Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Vzpomeň si na důvody, proč jste se rozhodli do rekonstrukce jít, proč jste se chtěli stěhovat. Určitě jste všechno zvážili z různých pohledů a stěhování vyhrálo z nějakého důvodu ![]()
Já vím, že to asi nechceš slyšet, ale mám pár přátel, kteří se radši vrátili zpět.
Ne každý je ten typ, co je schopný se adaptovat na vesnici nebo menším městě, kde si lidi vidí do talíře.
@SussieS ano, stěhování ma své důvody, rozumové, ekonomické, prostorové,…, pro manžela i srdcove, ale pro mě ne. Já tam jdu proste proto, ze vím, že je to pro nasi rodinu dobré řešení. Nikdy mě tam nic nestalo, nechtěla jsem tam, X let jsem odolavala, ale teď už se to prostě muselo rozseknout a bylo mnohem víc pro, než proti.
@Sany80s vracet se určitě nebudeme, ja se nechci stěhovat vůbec, natož tak každý par let porad sem a tam. Když bychom se vrátili po par letech sem, stejně by to už bylo úplně jiný. Nasi současní kamarádi by měli jiné kamarády, jiné kontakty, jiné zájmy…zas ebychom byli ti noví..
Proč jsi se tedy původně chtěla stěhovat pryč z města? Co ti vadilo? Zkus zavzpomínat Na druhou stranu… Děti dorostou strašně rychle. Za pár let je hřiště bavit nebudou. A co pak? Pustíš je běhat samotné po sídlišti? Nebude bezpečnější, když s kamarády budou venku na vesnicí? Přátele si jistě najdeš i v novém, působíš společensky. Děti jsou malé a spřátelí se hned.
Za rok půjde tvé nejmladší dítě do školky, ty do práce a stejně na postavání u hřišť nebudeš mít čas ani prostor. Poletiš z práce do školky, do družiny, na kroužky, nakoupit, napsat úkoly, připravit večeři. Budeš ráda, že ty menší si samotní vyhrají bez dozoru na vlastní bezpečné zahradě a ty budeš mít čas aspoň dát vyprat pradlo a připravit svačiny.
Za rok půjdeš do práce a budeš ráda, že stíháš 3 děti, barák a zahradu. Na nějaké hřiště a postavani už nebude čas.
Jo, mate pravdu, ze s prací to bude zase jinej život. Já se budu pokoušet najít jen pul úvazek, za ideálních podmínek práci z domu, už na tom pracuju, aby to šlo, finance nas netlačí, takže můžu experimentovat, určitě nehodlám byt cely den v práci, děti mít v institucích a vidět je jen ráno a pozdě odpoledne. Ale i tak, celodenní pobyt s kamarády venku už asi nepůjde. Vím, že si tam někoho najdeme, zábava snad bude taky, pomineme -li covid, tak je to velmi kulturně činné město. Jen jsme se dnes po dlouhé době viděli s tou naší partou a me došlo, že ještě párkrát a bude to naposledy. Nebudou spolu ve skole, naše mladší spolu nepůjdou do školky, tam nebudeme znát ani školu ani školku, žádné deti… proste předčasná nostalgie ![]()
Klid pochyby před velkou změnou jsou úplně normální a ano bude těžké si vybudovat novou síť přátel.
Ale budeš to mít usnadněné tím, že tam budou rodiče dětí ve školce a škole. Prostě s tím počítej a aktivně se zapoj. A pokud manžel odtamtud pochází, tak nebudet úplně náplava.
Ano - bude to na tobě se přidat a dokázat místím, že nejsi úplně k ničemu, nemůůžeš čekat, že budou aktivně chtít se s tebou seznamovat.
Ale to zvládenš.
@Ou diky, naplava snad fakt nejsme, už jsme tam před dětmi chvíli bydleli, pochazi z tama manželovi prarodiče a tchyně tam má takové druhé bydliště, mimo covid tam býváme v podstatě každý vikend, takže deti to prostředí znají, jen tam nezname žádné jiné deti a vlastně ani nevíme, jak to tam ve všední dny chodí, vždy jsme tam byli jen víkendy na zahradě, u bazénu, procházky, koupaliště, místní akce atp. Ale ten běžný život tam jsme zažili jen jako bezdetni.
@Anonymní píše:
@Ou diky, naplava snad fakt nejsme, už jsme tam před dětmi chvíli bydleli, pochazi z tama manželovi prarodiče a tchyně tam má takové druhé bydliště, mimo covid tam býváme v podstatě každý vikend, takže deti to prostředí znají, jen tam nezname žádné jiné deti a vlastně ani nevíme, jak to tam ve všední dny chodí, vždy jsme tam byli jen víkendy na zahradě, u bazénu, procházky, koupaliště, místní akce atp. Ale ten běžný život tam jsme zažili jen jako bezdetni.
