Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neabmiciózní dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.11.19 11:03
Ta poslední 3 slova to myslím shrnula celé… TEBE to trápí.
Já bych jí nechala být, nech jí být dítětem, tak, jak je spokojená, určitě se v ní její zájmy probudí sami, možná o to víc, když jí dáš prostor a nebudeš jí do ničeho (i když dle tvých slov nenápadně nutit).
Bát se, v dceřiných 6 letech, že bude dělat horší práce mi přijde trošku úsměvné… A navíc… I kdyby tu „horší“ práci dělala, ale byla spokojená, tak co? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.19 11:13
@luci.no píše:
A co kdyz je nekdo lepsi a na turnaji nepostoupi? To si zadnou odmenu nezaslouzi ani za snahu?
Ta pochvala po kritice je super, jen bych to delala obracene. Nejdriv pochvalu a pak to negativni. „Moc hezky jsi to napsala. Vsimla jsem si jen jednoho maleho nedostatku. Prijdes na to, co myslim?“
Jasně, když vidím, že snaží tak dostane odměnu i když nepostoupí, ale musím tam tu snahu vidět
Chybí mi tam někde čárka ve větě 😁
- Citovat
- Upravit
19.11.19 11:19
No evidetně má zatím docela slušné obrany před neurotickou matkou, které její rodiče dohnali do toho, že je frustrovaná z toho že má zdravé, normální dítě.
Uč se to od ní, neneurotizuj ji tím, že není dost dobrá, protože není lepší než tvoje představy o tom, co by měla splńovat.
Čím větší tlak na ni budeš vytvářet, tím pravděpodobněji bude selhávatkvůli následná úzkosti, že v tvých očích není dost dobrá.
Dopřej ji dětství, které ty si nejspíš neměla a nauč se mít ráda sebe sama - jen tak budeš moci vychovat přirozeně sebevědomou holičičku, která naplní svůj potenciál, protože nebude bičovaná úzkostí a pocitem viny, že není dost dobrál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.19 11:21
@Lama Lama píše:
NO, otázka je, zda se fakt není schopná nadchnout pro nic, nebo je jestli pro zakladatelku sbírání kartiček ze sušenek nebo umění vyrobit 20 druhů slizu, dost dobré. Zkrátka jestli už holka nerezignovala
To je pravda 
Zakladatelko, je něco, co jí baví, i když tobě to třeba přijde jako blbost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.19 11:23
Co myslíš? Jaký člověk bude v životě šťatnější? Neambiciózní pohodář, který má vše tzv. na háku a nebo někdo ambiciózní, který má potřebu být ve všem nejlepší a nad ostatními vynikat? 
Hlavně to vaše dítě nesemelte tím, že z něho budete chtít za každou cenu něco vykřesat. Ono si k tomu dojde za čas samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.19 11:23
Je jí teprve 6let, nech ji v klidu, je chytrá, dobře se učí, tak co si přát víc… Taky jsem podobné povahy, nikdy jsem neměla potřebu vyniká nad ostatníma, dokonce jsem cíleně při nějaké hře nechala ostatní vyhrát, protože z výhry měli větší radost než já 
U podradne práce jsem neskončila, na to jsem líná abych makala rukama naopak mám dobrou práci, jen se necpu na vedoucí pozice.. Moje straší dcera je opak, musí být prostě jednička ve všem, že by ji to činilo vždy šťastnou se říct nedá.. Mladší je zase spíš po mě, jde tou jednoduší cestou, je spíš pohodlná.. Pro mě je podstatné aby děti byly spokojeně, povaha se předělat nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.19 11:24
Se to právě docela těžko vysvětluje. A reakce typu „sama máš nesplněné ambice, tlačíš na ni“ jsem čekala. Možná ano, možná ne. Je pravda, že některé věci, které jsem mohla udělat lépe, mě mrzí, a proto chci u dcery nic nezanedbat - například jsem byla vždy docela talent na jazyky, teď se domluvím leda tak angličtinou. 
Takže připouštím, že i tohle může hrát svou roli, ale myslela jsem to tak, že dceru nechci tlačit do něčeho, co sama necítí, ale ona necítí potřebu být dobrá celkově. A říkám si, když ji teď budeme k něčemu směřovat, třeba sama v budoucnu ocení, že to umí a bude se jí to hodit (ačkoliv to nemusí nutně používat - třeba hru na hudební nástroj). Navíc na to máme podmínky - finanční a tak. Zkrátka v ní nechci podporovat lenost a nezájem, ale zároveň nevyvolat opačnou reakci, takže jsme teď v takové stagnaci. A ano, má to vliv na všechny sféry života - každý den chodí ze školy s tím, že paní učitelka chválí Karolínku a Pavlíka za to a za to, a když jí řeknu, ať se taky víc hlásí/snaží/ukáže, co umí, řekne, že jí je to jedno. Stačí jí být kdesi v pozadí. Je neprůbojná, nic nepotřebuje. To je jen takový příklad. Vůbec mi nejde o to mít doma premiantku, houslovou virtuosku a primabalerínu, jen normálně zajímající se dítě, co si bude moci jednou vybrat, co chce dělat, co ji baví a není limitovaná nezájmem v dětství (kdy se to může naučit snáz).
