytat, vlacet, posouvat… a to me neba
priklad s knizkou asi nebyl stastne zvoleny, ale uz treba jen vecerni rutinu vecere - umyt - spat nedam pod dve hodiny. mame oba narocnou praci, taky bychom radi nekdy relaxovali a ne po celem dni profesionalni “tize” jeste na nekoho dve hodiny jeceli, at laskave kooperuje v koupelne.
pripada mi, ze nejpododobnejsi zkusenost tomu, jak to vypada u nas pise anonymni z 19:41 - a souhlasim se vsemi postrehy (vytizeni, strava, blikatka). sladke u nas mame na absolutnim minimu ze zdravotnich duvodu ( a tim “sladkym” myslim ochuceny jogurt, ne tabulku cokolady), kdyz presto obcas - extremne vyjimecne - povolime, hned je to znat, a to i u starsi. v zasade si myslim, ze vyloucit striktne cukr ze stravy, odpadla by nejmene polovin adhd diagnoz. tv / tablet take souhlasim, tam nemame tak striktni pravidla a take je hned poznat, kdyz to ujede. funguje jak husky - musi mit praci a vytizeni, jinak vyje. cili kdyz se ji cely den co je vzhuru venuju, je uplne zlata. jenze proste nelze cely den kazdy den podrizovat vyhradne jejim potrebam…
to nudeni se je problem - je to asi jeji nejcastejsi stiznost: “kdyz ja se nuuudiiiim”. jenze utahat ji fyzicky je dost narocny az nemozny - “mamiii kdyz mne ty nozicky boooliiii” sotva vylezem z baraku. kolikrat neni mozny s ni absolvovat ani nezbytnou pochuzku typu nakup, protoze ji tam proste nedokazu dovlect - ted se mi toto stalo 2× za sebou. takze jak pisu vyse - bud se ji musim venovat 100% casu nebo je problem
naomi aldort neznam, mrknu
Z.
- Citovat
- Upravit
26.1.19 22:14
@Alušáček Mám taky 4 leťáka. Tresty na delší dobu u něj fungují. Musí se najít, na čem mu záleží. Když ve středu pohrozím, že o víkendu u babičky nebude mít oblíbenou pohádku, tak začne poslouchat.
Co hodně funguje upozornit včas, že se někam půjde. Prakticky věty začínám až bude velká ručička…
Uklízím s ním. Nechám ho rozhodovat, když to jde. 10 metrů od přechodu upozorňuji, že se musíme rozhlédnout, musíme jít za ruku.
Vše vysvětluji, ne když má hysterák - to počkám až ho to přejde. Ale pravda, že má hysteráky většinou jen, když má hlad. Teď už si začíná říkat, že má hlad, tak se těším, že to přejde úplně.
Sladké odměny jsem dávat nechtěla - sladké nevedeme, ale nakonec jsme skončili na bonbonu za cvičení z logopedie. Jinak jsem ho nedonutila. Teď už to dělá automaticky a na bonbon si někdy ani nevzpomene.
Když něco slíbím, dodržím. Nenutím ho chovat se podle mých představ, spíš se chovám tak jak bych chtěla aby se choval on (nenadávám, zdravím atd.) Nenapomínám, že to on nedělá, jen zřídka upozorním. Např se zdravením to fungovalo.
Jsou to jen tipy, co u nás funguje, na jiné dítě to fungovat nemusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.19 22:16
To eliminování problémových situací je u nás taky celkem úspěšné. Já se třeba už ani nesnažím ho nutit, aby se sám převlékal. Prostě ho převléknu. Nemám sílu se s ním dohadovat. Na večery nam pomáhá stereotyp. Nesnažím se nic měnit. Večeře, koupel, postel, pohádka. Někde jsem viděla piktogramy, to by mohlo pomoct, že by viděla, co má za sebou a co před sebou.
Taky se nám snaží o fyzickou likvidaci. S oblibou skáče pod auta. On z nich má respekt, ale nepřemýšlí a klidně se mi najednou vytrhne a zdrhne do silnice. Starší od 4 let musel kolikrát jít sám jen vedle mě a nebyl problém. Mladšího důsledně držíme za ruku nebo za oblečení.
- Citovat
- Upravit
26.1.19 22:19
@Anonymní píše:
Holky snad mi odpustite anonym, je to pro mne citlive tema a jdu si opravdu pro radu…Mame dve deti - 7 a 4. Starsi se narodila naprosto “nedetska” - od mimina se s ni dalo domluvit, proste se reklo, ze neco nejak je a bylo. Brnkacka. Samozrejme jsem tehdy byla naramne chytra a aktivne vsem radila stran vychovy…
Jenze ted potrebuju radu sama: Ta mensi je proste satanas. Nerespektuje nic a nikoho, absolutne nerespektuje zadna pravidla. Rodina stejna, vychova stejna, geny stejny… A my jsme s manzelem uz oba zrali na bohnice.
V zasade existuji dve varianty: 1) dela se to, co ona chce (resp nahodou ona chce delat co je treba) nebo 2) rev, scena a dal co? z nasi strany? rev nefunguje, vlidne pobizeni nefunguje, na zadek nefunguje, proseni nefunguje, nic nefunguje
Bit ji nechci, kricet na ni nechci. Obcas k tomu dojde kdyz jednomu z nas rodicu uz fakt rupnou nervy - situace typu vyrazne ublizi sourozenci, ohrozi sebe na zivote (skok pod tramvaj), zasadni bezduvodna scena na verejnosti.