hele - bylo by divné, kdyby tě žádné obavy nepřepadly. Ale pokud zapadneš do skupiny náhodně vytvořených lidí na sídlišti, zvládneš to i v dalším prostředí ![]()
@Anonymní píše:
Všechny zdravím, potřebuji se asi jen vypovídat. Rekonstruujeme dům asi 30 km od našeho současného bydliště, stěhovat se budeme v lete. Máme 3 deti, jedno tam půjde do první třídy, druhé do školky a se třetím budu ještě rok doma. A na me to teď nějak padlo. Jsme teď v sídlišti, veškerý život se odehrává ma hřištích, máme tady partu kamarádů, maminek ze školky, je to super, děti se zbožňují, krásně si vyhrají, my maminky si pokecáme, jsme pořád venku…prostě tento život se mi strašně líbí. Ale tam to tak nebude. Tam si každej zaleze na svoji zahradu a konec. Par hrist tam je, ale není to tam tak, ze by se tam šlo hromadně po školce, skole. Nevím, nkde se tam mam s někým seznámit, kde udržovat ty kontakty, když jsou porad všichni na svých zahradách, případně děti odjíždí domu do okolních vesnic. Bojím se, ze si tam nikoho nenajdeme, nebudeme mít tu skvělou partu, jako tady, děti tam nebudou mít kamarády, já taky ne, budeme se nudit na vlastní zahradě… měli jste to taky někdo tak? Já se tam vůbec netěším, bojím se toho, jsem otravena, bez nálady, nechce se mi tam nic plánovat, vymýšlet… přitom vím, že to bude dobrý, předpokládám, že ve skole a školce si nějaké kamarády časem najdeme, to snad ani nejde nikoho tam nepoznat, ale proste teď mě děsí představa života v izolaci na zahradě. Diky za přečtení a případné zkusenosti.
Kazda jsme jina pro me predstava party maminek na hristi je desiva, nene nikdy. Zlata izolovana zahrada maxim s jednou kamoskou.
Klid, seznámíte se. Taky jsem se bála, ale sousedi tu jsou milí. Dcera si našla kamarády, jakmile tu začala chodit do školy. A je to tu super, do přírody kousek, děti tu mohou lítat samy a samy se navštěvují. A ty tak poznáš jejich rodiče, seznámíte se i ve školce. V tom místě není žádné hřiště? Tady taky nebylo a místní si ho vybudovali. Koneckonců, každý má teď na zahradě nějakou tu trampolínu nebo bazén, to je taky důvod k návštěvě (pro děti). A jako matka na RD, se taky jistě seznámíš na nějaké procházce, ono to nebude tak zlý!
Jaká izolace na zahradě? Bydlím na maloměstě, spíš takové větší vesnici a hřiště jsou tu hodně využívána. Chodíme tam, nebo pořádáme akce u nás…či jsme zvaní k někomu. Grilujeme, děti si vyhrajou, pokecáme…a pokud se nestíhá vyrazit ven, můžeš děti bez strachu nechat venku na zahradě. Já si zas vůbec nedovedu představit, žít s dětmi na sídlišti a být odkázána na hřiště.
Moje zkušenost - stěhovali jsme se z Prahy do vesnice, kde je 200 obyvatel
První kámošku jsem tu našla přes emimino
Další známí se nabalovali při návštěvách hospůdky, při sousedské výpomoci nebo jen tak když se potkáme venku, hodně lidí jsme poznali skrze nová zaměstnání. A klukovi jsem pomáhala vytvořit kamarádství tak, že ten, kdo mu byl ve školce sympatický, nechala jsem jeho mamince lísteček v šatně s kontaktem na mě a šlo to. I když bydlíme v prd..i světa, pořád si s někým domlouvá návštěvy a tak. A když to šlo, skvěle zafungoval skaut. Po 3 letech si myslím, že máme slušný okruh známých, z toho vykrystalizovalo pár přátel. Lidi tu nebývají zalezlí na zahradách, korzují s dětmi na procházky, do hospůdky, na výlety do okolí, na koupák, i na to minihřišťátko.. milion možností, jak se seznámit ![]()
Tak se neboj a buď otevřená novým přátelům a zkušenostem ![]()
Všechny zdravím, potřebuji se asi jen vypovídat. Rekonstruujeme dům asi 30 km od našeho současného bydliště, stěhovat se budeme v lete. Máme 3 deti, jedno tam půjde do první třídy, druhé do školky a se třetím budu ještě rok doma. A na me to teď nějak padlo. Jsme teď v sídlišti, veškerý život se odehrává ma hřištích, máme tady partu kamarádů, maminek ze školky, je to super, děti se zbožňují, krásně si vyhrají, my maminky si pokecáme, jsme pořád venku…prostě tento život se mi strašně líbí. Ale tam to tak nebude. Tam si každej zaleze na svoji zahradu a konec. Par hrist tam je, ale není to tam tak, ze by se tam šlo hromadně po školce, skole. Nevím, nkde se tam mam s někým seznámit, kde udržovat ty kontakty, když jsou porad všichni na svých zahradách, případně děti odjíždí domu do okolních vesnic. Bojím se, ze si tam nikoho nenajdeme, nebudeme mít tu skvělou partu, jako tady, děti tam nebudou mít kamarády, já taky ne, budeme se nudit na vlastní zahradě… měli jste to taky někdo tak? Já se tam vůbec netěším, bojím se toho, jsem otravena, bez nálady, nechce se mi tam nic plánovat, vymýšlet… přitom vím, že to bude dobrý, předpokládám, že ve skole a školce si nějaké kamarády časem najdeme, to snad ani nejde nikoho tam nepoznat, ale proste teď mě děsí představa života v izolaci na zahradě. Diky za přečtení a případné zkusenosti.