Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já na tom byla podobně, nž jsem se v kolektivu rozkoukala, tak všichni už byli spárovaní, a já lichá. I když zase jsem měla asi štěstí na rozumný spolužáky, k žádný šikaně nedocházelo. že jsem byla odmala tlouštík, to mi trochu dávali sežrat na prvním stupní, ale nic dramatickýho. pak na gymplu jsem sice kamarády neměla, ale se všema jsem v podstatě vycházela, já neškodila jim, ani neškodili mě, občas jsem já pomohla jim, občas oni mě…ale občas mě mrzelo, že sedím většinou sama, a nemám opravdovou kamarádku. Ale chyba byla u mě, prostě jsem se nedokázala zapojit
![]()
Ale čo ja viem, vždys a dačo porovnávalo.. V škôlke obrázky na vreckovkách, potom, kto mal aký plagát akej skupiny a iné veci.. vždy sa dačo nájde.. A dakedy človek môže byť hocijako oblečený, a vzdelaný a neviem, čo ešte, vždy sa dá dačo nájsť
Najlepšie je, nejako sa obrniť a kašlať na ostatok a ísť si svojou cestou.. Len to býva tak ťažké dakedy..
Ahoj, nebuď smutná. Tady na emimi si určitě najdeš kamarádku. Zkus si založit nějakou skupinku… píšeš že studuješ výtvarku třeba tu potkáš někoho se stejnými zálibami. Chápu tě a nechci psát, že mi je Tě líto. Hlavu vzhůru bude líp neboj ![]()
Ahoj, no já chci za sebe napsat, že člověk může být šikanovaný, i když má sebevědomí zdravé… Mě holky na základce neměly rády proto, že jsem přišla ve 3.třídě nová, začínaly mi růst prsa, měla jsem dlouhý blond vlasy a kluci na mě mohli oči nechat
No a holky mě samo nenáviděly dlouhá léta. Takže jsem vlastně taky nepatřila do žádného kolektivu a neuděláš s tím nic… Až létama se to nějak srovnalo a začaly se se mnou holky bavit
Takže neztrácet naději radím ![]()
Me taky sikanovaly.
Zakladka byla fakt utrpeni. Vymyslely si, paktovaly se, ublizovaly…
Ja byla hezká, jedničkarka, kamaradka s klukama. Hodne se to projevilo v 9. tride, kdy jsem s klukama i chodila, narozdil od nich (plochejch baterek)
.
Kazdopadne na sraz po x letech jsem nesla. Je mi dodnes z toho spatne. Vím, že jsem splnila, co jsem chtela. Mam VS, delam managerku, budu se vdávat. No ale v hlave tu sikanu mam a vzpomenu si na to treba 5× tydne. Chodim k psychologovi.Jo holka, tohle je na celej zivot. Tak se drz!
@gonal píše:
No tak pak nechapu jak muzes napsat to co si napsala. Nicmene ano odbornou pomoc muze vyhledat a ano chodi na VS ale proste si uz nevi rady tak hleda tady nejakou podporu.To ale taky neznamena ze nevi co chce od zivota
To co píšu není myšleno zle, jen prostě píšu co si myslím bez nějakýho mazání medu okolo pusy… ![]()
Prostě dokud sama nebude chtít si pomoct, tak jí bohužel nepomůžeme ani my tady, krom toho, že jí můžeme psát jak jsme na tom byly stejně a teď se máme dobře, ale ne vždy to tak je… ![]()
Každopádně zakladatelko, koukni se na sebe do zrcadla, usměj se a řekni si, že jsi sebevědomá, chytrá mladá žena a nikdo takovej, kdo Ti ubližuje, Ti nestojí za trápení… ![]()
@_Kaczenkaa_ píše:
To co píšu není myšleno zle, jen prostě píšu co si myslím bez nějakýho mazání medu okolo pusy…
Prostě dokud sama nebude chtít si pomoct, tak jí bohužel nepomůžeme ani my tady, krom toho, že jí můžeme psát jak jsme na tom byly stejně a teď se máme dobře, ale ne vždy to tak je…
Každopádně zakladatelko, koukni se na sebe do zrcadla, usměj se a řekni si, že jsi sebevědomá, chytrá mladá žena a nikdo takovej, kdo Ti ubližuje, Ti nestojí za trápení…
Zakladatelko, já si nemyslím, že tě lidé v tvém okolí nemají rádi, možná jen nevědí jak s tebou správně navázat kontakt, možná už to v minulosti zkoušeli a nedopadlo to podle jejich představ. To, že se ti straní je jen způsob, jak se vyhnout rozpakům, které v tvé přítomnosti pociťují…také znám pár lidí, kterým se raděj vyhnu - né proto, že je nemám ráda, ale zkrátka proto, že nejsou naladěni na stejné frekvenci, v jejich přítomnosti necítím dobře. Jak už ti tady radili osatní, zkus vyhledat odbornou pomoc, kde ti pomohou vypořádat se s komplexy, které ti tak ničí život a brání ti být šťastnější, vylézt z ulity a ukázat se svému okolí, jak jsi skvělá holka. Věřím, že to dokážeš! ![]()
@1024 píše:
@zulok To máš pravdu, dnes vykouzlit úsměv je pro mě nadlidský výkon.
