Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Romana Radošova1 píše: Více
A proč by si to měla nechávat pro sebe, když se chtěla vypsat?
„Rada“ tvého typu, tj. poplácání sama sebe po zádech, jak ty narozdíl od zlotřilé zakladatelky skvěle zvládáš, je taky nad zlato ![]()
Zakladatelko, taky mě napadlo, jestli nejsi vyhořelá nebo depresivní. Normální to rozhodně není, vyhledej nějakou odbornou pomoc.
Nestyď se za to. Těhotenství, porod, šestinedělí - je hormonální bouře a pak doma rodičák, pro někoho taky hodně náročné.
Naše nejmladší je šílená, otravná, divoká, náročná… ale miluju ji. Takhle jsem nikdy nepřemýšlela…
Jo vlastně ano, asi týden, měla jsem asi poporodní blues. Po překotném porodu prostřední dcery. Ale i tak to byl velmi slabý odvar toho, co píšeš ty. Já jen chtěla být aspoň půldne daleko od těch dvou dětí… ale přešlo to brzy.
Co s tímhle udělá psycholog, že ho všechny tak horentně doporučujete? Přece nepřičaruje rozplývání nad dítětem a bezmeznou trpělivost.
Každý v sobě prostě nemá takovou tu bezbřehou mateřskou lásku. To se dá získat léky? Ona přece dítěti neublížuje. Ani ho nezanedbává (asi). Jen si to v sobě přizná. Anonym prosím neboj smazat. Je to pro mě osobní téma.
@Anonymní píše: Více
Ale ona svému dítěti ubližuje, a to sakra hodně ubližuje. Psychické zanedbávání nebo týrání je mnohdy horší než to fyzické, a jestli už si toho všímá i to dítě samotné, tak je tu něco opravdu hodně špatně. Mimochodem psycholog není lékař, takže žádné léky předepsat nemůže. Ale tady už bych doporučila spíše návštěvu psychiatra. A ano, léky mohou zabrat na „nedostatek lásky“, protože duševní onemocnění ovlivňují i to, jak člověk cítí a prožívá emoce.
@Anonymní píše: Více
„Dost často když jsem naštvaná a zlobí ji i shazuji a neříkám ji pěkné věci, i když toho pak hned lituji, ale nějak si nemohu pomoct.“
Tohle ubližuje, to je něco úplně jiného než nezájem si s dítětem hrát, věnovat se mu, to může opravdu vynahradit tatínek, prarodiče, sourozenci.
Trápíš se tím. Tobě není OK. Útěchou je, že děcko bude věkem víc a víc samostatné. Školka, chůva, zapojení muže, a soustřeď se i na sebe. Teda hlavně na sebe. Zásadně to neřeš alkoholem.
@Anonymní píše: Více
Strašný, určitě nejsi jediná takhle hrozná matka na světě, ale něco s tim dělej, protoze tvoje dítě nemůže za to, ze nejsi normalni.,
@Anonymní píše: Více
Ubližuje, vzdyt to píše, ze dceru zlobí a shazuje. Nezájem matky se na dítěti taky podepíše.
@Anonymní píše: Více
No to teda udela, pomůže ji srovnat si v hlave, co je pro ni problem, co nezvlada, jak by se její život dal nastavit tak, aby byla vic v pohodě a dokázala najít sílu na chvilky s dcerou, které budou k něčemu, mela vic času pocit ze je ten poklad nez ji lezla na nervy, našla nejaky klid a dcera mela funkční mámu.
@Alušáček píše: Více
Hele kdyz sem pise, premysli nad tím, vi ze je to špatně, to neni žádná psychopatka ktera proste svy dite nesnasi, je na nej hnusná a je jí to ukradený. To je ženská která to momentálně proste nezvlada. Kdyz dostane pomoc a radu co se sebou dělat, může byt uplne ok máma. Aby z toho jeste nevylezlo vsechno možné okolo, jak funguje její dalsi život, kde ten problem vznikl.
@Anonymní píše: Více
No, tak asi je s ní něco blbě, kdo nedostával v dětství dost, ten to neumí předat. A jo, dá se s tím pracovat. Ne, léky to nevyřeší. Když najde dobrýho, empatickýho a drsnýho zároveň, který VÍ, co má řešit a nebojí se říznout do živýho, tak to pomůže.
Určitě v tom nejsi sama. Já před dětmi vždy utíkala do práce, pracovala dlouho do večera. Ráno spěchala do kanclu, a domu jsem nespěchala. I když jsem neměla, co na práci, tak jsem tam seděla a třeba jen koukala na internet. Hlavně nebýt doma.
Chodím nějakou dobu na terapie, pomáhá mi to se vyznat sama v sobě. Pochopila jsem, že nejsem zrovna mateřský typ, svoje děti miluju, ale sebe miluju víc. Takže společně s terapeutkou jsme hledaly cesty, jak to udělat jinak. Jak si zachovat svoje duševní zdraví a zároveň co nejméně poškodit děti. A to řešení jsme našly. Mám chůvu, je perfektní, mám v kalendáři určený bloky, kdy tu jsem pro obě děti. Mě ty diáře a plánování opravdu sedí. (To nemusí být cesta pro každého)
A pak mám bloky kdy se věnuju sobě a nové partnerce, protože je pro mě důležitá a je pro mě důležité sní být i logicky bez dětí.
U vás to bude víc v pohodě, tatínek je fungující, dcerka sice tíhne k němu, ale to nevadí. U nás kluci zas více tíhnou k chůvě a k mé přítelkyni.
Racionálně i chápou, že je zajistím hlavně finančně. A mladšímu je taky 5.