Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
protože to moc řešíte, je fajn dítě podpořit a pochválit, ale pořád jí cpát, že je krásná, je druhý extrém a je to nezdravé… a dle mne taky moc kouká na mobil, že jo, takže si tam pouští nesmysly, animace, jak se víly třpytí a já nevím co, takže nabírá nezdravé vzory, pokud se nepletu, tak toto rozhodně omezte a dívejte se víc na to, co sleduje! Prostě se k ní chovejte normálně a hlavně jí řekněte, že být hezká je jedna věc, ale mnohem důležitější je, jaké má srdce, duši, jak se chová k lidem… dřív, než bude pozdě.
Dnešní posedlost dokonalostí u dětí vede k depresím a sebevraždám, něco si o tom přečti, ne, že bych tě chtěla strašit, ale mají pokřivená měřítka.
Hodně štěstí.
@Anonymní píše: Více
Není jí prostě příjemný to pořád poslouchat. Proč jí to pořád říkáš a ještě z ní taháš proč si myslí že krásná není? Co myslíš že ti na to pětileté dítě řekne? Přestante o tom všichni mluvit, to je fakt strašný.
A proc tu krasu tak hrotite a furt o ni mluvite? Vzdyt to dite musi mit pocit, ze byt krasna je to nejdulezitejsi.
Ten tvůj popis mi přijde jak z jiné planety. Popisovat, že určitě periferně slyší, jak je krásná, jak jí to x krát říkáš. Že ji Honzíček miluje, protože je krásná. Proč? Jak je na ní vidět, tak ji to jistotu nedává. Podle mě to přeháníš.
Modré oči nejsou vzácné, ani dlouhé vlasy nejsou vzácné, opravdu ani byt holčička není vzácné.
Na světě je opravdu hodně krásných věcí, ale to opakování, jak je vaše holčička krásná není krásné, ale hnusné a fakt se té vaší malé nedivim, že se ji to oškliví…
Přeber si to sama, děti nejsou blbe…
Příspěvek upraven 30.07.25 v 18:59
Promin ale naskakuje mi husina z tvého popisu a dcera to nejspíš vnímá stejně
Asi bude na krásu zaměřená maminka, že? Cpete holce do hlavy nesmysly, a pak tam má bramboračku. Mám stejně starou dceru. Jasně, pro nás je ta nejkrásnější holčička na světě, protože je naše a máme ji rádi. Tohle ona ví. Zrovna tak to, že důležitější je, jaký člověk je uvnitř a jak se chová.
Přestaňte to s ní řešit. Proč se o tom bavíte? Byť krásná je nějaká zásadní hodnota? Něco, co predurcuje člověka? Vdaji se a mají rodinu jenom krásné ženy? Takhle v ní akorát vypestujete pocit, že m si být krásná, čehož nikdy nedosahne, protože každému se líbí něco jiného. A nakonec, až se Honzicek ožení s nějakou méně krásnou, ale zajímavou ženou, tak se zhroutí. Fakt toho nechte, jestli ji nechcete zadělat na potíže.
Já nevím zda jsem dceři vůbec někdy řekla že je krásná… řekla jsem ji že ji to sluší, když se pěkně oblíkne a učeše. Nebo " to máš fakt pěkné, to ti sluší„… nebo "ty joo ty jsi kočka“… Ale mlít pořád děcku že je krásné… že má vzácné modré oči, to musím dceři říct, že má vzácné oči.. a k tomu je blondýna ![]()
Taky jsem pořád byla" šikovná a slušelo mi to". Nemyslela jsem si to, ale tak nějak jsem s tím stejně počítala, že to snad tak je. Pak jsem se divila, že o mně nestál žádný chlapec, který se mi líbil, ale vždycky jen nějaký takový divný, že se jiné holky dostaly na lepší střední školu atp. Maminka to myslela dobře a chtěla mi tím dodat sebevědomí. No nepovedlo se to. A to u nás nejelo takovým způsobem, jak to popisuje zakladatelka. Ta holčička musí mít v hlavě pořádný gulášek. A co přijde, až už nebude tak krásná, což se často stane jak dítko dospívá. Ošklivky se vyloupnou a ty dětské krásky tak nějak zapadnou.
My říkáme, že ji to sluší. Taky že bude krásná střídání čarodějnice když bude ošklivá (maska). Krásný strašidlo musí být předci ošklivý. Nijak nevnímám, že bychom dceru nějak moc nutili poslouchat o kráse a ošklivosti. Hele i já se povětšinou zaměřím na to, co je na daném člověku hezké ( oči, obočí, nehty, vlasy…) to třeba pochválim a konec. Rozhodně ale nikomu necpu do hlavy, že je krásný, nádherný a tak.
Měli byste brzdit. Aby to pak nemělo nežádoucí účinky…
Pokud budes dceri cpat, ze je krasna a jako dukaz dodavat, ze si ji chce Honzik vzit, protoze je krasna, tak si myslim, ze ji do dospivani a dospelosti zadelavas na slusny problem.
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale citlivé téma… nedávno mne šokovala dcerka.
nesnáší, když jí říkám, že je krásná. od té doby co to začala vnímat. Ateď se poněkud už více ozmluvila, a tvrdí, že nechce abych jí říkala, že je krásná, ž to není pravda. Byla jsem v šoku. Nikdy nikdy nikdy bych jí v životě netvrdila opak, že je krásná říkáme pořád, i mimo její sluch občas zaslechne prarodiče jak mi říkají jak je nádherná, že to je nádher, že má překrásné vlásky atd. Přece to aspoň někdy musela periferně slyšet…
já sama jí říkám pořád miluju tě, a že je krásná, ne často, ale tak prostě když se to naskyne, mimochodem. nijak ji tím nekrmím. A ona teď tohle.
když jsem se jí zeptala proč si myslíš, tak řekne že není třpytivá. říkám - ale nikdo není třpytivý. A ty máš tak krásné vlásky, a modré oči, víš to, že modré oči jsou vzácné? Tak to ji trochu podpořilo.
A říkám i Honzíkovi se přece líbíš, ten si taky myslí že jsi krásná a chce si tě vzít. prej jo no.
(když se měla naposledy vidět s honzíkem, tak se oblékla do třpytivých šatů s flitry a odmítala si je sundat i na hřiště, málem se rozplakala, že chce být krásná.
Moc mě mrzí, že se tak nevidí, ale spíš nechápu, kde to vzala, když ona je opravdu fotogenicky hezká, ve školce ji všichni obdivují, chlapečci se s ní chtějí kamarádit… všichni o ní mluví, tak mi přišlo že fakt nemá důvod, je docela oblíbená, není stydlivá…
Vubec nevím, co dělat. V životě jsem ji neřekla že není hezká. nebo že ji něco nesluší, nikdy.