Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nefunguji jako matka, měl to někdy někdo podobně?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
16.9.25 16:59
Tohle je tak strašně smutné čtení, prosím, vyhledej psychologa.
- Citovat
- Upravit
16.9.25 17:11
Chudák děcko. 
Takhle brutálně jí kazit život. 
Ten chlap to tvoje chování sakra nevidí? Že by nějak rázněji zakročil??? I kdyby měl být s dcerou sám, tak všechno lepší, než toto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.9.25 17:12
@Anonymní píše: Více
Já mám někdy takové pocity u starší dcery, protože se taky s narozením sestřičky hodně změnila a někdy je milionová, jindy vůbec neposlouchá a je divoká…mě to pak hrozně rozčiluje…jinak je hodně šikovná, každý ji chválí, je kamarádská, ale doma se někdy taky přistihnu, že nadržuju té mladší, i když nechci, snažím se na tom pracovat a věnovat se oběma…
- Citovat
- Upravit
16.9.25 17:18
Dostaneš hroznou sodu. Znám takové rodiče, kteří péči o dítě delegovali na prarodiče. V dospělosti tam ty vztahy nejsou ideální, ale jinak to všichni přežili. Další dítě už si ale nepořizuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.25 17:29
Nasadit hodně hořčíku a vyhledat psychologa, což není vůbec ostuda!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.25 17:43
@Anonymní píše: Více
Hm, ty se stydíš problém řešit, a že té malé kazíš dětství ti nevadí? Psychologovi přece můžeš říct všechno, soudit tě nebude. Partner o tom ví?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.25 18:18
Chudák holčička. Ale je dobre, že si to uvědomujes a snad to budeš i řešit s odborníky dokud není úplně pozdě.
Mě třeba taky úplně nebaví dětské hry, ale s pětiletým dítětem se dá už ledacos podniknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.25 18:27
Deprese? Jedna vec je mit takove pocity a druha mluvit o tom tak nejak chladne, bez zajmu. Myslim, ze jsi nemocna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.25 18:30
Když tě nebaví si s ní hrát, je tolik věcí, které snad jako žena děláš a dcera může s tebou - péče o domácnost, vaření,… Nebo to všechno má taky na hrbu manžel a ty fakt jen celé dny scrolluješ? Já taky nejsem úplně hrací typ, ale prostě se mnou děti dělají různé věci, pomáhají, povídáme si. Zrovna mám 5-letého, na hraní je tatínek. Já s ním třeba trénuji psaní, mluvení, rád počítá z hlavy příklady, vymýšlí si pohádky, nebo se sebereme a jdeme ven mlátit klackem do louží nebo nožíkem hoblovat větvičky.. Děti mají obrovskou fantazii, když jim dáš příležitost. Chudinka holčička, vyhledej pomoc, to je to nejvíc, co pro ni teď můžeš udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.9.25 18:46
Kdybys nepsala, ze jako mimino jsi ji milovala a nekdy mas pocit ze je tvuj poklad, psala bych at od nich odejdes. Ale takhle si myslím, jestli jsi prostě nevyhorela péči o ni. Mam vymodlene dite, strašně moc chtene, obetovala jsem moc včetně casti sveho zdraví abych ho vubec mela, od mimina byl ale hodne náročný, musela jsem obětovat vsechno a investovat všechnu svoji energii aby dostal to co potřeboval, a je to náročné dite dal. Mam casto pocit ze uz nemam kde brát proste a taky to ve me vrsi negativní pocity. Zatím mi pomohlo nebýt s nim pořád, dala jsem ho brzy do skupinky a skolky (coz naštěstí nebyl problem, netusim co je adaptace, chtěl tam být hned a tak to zustalo). Teď si uvědomuje že zas trochu balancuju na hraně a musím kromě prace kdyz on je ve skolce nejak mit taky svůj život, jinak to prostě nezvládnu. Ale jeste mu neni pět, mozna jsem se naštěstí jen tak daleko jako ty nedostala. A taky jsem se svěřila vcas manželovi nez to došlo do takového extremu a on na to slyšel, nemůžeš s nim byt porad, pořídíme chuvu, najdeme DS. Nesoudil. Mozna ty ses prostě vydala ze vseho a nijak to neřešila, proto je to ted tak zle ze jsi nejradši kdyz se ji nevenujes vubec. Najdi fofrem toho psychologa at to rozklicujete.
- Citovat
- Upravit
16.9.25 18:59
Mám takovou „kamarádku“. Je to smutné. Takových dětí mi je líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.25 19:25
Vyhledala bych odbornou pomoc, normální to není. Holka je chudák 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.25 19:51
Celý den koukáš do telefonu, to nechodíš do práce? Já od dvou let dítěte chodila na full time. Prakticky moc času jsem s dítětem netrávila a co jsem mohla, delegovala jsem na babičku, která hlídala naopak velmi ráda. Čímž jsem předešla nějakému vyhoření, protože taky nejsem úplně typ, co by ho bavilo trávit čas s dítětem. Postupem času přibyl dcery koníček, kde teď tráví vlastně veškerý svůj volný čas.
Už je velká, máme velice hezký vztah, teď je teda v pubertě a zase já nebavím jí, ale myslím že jsem to nějak jakž takž dokázala a v budoucnosti ji vidím jako super kamarádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, jdu se sem vypovídat. Přijdu si že jako matka nefunguji. Mám 5 letou dceru, je šikovná, ale hodně živá, neposlouchá, je prostě svá. Co je ale můj problém, že mám pocit, že ji nenávidím, absolutně nefunguji jako matka, doma funguje převážně její tatínek. Nehraji si s ní, když nemusím vůbec se nestarám. Ona je samostatná a zvládne se o sebe postarat sama a tak se stává i to že celý den radši koukám do telefonu, než se věnovat jí. Dost často když jsem naštvaná a zlobí ji i shazuji a neříkám ji pěkné věci, i když toho pak hned lituji, ale nějak si nemohu pomoct. Ona to taky cítí a vidí a tak víc upřednostňuje tatínka. Dost často si říkám jak by bylo super ji nemít a žít život bez ní, ale pak si zase říkám, že je můj poklad a neměnila bych, jen že v sobě nedokážu projevit ten zájem o ní. Nevím kdy se to ve mně zlomilo, když byla miminko, milovala jsem ji a všechen můj čas jsem ji věnovala, ale čím je starší a samostatnější, tím raději vše přehazuji na partnera. Nejspíš by mi v tomhle pomohl psycholog, ale dost se za to stydím a nedokážu se dokopat svůj problém řešit. Má nebo měl to někdy někdo podobně nebo jsem v tom sama?