Neabmiciózní dítě

Anonymní
19.11.19 10:27

Neabmiciózní dítě

Dobrý den, vím, jak hloupě bude znít tahle diskuze, ale přesto mi to nedá a ráda bych znala názor nezúčastněných - prosím bez osobních invektiv a k tématu. ;)

Můj „problém“ spočívá v tom, že dcera (6 let, 1. třída) je totálně neambiciózní dítě, ačkoliv je šikovná a má na víc. :) To zní samo o sobě hloupě, viďte? Jenomže myslím, že je to povahový (charakterový) rys a bude to mít v životě bohužel horší, než na co má potenciál. Např. máme doma klavír, kytaru, harmoniku - oba jsme s mužem hudebně založeni, a ačkoliv dceru nenápadně postrkujeme, aby se tomu taky věnovala, nechce. To samé s jakoukoliv dlouhodobější aktivitou či zájmem - sportovním atd. Když se jí snažím vysvětlit, že se to může naučit, ale nemusí používat, řekne, že jí to nevadí, že to neumí. Nechce být „lepší“ než ostatní. Doteď ji nemůžu donutit, aby se naučila zavazovat tkaničky. Na plavání plave jen s destičkou a přitom v létě, kdy byla na příměstském plaveckém táboře už obstojně plavala bez pomůcek a dostala doporučení přeskočit stupeň kurzu a rovnou příště absolvovat vyšší pro starší děti. Těch situací je milión. I ve škole. Podle jejích slov paní učitelka pořád chválí dva žáky - ty nejlepší - a když jí říkám, aby se taky víc snažila ukázat, že je šikovná, prý jí to nevadí, stačí jí být ve všem průměr (přitom se naučila prakticky sama číst a psát a počítat do 100 a jinak nosí jedničky, ale je taková Popelka pořád). Nejspíš to vypadá, že jsem příliš ambiciózní já (tyhle reakce určitě přijdou), ale tak to úplně není. Jen se trochu obávám, že s tímhle nastavením bude dcera, ačkoliv je velmi inteligentní, dělat v budoucnu horší práci, atd., jestli mi rozumíte… Nechci mít doma tu nejlepší, ale nechci promarnit její šanci být šikovná a o něco usilovat. Chybí jí jakákoliv touha být v něčem dobrá (neříkám nutně nejlepší). Co s tím? Jak ji motivovat? Podotýkám, že chválím, podporuji, nenutíme, ale uvnitř mě to trápí.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1686
19.11.19 10:35

Za mě, nech ji být, až si jednou najde, co ji baví, tak vynikne. Já sama jsem byla úzkosté dítě a jakákoliv aktivita navíc vyústila v pekelný stres, nespavost, nechutenství atd. A ano, nenaplnila jsem svůj potenciál a nějak mi to nevadí, jsem v životě spokojená.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15538
19.11.19 10:36
@Anonymní píše:
Dobrý den, vím, jak hloupě bude znít tahle diskuze, ale přesto mi to nedá a ráda bych znala názor nezúčastněných - prosím bez osobních invektiv a k tématu. ;)Můj „problém“ spočívá v tom, že dcera (6 let, 1. třída) je totálně neambiciózní dítě, ačkoliv je šikovná a má na víc. :) To zní samo o sobě hloupě, viďte? Jenomže myslím, že je to povahový (charakterový) rys a bude to mít v životě bohužel horší, než na co má potenciál. Např. máme doma klavír, kytaru, harmoniku - oba jsme s mužem hudebně založeni, a ačkoliv dceru nenápadně postrkujeme, aby se tomu taky věnovala, nechce. To samé s jakoukoliv dlouhodobější aktivitou či zájmem - sportovním atd. Když se jí snažím vysvětlit, že se to může naučit, ale nemusí používat, řekne, že jí to nevadí, že to neumí. Nechce být „lepší“ než ostatní. Doteď ji nemůžu donutit, aby se naučila zavazovat tkaničky. Na plavání plave jen s destičkou a přitom v létě, kdy byla na příměstském plaveckém táboře už obstojně plavala bez pomůcek a dostala doporučení přeskočit stupeň kurzu a rovnou příště absolvovat vyšší pro starší děti. Těch situací je milión. I ve škole. Podle jejích slov paní učitelka pořád chválí dva žáky - ty nejlepší - a když jí říkám, aby se taky víc snažila ukázat, že je šikovná, prý jí to nevadí, stačí jí být ve všem průměr (přitom se naučila prakticky sama číst a psát a počítat do 100 a jinak nosí jedničky, ale je taková Popelka pořád). Nejspíš to vypadá, že jsem příliš ambiciózní já (tyhle reakce určitě přijdou), ale tak to úplně není. Jen se trochu obávám, že s tímhle nastavením bude dcera, ačkoliv je velmi inteligentní, dělat v budoucnu horší práci, atd., jestli mi rozumíte… Nechci mít doma tu nejlepší, ale nechci promarnit její šanci být šikovná a o něco usilovat. Chybí jí jakákoliv touha být v něčem dobrá (neříkám nutně nejlepší). Co s tím? Jak ji motivovat? Podotýkám, že chválím, podporuji, nenutíme, ale uvnitř mě to trápí.

