Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedokážu se přestat trápit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.7.25 16:57
Ahojky, neprosla jsem nicim takovym a ani nikdo z meho okoli. Chapu jak ti je, ale zkus trochu polevit. Obavam se, ze kdyz budes tak „urputna“ ublizis tim treba synovi. Raduj se z kazdeho uspechu, ac je miniminalni! Ale je to prokrok! A ted pokroku muze byt vic prece. Syn se nesmi citit pretezovany, Urcite potrebuje pravidla, ktere je nutne dodrzivat- drz se jich? Pokud mas moznost, zaplat mu specialni skolu, budes vedet, ze je v te nejlepsi peci, bude mit program, bude o nej postarano - ty si pak aspon na chvili odpocin. Pokud budes ty nervozni, vyciti to i malej a muze ho to taky znervoznet 
Moc Vam drzim palce, at delate jen kroky ( klidne zatim jen krucky) dopredu! Drz se! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.25 18:39
Pomohlo mi tolik o tom všem nečíst. Dát si pauzu, říct si, že dělám co můžu a zbytek uvidíme časem. Vyléčit věci nejdou, nikdy to nebude jako jiné děti a na druhou stranu jsou daleko horší věci, nebo diagnózy.
Nemáme teda autistu, ale něco podobného s problemem v genetice kdy taky vázne komunikace a další věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.25 18:54
Ty se s tim potřebuješ nejak smířit víc než cokoliv jiného. Tím nemyslím nic nedělat, ale akceptovat, ze je jaký je. Já mám syna s projevy PAS a ADHD, dle psycholozky ne dost silnými na plnou diagnozu a medikaci, ale např. úlevy ve skole a sdílenou asistentku má. Taky jsem věděla hodně brzy, ze je trochu „jiný,“ zkoumala, furt s ním někam chodila, cvičila, hledala co a jak. Ale potrebuje to nejaky balans - dát diteti nejlepší možnou podporu, ale akceptovat, ze pod kontrolou to úplně nemáš a nejspis nikdy nebude úplně „normalni“
Nevim, v jakém jsme veku a stavu a jake jsou „prognozy,“ u nas je luxus ze nema postiženým intelekt, spis naopak, takze se uplne nebojím, ze by v životě měl byt nejak „nepoužitelný,“ ale proste mu to v té hlavě srotuje trochu jinak, takze uplne jednoduché to asi taky mít nebude. Jenže spis se snažím, aby uměl pracovat s tim, co ma…musela jsem přijmout, ze předělat to nepredelam. U tebe půjde o nejaky utrpny perfekcionismus, možná by byla fajn nejaka terapie, která by ti pomohla zjistit, proc to tak máš, zjevně je to podle tvého popisu tvoje obecné nastavení, ne jen strach o syna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.25 20:19
@Anonymní píše: Více
chápu tě sedni, vydechni…
na chvíli
sedni si s mužem, pobrečte si, řekněte si, jaké to je, jak se cítíte…
být rodič je holt kulička do rulety, někdy vyhraješ, někdy prohraješ, děláme maximum co umíme, snažíme se
fakt se, prosím, netrap, zničilo by tě to
lidi jsou jací jsou, rodíme se s dispozicemi, část změníš, část ne
vím o tom dost kvůli adopci, nelituju ani vteřinu, ale i přes největší snahu neuděláš 100%, existuje prostě příroda a další geny…
netrap se, spojte se emočně s chlapem, nebo si najdi doprovázející organizaci, je to i zdarma, ber dítě jako dar - a bude to trochu drsnější vtípek - darovanému koni na zuby nehled
prostě ber dítě, jaké jehodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.25 17:44
Rozumím ti. Moje dcera má selektivní mutismus. Není to závažne jako PAS a může se to vyléčit, ale chápu ty pocity. Pořád je potřeba někam chodit, doma něco cvicit, u nás je navíc za rok pokrok nula. Střídají se u mě období frustrace, kdy čtu, zařizuje, zjistuju… A období naděje, kdy nejsem urputna a věřím, že se posun dostaví. Čím déle to vím, tím kratší a méně častá jsou období frustrace. Myslím, že časem v tom všem najdeš nějakou rovnováhu.
- Citovat
- Upravit
1.8.25 17:56
Ne nadarmo se říká, že zdraví je to nejcennější. Všichni musíme hrát s kartama, které máme a ne které bychom chtěli. Přestaň hledat informace, těch máš dost, akorát se tím přehltíš. Pro syna děláte dost, buď ráda a vděčná, že máte dostatek finančních prostředků, abyste mohli zajistit tu nejlepší možnou péči. A neboj, i ty úspěchy přijdou. Hlavně neodsunuj kvůli tomu mladšího, ten tě taky potřebuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
mám dvě děti. Staršímu synovi byla nedávno diagnostikována PAS plus přidružené poruchy. Syn nemluví, ale usilovně na tom pracujeme. Ač vše ostatní je úplně v pořádku - druhé dítě je zatím miminko, mám úžasného manžela, který je skvělý táta a stará se, máme dům, jsme zajištění, nemusíme řešit finance, mohu si dovolit pomoc jako paní na úklid a dovážku obědů, nedokážu se přestat trápit synovým autismem. Neustále vyhledávám informace, mám to v hlavě 24/7. Našla jsem synovi skvělou speciální školku, vyhlášenou logopedku, všude docházíme, se synem se každý den snažím pracovat a v poslední době vidíme pokroky, ale jsou tak miniaturní, že se to se zdravými dětmi nedá srovnat, ale zlepšil se. Jenže já to nedokážu dostat z hlavy ani na minutu. Pořád přemýšlím, co budeme cvičit, kdy máme jakou kontrolu a jak dopadne, proč se zrovna teď takto chová, neustále analyzuju jeho chování, mám všechno nastudované apod. I když je syn u babičky na hlídání na pár dní, stejně nedokážu vypnout a pořád nad tím přemýšlím. V poslední době žiju v neustálém stresu a úzkosti, prostě to nedokážu vypnout ani na chvíli. Tak strašně bych mu chtěla pomoct, jsem člověk který když něco dělá, tak to chce dokončit, vidět výsledky, radovat se z úspěchu. Proto je to pro mě možná tak težké, ale nevím jak to změnit, prostě se nad to někdy povznést a neřešit nic..
Musím dodat že diagnózu máme pár měsíců, ještě ale není na papíře, takže je to čerstvé i když už delší dobu jsem vnímala že syn je jiný. Procházel si někdo nečím podobným a co vám pomohlo. Jsem prostě na sebe příliš tvrdá a pečlivá a mám potřebu to mít pod kontrolou, jenže to jaksi nejde.