Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
V pátek odpoledne mi někdo vyměnil dítě - prostě je najednou všechno jinak. Malá spustila při odpoledním ukládání zničehonic bojkot postýlky - za žádnou cenu nechtěla usnout sama (ačkoli tak usíná už dobře půl roku). Od tý doby ji musím uspávat v náručí, jinak začne hysterčit. Je trochu spavější, v noci se tolik nebudí, ale když už, tak je to s křikem a nepomůže nic než vyndat z postýlky a ukonejšit v náručí.
Mazlivá byla i předtím, ale teď chce trávit celý den omotaná kolem krku (mě, tátovi, jedno komu), to je spokojená a usměvavá jako normálně, ale okamžitě začíná brečet i při pokládání na zem mezi hračky nebo na přebalovák. Občas vydrží si hrát, ale jenom chvilku, pak po mě začne lézt, čumáčkuje se a chce chovat.
Navíc začala strašně moc pít, v ten pátek od cca 14:00 do večera do devíti vypila přes 3/4 litru, nejdřív čaje, pak už dostala jenom vodu. Včera vypila skoro litr a půl, to nepila ani v těch největších vedrech.
Teplotu nemá, průjem taky ne, vyrážka žádná, očividně ji nic nebolí. Sice jí teď roste 5 zubů najednou, ale nezdá se mi, že by jí to působlilo nějaký potíže a že by to byla příčina takový změny v chování.
Zažil jste někdo? Čím to může být?
Moje Samantha mi taky začla bojkotovat usínání i po obědě, ale po chvíli je klid. Je taky zvyklá usínat sama. Ale jinak, že by byla přítula, no ne. A být tebou tak jsem trochu ráda…ta moje se mazlit nenechá.
Já bych řekla, že to může být těmi zoubky.
Já bych řekla, že u ní nastoupilo období separační krize, kdy se děti nehnou od mámy ![]()
jinak s pitím neporadím. nadměrnou žíznivostí se projevuje třeba cukrovka,ale tam by bylo nejspíš ještě více příznaků a určitě ne takhle najednou… pokud je jinak úplně v pohodě, tak bych to asi moc neřešila.
také myslím, že je to separační úzkost v kombinaci se zuby. Tom se už měsíc ode mne nehne. Pokud je OK, zvládá si alespoň hrát sám v místnosti, kde jsem. Ale sleduje každý můj krok z pokoje. Doprovází mě na záchod, do koupelny, zkrátka všude, takový můj věrný pejsek.
Jakmile ho ale chytnou zuby, nehne se ode mne ani na ten půl metr. pořád musí lézt po mě, chce pořád chce chovat a nosit. To je pak spokojený, usměvaný. Ale jakmile ho posadím na zem k hračkám, tak mrčí, křičí…
Jak píšou holky, asi separační úzkost, zvlášť, pokud jste jí ještě neměli. I když prý bývá kolem 8měsíce, tak ale použiju standartní větu: Každé dítě je jiné
(Nejpozději v pubertě jí to přejde
)
Já si myslím, že je to všechno jem těmi zoubky. Pije, protože si o dudák zoubky masíruje. 5 zubů najednou je dost, asi jí to bolí, tak se k někomu potřebuje přitulit a s někým to zdílet.
Díky za názory.
Separační úzkost máme doma už od Jájinýho narození, ale obrácenou - dítě je při odloučení v pohodě, zatímco matka se nervuje. ![]()
S mazlením si hlavu nelámu, užívám si to. Jenom mě trošku vyděsilo, jakej to byl najednou zlom.
To bude nástup období separační úzkosti, odstartovaný zubama
Taky jsem to tak s malou měla. Rostly jí 4 zuby najednou a k tomu ještě horečky. Následující 2 měsíce ji nesměl vzít do náruče ani taťka, jen já. Postupně to samo odeznělo. Teď nám rostou stoličky, naštěstí bez teplot. Ale lepí se na všechny blízké okolo celý den, ikdyž jindy na všechny peče. Pokud se zvýšeným pitím i víc čůrá, pak bych si zatím nedělala starosti. Cukrovka by se určitě projevila i jinak.