- Citovat
- Upravit
19.11.19 11:29
@Anonymní píše:
Se to právě docela těžko vysvětluje. A reakce typu „sama máš nesplněné ambice, tlačíš na ni“ jsem čekala. Možná ano, možná ne. Je pravda, že některé věci, které jsem mohla udělat lépe, mě mrzí, a proto chci u dcery nic nezanedbat - například jsem byla vždy docela talent na jazyky, teď se domluvím leda tak angličtinou.
A připoštítš si, že je možné, že to je její obrana? Před tím, že jdou na ní kladeny větší nároky, než je schopná přijmout? Samo je to v kombinaci s jejími povahovými rysy.
Fakt není nic, co by jí bavilo? Už se tu ptala unuděná- je něco, cokoli, co jí baví, ale tobě přijde jako blbost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.19 11:32
Jen pro doplnění - právě naopak je teď jedna z mála, ne-li v našem okolí jediná, která jakoby nic nemusí, co se týká zájmové činnosti, takže abychom se vyhnuli nějaké nechuti, necháváme ji v klidu. Je v první třídě, zvyká si na nový režim, není nijak neurotizovaná, má (snad) všechno, co chce a potřebuje. Tohle je to, co řeším sama v sobě, nikoliv před ní. Aby nevznikl dojem, že jak píše @Ou, jde o obrannou reakci. Podporujeme ji fakt s maximálním citem a nenápadně, má možnost si vybrat, nebo nedělat vůbec nic. Snažíme se reagovat na její přání. Má většinu času na bezstarostné dětské hraní. Ale ta hranice, kdy ji někam směřovat (aby mohla čerpat nějakou výhodu do budoucna, např. naučit se hrát na klavír), a našíambicí, je velmi tenká. Nevím, jak jinak to popsat. Ať se věnuje čemukoliv.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.11.19 11:36
@Lama Lama Baví ji „projektovat“ si vlastní domečky, všechno musí mít svoje místo. A na to nesmí nikdo sáhnout. Prostě si v nějakém koutě domu vyhlídne vhodný pozemek 
, obestaví ho dekami, plyšáky a věcmi jí milými a staví. Pak tam s mladší kují společně pikle. A se psem. Jakmile ale někdo na něco sáhne, posune, je zle. Prostě tak to musí být a přesně si pamatuje, kam co dala. A ne, není autistka, je to taková architektka. My se pak domečku musíme vyhýbat, abychom něco nezbořili, nepřemístili a tak. To je asi největší zájem. Dospělým to přijde nesmyslné a trochu to obtěžuje, když je to na blbém místě, ale respektujeme to. Musíme.
- Citovat
- Upravit
19.11.19 11:36
@Anonymní píše:
Jen pro doplnění - právě naopak je teď jedna z mála, ne-li v našem okolí jediná, která jakoby nic nemusí, co se týká zájmové činnosti, takže abychom se vyhnuli nějaké nechuti, necháváme ji v klidu. Je v první třídě, zvyká si na nový režim, není nijak neurotizovaná, má (snad) všechno, co chce a potřebuje. Tohle je to, co řeším sama v sobě, nikoliv před ní. Aby nevznikl dojem, že jak píše @Ou, jde o obrannou reakci. Podporujeme ji fakt s maximálním citem a nenápadně, má možnost si vybrat, nebo nedělat vůbec nic. Snažíme se reagovat na její přání. Má většinu času na bezstarostné dětské hraní. Ale ta hranice, kdy ji někam směřovat (aby mohla čerpat nějakou výhodu do budoucna, např. naučit se hrát na klavír), a našíambicí, je velmi tenká. Nevím, jak jinak to popsat. Ať se věnuje čemukoliv.
A jaké koníčky máš ty, nebo tvůj manžel? Jakou zájmovou činnost vidí u vás?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.19 11:39
Ve škole pokud nosí jedničky, probírané látce rozumí bych to vůbec neřešila, ono ty 2 děti budou určitě šprti
Co se týká koníčků, my měli ve městě akci, kde si dítě mohlo zkusit a vybrat, co by ho bavilo… Tak treba to zkusit…
Nebo má kamarádky, co někam chodí, tak třeba by chtěla s nima… Pokud ani to ne, tak prostě ji dát vybrat, co by jí podle tebe bavilo a když nebude tak po roce krouzek vyměnit… Já si našla sport, co mě bavil, ve 3. třídě a vydržela jsem u něj až do 20 a to jsem v něm nebyla moc dobrá
- Citovat
- Upravit
19.11.19 11:39
@Anonymní píše:A co je todle?
