Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anielka syn začal konečně chodit v 16ti měsících. Když jsme si ho posílali s mužem z náruče do náruče, tak dávno ušel třeba i 5-6 kroků, zastavil se, zase rozešel, ale než se sám pustil do prostoru, no to byla doooooba. Taky lezl až po 10. měsíci a od 11 si sám sedl.. Chytrý je, šikovný taky, jen hodně opatrný na vše nové. Dnes je mu 5,5, na kole se naučil loni za 2 odpoledne, letos zvládl in-liny, že jsem překvapená, jak dobře jezdí..takže to není o nešikovnosti či nějaké motorické neohrabanosti, je to prostě v hlavě, že je opatrný a do některých věcí se nežene, dýl odhodlává nebo úplně bojkotuje. Není v tom žádná rehabilitační ani neurologická diagnosa, ale povaha. To co popisuješ, mi zní velmi podobně ![]()
Naše nejmladší to samé. Do dvacátého měsíce za ruku, maximálně pár kroků sama a už se spouštěla na čtyři. Ve dvou pořád chodí jak námořník, ale už ujde dobrovolně celkem štreku. Akorát holt chodí jak roční. Neurologicky je OK
Prohnali jsme jí po doktorech, ještě jí čeká genetika, jestli nemá v rodině se pohybující neuropatii. Kromě trpělivosti a procvičování s tím moc nenaděláš.
@Anielka Myslím, že si děláš zbytečné starosti. Doktorka vás chce poslat na neurlogii, aby byla krytá, že nic nezanedbala, ale nezažila jsem neurologa, který by na děti jakkoli spěchal. Naopak, dávají čas, berou za normální i širší normu a mají bohaté zkušenosti s tím, jak každé dítě dozrává jinak. Kdyby byl problém, řešil by to, ale jsem si jistá, že se na prcka podívá, zjistí, že reflexy i vývoj jsou v normě a dá zprávu, že je vše O. K., akorát se musí déle na samostatnou chůzi počkat. První syn začal také chodit později, navíc měl před tím vleklou nemoc s hospitalizací, takže jsme na neurologii byli sledovaní a moje zkušenosti jsou opravdu dobré. Stejně tak různí známí v okolí, fakt se návštěvy specialisty neboj.
Díky vsem za zkusenosti… takze se prepnu do stadia neresit, uvidim co doktor. ![]()
Jinak u nas bylo to same s lezenim, vubec nechtel lezt, i kdyz to umel, to jsem ho teda nutila, jsem presvedcena, ze je to hodne dulezite.. a pak najednou ze dne na den zacal sam a leze jako tryskomys.
@zuzkasim Ja prave nevim, ja kdyz ted byla se starsi dcerou v nemocnici, tak se mne neurolozka asi dvakrat nebo trikrat zeptala, jestli opravdu chodila az tak pozde (15/16m).
Pak se mne preptavala na rodinnou anamnezu… kdo kdy chodil. Takze mi prislo, ze to pro ne normalni neni.
Ale mozna jsem jen narazila jen na netabulkovou doktorku.
My si ho ted prave prosli se starsi opravdu hodne, takze bych to opravdu nechtela opakovat.. ![]()
Zdravím a oživuji tema. Dcera 20,5m a neni schopna se pustit do prostoru. Nabytek obchází od 13m a od 19m jde pouze za ruku, jen kdyz chce. Ruku nevyžaduje, vsude si doleze, ale uz to opravdu není možné, jsme zoufali. Na rhb chodime od 6m, ale dosud vse delala bez problemuvs asymetrie celkem v čase kdy měla. Toto je skutečně extrém a uz to hodlám resit i jako psychicky problem. Veškerou motivaci děláme, na nic nereaguje, nepustí a nepustí se od opory. S oporou je úplně zžita, zvlada se držet a dělat u toho spoustu věcí. Jinak je to dite bezproblémove, slovni spojení, asi 70 slov, bystra az se desim, maluje, směje se porad, dobře spi u jí… ale toto je skutečně síla. Je schopna lezt po ctyrech vsude, v obchodě atd, vzhledem k pomeru, ze povídá atd to vypadá šílene a ja to opravdu nezvladam. Zkušenosti prosím?
Ja nejsem tabulkova mama (s myma detma to ani nejde), ale proste uz je ve veku, kdy se to musi resit.. i kdyz nechci.. doufala jsem, ze treba bude mit nekdo podobnou zkusenost.
Ja to v sobe fakt extra neresim, kazda asi citime, jak na tom jsou nase deti a ja vim, ze mam sikovnyho kluka, ktery je bohuzel palice dubova.