Nemoc před vstupem do manželství

malyprinc12
21.4.17 08:13

Nemoc před vstupem do manželství

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na názor a případné Vaše další řešení situace…když člověk vstupuje do manželství s druhým, svěří se mu o své nemoci, druhý ocení upřímnost, a dokonce snad o to víc má rád…a časem se prokáže, že vůbec, ale vůbec netušil, jak to v REÁLNÉM životě vypadá…a je mu blbé to přiznat, nicméně druhá polovička není slepá a už si toho dávno všimla…jak tohle asi skončí? Dá to, uteče…? Zblázní se…? Navíc ve vztahu je dítě, takže další „důvod“ proč „vydržet“…děkuji za názory

  • Citovat
  • Upravit

Reakce:

6809
21.4.17 08:17

To je individualni :nevim: jaka nemoc?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21.4.17 08:23

To asi záleží na konkrétním případě…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1720
21.4.17 08:24

Manžel má jednu chronickou nemoc, která se vyznačuje tím, že chvíli je bez obtíží a potom přijde po nějaké době zhoršení potom je to hodně omezující pro nás pro všechny. Nemoc se objevila až v manželství a nikdy mě nenapadlo ho kvůli tomu opustit, zejména když jsou v tom i děti. Já jsem navíc řešila i s genetičkou třeba dědičnost. Každý může onemocnět, tak si představ, jak by ti bylo, kdybys ta nemocný byla ty???

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3472
21.4.17 08:26

Ono asi taky zalezi co je to za nemoc, treba se to muze jevit hrozive, ale ve vysledku to nemusi byt az takova hruza… A pokud je to vazne, proc jste to neprobirali uz pred ditetem ale az pred svatbou? Kdyz ted nevi jestli to zvladne, nebylo by to zas tak od veci ( tedy pokud nepropukla nemoc az po te).

Příspěvek upraven 21.04.17 v 08:29

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3000
21.4.17 08:27

@malyprinc12 Hodne zalezi co je to za nemoc a taky na charakteru partnera… z vlastni zkusenosti ( pozorovani v okoli) bych rekla ze pokud jde o somatickou chorobu, tak je vetsi sance, ze to partner ustoji… pokud o psychickou/ psychiatrickou diagnozu, tak je to horsi

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
malyprinc12
21.4.17 08:32
@Adelka951 píše:
Manžel má jednu chronickou nemoc, která se vyznačuje tím, že chvíli je bez obtíží a potom přijde po nějaké době zhoršení potom je to hodně omezující pro nás pro všechny. Nemoc se objevila až v manželství a nikdy mě nenapadlo ho kvůli tomu opustit, zejména když jsou v tom i děti. Já jsem navíc řešila i s genetičkou třeba dědičnost. Každý může onemocnět, tak si představ, jak by ti bylo, kdybys ta nemocný byla ty???

Já jsem ta nemocná…

  • Citovat
  • Upravit
21.4.17 08:32

Zalezi samozrejme na tom, jakeho typu je onemocneni, fyzickeho ci psychickeho charakteru a predevsim pristupu nemocneho k lecbe.
Neni to mozna fer, ale nebyla bych tak prikra, kazdemu se muze stat, ze preceni sve sily a situaci nebude zvladat. I kdyz do vztahu vstupoval s odhodlanim a po zrale uvaze.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
malyprinc12
21.4.17 08:36
@PandaVanda píše:
Ono asi taky zalezi co je to za nemoc, treba se to muze jevit hrozive, ale ve vysledku to nemusi byt az takova hruza… A pokud je to vazne, proc jste to neprobirali uz pred ditetem ale az pred svatbou? Kdyz ted nevi jestli to zvladne, nebylo by to zas tak od veci ( tedy pokud nepropukla nemoc az po te).Příspěvek upraven 21.04.17 v 08:29

Dítě přišlo až po svatbě…byli jsme spolu 4 roky, než jsme se vzali, řekla jsem mu všechno..dítě přišlo 3 roky po svatbě…je to takové pomalu „lezavé“, vidím jeho vnitřní boj…