Jen pro doplnění - právě naopak je teď jedna z mála, ne-li v našem okolí jediná, která jakoby nic nemusí, co se týká zájmové činnosti, takže abychom se vyhnuli nějaké nechuti, necháváme ji v klidu. Je v první třídě, zvyká si na nový režim, není nijak neurotizovaná, má (snad) všechno, co chce a potřebuje. Tohle je to, co řeším sama v sobě, nikoliv před ní. Aby nevznikl dojem, že jak píše @Ou, jde o obrannou reakci. Podporujeme ji fakt s maximálním citem a nenápadně, má možnost si vybrat, nebo nedělat vůbec nic. Snažíme se reagovat na její přání. Má většinu času na bezstarostné dětské hraní. Ale ta hranice, kdy ji někam směřovat (aby mohla čerpat nějakou výhodu do budoucna, např. naučit se hrát na klavír), a našíambicí, je velmi tenká. Nevím, jak jinak to popsat. Ať se věnuje čemukoliv.
@Anonymní píše:
Dobrý den, vím, jak hloupě bude znít tahle diskuze, ale přesto mi to nedá a ráda bych znala názor nezúčastněných - prosím bez osobních invektiv a k tématu.
Podle mě je malá, chodí do první třídy a nechápu, proč by se měla hned něčemu nějak soustředěne věnovat. V něčem se lepšit a porodnávat s dalšíma dětma?
Proč s ní prostě doma netvořší, ale neřešíš, že si to jednou vyzkouší a konec.
Proč s ní doma jen tak nehraješ na ty vaše nástrje, ona jen poslouchala bez toho, aby jí bylo přehazováno, že by se na ně měla naučit? Proč s ní prostě jen nejdeš jen tak n bazén, jako to léto a ona se té desky jednou pustí.
¨Píšeš, ž e jí nic nezajímá, nic sama nechce, ale druhým dechem píšeš, že se sama naučila psát a číst, nosí jedničky. Takže evidentně tak marná není. Jen tobě to není dost. Je mi líto, že se s ní z toho nedokážeš dost radovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
19.11.19 11:40
Za prvé by mě zajímalo, kam jste ve svých ambicích došli vy - rodičové, když se nemůžete zbavit dojmu, že neambiciozní lidé to mají v životě horší.
Za druhé by mě zajímala míra ambicí, která by tě uspokojila tak, aby sis byla jista, že to holka někam dotáhne.
Za třetí nechápu tu touhu po ambicích, když (to jsem přesvědčená) základem životního štěstí a úspěchu je právě rovnováha mezi ambicemi, schopnostmi, odhadem sil a vědomím vlastní hodnoty.
Uvědomuješ si, že už teď, v 6 letech, holku zařazuješ do chlívečku „nedostatečná, neambiciozní, problematická, ta neskončí dobře“?
Můj syn je ambiciózní dost. Touží hrát fotbal nejlíp ze třídy, hraje na housle a skládá hudbu na klavír (právě od 6 let), miluje, když ho úča pověří srovnáním řvoucích spolužáků na chodbě a urval funkci stravovacího referenta. Nevadí mu být jiný, NIKDY ho nenapadlo, že by se mu mohli spolužáci smát (a kupodivu se mu nikdo nesměje) atd. atd. Je chytrej jak rádio, v pátek při prvouce se prý dovolil, jestli by mohl spolužákům zahrát nově nacvičenou pasáž z koncertu 
Nechápu, jak k tomuto může dojít, ale celkem mě to pobavilo 
Toto vše se v něm viditelně probudilo právě až po šestém roce (moje ambice se zase probudily někdy až v pozdní pubertě, když už nade mnou rodiče zlomily hůl, že jsem blbem byla, jsem a zůstanu)! Do té doby jsem měla pocit ne, že by mu bylo všechno jedno, ale že je takové normální dítě, které si rádo hraje a nic víc. Absolutně nehrozilo, že by se chtěl něco učit (takže mimořádně nadaný fakt není) - vůbec ho nezajímala písmenka, noty, čísla apod. Jenom auta, nevadilo mu LEGO.
Takže je možné, že se v ní ambice ještě objeví, ale ty to z ní rozhodně uměle nedostaneš Jo a neposlouchej jiné maminky, které ti budou vykládat o svých mimořádně nadaných ambiciózních dětech, jinak poznáš, že tvé dítě je nejen prosto všech ambic, ale navíc úplně debilní 
A poslední douška: když se v ní probudí ambice pracovat v centru pro hendikepované děti nebo v psím útulku za 17 000 hrubého a bude u toho šťastná jak blecha a okolí jí bude říkat Psí máma, budeš to považovat za úspěch nebo neúspěch?
- Citovat
- Upravit
19.11.19 11:42
@hehehe píše:
A jaké koníčky máš ty, nebo tvůj manžel? Jakou zájmovou činnost vidí u vás?
Přesně jsem se chtěla zeptat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