Dusledni bych rekla celkem jsme, kdyz reknu ze nekoupim panenku tak nekoupim, pripadne splnim jakykoli trest ktery stanovim za nesplneni povinnosti (1. odnes si obleceni do kose. 2. prosim, odnes si obleceni do kose, 3. posledni varovani: odnes si obleceni do kose ted hned nebo udelam xxx. 4. nasleduje xxx trest). jenze uz jsem z toho unavena a pristihuju se cim dal casteji, ze uz vlastne ani ten trest stanovit nechci, protoze ho pak musim dodrzet a z toho mam nakonec vetsi ujimani ja nez ona.
Priklad: potrebuju pracovat, takze by se mi celkem hodilo, kdyby mi u toho nervala a nejak se zabavila. kdyz vsechno selze, dala bych pohadky. jenze kdyz jsou pohadky zrovna zakazane, ona rve a ja mam mnohem vetsi stres, delam chyby atd.
Asi nehledam nikoho jako jsem byvala ja (kdo mi moudre poradi ze se s ni mam domluvit - je schopna sedet u motivacni zmrzliny s podminkou “jeste uklid tuhle jednu knizku do knihovny” a ona ji z principu neodnese a ja po hodine rozteklou zmrzlinu vyhodim), ale treba nekoho, kdo mel silne tvrdohlave dite, napada me i treba adopcatko, zkusene maminky vicecetnych rodin nebo proste jakekoli narocnejsi dite, kdy jste prosli bolestnym procesem nastavovani hranic a povedlo se. konkretni tipy pro me maji hodnotu zlata!
moc predem dekuji vsem, kdo se se mnou takhle v sobotu vecer budou ochotni zamyslet
Jaké je znamení?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.1.19 00:15
@Anonymní píše:
@Oplatečka někdy to je na budku.
Nejhorší je to, co popisuje výše zmíněná Naomi. Jak ho obejmu, tak mě kousne, stipne… Nejjednodušší je totální ignorace. On se hodně rychle dostane do afektu, kdy nevnímá.
Ty si to pleteš s pevným objetím podle Prekopové, ne?
Já mám na mysli to, že mu obejmutí nabídnu a jsem poblíž.
Když měl amok (že jsem mu něco nenalila způsobem, jakým chtěl on), tak jsem si sedla vedle něj v kuchyni na zem a nabídla mu, že ho potulím. Nic. Když amok trochu polevil, nabídla jsem to znovu a natáhla ruce. Po chvíli přišel sám, stulil se mi do náruče, pořád brečel, ale ustávalo to a pak (asi po hodině!!) dobrý. Jenom jsem seděla, hladila ho a čekala. A postupně se celá ta scéna zkracovala, až teď jsme bez scén. Resp. jsou snesitelné a krátké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.1.19 00:28
@Lucie_Sx nepletu, jak je v amoku, musím z jeho dohledu, protože má sklony k agresivitě… Jak se uklidní, nabidnu tulení, ale to už si chodí i sám protože ví, že tam jsem pro něj.
- Citovat
- Upravit
27.1.19 09:19
https://www.promaminky.cz/…-strelec-616
Tak si o tom něco přečti, jak se k takovým dětem chovat.
Mám dceru v ohnivém znamení a opravdu v dětství byla náročná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.19 10:17
@pannda tak já mám taky střelce, taky je akční a svehlava a výchova je náročná, ale to, co popisuje zakladatelka a anonymní růže je Teda další level a zvažoval bych spíš psychologa skrz doporučení, jak vést výchovu než čtení horoskopu. Jinak ale ten horoskop na dceru sedí, teď ve 4 letech velmi zkouší, kdo bude doma velet a prostě jí krotime jak to jen jde, co nejvíc domluvou, ale sem tam i nátlakem, „silou“ (tím nemyslím bití, dostává max výchovne plácnutí na zadek).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
27.1.19 10:37
@řeřicha jo, psychologa uz zacinam resit, jenze mam obavu, ze to dopadne ve stylu “musite dceru prijmout takovou, jaka je”.
Jasně, přijmout ji musite, ale pravidla by respektovat měla. Npr. bych zkusila namalovat režim dne, namalovat její „úkoly“, vysvětlit následky. Např. nechce si čistit zuby, tak ukázat fotky zkazenych zubu. Když pak nebude chtít spolupracovat, tak jen pokrcte rameny, se slovy: jsou to tvoje zuby, ty je budeš mít zkažené. Třeba ji ta vlastní zodpovědnost dojde. Na moji strelkyni to zabírá, zuby chce pěkné, vůbec o tom nemusíme diskutovat. Prostě netlačit, nechat rozhodnutí trochu i na ni. Nechce uklízet hračky, prodáte je. Nechce se cesat, ostříhat vlasy. Nechce se oblikat, jde v pyžamu. Nechce se vyslikat, jde do sprchy v oblečení… Nechystá se na výlet, bude doma s jedním z rodičů, ostatní jedou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.19 10:39
@Anonymní píše:
@pannda překvapivě mě dítě není střelec.
@řeřicha podle psycholožky vychováváme správně. Syn má náročnou povahu a jeste si s ním dost užijeme…
Jasny, já psala jen o tom, že u vás je to uz vyšší level, tam je fajn, že jste to konzultovali s odborníkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