Já tě chápu a určitě neodsuzuju. Snažila bych se jí nasměrovat k něčemu, co jí nadchne, ať formou kroužků, nebo i aktivit doma. Věřím, že dřív nebo později něco najde a skrz to se naučí o něco usilovat. Že nechce vynikat ve škole nebo mezi kamarády může být pravda, ale taky obranný mechanismus, kdy vidí, že na to nemá, tak radši dělá, že je jí to jedno.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2764
19.11.19 10:36

Neboji se selhani? Takhle to je u nas. Syn predskolak a dokud si neni 100% jisty, tak to neudela. Boji se, ze odpovi spatne, tak radej nerekne nic. Mel moznost zkusit hrat na fletnu - odmitl. Co kdyby se mu to nedarilo? Atd atd… Je to povaha, s tim tezko neco udelam. Pritom za chyby u nas nikdy vynadano nedostal.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.11.19 10:38

Nenuť ji. Podpoř ji v tom, co ji samotnou bude bavit, až to najde.
Vlastní zkušenost - také jsem byla nevýrazné, neambiciózní dítě. Chytrá ano, ale žádná šprtka, neměla jsem potřebu vynikat / vyčnívat, vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem spíš průměrná. No na gymplu jsem přišla na to, čemu se opravdu chci věnovat. A nakonec mám vystudovanou velice těžkou VŠ a práci, která mě naplňuje a baví. I to sebevědomí a ambice nakonec přišly s věkem ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
6652
19.11.19 10:40

Myslím že jste na ní trochu moc měkcí, takovou povahu je potřeba nějakým směrem postrčit. Třeba s těmi nástroji přihlašte jí do ZUŠ ať si vybere na co bude hrát a pak dozorujte ať cvičí. Mě naší taky takhle museli pořád postrkovat, jako dítě jsem to nenáviděla, jako dospělá jsem jim vděčná protože jsem se naučila že pokud něco chci musím pořádně zabrat. Nějaké velké ambice stále nemám (spousta lidí mi tvrdí že bych byla skvělá na manažerské pozici, ale to nechci nemám na to povahu) ale zůstala mi touha se něco učit a nezůstat stát na místě. Já si našla svůj cíl až jako dospělá, bohužel je to „pouze“ koníček, ale i tak mě to nutí se zlepšovat po profesní stránce jen z důvodu abych získala takovou pozici, která mi jak finančně tak časově umožní se věnovat rodině i svému koníčku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48398
19.11.19 10:41

Nech jí žít. Přestaň ji pořád do něčeho nutit. působis jako rodič, co si chce přes své dítě splnit své nesplněné sny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11772
19.11.19 10:41