@Kačus82 Právě,mě to nebylo jedno, ale prostě jsem na víc jaksi neměla, netušila jsem jak to dělat, jak se upravit, oblečení kupovala máma. Holky si česaly ofiny, balily kluky a já pořád čekala na MS, která přišla až skoro v 17 letech, takže fakt zaostalec hadr. Ségry spolužačka si myslela jestli prý nejsem dokonce retardovaná. Vrátit bych se rozhodně nechtěla ani omylem, ale mládí bych bralaProto se snažím aby dcerka chodila pěkně oblíkaná, apod. Léčím si na ni své dětské komplexy
haha, si myslíš, že já ten nadhled měla i tenkrát? holky načesaly ofiny, já taky a abych byla nejlepčí, tak jsem tam hodila i třpytky z maminčina kufříčku. Sejmuli mě hned ráno: áááá, tady si někdo hrál na princeznu
jsem se tvářila, že mi ta „řasenka“ jenom ujela a pak na záchodě jsem se málem vyslintala při pokusech to umejt ![]()
Ahoj, měla jsem podobné pocity „méněcennosti“ z podobných rodinných poměrů (otec), takže určité věci chápu a vzhledem k tomu, že vše závisí na psychice, neberu tvůj „problém“ jako prkotinu.
Mám pro tebe jedinou radu. Hodně důležitou radu. Nevím, jestli ses už někomu svěřovala se svými pocity nebo ne, ale víš, co já jsem pochopila, když jsem konečně přišla na to, že to není o tom, jestli mě mají rádi ostatní, ale je to o tom, jestli a jak moc mám ráda samu sebe!!!
Nejdůležitější je věřit v samu sebe, mít se ráda a pak tě budou mít rádi i ostatní. Prostě lidem kolem sebe dáváš signál, že tě nemůže mít přece nikdo rád, protože ani ty sama se nemáš ráda.
Nesváděj všechno na druhé, zkus se zeptat sama sebe, co máš na sobě ráda, v čem jsi doopravdy dobrá, proč tě mají mít ostatní rádi? Neber tyto otázky špatně. Ptáš se na klady ne na zápory.
Prostě se měj ráda a bude všechno lepší, uvidíš
Držím palečky ![]()
Jestli si víc rozumíš s klukama, tak se bav s klukama
Já jsem to tak vždycky dělala. Taky jsem taková, že se špatně seznamuju, nedokážu zapadnout do již rozjetého „slepičince“. Ženské jsou často falešné, jedovaté, závistivé, to mi nevyhovuje. Třeba i na té VŠ - když jsem ukázala, že něco vím, pamatuju si to, chápu - u kluků to bylo plus, jo, to je chytrá baba, holky to při první příležitosti nějak shodily. Za mě prostě závist. Neuměla jsem se s nima bavit, protože podle mě řešily ptákoviny, já jsem si radši pokecala s nějakým tím klukem o něčem „inteligentním“. Mám taky často problém, že nechápu ženské myšlení
Takže kamarádky mám, ale málo - ale stačí mi a sedí mi.
Já jsem si třeba na tom našla i pozitiva. Nakonec mi vyhovovalo, že jsem taková nezávislejší. Přišlo mi pak úplně šílené, jak si ty holky dávaly termíny zkoušek, aby to měly hlavně spolu, jak řešily, kdo kdy co má, aby mohly jít spolu na oběd a spolu domů… Já jsem si dala zkoušky, jak to vyhovovalo mně a na oběd jsem si taky šla, kdy jsem měla hlad já ![]()
Ale tohle je právě asi o tom sebevědomí. Nezkoušela bych naskočit někam do zajeté party, zkusila bych najít nějakou jednu kamarádku (kamaráda), co ti bude sedět a pak uvidíš… Třeba někoho, kdo má nějakého stejného koníčka nebo tak…
No tak nejsi oblíbená, ale za mě máš veliký plus za to, žes to dokázala i s takovými problémy dotáhnout tak daleko. Všechno je too tom, jak to vidí ostatní, někdy stačí zvednout hlavu, trošku arogantně vystrčit bradu(dá se to zahrát) a uvidíš ten mazec.Nebo prostě jen bud hrdá na to co jsi dokázala, holky tě nechtěly do skupiny a co? Vidíš a stejně jsi to zvládla, žiješ dál a svět nespadl. Hlavu hore
![]()
@_Kaczenkaa_ píše:aTak toto si opravdu strč někam! Viš vůbec co uděla psychyka týranému dítěti. Víš asi hovno tak nereaguj!
No Tvoje starosti bych chtěla mít..
![]()
![]()
Jinak si myslím, že by sis měla zajít třeba k psycholožce, ta by Ti mohla pomoct a nějakým způsobem si zvýšit sebevědomí, aby Tě netrápili takovýhle prkotiny…
Příspěvek upraven 18.10.12 v 17:04
Ahoj, asi trochu vím jak ti je, já na škole taky nikde nezapadala, aspoň mi to tak připadlo. já už mám teda 12let po škole, ale taky na to nerada vzpomínám. byly jsem na intru pak na privátě, já jsem zakřiknutej typ co moc nemluví, takže se to na tom podepsalo. holky o vycházkách třeba chodily do hospůdky, ale mě se nechtělo, prostě jsem se styděla a seděla tam jak dýňa, furt mě přemlouvaly dokola at chodím s něma, ale já radši zůstávala na pokoji.no a vlastně potom se holky víc sblížily, chodily spolu všude možně, svěřovaly se apod. a já zůstala sama. občas jsem slyšela jak si špitají nebo jsem vešla do pokoje a chtěla vědět co probírají a neměly zájem se semnou o tom bavit(byly jme tam 4na bytě).v úterý jsem se modlila at už je pátek a jedu domů, tam mi bylo nejlíp. Na školu teda rozhodně nerada vzpomínám(zdravku jsem dělala).nevím co bych ti poradila, zkus se víc zapojit enbo se soustřeď jen na školu a na všechny se vyprdni, nic ti k tomu neumím říct, drž se a snad bude líp.
jo a po škole jsem nastoupila do práce uplně do jiného oboru a po 6letech seznámení mám krásný 2děti, drž se!!!
Zakladatelka: Děkuji moc za rady, přečetla jsem si všechny příspěvky! Myslím si, že pomoc psychologa nepotřebuju..myslím si, že by mi stejně nepomohl. Když jsem byla malá, moje matka mě k němu vzala a on pak došel k výsledku, že já jsem normální dítě, ale ona je „vadná“a měla by jít k němu sama.
Vlastně ani můj přítel, ani nikdo blízký z rodiny neví, že tenhle problém mám-nedávám to nějak najevo a asi by to do mě nikdo ani neřekl.
Myslím si, že seběvědomí mám celkem normální, nejsem nijak škaredá, zhubla jsem na 60 kilo z 68,akorát se nějak moc nelíčím, protože nevím jak na to ![]()
Ta škola, na kterou chodím, je pedagogická-takže moc kluků tam právě nemáme. V mé skupině jsou pouze dva.Ale nejsou nic moc, že by se s námi nějak extra bavili, to ne.
Někdy si říkám, že ty holky, co tohle dělají, by si to měly samy zažít a když už ne ony, tak aspoň jejich děti. Pak by teprve viděli a možná si uvědomily, jaké to je někoho takhle vyčleňovat. To jsem ale hnusná, když mám takové myšlenky, co?
Samozřejmě že by mi takového dítěte bylo líto a nechtěla bych, aby se mu to dělo, ale takovéhle myšlenky prostě mám.
Jinak, srza ze základkou jsme ještě neměli, takže je to vyřešené. Ale asi bych na něj šla. Sraz ze střední, na které se se mnou téměř nikdo nebavil až do 4.ročníku(!) jsme už měli..Nejdřív jsem si říkala, že tam nepůjdu, ale nakonec jsem šla, aby viděli, že jsem úplně normální holka, co se umí bavit a je společenská. Nejvíce se spolu na srazu bavili zase ty kamarádky, co se párovali tak i na střední, ale se mnou se samozřejmě už taky bavili.
Jediné, co mi tohle asi dalo, je to, že vím, že až budu učitelka, tak si dám hodně velký pozor, aby tohle děti někomu nedělali. Sama vím, jaké to je a nechi, aby to zažíval ještě někdo jiný. Protože by mu bylo smutno
jako tenkrát a doteď mně.