Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem oblíbená
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.10.12 17:02
Já nevím, ale řekla bych že si moc nevěříš..Proč čekáš až za tebou někdo dojde, nebo si přisedne? Zkus to udělat ty..Asi lidi z tebe cítí ten strach z navazování nových kontaktů..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
_Kaczenkaa_
18.10.12 17:03
No Tvoje starosti bych chtěla mít.. 
Jinak si myslím, že by sis měla zajít třeba k psycholožce, ta by Ti mohla pomoct a nějakým způsobem si zvýšit sebevědomí, aby Tě netrápili takovýhle prkotiny…
Příspěvek upraven 18.10.12 v 17:04
- Citovat
- Upravit
18.10.12 17:04
@_Kaczenkaa_ píše:
No každý má nějaké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:07
@Anonymní píše:
Předem se omlouvám za anonymitu, ale je to pro mě citlivé téma.Snad pochopíte.
Jsem teď na vysoké škole, mám denní studium. Když jsem byla na základce, na prvním stupni mě šikanovali. Respektivě ve 4. a pak v 5.třídě. Byla jsem zakřiklá, špatně oblečená, chodila věčně pozdě do třídy. Naše matka mě a mé sourozence týrala a zanedbávala, ale to je na jinou kapitolu. Myslím si, že kvůli tomu nás(i mou sestru)děti týraly. Byli jsme jiné(plaché, zakřiklé, špatně oblečené) a děti si smlsnou na odlišných spolužácích. Na druhém stupni se to už trochu srovnalo, tam jsem měla i nějaké kamarádky a na střední škole v 1.ročníku taky. Když jsem přestoupila na jinou střední školu(ten obor mi nešel a nebavil mě),začalo peklo znovu, ale snad ještě horší. Nazvala bych to psychickou šikanou. Probíhalo to asi tak, že jsem 2 roky seděla v lavici sama(hned po příchodu do nové školy mi učitelka nařídila, že budu sedět sama a pak se to nějak zaběhlo, dnes bych si radši k někomu sedla),v tělocviku mi nikdy nikdo nenahrál, nikdo si mě nevybral do skupiny, když se měl hrát třeba basket a dva hráči si vybírali. Zůstala jsem vždy poslední a byla mi hanba. Přitom hraju dobře, hrávala jsem volejbal).Ve třídě se se mnou téměř nikdo nebavil, až pak ve 4.ročníku jenom některé holky, asi poznaly, že nejsem tak špatná. Nejhorší bylo, že jsme dojížděli na tu školu do jednoho většího města motorovým vlakem
a ty spolužáci, co jezdili se mnou, si ke mně nikdy nesedli, vždy jsem jela sama.Oni byli třeba o dvě sedačky dál a vesele se bavili.Oni jezdili spolu tam i zpátky vždycky. Byl to fakt strašný pocit a strašně nerada na to vzpomínám.
Teď jsem na vysoké..myslela jsem si, že tam chodí rozumní lidé a s tímhle se už nesetkám. No, baví se se mnou naštěstí všichni, mám i pár dobrých známých, měla jsem i kamarádky, ale přešly na jiný oborA co chci říct..mám specializaci na výtvarku a je nás tam 11.Když máme něco dělat ve skupinách, tak zase-je určitá skupina 4 holek, která se mnou nechce být..Jednou jsem se chtěla k nim přidat do skupiny, ale řekly mi, že už mají plno a ať jdu jinam.Tak jsem šla. A hned po mně přišla jiná spolužačka, která s nima taky chtěla být, ale tu nevyhodily, že mají plno, ale klidně si jí tam nechaly. Doteď na tu scénu nemohu zapomenout a je mi to líto! S těma holkama se vidět musím. Jako nic mi nedělají, nenadávají nebo tak, ale cítím, že mě nemají rády. Občas dokonce když něco řeknu, mám pocit, že ze mě dělají blbce a mám si své názory strčit někam. Jsou i jiné holky, co se se mnou baví, ale nejsem v žádné větší skupině, kde bych měla kamarádky, se kterými bych chodila pařit, dávala si sebe a jejich fotky na facebook a scházela se s nimi.
Ještě podotýkám, že jsem asi více citlivá než ostatní a víc si všechno beru.Je mi líto, že nemám vlastně žádné kamarádky(s chlapama si rozumím asi více)a nejsem oblíbená ani ve škole.
Děkuji za dočtení a budu ráda za vaše příspěvky a komentáře.
Hlavu vzhůru, snad to bude lepší, vidím sebe před 20ti lety. Ať je lépe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:11
Tak mne to teda jako prkotina nepripada. Zkus si vic verit, urcite jsi v necem vyjimecna, umis neco, co jini ne, udelej z toho prednost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:16
Takové odstrkování je hrozně nepříjemné a na sebevědomí to nepřidá, to je fakt. Zkus se nad to nějakým způsobem vyprdnout a zaměř se na sebe. Ne na to, co si o tobě myslí ti druzí 
. Čím víc utrápenější z nich budeš, tím víc to oni vycítí a o to víc tě budou od sebe odhánět.