Hm, tak moje dcera je stále stejná, i v šestnácti…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
67215
19.11.19 10:46
@Anonymní píše:
Dobrý den, vím, jak hloupě bude znít tahle diskuze, ale přesto mi to nedá a ráda bych znala názor nezúčastněných - prosím bez osobních invektiv a k tématu. ;)Můj „problém“ spočívá v tom, že dcera (6 let, 1. třída) je totálně neambiciózní dítě, ačkoliv je šikovná a má na víc. :) To zní samo o sobě hloupě, viďte? Jenomže myslím, že je to povahový (charakterový) rys a bude to mít v životě bohužel horší, než na co má potenciál. Např. máme doma klavír, kytaru, harmoniku - oba jsme s mužem hudebně založeni, a ačkoliv dceru nenápadně postrkujeme, aby se tomu taky věnovala, nechce. To samé s jakoukoliv dlouhodobější aktivitou či zájmem - sportovním atd. Když se jí snažím vysvětlit, že se to může naučit, ale nemusí používat, řekne, že jí to nevadí, že to neumí. Nechce být „lepší“ než ostatní. Doteď ji nemůžu donutit, aby se naučila zavazovat tkaničky. Na plavání plave jen s destičkou a přitom v létě, kdy byla na příměstském plaveckém táboře už obstojně plavala bez pomůcek a dostala doporučení přeskočit stupeň kurzu a rovnou příště absolvovat vyšší pro starší děti. Těch situací je milión. I ve škole. Podle jejích slov paní učitelka pořád chválí dva žáky - ty nejlepší - a když jí říkám, aby se taky víc snažila ukázat, že je šikovná, prý jí to nevadí, stačí jí být ve všem průměr (přitom se naučila prakticky sama číst a psát a počítat do 100 a jinak nosí jedničky, ale je taková Popelka pořád). Nejspíš to vypadá, že jsem příliš ambiciózní já(tyhle reakce určitě přijdou), ale tak to úplně není. Jen se trochu obávám, že s tímhle nastavením bude dcera, ačkoliv je velmi inteligentní, dělat v budoucnu horší práci, atd., jestli mi rozumíte… Nechci mít doma tu nejlepší, ale nechci promarnit její šanci být šikovná a o něco usilovat. Chybí jí jakákoliv touha být v něčem dobrá (neříkám nutně nejlepší). Co s tím? Jak ji motivovat? Podotýkám, že chválím, podporuji, nenutíme, ale uvnitř mě to trápí.

Ano, vypadá.
Mám doma oba exempláře. Je to povahový rys.
Ale věř, že ona bude vnitřnš spokojená. Já s nadšázkou řiká, že starší nebude spokojený, ani když se stane ředitelem zeměkoule, kterým chce být od svých 3 let. HOlka bude klidně spokojeně pípat na kase. :nevim: Co s tím? Nic.
Přijde mi z příspěvku, že se nagažuješ až moc, tlak cítí. Já bych se třeba pod tebou blokla a nic by se mnou nehlo.
Na nějakém kroužku bych trvala. Dávala bych jí na výběr, co dělat o víkendu ) sport, výlet, muzeum, divadlo), aby měla podněty. Když si nevybere, zvolila bych podle svých preferenci.

Jako já tě na jednu stranu chápu, taky mi někdy drží, že holka je salámistka, kluk zvídavý, na něco se furt ptá. Na druhou stranu vidím, že to má spoustu obrovských výhod, kdy kluk má okousané nehty, dere se za výsledky, někdy až bezohledně, je zdrcený z každého neuúspěchu. A holka je takový spokojený smíšek, přijde, přitulí se a má ráda život, takový, jaký je. Přijde mi štastná taková, jaká je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10115
19.11.19 10:49

Připomíná mi to silně moje dětství. Placala jsme se od kroužku ke kroužku a nic z toho mě nebavilo. Táta hrál na tři těžké hudební nástroje a automaticky jsem musela taky. Nesnášela jsem to. Asi do 6.-7.třídy mě fakt nebavilo nic. Nepotřebovala jsem vynikat a nepotřebuji dodnes. Kdybych byla cílevědomá a šla si za svým, jsem asi dneska někde jinde, často to slýchám i od našich, kteří do mě vkládaly velké naděje.. Ale já jsem se svým životem spokojená takhle. A vím, že moje děti budou dělat jen to, co budou samy chtít

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15538
19.11.19 10:52

@Lama Lama Mám to taky tak, jsem jako tvoje dcera. Spokojenost a štěstí hledám v běžných věcech, nepotřebuju k tomu řídit nadnárodní společnost, jezdit v drahém autě a žít ve vile s bazénem. Občas to tvoří třecí plochy s manželem, který je ambicióznější a pořád „někam směřuje“ a o něco víc se snaží. Jinak jsem ale v životě spokojená a byla bych spokojená i kdybych měla mnohem méně všeho, než mám nyní.
Ale u zakladatelky mě spíš zaráží ta neschopnost pro něco se nadchnout, ať už nástroj, sport, navlékání korálků nebo sbírání kartiček ze sušenek :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.11.19 10:53