  • Citovat
  • Upravit
5736
21.4.17 08:36

Záleží, jak dlouho před tím trval vztah, než došlo např. na svatbu, dítě a podobně. Můj manžel šel se mnou do manželství i přes nemoc, kterou mi diagnostikovali ale asi tak po 6 letech, co jsme byli spolu :think: Jasně jsem mu řekla, že pochopím, když si mě nevezme. Nevěděla jsem, jestli někdy budu mít miminko, nevěděla jsem, kolik času mi zbývá apod. Od diagnozy jsme spolu 11 let. Obě těhotenství byla pro nás peklem a časem hrůz a strachu, myslím že u druhého porodu pochopil, že jsem opravdu velmi velmi silná a že jsem svojí nemocí výjimečná až díky složení lékařského osazenstva :mrgreen:
Je pravda, že já jsem asi opravdu silná, jsou dny, kdy mi není dobře, dokonce někdy hodně špatně. Ale protože se odmítám poddat nemoci, tak makám a makám a on to velmi oceňuje. Otázka je samozřejmě, pokud se jedná o nemoc, která nemocného začne destruovat, to neumím posoudit, jak to pak partner nese. Já mám štěstí v neštěstí, že se držím už celé roky na lehčí formě léčby a pořád mám sílu a jsem rovnocenným partnerem. Pokud se zhorším čekají mě infuze a transfuze. A samozřejmě žiju s vědomím, že můj problém končí na 80 procentech onkologickým onemocněním krve. Nepřipouštím si to. Než jsme měli dítě, narovinu jsem mu řekla, kdyby se něco stalo při porodu a pod. jestli dokáže vychovat naše dítě. Na to samé jsem se ptala i mých rodičů, jestli převezmou pak pomoc při výchově našeho dítě ( nakonec dětí :mrgreen: )
Ono to pro partnara asi není jednoduché, určitě bych si s ním promluvila, bude to asi hodně emotivní diskuse, to počítej…ale je třeba mu říct, že chceš slyšet jeho náhled, jak to cítí, jak moc je pro něj tvoje nemoc omezující, jak moc ho to trápí. Ze své zkušenosti vím, že o sebe mám strach minimální, mám to v sobě srovnané, ale o své blízké mám strach abnormální a jakýkoliv náznak vážného problému mě strašně ubíjí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21.4.17 08:37

S dítětem doma je uz situace těžší. Tam bych hodně vahala. Ale nejsem svatá - dokážu si představit nemoci, které bych nedokázala ustát a odešla bych. Pečovala jsem o těžce nemocného a vím, ze předem se to nedá vůbec odhadnout

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3472
21.4.17 08:42
@malyprinc12 píše:
Dítě přišlo až po svatbě…byli jsme spolu 4 roky, než jsme se vzali, řekla jsem mu všechno..dítě přišlo 3 roky po svatbě…je to takové pomalu „lezavé“, vidím jeho vnitřní boj…

A co nejaky psycholog, sel by tam? Treba ma hodne otazek, ktere v te nejvetsi zamilovanosti neresil, ma v sobe zmatek a strach. Ono vypovidat se a urovnat si myslenky muze dost pomoci se s tim srovnat. Zjisti svoje limity, mozna s tim pujde neco udelat, najde silu. Mozna taky ne, ale bude jasno a bude schopen o tom mluvit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18996
21.4.17 08:46

Tak záleží, co je to za nemoc. Upřimně, třeba do vztahu se schizofrenikem bych vědomně nešla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit
69308
21.4.17 08:53
@malyprinc12 píše:
Dítě přišlo až po svatbě…byli jsme spolu 4 roky, než jsme se vzali, řekla jsem mu všechno..dítě přišlo 3 roky po svatbě…je to takové pomalu „lezavé“, vidím jeho vnitřní boj…

bohužel, tohle ti nikdo neřekne. Z vlastní zkušenosti vím, a je asi blbé to takhle napsat, že nemoc, která se vlastně stále jen táhne a nikdy se nevyléčí, je prostě strašně zatěžující, já takhle pečuju už roky o mamku ( ona je ale ve třetím invalidním, takže předpokládám, že ty nejsi takhle nemocná), a s láskou pečovat budu a kéž by tu byla ještě hodně let, ale je to tak vyčerpávající a omezující. Takže odhadnout, nakolik tohle dlouhodobě ustojí chlap v partnerském vztahu, to se prostě nedá. na to nikdo nedokáže odpovědět. krachují vztahy bezproblémové, povětšinou tam na začátku byla velká láska, vztahy s neřešitelnýma problémama jsou ohroženy ještě víc, v podstatě není moc co udělat. To, že ti někdo napíše, že on by pro nemoc partnera neopustil, je úplně irelevantní v tvé situaci. Já myslím, že jestli tě opustí nebo ne neví sám ani tvůj manžel. Ale únavná a vyčerpávající nikdy nekončící nemoc partnera je, o tom žádná.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
30569
21.4.17 08:56

Já osobně bych do takového manželství dobrovolně nesla, možná to

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama