Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zdravím všechny maminky
. Mám už skoro čtyřletou princeznu a teď tříměsíčního „drobečka“ mimiska. Když byla malá v jeho věku, byla zlaté miminko. Po položení do postýlky, byla hodňoučká…za to malý…je vážně čertík. Ráda bych znala váš názor, zda-li byste mimise nechaly v postýlce pobrečet nebo ne. Pozn. náš čertík je schopen řvát v postýlce hodinu i déle. Mám vydržet?
Ahoj
Setkáš se s různými názory.Někdo by nechal.Někdo ne.
Já ne.Já mám vždycky pocit,že se strašně trápí.......a pak mi to rve srdce.
Když jsem se u třetího prcka dozvěděla,že to bude kluk,tak jsem se zásobila.Nakoupila jsem si lehátko (brnící),šátek na nošení a kdo ví co ještě.První byl uřvaný (nejdřív kolika pak asi zvyk) do 4,5 měsíců.Tak byl pořád na rukou.Což by se 2 většími dětmi nešlo.Naštěstí je Radeček ze všech tří ten nejzlatější. Gabka byla taky hodná.Ale to jsem přikládala tomu,že je holčička.
mam doma neco podobneho.ted uz je to teda dobry ale bylo to celkem peklo.taky kdyz zacal rvat tak nebyl schonej prestat.parkrat jsem ho nechala trochu vyrvat pak sla za nim mluvila na neho nebo mu dala napit a byla jsem chvilku s nim a pak se to zlepsilo.ale chce to vazne pevny nervy.coz ja nemela takze jsem ho nejdriv vzdycky vytahla a pochovala a tak se to porad opakovalo a opakovalo
az jsem si rekla dost a nevyndavala a po par dnech se to zlepsilo.drzim pesti at mas pevne nervy ![]()
Jiřku znám, je to máma nad zlato. ![]()
já jsem na tom byla podobně jako druhá pisatelka a nakonec jsem nechala vyřvat a vše ok. Praktikujeme dodnes, stává se to naštěstí už jen zřídka. Ovšem nervy to chce a ty já na začátku taky neměla, pak ale začala nervozita, nic nestíhání a tak a tak jsme se rozhodla a vydržela. Robik si zvykl, že ho pořád nechovám a v poho.
držím palce.
upozorňuji, že nejsem šátkařka a na rukách jsem pořád nosit nechtěla, ale názory jsou různé. Už jsem psala do jiné diskuse a tam se jim můj názor nelíbil ![]()
osobně za sebe píšu že bych nenechala.
Do tří měsíce radši vůbec a potom, až si už začne uvědomovat, že k němu jdeš, protože pláče, tak bych ho nechala - ale jen chvíli, pět minut.
Nechat dítě brečet hodinu to není pro mou povahu
mně stačilo i dvě minuty a srdce krvácelo doslova.
a taky asi záleží, jak brečí.
Naše malá řvala tak že se dávila. Tak na to jsem opravdu ani já ani manžel neměli nervy.
Holt se to těch pár měsíců vydrželo, no. Ruce až na zemi… orangutana podoba.....
ale prostě když tam rudla a pak se začla hezky kuckat a dávit, tak vopravdu nic pro mě.
Kitty
Nevím proč se někomu nelíbí tvé názory.Lidi jsou různí a i jejich chování se liší.To máš jako s uspáváním.Pořád ještě uspávám a někdo chce už klid a odpočinek,tak použije tu vyřvávací metodu. Já na to jednak nemám (nechat plakat) a jednak si Raďulku ráda tulím.
Někdy usne do 10 minut (někdy dřív někdy později) a já stejně ještě třeba půl hoďky sedím a tulím.
Zatím se nebrání.Až se začne tomu bránit,tak to určitě ořvu. ![]()
Ahoj, nenechala. Dítě se asi dá vydrezúrovat, však děti v kojeneckých ústavech leží jak placky, krásně zticha, protože vědí, že nikdo nepřijde, ale to pro své dítě nechci. Něco jiného je nechat pořvat chviličku, když jsem přesvědčená, že ječí z únavy a do dvou, tří minut usne.
Jinak šátkařka jsem, a to zarytá. Starší syn trpěl na prdy, mladší zas byl přísavka obecná, furt u mě.
kitty no tak co - nejsi šátkařka!
Moje ségra i některé kamarádky taky nechaly brečet, ale jim ty děti brečely tak nějak normálně nebo jak to mam říct…
Naše dítko prořvávalo díru do stropu, sousedi se ráno ptali, jestli jí mažu bříško (chudáci…) - manžel pronášel nelichotivá slova na adresu toho nebohýho dítěte
protože on doopravdy ráno MUSEL vstát do práce ![]()
Tak jsem ji prostě chovala, když chtěla.
Je to dost o typu řevu, o tom kde bydlíš, a o tom, jak moc vydržíš, a taky jaké máš možnosti.
Kdybych měla ještě dvě děti za zadkem, tak nevim jestli bych mohla pořád nosit.....
mimochodem - já jsem se šátkařkou nikdy nestala, ač jsem se snažila - ba jsem do toho to dítě párkrát i umotala - leč jaksi jsem na to očividně neměla buňky
![]()
pitrisek píše:
kitty no tak co - nejsi šátkařka!
Moje ségra i některé kamarádky taky nechaly brečet, ale jim ty děti brečely tak nějak normálně nebo jak to mam říct…
Naše dítko prořvávalo díru do stropu, sousedi se ráno ptali, jestli jí mažu bříško (chudáci…) - manžel pronášel nelichotivá slova na adresu toho nebohýho dítěteprotože on doopravdy ráno MUSEL vstát do práce
Tak jsem ji prostě chovala, když chtěla.
Je to dost o typu řevu, o tom kde bydlíš, a o tom, jak moc vydržíš, a taky jaké máš možnosti.
Kdybych měla ještě dvě děti za zadkem, tak nevim jestli bych mohla pořád nosit.....
Pitrisku asi mam doma „dvojce“ - vsichni kolem ji rikaji sirena, a neumi plakat jako jine deti, je to jako kdybychom ji parali za ziva,
Mam dotaz, kdy se to u vas zlepsilo????
mn. satkarka jsem zaryta
, ale prece s tim uvazanym satkem nemuzu spat
![]()
a jsou noci, kdy nepomuze ani to, ze spi s nami..
rikam si, jak jednou budu vzpomińat, ze me tak moc potrebovala ![]()
Já bych taky nenechala… A jsem šátkařka ![]()
Tříměsíční mimino je ještě pořád malinké, na koho by se mělo spolehnout, když ne na mě?
Jak píše Lentilka - pokud ječí z únavy a vím, že za chvíli usne, tak ho nechám ( i když ještě před měsícem jsem odmítala i to
teď má malej nějakou změnu režimu nebo co, tak s ukládáním trochu bojujem), pokud ječí hystericky že mu něco je, tak ho beru z postýlky a řeším nebo ho uspávám.
Počítám, že mimčo bude furt u mě, pokud to teda nebude nějaký vzácný případ, co se nechá v pohodě odložit do postýlky ![]()
Ahoj,
já jsem měla obě děti takové a nebyli to čertíci, ale pořádní uřvaní čerti
fakt nedali se vůbec opravdu vůbec položit o spánku apod. ani nemluvím. Prostě žádníé pohodové užívání si miminka, ale za sebe píšu, že jsem je řvát nenechala. Sice jsme to zkusili, ale opravdu to nikam nevedlo bylo pak ještě hůř. Hodně mi pomohl vak u malé. Strávila tam pár měsíců naštěstí byla lehoučká. Přeju pevné nervy.
Ja jsem uz od malicka, jen co Klarka zabrecela, hned k ni letela a pochovala nebo neco a na nejake vyrvani nebylo ani pomysleni, i kdyz si pamatuji, ze sestra rikala, ze se dite musi nechat vyrvat a je klid (neter ma ted 8 let). V noci spala vzdy velice dobre, dala jsem do postylky, popovidala nejakou „pohadku“ a sla pryc. Kolem 3. mesice se neco zlomilo, uz zacala brecet jen pri davani do postylky a chvili trvalo, nez se sklidnila (zavinout, polozit na bok a spala driv nez jsem vzala knizku). Pak jednou rvala na cely barak a vzdy, kdyz jsem za ni prisla, byla ticho. A to se opakovalo hodinu a pul. Takze v tomto pripade za me - nechat vyrvat. Vylozene nechtela byt sama. Dalsi den „vydrzela“ jen pul hodiny a od te doby spi jako driv. Jinak pres den vyrvat nenechavam, to nosim a chovam a hraju si a vymyslim kraviny… I kdyz v noci zaplace, jsem hned u ni (ale nechovam, v noci se prede spi
). Kamaradce dcera pri breku modra, takze moje metoda u ni nepripada v uvahu, to bych taky nevydrzela.