Zkus se častěji ty sama aspoň hrdě a sebevědomě tvářit. Víc se usmívej a uvidíš, co to s nimi (a hlavně s tebou) udělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:16
Ja neumim poradit… ale drzim pesti, aby si to nejak zvladla!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:17
@_Kaczenkaa_ píše:
Jinak si myslím, že by sis měla zajít třeba k psycholožce, ta by Ti mohla pomoct a nějakým způsobem si zvýšit sebevědomí, aby Tě netrápili takovýhle prkotiny…
Příspěvek upraven 18.10.12 v 17:04
Jiste, tobe toto starosti nedela, predpokladam, ze problem tohoto typu nemas. Kdybys mela, jiste bys to nenazvala prkotinou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:18
No mě tohle jako prkotina teda rozhodně nepřipadá!
Těžko ti ale radit, protože tady popisuješ svůj pohled na věc, svoji verzi. Je ještě pochopitelné, že tě trápily děti na ZŠ, bylas jiná a děti umí být zlé. Ale přijde mi zvláštní, jak se ti to v obdobné formě opakuje i na jiných školách, natož na vejšce. Abys zjistila, co ostatním lidem na tobě vadí, mohla by ses jich na to zeptat… Ale to chce notnou dávku odvahy a výsledek je nejistý, možná by ti to ani do očí neřekli.
Každopádně bych doporučila zapracovat na sobě a zejména na svém sebevědomí pomocí nějakého odborníka. Když začneš pracovat na sobě, ostatní si toho všimnou a začnou tvoji společnost vyhledávat… Půjde to pak třeba samo. Po tom, cos prožila v dětství, není divu, že tě to třeba nějak poznamenalo a ostatní to vycítí. Blbý je, že psycholog stojí peníze, ale jak já říkám, investice do svého psychického zdraví a pohody se rozhodně vyplatí! Držím pěsti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Scarlett2011
18.10.12 17:22
Pokud Ti zalezi na tom, aby Te lide meli radi, aby Te brali mezi sebe, snaz se nejprve zapracovat na svem sebevedomi. Co Ti zvedne sebevedomi? Budes se citit lepe, kdyz zmenis svuj vzhled? Kup si neco noveho na sebe, zmen uces, barvu vlasu, proste cokoliv, abys se sebou byla spokojena.
Pokud Ti sebevedomi zvedne pracovni uspech, najdi si nejakou brigadu, kde je mozny postup a snaz se zistat povyseni. Nebo se treba nauc novy cizi jazyk. Cokoliv Ti pomuze. 
Taky se snaz na lidi usmivat, to je okoli sympaticke a usmevavi lide maji vetsinou i vic pratel.
A v neposledni rade se zamer na sebe a na okoli tolik nemysli. Kdyz budes spokojena se svym zivotem, vzhledem, prijdou i pratele a lide Te budou brat jako nekoho uplne jineho.
Neboj, zmenit to jde. Spousta z nas byla na skole sikanovana.
- Citovat
- Upravit
18.10.12 17:23
@_Kaczenkaa_ píše:
Jinak si myslím, že by sis měla zajít třeba k psycholožce, ta by Ti mohla pomoct a nějakým způsobem si zvýšit sebevědomí, aby Tě netrápili takovýhle prkotiny…
Příspěvek upraven 18.10.12 v 17:04
Tak to od tebe nebylo pěkný Prkotina to určitě není. Jedině co si dobře napsala, že by měla vyhledat možná nějakou odbornou pomoc. Aby se jí zvedlo sebevědomí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:23
Z tvého psaní úplně čiší, že ty jsi ta „hodná, milá, citlivá“ a svět okolo je „zlý, ošklivý, nechápavý a nebere tě“. Hmmm…
V prvé řadě bych se zamyslela sama nad sebou, proč to tak je a zda to můžeš nějak zlepšit. Jsi přátelská, je s tebou legrace, umíš s lidmi komunikovat, máš jim co nabídnout? Nebo čekáš, že tě vezmou „taková jaká jsem“ (i kdybys byla echt podivín), budou tě chápat, vyhledávat a bez tvé vlastní aktivity či jiné snahy zvát mezi sebe? Děvče, ale tak to vážně nefunguje.
Já jsem byla co do oblíbenosti vždycky průměrná. Ani hvězda, ani outsider. A upřímně, bylo mi to poměrně jedno. Šikanovat bych se nenechala, do party nutně patřit jsem nepotřebovala. Byla jsem hrdá (ale to chápu, že po tebou prožitém dětství asi nemáš kde brát, já měla dobrý základ z rodiny). Ovšem při přechodu na VŠ jsem se rozhodla, že teď to bude jiné! Že tam nikdo neví jaká jsem a že mám nálepku šprtky, která je dobrá akorát na opsání písemky, že to můžu změnit! A taky jsem to udělala. I když mi to nebylo vlastní, tak jsem se snažila seznamovat a komunikovat (hned od prvního dne, přemoct tu zakřiknutost a staženost sama do sebe), byla jsem pro každou srandu, otevřená, komunikativní, vstřícná. A hádej co? Vyplatilo se to. Šprtkou jsem nakonec zůstala (resp. to se projevilo až ke konci 1.semestru, že jo), ale už to nebylo naškodu, stejně jsem patřila do té top party bez které se nedomlouvá žádná akce a se kterou každý chtěl být ve skupině.
Udělej se sebou něco! Jsi mladá, máš tolik možností. Něchtěj změnit okolí. Pokud chceš, aby něco bylo jinak, MUSÍŠ SE ZMĚNIT TY! Přeji hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.12 17:26
Anonymní jestli si o tom cheš popovídat klidně se mi ozvi znám to až moc dobře na základce jsem skončila na práškách na uklidnění a těd na střední to není o moc lepší ale na prášky zatím nedošlo pokud si chceš popovídat případně se třeba i potkat pokud nebydlíš daleko budu ráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Scarlett2011
18.10.12 17:26
A jeste bych chtela podotknout, ze fotky na FB bych nebrala tolik vazne. Proc myslis, ze je tam lidi davaj? Aby vsichni ostatni videli, jak si skvele zijou. Je to bohuzel dnesni dobou, kdy denne vidame na FB fotky lidi z akci, dovolenych, deti a rikame si, jak se ostatni maji skvele. Ale nemysli si, tito lide maji take svych problemu a trapeni dost. FB neni realita, je to neco, co vystavime na odiv, aby ostatni zavideli.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Předem se omlouvám za anonymitu, ale je to pro mě citlivé téma.
Snad pochopíte.
)děti týraly. Byli jsme jiné(plaché, zakřiklé, špatně oblečené) a děti si smlsnou na odlišných spolužácích. Na druhém stupni se to už trochu srovnalo, tam jsem měla i nějaké kamarádky a na střední škole v 1.ročníku taky. Když jsem přestoupila na jinou střední školu(ten obor mi nešel a nebavil mě),začalo peklo znovu, ale snad ještě horší. Nazvala bych to psychickou šikanou. Probíhalo to asi tak, že jsem 2 roky seděla v lavici sama(hned po příchodu do nové školy mi učitelka nařídila, že budu sedět sama a pak se to nějak zaběhlo, dnes bych si radši k někomu sedla),v tělocviku mi nikdy nikdo nenahrál, nikdo si mě nevybral do skupiny, když se měl hrát třeba basket a dva hráči si vybírali. Zůstala jsem vždy poslední a byla mi hanba. Přitom hraju dobře, hrávala jsem volejbal).Ve třídě se se mnou téměř nikdo nebavil, až pak ve 4.ročníku jenom některé holky, asi poznaly, že nejsem tak špatná. Nejhorší bylo, že jsme dojížděli na tu školu do jednoho většího města motorovým vlakem 
a ty spolužáci, co jezdili se mnou, si ke mně nikdy nesedli, vždy jsem jela sama.Oni byli třeba o dvě sedačky dál a vesele se bavili.Oni jezdili spolu tam i zpátky vždycky. Byl to fakt strašný pocit a strašně nerada na to vzpomínám.
A co chci říct..mám specializaci na výtvarku a je nás tam 11.Když máme něco dělat ve skupinách, tak zase-je určitá skupina 4 holek, která se mnou nechce být..Jednou jsem se chtěla k nim přidat do skupiny, ale řekly mi, že už mají plno a ať jdu jinam.Tak jsem šla. A hned po mně přišla jiná spolužačka, která s nima taky chtěla být, ale tu nevyhodily, že mají plno, ale klidně si jí tam nechaly. Doteď na tu scénu nemohu zapomenout a je mi to líto! S těma holkama se vidět musím. Jako nic mi nedělají, nenadávají nebo tak, ale cítím, že mě nemají rády. Občas dokonce když něco řeknu, mám pocit, že ze mě dělají blbce a mám si své názory strčit někam. Jsou i jiné holky, co se se mnou baví, ale nejsem v žádné větší skupině, kde bych měla kamarádky, se kterými bych chodila pařit, dávala si sebe a jejich fotky na facebook a scházela se s nimi.
Jsem teď na vysoké škole, mám denní studium. Když jsem byla na základce, na prvním stupni mě šikanovali. Respektivě ve 4. a pak v 5.třídě. Byla jsem zakřiklá, špatně oblečená, chodila věčně pozdě do třídy. Naše matka mě a mé sourozence týrala a zanedbávala, ale to je na jinou kapitolu. Myslím si, že kvůli tomu nás(i mou sestru
Teď jsem na vysoké..myslela jsem si, že tam chodí rozumní lidé a s tímhle se už nesetkám. No, baví se se mnou naštěstí všichni, mám i pár dobrých známých, měla jsem i kamarádky, ale přešly na jiný obor
Ještě podotýkám, že jsem asi více citlivá než ostatní a víc si všechno beru.Je mi líto, že nemám vlastně žádné kamarádky(s chlapama si rozumím asi více)a nejsem oblíbená ani ve škole.
Děkuji za dočtení a budu ráda za vaše příspěvky a komentáře.