No něco podobného v trochu menší formě mám doma, já normálně neeticky motivuji uplatkem, výhodou… Jako když se budeš snažit na turnaji postoupiš, dostaneš odměnu, pujdeme do zoo nebo tak, to samé se školou, bohužel pro dceru není motivací být nejlepší nebo umět něco nejlíp… A další věc je, že se srovnává s horšími a ne s těmi v uvozovkách lepšími… taky v ní vidím potenciál, který neumí plně rozvinout…
A ještě jedna věc myslím, že je to dost spojené se sebedůvěrou, sebevědomím a podcenovaním se, takže se snažím po výtce najít i něco za co ji můžu pochválit… Např. Chybí ti nad i tečka, dej si na to pozor. Máš to hezky napsané.

ALE já taková byla taky, takže věřím, že časem se to srovná, i když asi nikdy přehnaně ambiciózní nebude :D Já si to sebevědomí musela najít sama, protože moje máma je „dokonalá a ví vše nejlíp“, takže mi ostatní děláme vše špatně 😁

Jinak dost o těch věcech mluvíme… To taky pomáhá

  • Citovat
  • Nahlásit
879
19.11.19 10:59

Asi je ten zlaty stred/prumer jeji konfortni zona a nechce ji prekracovat. je nerada stredem pozornosti :nevim: ja chodila od 1. tridy kazdy rok na jiny kroutek-tanecni, keramika, vytvarka, sbor, divadelni krouzek, rusky jazyk… ze vsech mam krasne zazitky. v nicem jsem teda nevynikala, ale uzivala jsem si to. ja s tim zacala byt ambiciozni az v 8. tride. chtela jsem maturitu a az na stredni me napadlo jit na VS. jsem spokojeny clovek. chtela bych, aby nas syn zazival totez.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
67215
19.11.19 11:00
@unuděná píše:
@Lama Lama Mám to taky tak, jsem jako tvoje dcera. Spokojenost a štěstí hledám v běžných věcech, nepotřebuju k tomu řídit nadnárodní společnost, jezdit v drahém autě a žít ve vile s bazénem. Občas to tvoří třecí plochy s manželem, který je ambicióznější a pořád „někam směřuje“ a o něco víc se snaží. Jinak jsem ale v životě spokojená a byla bych spokojená i kdybych měla mnohem méně všeho, než mám nyní.
Ale u zakladatelky mě spíš zaráží ta neschopnost pro něco se nadchnout, ať už nástroj, sport, navlékání korálků nebo sbírání kartiček ze sušenek :think:

NO, otázka je, zda se fakt není schopná nadchnout pro nic, nebo je jestli pro zakladatelku sbírání kartiček ze sušenek nebo umění vyrobit 20 druhů slizu, dost dobré. Zkrátka jestli už holka nerezignovala

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2764
19.11.19 11:00
@Anonymní píše:
No něco podobného v trochu menší formě mám doma, já normálně neeticky motivuji uplatkem, výhodou… Jako když se budeš snažit na turnaji postoupiš, dostaneš odměnu, pujdeme do zoo nebo tak, to samé se školou, bohužel pro dceru není motivací být nejlepší nebo umět něco nejlíp… A další věc je, že se srovnává s horšími a ne s těmi v uvozovkách lepšími… taky v ní vidím potenciál, který neumí plně rozvinout…
A ještě jedna věc myslím, že je to dost spojené se sebedůvěrou, sebevědomím a podcenovaním se, takže se snažím po výtce najít i něco za co ji můžu pochválit… Např. Chybí ti nad i tečka, dej si na to pozor. Máš to hezky napsané.

ALE já taková byla taky, takže věřím, že časem se to srovná, i když asi nikdy přehnaně ambiciózní nebude :D Já si to sebevědomí musela najít sama, protože moje máma je „dokonalá a ví vše nejlíp“, takže mi ostatní děláme vše špatně 😁

Jinak dost o těch věcech mluvíme… To taky pomáhá

A co kdyz je nekdo lepsi a na turnaji nepostoupi? To si zadnou odmenu nezaslouzi ani za snahu?
Ta pochvala po kritice je super, jen bych to delala obracene. Nejdriv pochvalu a pak to negativni. „Moc hezky jsi to napsala. Vsimla jsem si jen jednoho maleho nedostatku. Prijdes na to, co myslim?“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat