Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neabmiciózní dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.11.19 11:45
Ja ti zakladatelko rozumim, sama mam takovou prvnacku. Taky to v sobe resim a zkousim, co je ta spravna motivace. Zatim jsem na to neprisla. I kdyz u nas je navic problem v tom, ze jeji mladsi bracha je zvidavy az moc, vsechno ho zajima, o vsem diskutuje a chce tomu prijit na kloub. Pak je ta jeji laxnost v pristupu k zivotu videt jeste vic, coz nese spatne hlavne muj manzel. Ma porad tendenci delat ji kazani, porovnavat ji s brachou ci jejimi kamoskami a svym zpusobem az vyhrozovat. Snazim se ho mirnit, sice vim, proc to dela, ale taky vim, ze timhle niceho nedosahne.
My jsme ji tedy prihlasili do hudebky a na tanecky. Musi odchodit jeden rok a kdyz si pak sama vybere neco jineho, podporime ji. Ale nejaky aspon lehce rozvijejici krouzek mit musi. Do hudebky se stydi, tak chodim s ni. Uz se i parkrat stalo, ze kdyz mysli, ze ji neslysime, zacne na nastroj cvicit sama od sebe. Na tanecky chodi s kamaradkami, nechce se ji tam, ale vraci se s usmevem.
Takze mozna zkus vytipovat, k cemu by mohla mit nejbliz a zkus ji tam prihlasit. U nas je to tedy casove narocne s tou pritomnosti na vyuce, ale nastesti si to muzu zaridit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.19 11:48
@Anonymní píše:
Dobrý den, vím, jak hloupě bude znít tahle diskuze, ale přesto mi to nedá a ráda bych znala názor nezúčastněných - prosím bez osobních invektiv a k tématu.Můj „problém“ spočívá v tom, že dcera (6 let, 1. třída) je totálně neambiciózní dítě, ačkoliv je šikovná a má na víc.
To zní samo o sobě hloupě, viďte? Jenomže myslím, že je to povahový (charakterový) rys a bude to mít v životě bohužel horší, než na co má potenciál. Např. máme doma klavír, kytaru, harmoniku - oba jsme s mužem hudebně založeni, a ačkoliv dceru nenápadně postrkujeme, aby se tomu taky věnovala, nechce. To samé s jakoukoliv dlouhodobější aktivitou či zájmem - sportovním atd. Když se jí snažím vysvětlit, že se to může naučit, ale nemusí používat, řekne, že jí to nevadí, že to neumí. Nechce být „lepší“ než ostatní. Doteď ji nemůžu donutit, aby se naučila zavazovat tkaničky. Na plavání plave jen s destičkou a přitom v létě, kdy byla na příměstském plaveckém táboře už obstojně plavala bez pomůcek a dostala doporučení přeskočit stupeň kurzu a rovnou příště absolvovat vyšší pro starší děti. Těch situací je milión. I ve škole. Podle jejích slov paní učitelka pořád chválí dva žáky - ty nejlepší - a když jí říkám, aby se taky víc snažila ukázat, že je šikovná, prý jí to nevadí, stačí jí být ve všem průměr (přitom se naučila prakticky sama číst a psát a počítat do 100 a jinak nosí jedničky, ale je taková Popelka pořád). Nejspíš to vypadá, že jsem příliš ambiciózní já (tyhle reakce určitě přijdou), ale tak to úplně není. Jen se trochu obávám, že s tímhle nastavením bude dcera, ačkoliv je velmi inteligentní, dělat v budoucnu horší práci, atd., jestli mi rozumíte… Nechci mít doma tu nejlepší, ale nechci promarnit její šanci být šikovná a o něco usilovat. Chybí jí jakákoliv touha být v něčem dobrá (neříkám nutně nejlepší). Co s tím? Jak ji motivovat? Podotýkám, že chválím, podporuji, nenutíme, ale uvnitř mě to trápí.
Na tohle téma jsem od kamarádky dostala výbornou knížku - Nastavení mysli od Carol Dweckové. Doporučuju, já se v tom našla. Rozepisuje tam proč to tak ti lidé mají, jak je správně motivovat (nejvíc mě překvapilo, že nechválit 
) a celkově jak s tím pracovat. Dělala několik studií na mnoha amerických školách. Fakt jsem z té knížky byla nadšená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
19.11.19 11:50
@unuděná píše:
Přesně jsem se chtěla zeptat.
tu hudbu, ne?
To jsem si vzpomněla, jak jsem chlapce lákala ke klavíru, že si budem brnkat a spolu zpívat (jak jsem se dočetla v různých povídáních o Wunderkinder). No, takže fakt ani náhodou, odháněl mě jak dotěrný hmyz a když jsem zahrála, tak se nejčastěji rozbrečel a odešel do jiného pokoje, což mě uráželo a bolelo 
Jediné, čeho jsem dosáhla, bylo, že na přijímačky do hudebky se naučil píseň Šly panenky silnicí a byl přijat. Myslela jsem, že bude hrát na klavír, vybral si housle. Klavír otevřel až právě po šestém roce, když jsem byla bezpečně mimo dosah a jestli něco nesnášel, tak když jsem si k němu sedla a didakticky mu poradila pár vylepšení, aby to jeho vele dílo dávalo smysl 
takže já jsem ambiciozní matka, které vlastní dítě brání uskutečňovat jeho prostřednictvím své fantazmagorie
- Citovat
- Upravit
PaníKadrnožková
19.11.19 11:54
@zuzikka píše:
Na tohle téma jsem od kamarádky dostala výbornou knížku - Nastavení mysli od Carol Dweckové. Doporučuju, já se v tom našla. Rozepisuje tam proč to tak ti lidé mají, jak je správně motivovat (nejvíc mě překvapilo, že nechválit
A co tam psala o tom nechválení? Je rozdíl, když sladce chválíš u každé triviality a když ti fakt klesne čelist nebo se ti rozzáří oči. To ty malý potvory samozřejmě rozlišujou. Ale jako nepochválit, když vidíš, jak se chudák s něčím moří a pak ti to předvede? Samozřejmě opravdu za předpokladu, že to tak cítíš… (u nás jsou teda např. výtvarný počiny dost slabota )
- Citovat
- Upravit
PaníKadrnožková
19.11.19 11:57
@Anonymní píše:
@Lama Lama Baví ji „projektovat“ si vlastní domečky, všechno musí mít svoje místo. A na to nesmí nikdo sáhnout. Prostě si v nějakém koutě domu vyhlídne vhodný pozemek
holka má fantazii a je kreativní, já bych se o ní nebála. A je šéfka té mladší a psa. To ti nestačí?
- Citovat
- Upravit
19.11.19 11:57
@PaníKadrnožková píše:
tu hudbu, ne?
Pravda… moje chyba… Ale pokud zkrátka není hudebně založená a do tohoto třeba i jediného koníčku jí rodiče „nenápadně“ nutí, tak to asi onou správnou motivací nebude…
Mám pocit, že v této diskuzi se řeší úplná hloupost, skoro se mi až chce říct, že by měla být ráda, že má zdravou holku a to, že mají peníze a tudíž možnosti ještě neznamená, že z holky musí být „něco víc“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.19 11:59
@PaníKadrnožková Ale jo. To je hodně roztomilý. V tu chvíli je to ředitelka zeměkoule. Pravý opak. 
- Citovat
- Upravit
19.11.19 12:00
@Heivka píše:
Myslím že jste na ní trochu moc měkcí, takovou povahu je potřeba nějakým směrem postrčit. Třeba s těmi nástroji přihlašte jí do ZUŠ ať si vybere na co bude hrát a pak dozorujte ať cvičí. Mě naší taky takhle museli pořád postrkovat, jako dítě jsem to nenáviděla, jako dospělá jsem jim vděčná protože jsem se naučila že pokud něco chci musím pořádně zabrat. Nějaké velké ambice stále nemám (spousta lidí mi tvrdí že bych byla skvělá na manažerské pozici, ale to nechci nemám na to povahu) ale zůstala mi touha se něco učit a nezůstat stát na místě. Já si našla svůj cíl až jako dospělá, bohužel je to „pouze“ koníček, ale i tak mě to nutí se zlepšovat po profesní stránce jen z důvodu abych získala takovou pozici, která mi jak finančně tak časově umožní se věnovat rodině i svému koníčku.
No tak já si myslím že je na to moc malá aby věděla sama co má dělat a až dospěje najde si sama čemu se bude věnovat. Ještě se budete divit. Pokud ji budete nutit jen to bude mít opačný efekt. Každý není na to aby hrál na nástroje. třeba se bude věnovat sportu nebo čemukoliv jinému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
19.11.19 12:06
@hehehe píše:
Pravda… moje chyba… Ale pokud zkrátka není hudebně založená a do tohoto třeba i jediného koníčku jí rodiče „nenápadně“ nutí, tak to asi onou správnou motivací nebude…Mám pocit, že v této diskuzi se řeší úplná hloupost, skoro se mi až chce říct, že by měla být ráda, že má zdravou holku a to, že mají peníze a tudíž možnosti ještě neznamená, že z holky musí být „něco víc“.
já mám pocit, že to není hloupost. Maminka chce holku podpořit, aby byla dobrá a šťastná a neví, jak na to, a nerozlišuje, co je důležité.
Ještě bych doplnila, načetla jsem hodně o motivování až přetěžování dětí. Ono to ty děti vydrží, ale fakt tam musí být aspoň špetička zájmu a talentu (ono totiž s tím talentem jde polovina věcí sama a mimochodem a to dítě má pak radost). Třeba právě u hudby. Syna mojí kamarádky jsem nikdy nepřistihla, že by si broukal nebo prozpěvoval nebo na něco ťukal, natož brnkal. Ona přesto trvá na tom, že bude mít kluk hudební vzdělání a týrá ho u flétny.
Můj kluk je opak, ale že by vzal housle sám od sebe a rozhodl se rovnat si prstoklad, to je teda hodně naivní. Navíc u těžkých nástrojů je potřeba začít fakt brzo, tedy ještě než se ty ambice projeví a doufat, že se tak stane nebo povolit tlak. Takže do těchto věcí ho nutím a tlačím, ale vím, že to má smysl. Uvidíme druhého haranta. Rozhodně z něj nebudu dělat virtuosa, když mu půjde lépe sport.
- Citovat
- Upravit
19.11.19 12:08
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková Ale jo. To je hodně roztomilý. V tu chvíli je to ředitelka zeměkoule. Pravý opak.
Hele voe, třeba tě překvapí a v devítce přijde jako první ze třídy s bubnem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
19.11.19 12:09
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková Ale jo. To je hodně roztomilý. V tu chvíli je to ředitelka zeměkoule. Pravý opak.
Mě nejvíc baví u dětí ne ta soutěživost, ale právě ta kreativita! A jak jsou důležitý. A že má ty domečky, aniž bys jí do toho kecala? Stejně mám pocit, že u těch holek se ty ambice projevují jinak. Že ty mluvíš o té soutěživosti a dravosti, která se vidí u kluků a u chlapů, ale holky jsou fakt jiné. Ne měkké, ale spíš mají všechno komplikovanější a hodně do toho zahrnují vztahy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.11.19 15:38
Zas na druhou stranu, abych zakladatelku jen nehanila - já to do jisté míry chápu, že člověk mnohem hůř překousává ty odlišné vlastnosti. Já sama jsem člověk bez nějakých velkých ambicí, nesoutěživý, ale na druhou stranu akční, s touhou po vzdělání a umím si prosadit svou.
Soutěživost svého syna zvládám, dokud to zvládá on. Ale k těm jeho tragickým prohrám, moc empatická nejsem. Respektive vůbec nevím, jak se k tomu postavit- když on je uplně neštastný, naštvaný, před soutěžemi všecho druhu urputný, nervní… Já mu ani nedokážu říct, že ho chápu, protože to není pravda. Ale tak se alespon snažím mlčet a nechat ho žít.
S holkou zas bojuju s takovou tou absencí zájmu o informace, znalosti. Kluk se furt ptá, zajímají ho věci. A s holkou jsme hodinu v uhelných dolech na prohlídce, slovo uuhlí, se tam sklonuje ve všech pádech, a ona ve vlaku, cestou zpět, na otázku - co se těží v Ostravě, se stoickým klidem odpoví, že asi zlato… 
V tu chvíli nevim, jestli volat rychlou do iktového centra pro mě, nebo rovnou zajistit lůžko v Bohnicích… Ale vím, že problém je ve mě.
Já třeba nevýdýchávám takové ty děti, bulíky, co si nedokáží o nic říct, nic si prosadit. Naštěstí to není ani jedno mé dítě, protože s tím nevím, jak bych se popasovala a byla schopná to akceptovat a dítě netlačila do nějaké změny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
19.11.19 15:51
@Lama Lama tak to bylo částečně fakt vtipný a tááááák pravdivý. Já nejsem tak akční, ale touhu po vzdělání, vnímání věcí v souvislostech, zájem o společenské dění (mnohem víc, než třeba o přírodu) mám taky. V tom se synkem souzníme. A trochu se děsím, že jako druhé porodím právě troubu (a znám takové děti), kterého nebude zajímat nic, který bude jenom provokovat a věnovat se třeba zásadně nelogickým činnostem (a neříkám, že všechny hry musí dávat smysl, to vůbec ne). Znám chlapce, který téměř cokoli udělá, tak něco zničí, někomu (byť ne úplně úmyslně) ublíží, jedná naprosto a zásadně nesystémově - nedá se s ním hrát společenská hra např., je prostě normálně tupej, jediné, co mu fakt mimořádně jde, je sport. Skoro se ho bojím pozvat domu, aby nám tady něco nevratně nezničil (už mi poškrábal lak na autě při jeho mytí). Já to dítě tu a tam potkám a už leta mu nemůžu přijít na chuť. Třeba se ho chci zeptat, co nového na atletice (fakt mě to zajímá), zeptám se, jestli si chce o tom popovídat a jestli třeba nechce na klín a on se zeptá, jestli si mi může do toho klína prdnout. uuuuááááááá, fujtajbl 
- Citovat
- Upravit
19.11.19 16:42
Dala bych ji vybrat z dostupnych krouzku a na ten by chodila, nelibilo by se mi, aby se placala od niceho k nicemu. Jestli ze skoly nosi jednicky, nechala bych ji byt, at je aktivni nebo neaktivni, hlavne, ze latku chape. Ad plavani a tkanicky nevim, v tomhle veku deti umely oboji, pres to nejel vlak, mit prvnaka, co si nezavaze boty, je pro me ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
